GENERÁL JAN ŠEJNA
(výňatek části kapitoly z Top Secret-fakta).

ŠEDESÁTÝ OSMÝ VE FAKTECH DALŠÍCH.

Pražské jaro 1968 začalo jako brutální vnitrostranický puč uvnitř Ústředního výboru KSČ. Došlo k sesazení prezidenta Antonína Novotného; podle dokumentů KGB měl Antonín Novotný odposlouchávaný telefon již od listopadu 1967. K odstavení Novotného z funkce byly použity zpravodajské informace o propojení Antonína Novotného na generála Jana Šejnu.

Jan Šejna utekl na počátku Pražského jara 1968 do USA. Začal pracovat pro americkou CIA . Americké armádě předal podrobné informace o operačních silách ČSLA, o rozmístění vojsk. Poskytl i zpravodajské informace pro možnosti získávání informací od českých generálů. O generálu Šejnovi jsme psali... utekl z Československa kvůli hospodářské kriminalitě - údajně spekuloval s jetelovými semeny vyšlechtěnými Československou akademií věd pro vysoké rostlinné výnosy.

Krmivo zlepšovalo výživu skotu a tím masivní produkci mléka. Generál Šejna s těmito experimentálními osivy kšeftoval mimo svoji jurisdikci ČSLA,. Armáda měla k osivům přístup pro zkoušky a testy pro vysokou produkci mléka – mléko co strategická suroviny. Zajímavým parametrem byla schopnost vyšlechtěné odrůdy jetele pohlcovat radiaci.

V případě termonukleární války by tento jetel byl použit na dekontaminaci půdy a zeminy. Jetel tohoto typu se neměl dostat do rukou Západu. Oficiálně byl generál Šejna obviněn z hospodářské kriminality tím, že se obohatil prodejem několik tun semen jetele. Vojensky modifikovaný kmen s vysokou schopností absorpce radionuklidů z půdy bylo něco jiného…

Symbolicky, v den 20. výročí komunistického převratu z 25. února 1948 překročil přes Maďarsko a Jugoslávii hranice do Itálie. S diplomatickým pasem, milenkou a synem. Ohlásil se americkým úřadům a požádal o politický azyl v USA. Ten obratem dostal. Na oplátku poskytl americké CIA všechny informace o ČSLA a Varšavské smlouvě. Prezident Antonín Novotný o měsíc později odstoupil z pozice prezidenta ČSSR a dokonce i z předsednictva ÚV KSČ. Jan Šejna měl s Antonínem Novotným soukromé, přátelské vztahy.

Odstranění Novotného z pozice prezidenta bylo nezbytné pro úspěšné odstartování puče v plné síle, který začal už v lednu 1968. V ČSLA začaly mohutné čistky.

Z vedoucích funkcí velitelů divizí a oblastních okruhů byli odvoláni lidé spojení s původním mocenským křídlem prezidenta Novotného. Bez konzultace s Moskvou. Sovětská vojenská rozvědka o tom podala do Moskvy poprvé zprávu už 11. května 1968 „ že v Československu dochází po svržení Antonína Novotného ke znepokojujícím změnám na úrovni armády.“

Spolu s dezercí a útěkem generála Šejny do USA to začalo pro ruskou rozvědku vykreslovat hrozivý obraz infiltrace československé armády americkým nepřítelem zevnitř. Dubčekova vláda toto nekomentovala a oči veřejnosti byly upřeny k demokratizačním procesům, jako byla svoboda slova, otevření hranic pro výjezd na západ, československá rádia začala pouštět americkou a západní hudbu a atmosféra v zemi začala připomínat Jugoslávii.

Tajemný hradčanský Domeček. Symbol komunistického teroru a mučení hrdinů

zpravy.aktualne.cz/domaci/tajemny-hradca...tm_campaign=Aktualne

R/6

Únor je měsícem,kdy husité vzpomínají na Petra HROMÁDKU, husitského hejtmana a zakladatele Tábora. Kdy se přesně narodil nevíme, ale že byl upálen 6.února 1421, víme bezpečně...

Petr Hromádka /také Hromada/ byl vysvěceným knězem, po upálení Mistra Jana HUSA se stal jedním z organizátorů "poutí na hory"- ty se začaly konat od Velikonoc r.1419 až do roku 1420 (jara). V oné době jak sám panovník, tak vrchnost omezovala husitské bohoslužby. Vznikla představa, že svět zanikne a "křesťané věrní", budou spaseni právě "na horách"... zaznamenáno jest velké shromáždění 22.července eoku 1419 na vrchu Tábor- Burkovák u Němjic ( Bechyně) napočítáno kolem 42 tisíc stoupenců učení MISTRA JANA.

Se jménem Petra HROMÁDKY je spojeno Ústí nad Lužnicí, Sezimovo Ústí ( původně bylo městem poddanským- pánů z Ústí- pocházeli ze zchudlé větve rodu Vítkovců . V roce 1410 se radikalizovalo- v roce 1419 byli radikálové vyhnáni- ale jen dočasně. Do čela vyhnaných husitů je pan Petr postavil a dne 21.února 1420 osadu dobyl. Z hlediska vojenského byla osada mámo bezpečná a navíc poměrně blízko byla opuštěná pevnůstka na skále nad řekou Lužnice. Hromádka tedy Ústí vyplenil a zapálil. Do Plzně poslal Žižkovi zprávu, že se nad Lužnicí opevnil.

Radikální část husitů nemele na přelomu let 1419-1420 v Plzni lehkou pozici- Žižka po poradě s Chvalem z Machovic shromáždili houfec včetně zásob a vyrazili směrem k Táboru. Po cestě svedli jednu z historických bitev ( U SUDOMĚŘE).

V březnu 1420 byl dán základ novému městu, TÁBOR zvanému, v jehož čele stanuli čtyři hejtmané: Jan ŽIŽKA, Mikuláš z HUSI,Zbyněk z Buchova a Chval Řepiský z Machovic.

OSUDY HEJTMANŮ.

Jana Žižky z Trocnova je znám.

Petr Hromádka:

- v lednu 1421 s necelou tisícovkou bojovníků dobyl město Chotěboř. Stal se jeho hejtmanem a zavedl poměrně i na tu dobu "tvrdé pořádky". Tím si většinu měšťanů popudil, stejně jako popravou bývalých čelních představitelů města. Město vyslala žádost o pomoc a proti Chotěboři vytáhlo panské vojsko několikanásobně silnější husitů. Hromádka začal vyjednávat a skutečně se mu dostalo slibu "volného odchodu". 2.únota 1421 opustil opevnění. Husitský voj byl obklíčen, vybráno 300 lučištníků a jezdců a ti byli ihned upáleni v chotěbořských stodolách. Zbytek pochodoval o hladu a žízni směrem ke Kutné hoře. Byl postupně pobíjen, část upalována ve stodolách. Zbytek potom za živa naházen do kutnohorských šachet.

s hejtmanem Janem Městským z Opočna odveden do Chrudimi (37 km), tam na rynku za velké účasti měšťanů upáleni.

Husité nelenili, následně vypálili klášter benediktinů ve Vilémově a jak jinak? všechny zajatce upálili...

Zbyněk z Buchova.

V únoru 1420 se stal jedním ze čtyř hejtmanů. Ti tvořili na Táboře správní orgán výkonné moci, nadánái vojenskými pravomocemi. Zbyněk a Chval z Machovic přebírali funkce velitelů dobytých hradů, zajišťovali nezbytné opravy a doplnění početních stavů obránců a zásob.

Začátkem prosince roku 1420 se podařilo utéci z vezení na hradu Příběnice knězi Korandovi . Janu Žižkovi přinesl cenné informace o slabinách obrany- Jan Žižka nelenil a oba hrady, Příběnice i Příběničky poměrně s nízkými ztrátami dobyl. Hrady byly obsazeny nově posádkou pana Buchovce.

V dalším období byl již pan Zbyněk z Buchova pověřen úkoly diplomatickými.. Na sněmu Čáslavském byl za stranu táborskou jmenován členem dvacetičlenné "prozatímní vlády".

V roce 1422 se pan Zbyšek z Buchova stal členem "rozhodčí rady"- ta měla za úkol urovnat poměry v Praze- především pozastavit teokratickou anarchii Jana ŽELIVSKÉHO a nastolit respektování práva přijatého na čáslavského sněmu.

V únoru 1424 přešla vojenská iniciativa do rukou Jana ŽIŽKY.

Co bylo dále, historici oné doby nedokumentují. Zdá se, že jak pan Zbyněk z Buchlova, tak pan Chvala z Machovic od táborského radikálního proudu ustupují... od roku 1426 už není od soudobých historiků o nich nijaká zmínka ....

MIKULÁŠ z HUSI a PÍSTNÉHO.

Našli jsme je mezi šlechtou nižší... z Křivoklátska , český zeman, husitský velitel. Patřil k prvním hejtmanům Tábora, vítězil v řadě bojů na začátku, bohužel zahynul již v druhém roce jejich trvání následkem tragické nehody...

První zmínky o úspěšném veliteli nacházíme v roce 1389. V roce 1406 jej král Václav IV. dosazuje na hrad HUS, co dědičného purkrabího. Od tí doby nalezneme za jeho jménem z HUSI a Čichtic. Pan Mikuláš podporoval stranu "pod obojí" .

V červenci 1419 navštívil král Václav IV. kostel sv. Apolináře. Tu pan Mikuláš z HUSI předstoupil před krále a požádal jej veřejně, aby připustil "přijímání pod obojí".

Král Václav IV. neoplýval odvahou, žádosti se zalekl (určitě byl pod tlakem Říma), pana MIKULÁŠE z Prahy vypověděl. Mikuláš zbabělcem nebyl, naopak, začal pořádat velká setkání lidu na horách a burcovat dyvy k ozbrojenému odporu...

Král Václav IV. zesnul, pan Mikuláš z Husi se do Prahy vrátil, postavil se do čela davu a 4.listopadu 1419 jej vedl v útoku na Malou Stranu.

Do věci vstoupila královna Žofie a pan Čenek z Vartenberka, 13.listopadu 1419 uzavřeli smír- pan Mikuláš z Husi znovu Prahu opustil- s nedostatečně vycvičenou a špatně vyzbrojenou družinou obsadil Zelenou Horu u Nepomuku. nazval ji vzletně "Horou Olivetskou".

Vysvětlení:

Olivová horataké Olivový vrch v našem názvu Olivetská hora, hebrejsky Har ha - Zejtim. arabsky Džabal az-Zajtún, také Džabal at.Túr leží v Izraeli, ve východním Jeruzalémě. Původne byl osázen olivovníky a tak také dostal onen název. Na jeho svahu západním najdeme největší židovský hřbitov na světě. Na úpatí vrchu leží Getsemanská zahrada. Odkazujeme na evangelium (Mt /Matouš/26.30) , zde se procházel Ježíš Kristus, zde byl zajat před svým ukřižováním.

R/1 odkaz na Bibli.

Na Zelenou Horu vytáhl s mocným vojem pan Bohuslav ze Švamberka , Mikuláš z Husi situaci vyhodnotil a ustoupil do Tábora, jak uvedeno výše, do funkce jednoho ze čtyř hejtmanů. Poté požádala Praha Žižku o pomoc , pan Mikuláš a Žižka ku Praze vytáhli. Mezitím přišla zpráva, podle níž Oldřich II.z Rožmberka tábor oblehl. Pan Mikuláš vybral 350 zkušených jezdců, domluvili se s posádkou Tábora na výpad- 30.června 1420 byl Oldřich krvavě poražen. Mikuláš nechal část jezdců v Táboře, s jednou rotou asi 4O -ti jezdců se vrátil do Prahy; obsadil ostrůvek ve Vltavě proti Podolí- Zikmund tak nemohl zásobovat Vyšehrad po vodě. Pan Mikuláš poté takticky obsadil Pankrác- 1.11.1420 byli křižáci definitivně poraženi.

14.listopadu 1420 bylo usneseno požádat polského krále Vladislava, aby přijal korunu českou. To pan Mikuláš, vlastenec, tvrdě odmítal. 17.listipdu poté, kdy se Praha postavila proti novotám táborských kněží se Mikuláš vrátil k vojsku před Popovice, poměrně lehce jej dobyl ;a poté přistoupil k dobytí hradu Leštno. Zde s posádkou uzavřel příměří, dal se do obléhání Říčan a vyzval Pražany, aby mu poslali pomoc. nestalo se tak, pan Mikuláš tedy Říčany sám dobyl - a nastražili léčku: pražští konšelé vystrojili hostinu na níž pozvali panstvo a duchovenstvo- konat se mela na Staroměstské radnici.

Pan Mikuláš pohlédl léčku, Prahu opustil a s přísahou, že se zde již nikdy nevrátí. Bohužel se mu to splnilo. Když přijel k potoku BOTIČ, splašil se pod ním kůň, pan Mikuláš spadl a vážně se zranil.

24.prosince roku 1420 zemřel.

---

Zdroje: BARTOŠ, františek Michálek Mikuláš z Husi "Společnost přátel starožitností českých 69/1961/4

POLÍVKA , Miloslav, Kbibilografii Mikuláše z Husi. In Folia Historica Bohemica/ Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV 3,(1981) upraveno, zkráceno pouze fakta. R/1

---

Čtvrtým z hejtmanů TÁBORA byl pan Chval Řepický z Machovic. český šlechtic, husitský hejtman.

Podrobným hledáním pramenů jsme se dopídili následující informace:

Ještě před odchodem Jana ŽIŽKY to byli "sezimoústečtí husité" vedeni panem Chvalem. Následně se v pramenech objevuje táborský senior pan Mikuláš z Pelhřimova- ten se později stává hejtmanem píseckým.

V prosinci roku 1420 se společně s Janem Žižkou a Janem Roháčem z Dubé, zúčastnili tzv. "věroučného hádání pražských mistrů a kněžími táborskými! dnes asi "vědecká konference" , konala se v domě Petra Zmrzlíka. ( budeme o rodu Zmrzlíků psát dále, Bože, kolik jsme toho v dějepise naší doby nenastudovali??

V lednu 1421 pan Chval společně s hejtmanem Janem ŽIŽKOU neúspěšně obléhali město Stříbro. Město bohaté s katakombami, velkými zásobami potravin, vody, střelného prachu a děl. Jan Žižka po poměrně velkých ztrátách od Stříbra odtáhl, pana Chvala poslal dobývat hrad Rábí. Rabí bylo tvrdým oříškem, znalo už v oné době " odstřelovače" . zasažen šípem z kuše byl vojevůdce Jan Žižka, procházející se pod hradbami...

11.června 1422 uznali jak Chval,ˇtak Jan Žižka i Zbyněk z Buchova jménem táborské polní obce knížete Korybutoviče za zemského správce.

Jméno pana Chvala Řepického z Machovic ještě najdeme v "rozhodčí laické komisi" v červnu 1423- tehdy posuzovala "učená hádání" mezi učenými mistry a táborskými kněžími na Konopišti. V únoru roku 1426 se stal pan Chval "krajským správcem" v jihozápadních Čechách; ten zahrnoval mimo jiné i města Písek, Klatovy, Sušice, Domažlice a Prachatice.

zdroj: Grunt František: Osudy táborského hejtmana Chvala Řepického z Machovic, Marginalia Historica III. 1998

"KRÁL ŠUMAVY".. tentokrát nikoliv pohledem statečných příslušníků tehdejších pohraničních útvarů SNB v roce 1948- ale v životech převaděčů bratrů Hasilových.

Skutečný "Král Šumavy" existoval a jeho označení mu dala pro jeho schopnosti a nepolapitelnost tehdejší Státní bezpečnost...

Josef HASIL

narozen 8.února 1924 - československý občan, hraniční převaděč, později agent americké zpravodajské služby CIC.

Pocházel z početné šumavské rodiny čítající sedm dětí (3 bratři a 4 sestry) o všechny se starala jen matka. za II. světové války byl totálně nasazen; podařilo se mu ale v březnu 1945 uprchnout na Šumavu, využívat znalosti terénu a poměrů a spolupracoval s partyzány.

Po skončení války nastoupil ke Sboru národní Bezpečnosti (SNB), v lednu 1948 byl přidělen k pohraničnímu útvaru ZVONKOVÁ v oblasti německo-rakousko-českého trojmezí. Po únorovém převratu využil svého postavení a znalostí a začal s převáděním uprchlíků do Západní Evropy.

Krátce nato začal s převody uprchlíků i jeho starší bratr (1920), Bohumil.

Převody se "Králi Šumavy" dařily až do 20.října 1948, poté na základě udání byl Josef Hasil zatčen, postaven před soud, kde jej žaloval prokurátor Karel Vaš ( navrhnul trest smrti generálu Heliodoru Píkovi)...soud odsoudil Josefa Hasila na 9 let vězení.

9.května 1949 využil nepozornosti stráží, s dalším spoluvězněm uprchla dostal se opět se znalostí terénu do Západního Německa. Byl naverbován pro CIC (později CIA), jako agent chodec. Vytvořil převaděčskou skupinu , kde působil i bratr Bohumil a v krátké době vytvořil v jižních Čechách až do konce roku 1952 rozsáhlou, dobře fungující síť informátorů a spolupracovníků. Podle protokolů SNB se jeho skupině podařilo převést v letech 1949 stovky lidí- především movitých nebo dříve politicky angažovaných- exministrů, poslanců, kněží a další, včetně osob s trestnou činností.... Jeho činnost skončila v roce 1953 vybudováním technického zabezpečení hranice.. zpět se již do Československa nedostal. CIA o něj tím pádem přestala mít zájem.

Josef HASIL se začal živit, jak to šlo. Myl nádobí, pracoval jako nevyučený řezník, pomocný dělník na pile. Poté se rekvalifikoval na kresliče v automobilce General Motors.

V Československu byl natočen legendární film "Král Šumavy" v něm jsou zachyceny skutečnosti ...

---

Pokračování "Králů Šumavy" ... rubrika TEMNÁ HISTORIE.

Bohumil HASIL.Narozen 26.září 1920, Šumava, Československo. Zastřelen hlídkou SNB 14.září 1950 na hranici s Rakouskem a Západním Německem . Bratr převaděče a agenta - chodce CIC, později CIA v prostoru státní hranice České Žleby.

Kilián Nowotny- skutečná postava? ze zfilmovaného románu Rudolfa Kalčíka "Král Šumavy".

Rudolf Kalčík se inspiroval třemi postavami převaděčů- bratry Hasilovými i Kiliánem - to jméno ve filmu skutečně je...

EXKURZ:

Rudolf Kalčík

narozen 13.září 1923, ( zemřel 15.února 1980) středoškolský učitel, spisovatel, redaktor, filmový scénárista, absolvent Univerzity Karlovy, člen Komunistické strany Československa, zachycoval především život pohraničníků, jejich nebezpečnou a namáhavou službu v šumavských lesích.

Po skončení války vystudoval češtinu a filosofii i na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, úspěšně promoval v roce 1950.

Vstoupil do KSČ- poté nastoupil základní vojenskou službu u Pohraniční stráže.

Služba na hranici ovlivnila výrazně jeho pozdější í tvorbu. Jako vysokoškolák po základním výcviku přešel do funkce politického pracovníka roty, později praporu.

Po skončení vojenské služby pracoval jako redaktor časopisu Pohraniční stráž , spolupracoval s časopisem Československý voják.

Z dnešního pohledu jsou chápana jeho díla jako "nesmiřitelný boj socialistických pohraničníků s kapitalistickými narušiteli hranic..."

Kilián "Franz" Nowotny

Kdo byl opravdu "Král Šumavy?"...

Rudolf KALČÍK měl,

my pouze okrajově,

přístup do materiálů Státní bezpečnosti let padesátých... můžeme je nyní, v roce 2021 otevřít?

... také na počest oněch "obyčejných, dvacetiletých kluků střežících státní hranici nově utvořené VLASTI ,

odkud byli vyhnáni NACISTÉ... hajlující pro ZLOČINCE ADOLFA HITLERA, náčelníků SS, plynových komor, vrahů LIDIC, LEŽÁKŮ, v roce 1945 obyvatel Valašských Pasek???

ONI ,

ti kluci ! v základní vojenské službě ZA 100 Kč měsíčně , sami si vařili, 12 hodin služby denně, zákeřně vražděni zločinci prchajícími před zákonem

/ne všeobecně/...

ONI!

STŘEŽILI MLADOU REPUBLIKU proti POHÁDKOVĚ placeným žoldákům -( v oné době- mocnosti cizí..)

Exkurz:

Kmen Čechů stanul na hoře Řípu, v roce 664 n.l.

Nevíme,

do jaké míry zveličil Alois JIRÁSEK úlohu ochrany západní hranice a přiřkl ji CHODŮM... kdy do znaku POHRANIČNÍ STRÁŽE dostala se hlava vlčáka...

Co víme:

POHRANIČNÍ STRÁŽ byla legální, zákonnou složkou Československé lidové armády...

Jako takovou ji VŽDY! respektujme!

A za její padlé příslušníky, zákeřně vražděné... služme MŠE!

R/1

---

Kilián NOWOTNY " Franz" narozen 1.prosince 1905 ve Staré Huti (Šumava).

německý pašerák, převaděč, agent americké zpravodajské služby CIC. Pocházel z německé rodiny usazené v obci Staré Hutě (Kaltenbach). Vyučen řezníkem, přiženěn do usedlosti na Pláních. přivydělával si pašeráctvím do Bavor. jako Němec narukoval do Wehrmachtu., po válce se sice vrátil do vlastí, ale rodina byla odsunuta do Bavorska. Usadila se poblíže hranic v bavorském Röhrbachu- založil si velkobchod se dřevem.

V některých publikacích najdeme tvrzení, že se jmenoval vlastně FRANZ a "Kilián" bylo jeho jméno vlastní, zkoumáním nápisu na hrobě i podle zápisů z matrik, to bylo ve skutečnosti obráceně.

Po Únoru 1948 ses ta "Kilián" logicky , agentem americké zpravodajské služby- je vysoce pravděpodobné, že se jím stal hned po zajetí americkou armádou v roce 1945- ale jeho aktivní činnost lze zaznamenat ihned v březnu 1948. Do Československa převáděl tajné agenty a zpětně do Bavorska emigranty. Dařilo se mu převést na obě strany množství /dnes už nelze přesně zjistit kolik osob a materiálů/- až v roce 1950 se dostal nechtěně do přestřelky s pohraniční hlídkou, na místě zanechal tři převáděné- sám se dostal sice lehce zraněn, ale přece jen do Bavorska. Namísto fyzického překonávání hranic v něm zůstal strach a nenávist. Točil seriály se Svobodnou Evropou, zdá se že úspěšně- když sama Státní bezpečnost na něj v roce 1957, neúspěšně, spáchala pokus atentátu. zemřel jako zapomenutý obchodník se dřevem v roce 1977.

Kdysi, hodně dávno, se za určitých okolností podařilo sestavit trasu převaděče "Kiliiána" . Zkuste si ji nastudovat na mapě. V materiálech StB byla značena jako "Kanál 54".

Začátek je u Vimperku. Pokračujte přes výšinu Jilmová a Kamenná Hora - pokračujte k Medvědímu potoku. Překročte jej u Michlovy hutě, pokračujte vzhůru mezi kopci Kamenná a Bukovec- zorientujte se směrm na Nový Svět.

Překročte silnici vedoucí z Borových Lad do Nových Hurí a POZOR... jde se přes Chalupskou slať k Janské hoře.... pod ní leží osada Františkov.

Překročte Vltavu.

Stoupejte ke Stolové a Stanové hoře.

Přejděte l silnici mezi Bučinou a Kvildou. Odtud je již jen "skok" k oblasti pramenů v oblasti Vltavy.

Jste na hranici České republiky s německou spolkovou republikou- zemí Bavorsko...

Prvně zkuste s mapou "speciálkou" a buzolou za slunného dne.

Potom v noci.

CLAY EVA se vám zazdá jako poměrně snadný výlet... se vší úctou k ní!.

Zdroje: vlastní překlad ORTSAUSSCHUSS KALTENBACH... Kaltenbach: Heimat im Böhmerwald dostupné online

Kilián Nowotny, Král Šumavy /archiv/ dostupné online

další, vlastní z let 1970/1975 PF UK a materiály tehdejší Státní bezpečnosti (dnes dostupné v příslušném archivu- nutno mít badatelská oprávnění...)

Upraveno, očištěno od ideologických posudku z obou stran, fakta.

R/1

23.prosince 2020 A.

Historie temná jako prosincový den...23.prosince 1953 byl popraven sovětský politik, maršál Sovětského svazu, za Stalina náčelník státní bezpečnosti, šéf sovětské tajné služby NKVD a lidového komisariátu vnitra :

Lavrentij Pavlovič BERIJA.

Nejdéle žijící a nevlivnější Stalinův náčelník během 2.světové války a poměrně dlouho po ní. přisuzuje se mu organizace "Katyňského masakru. Maršál Sovětského svazu - velel polním jednotkám NKVD, uzávěrkovým /blokačním/ jednotkám neumožňujícím ústup na frontě, velel partyzánským zpravodajským a sabotážním oddílům na východní frontě. Velel a spravoval síť pracovních táborů -gulagů. Nesl přímo Stalinovi osobní odpovědnost za tajné "zadržovací" tábory zřízené pro vědce a inženýry ( známé Šarašky).

Se Stalinem se zúčastnil jaltské konference /traduje se, že jej Stalin představil americkému prezidentovi jako "našeho Himmlera".

Ukončením 2.světové války organizoval převzetí státních institucí ve střední a východní Evropě pro komunisty. největším jeho úspěchem byl dohled nad vývojem sovětské atomové pumy. Měla absolutní prioritu a její vývoj byl dokončen za méně jako pět let!

Po Stalinově smrti byl zvolen prvním místopředsedou sovětské vlády, šéfem ministerstva pro "vnitřní záležitosti"- společně s Malenkovem a Molotovem vytvořili "trumvirát", vedoucí zemi.

V červnu 1953 zahájil Chruščov za vojenské pomoci maršála Žukova státní převrat.

Berija byl zatčen, obviněn z celkem 357 případů znásilnění a trestného činu vlastizrady. Vysloven trest smrti.

Vyvstala otázka: "Kdo a jak popraví maršála Sovětského svazu?"

Vyřešeno typicky rusky. Maršála může popravit pouze jen maršál.

Vybrán byl den: 23.prosinec 1953. Vybrán byl kat: pozdější maršál Sovětského svazu /l968/ Pavel Baltický.

/ V době popravy Beriji byl Pavel Baltický generálplukovníkem a zástupcem velitele Moskevského vojenského okruhu/... poznámka redakce.

Pavel Baltickij zemřel ve věku 73 let v Moskvě. Popravy Beriji nelitoval.. byl to VOJÁK a splnil rozkaz...

Zdroj: ruské originály, vlastní překlad www.nevsru.com/russija... a další... volně upraveno, R/1

UPOZORNĚNÍ: následný obsah není vhodný pro osoby přecitlivělé, mladistvé do 18 let...


MISTR KAT A JEHO POMOCNÍCI

České slovo kat má nejasnou etymologii, předpokládá se, že souvisí se slovesy kácet a kotit, což by mohlo odkazovat na stínání. Ve starší češtině se užívalo pro popravčího nebo mučitele také slovo katan, ale zpravidla hanlivě. To však svým původem s katem nesouvisí, je přejímkou z maďarského katona „žoldák, (nájemný) voják“.

Ve středověku měla města své katy, kteří vykonávali tzv. hrdelní právo. Při práci mu pomáhali jeho pacholci. Často si je také půjčovali za úplatu z jiných měst. Vedle povolání kata vykonávali ještě další věci, jako např. práci pohodného (rasa) a úklid stok.

I když kat vykonával rozhodnutí městské rady (později soudů), hlavně ve středověku byl různě omezován. Tak třeba v hostinci a v kostele měli stranou vyhrazené místo, museli chodit většinou oblečeni v černé barvě, někdy museli být jen viditelně označeni. Často se stávalo, že museli bydlet za městem na samotě. Tomuto místu se lidově říkalo katovna.

Díky svému řemeslu se ale vyznali v anatomii člověka, uměli léčit různé zlomeniny a i jiná zranění.

Kat se svými pomocníky (katovskými pacholky či holomky, jinak taky čeledí - tato substantiva neměla původně pejorativní význam) musel odklízet sebevrahy, jejíchž těla nesměla být pohřbívána za církevních obřadů do posvěcené země. Kati je proto zakopávali na rozcestí, spalovali na hranici, nebo házeli do řek.

Kat rovněž musel dohlížet na městský nevěstinec, čistil městské ulice.

Každá poprava měla také svou předehru v podobě tortury, neboli mučení odsouzeného. Pro tyto kratochvíle mělo takřka každé město s hrdelním právem zbudovanou mučírnu, kde se podobné strastiplné akty konaly. Je nad slunce jasné, že i tento způsob poznávání lidské schránky byl v katovské náplni práce. I města, která neměla svého kata, měla svou mučírnu. V takových případech si k mučení zvalo panstvo okolní katy, kteří mimo platu za provedené úkony šlechtě účtovali i cestovné a stravné.

Kat využíval před samotným mučením psychologický nátlak, kdy odsouzenému ukazoval a podrobně popisoval každý nástroj a jak jej bude používat. Už za takovýto nátlak náležel katovi dle „Instrukcí pro katy“ z roku 1683 plat ve výši jedné kopy grošů.

Stávaly se případy, kdy už v této chvíli někteří z vyslýchaných omdlévali hrůzou a jiní dokonce spustili a doznali i to, čeho se nikdy v životě nedopustili. Nebylo jim to však nic platné. Právu muselo být dopřáno potěšení. I když se ve většině spisů uvádělo, že přestože se vyslýchaný dávno před mučením přiznal ke svým skutkům ohavným, bylo přesto všechno k tortuře přistoupeno, protože soudní komise a osoba pověřená výslechem nepovažovali toto přiznání za dostačující a setrvávali v přesvědčení, že obviněný stále ještě mnoho důkazů tají.

Průběh mučení samotného vypadal asi takto:
1) šněrování rukou, čili vazba
2) palečnice
3) španělská bota
4) tažení na skřipci (štosování za sucha)
5) pálení ohněm

Kat inkasoval za nasazení palečnic částku třicet krejcarů. Za všechny ostatní úkony mu náležela odměna ve výši dvou kop grošů. Postupem času se odměny pro katy měnily, vesměs však byla tato částka navyšována. Tato pravidla byla stanovena hned několika zákony. Částečně je upravoval zákoník císaře Ferdinanda III. z roku 1656 a Trestní zákoník Josefa I. z roku 1707.

Mučeny neměly být osoby šlechtického původu, chlapci mladší osmnácti let, dívky pod patnáct let a starší lidé nad sedmdesát let. Těhotné ženy nesměly být mučeny dříve, než po uplynutí šestinedělí.

Konkrétní a taxativně vymezená pravidla tortury vydala ve svém zákoníku až císařovna Marie Terezie roku 1769. Osoby vyššího stavu například směly být mučeny pouze v případě, že se dopustily zločinu urážky božského a světského majestátu, zrady země a při politických zločinech. Rovněž nesměly být mučeny osoby mladší čtrnácti let, (pokud se nedopustily zločinu, za který zákon stanovil trest smrti), osoby duševně choré, lidé nad šedesát let věku a ženy těhotné a v šestinedělí.

Každý jeden stupeň mučení nesměl trvat déle než patnáct minut a celý průběh tortury déle než hodinu, přičemž mučený musel být hladový.

Roku 1776 zakázala císařovna Marie Terezie používání tortury v celém soudnictví, jako dílčí změnu tereziánského zákoníku v celé habsburské monarchii. V novém Obecném soudním řádu kriminálním z roku 1787 byla tortura definitivně zrušena.

Druhy trestů a výslechů
•oběšení
•stětí
•upálení na hranici
•lámání v kole (obvykle končilo smrtí)
•přibíjení za jazyk (ke kůlu, k šibenici)
•vyříznutí jazyka
•uříznutí uší nebo nosu
•useknutí ruky nebo nohy
•natahování na skřipec
•vypalování cejchu žhavým železem
•lámání končetin nebo prstů
•pálení ohněm nebo žhavým železem
•mrskání (bičování)

Přes své nezáviděníhodné společenské postavení bývali popravčí mistři slušně zabezpečeni. K základnímu platu dostávali zaplaceno i za jednotlivé popravy a mučení, a navíc často provozovali tajné "vedlejšáky". Mezi pověrčivým lidem kolovaly nejpodivnější recepty, jak si přičarovat štěstí, zdraví a lásku, nebo jak ochránit dobytek před zlými silami. Mezi nejcennější amulety patřil v tomto ohledu kus provazu, na kterém se houpal oběšenec, dále to byly různé části těla popravených, od vlasů a nehtů až po palec pravé ruky a penis. Popravčí byl jediným možným dodavatelem tohoto magického materiálu a ceny mohl nastavit vysoko. Byly zaznamenány i případy, kdy kat odlil z hrdla sťatého muže krev a dobře ji poté zpeněžil.

Popravčí mistři rozhodně nepatřili k chudině; naopak, katovny v některých městech připomínaly spíš hospodářské dvory než skromné obydlí vykořeněnce. Popravčí mívali vlastní koně a drožky a zaměstnávali početný personál. „Cnostný“ lid se jim přesto až do moderních věků vyhýbal obloukem.

R/3

VELKÉ LOSINY - ČARODEJNICKÉ PROCESY

Kousek od hotelu Eliška, pod hotelem Šárka je na rozcestí tento pomník

VELKÉ LOSINY - ČARODEJNICKÉ PROCESY III. ČÁST

Tehdy do příběhu vstoupuje snad nejslavnější postava celého tragického dramatu, farář a děkan Kryštof Alois Lautner. Tento vzdělaný a vážený muž patřil k těm, kteří opakovaně a důrazně protestovali proti zatčení Sattlerové a sestavení inkvizičního tribunálu. Nelichotivě se vyjadřoval i o samotném Bobligovi.

Nemohl tušit, že i on byl obviněn. Biskup, který Lautnera pro jeho toleranci k projevům skrývaného luteránství neměl příliš v lásce, a který byl navíc o reálnosti čarodějnického nebezpečí hluboce přesvědčen, dal nakonec povolení k děkanovu zatčení. Lautnera mučili, stále se ale odmítal přiznat. Na Bobligův příkaz byl opakovaně mučen další dva týdny, než ho konečně zlomili. Nakonec byl upálen 18. září 1685 v Mohelnici.

Procesy naplno běžely až do počátku devadesátých let. Mezi Bobligovými oběťmi byli významní a bohatí šumperští měšťané a úředníci z okolí a celkově dosáhl počet obětí do roku 1696 sto dvanácti osob! Dlouhé trvání procesů začalo být pro panství hospodářsky škodlivé. Bratři Jáchym a Maxmilián, kteří po dosažení plnoletosti převzali žerotínské panství, žádali jejich zastavení. Sám Boblig navíc přestřelil, když začal podsouvat svým mučeným obětem jména významných měšťanů markraběcího města Olomouce. Měšťané okamžitě sepsali protestní dopis a poslali ho císaři. Pokus o útok na význačné moravské město, které formálně podléhalo pouze panovníkovi, bylo i na císaře Leopolda I. příliš. Působení šumperského i losinského tribunálu dal okamžitě zastavit.

Boblig byl zřejmě psychicky narušenou osobností. Sexualita sehrávala v jeho konání jednu z důležitějších rolí. Nejen v údajných modlitbách čarodějnic, ale i v zápisech z výslechů je kladen nápadný důraz na vulgární vyjádření sexuality. Velmi často je zmiňováno ženské i mužské přirození s návrhy a popisem souloží všeho druhu.

Nadměrné používání tortury ve spojení s popsaným ukazuje na osobnost sadistickou. Boblig byl nejen zhýralý, bezohledný a krutý, ale také lakotný a hrabivý. Je velmi pravděpodobné, že hlavním důvodem jeho inkviziční činnosti bylo vlastní obohacení z majetku, zkonfiskovaného odsouzencům, a touto pohnutkou se ani sám netajil.

Čarodějnické procesy si vyžádaly i dokonce dvě oběti z řad zaměstnanců lázní, tedy dvě lázeňské. Skončily také na hranici.

---

Ve filmu režiséra Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice, který popisuje čarodějnické procesy na Šumpersku, postavu Jindřicha Bobliga z Edelstadtu ztvárnil herec Vladimír Šmeral.

Zdroj : Wikipedie a časopis 100+1 zajímavostí, časopis Epocha

---

A jen moje poznámka na závěr – už v parku u křížku, kde se rodiny loučily s odsouzenými je cítit zvláštní napnutá atmosféra a energie...

I.ve sklepení, tedy výslechové místnosti křeslo pro útrpné právo
II. stolice pro výslech a kladení těch zásadních 11 otázek před torturou
III. palečnice - většinou se nasazovala při posezení na stolici
IV. kniha

a doporučení pro zvídavé - velmi dobře zpracováno:

www.hrdelnipravo.cz/…tml

---

R/3 redaktorka Anna Burešová

VELKÉ LOSINY - ČARODEJNICKÉ PROCESY II. ČÁST

Marii Shuhové stačilo, aby jí kat ukázal v mučírně nástroje tortury. Hnedle se pod ní podlomila kolena, až ji katovi pacholci – Jakubův bratr Bartoloměj a syn Hans – museli podepřít. V šoku všechno řekla. Krádež posvěcené hostie si u ní „objednala“ losinská porodní bába Dorota Groërová, která ji chtěla podat své nedojící krávě. Věřila totiž v její magické účinky.

Po jejím zatčení a výslechu vyšlo najevo, že tak jednala na radu staré Doroty Davidové z Vernířovic. Boblig naléhal na hraběnku, aby povolila torturu. Když odmítla, vytáhl na ní svůj nejsilnější triumf: celé panství je prolezlé čarodějnictvím a odhalení celého spiknutí by mohlo vznést světlo do nevyjasněného úmrtí jejího bratra Přemka ze Žerotína.

Angelica Anna z Galle svolila. Ačkoliv k zatýkání a prvním výslechům došlo na počátku roku 1679, tortura byla využívána až od května. Čekalo se totiž na formální rozhodnutí pražského apelačního soudu. A stejně tak musel apelační soud potvrdit i rozsudky smrti, které byly nad ženami vyneseny. Proto se hranice pro jejich upálení začaly stavět až v červenci.

Olomoucký biskup Karel II.z Lichtenštejna-Kastelkornu z počátku totiž vůbec nebyl nadšený myšlenkou, že by na jeho panství měl působit inkviziční tribunál.
Když ho však Boblig přesvědčil, že ho soudní výlohy nebudou stát ani haléř, ale naopak mu z procesů bude plynout slušný zisk, tak svůj názor změnil. Takže byl na přelomu let 1679 a 1680 inkviziční tribunál zřízen i v Šumperku. Velké Losiny se tak pro Bobliga staly vedlejším pracovištěm, kam zajížděl jen nepravidelně.

Hraběnka měla pravomoc zřídit soud s povolením pražského apelačního soudu, ten inkvizičnímu soudu zaslal prvotních 11 otázek na zadržené osoby.

Nad tribunálem (skládajícím se ze soudce a přísedících) pak stál uvedený pražský apelační soud, který vykonával dozor a potvrzoval hrdelní rozsudky. Celý spis byl předtím postupován právě apelačnímu soudu. O procesu byl taktéž informován i panovník. Proces byl veden dle trestního zákona Ferdinanda III. Útrpné právo mohlo být vykonáváno maximálně 3x na jedné osobě, a to po dobu maximálně 15 minut (toto však nikdo nedodržoval).

Je třeba zmínit, že tribunál v tomto měl naprosto volnou ruku. Kat si za každý úkon účtoval odměnu (nasazení palečnice, španělské boty atp.), takže prostým nahlédnutím do účtů bylo ihned zřejmé, že je těch úkonů daleko více než povoloval kodex Ferdinanda III. Hraběnka Gallová sice účty kontrolovala, ale nijak nezasáhla.

Samotný proces byl velmi nákladný (výlohy činily více než 9 tisíc zlatých a byly následně vymáhány po příbuzných odsouzených).

To ale neznamenalo, že tam mučení nepokračovalo se stejnou intenzitou. Šumperský tribunál nechal ihned po svém založení zatknout Marii Sattlerovou, manželku zámožného šumperského barvíře látek a bývalého městského konšela a purkmistra Kašpara Sattlera. Ovezli ji do Losin na konfrontaci s jejími udavačkami. Mučením zlomené nešťastnice ji označily za členku svého čarodějnického společenstva a její protesty nijak nepomohly.

Mezitím již Boblig chystal obvinění i na jejího manžela Kašpara.

R/3 redaktorka Anna Burešová

VELKÉ LOSINY - ČARODEJNICKÉ PROCESY I. ČÁST

VELKÉ LOSINY … PO DOBRÉM I PO ZLÉM … S ČARODĚJNICEMI

Velké Losiny (německy Groß Ullersdorf) je obec v Olomouckém kraji, asi 9 km severovýchodně od Šumperku.

První písemná zmínka o Velkých Losinách je z roku 1296. Vydaná byla ve Šternberku. A od roku 1351 už je připomínán kostel a fara. V první polovině 15. století byla ves poplatná městu Šumperk, ve druhé polovině už patřila Žerotínům. Nejprve zřejmě jako zástava, od roku 1507 pak už jako pevná součást majetku – losinské panství.

Za panství Žerotínů došlo k rozkvětu Velkých Losin, zvláště po roce 1562, kdy se z jejich poslušenství vykoupilo město Šumperk a místní tvrz se stala centrem panství. Období rozkvětu se spojuje zvláště s Janem mladším ze Žerotína – na místě bývalé tvrze dal vybudovat reprezentativní renesanční zámek (dostavěný roku 1589), rozšířil lázně stavbou další budovy 1592, dal postavit papírnu (první známý filigrán z roku 1596); vystavěn byl také nový renesanční luteránský kostel, při kterém se nacházela i škola. Už v roce 1580 vyšlo dosti významné balneologické dílo Tomáše Jordána z Kluže, ve kterém podává jako první zprávu o léčivosti losinské vody.

Po smrti Přemka III. v roce 1678 povolala poručnice jeho synů, hraběnka Galle, do Losin inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu. Začaly tady smutně proslulé čarodějnické procesy, které si jen na losinském panství vyžádaly 56 obětí. Zastaveny byly až Janem Jáchymem ze Žerotína poté, co v roce 1689 dosáhl plnoletosti.

Jindřich František Boblig z Edelstadtu (Heinrich Franz Boblig von Edelstadt ) se narodil v měšťanské rodině. V mládí studoval práva, pravděpodobně ve Vídni, nedosáhl však titulu doktor, byl pouze kandidátem kanonického a světského práva. V tehdejších poměrech to už stačilo pro funkci soudce nebo advokáta.

Podle místních legend a pramenů měly procesy na Losinsku počátek v roce 1678 u jedné chudé ženy, které onemocněla kráva a nedojila vůbec mléko. Kořenářka jí poradila, že kráva musí sníst proměněnou hostii. Žena – stará žebračka Marie Shuhová z Vernířovic šla do sobotínského kostela na velikonoční mši a po přijímání přijatou proměněnou hostii vyplivla do připraveného šátku s modlitební knížkou; při tom ji zahlédl ministrat, který to okamžitě prozradil knězi. Když se pokusila z kostela vytratit, dopadla jí na rameno ruka kostelníka Bittnera. Ten vyděšenou ženu odtáhl před faráře Matyáše Eusebia Schmitda, a „bezbožný čin“ knězi udal. Rozzuřený farář to neprodleně musel oznámit panskému hejtmanovi Vinarskému a ten spěchal s novinou ke své paní. Kněz uložil ženě samozřejmě pokání (modlitbu) a propustil ji.

Ale tím to neskončilo. Záhy byla tato selka spolu se dvěma dalšími ženami nařknuta z čarodějnictví a na Losinské panství pozván z Olomouce Jindřich Boblig (narozen 1611 nebo 1612, Zlaté Hory, zemřel 27. ledna 1698), který začal „hon na čarodějnice“ v pravém slova smyslu.

S povolením pražského apelačního soudu byl založen zvláštní inkviziční tribunál. Vedle předsedajícího Bobliga jej tvořilo pět vysokých žerotínských úředníků: zámecký hejtman Vinarský, rytmistr Kristián Mayer, purkrabí František Václav Vraný, správce hamrů Jan Richter a lesmistr Kryštof Seidler.

Příšerné divadlo, které mělo přivést na hranici téměř stovku lidí, tedy mohlo začít.

Pokračování..

R/3