Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne
  • Strana:
  • 1
  • 2

Téma: Cesta do Svaté země

Cesta do Svaté země 16. lis 2022 17:05 #15482

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
Jedním z posledních "hitů" je zpráva naší redaktorky paní Anny BUREŠOVÉ do Svaté země...

paní redaktorka R/3 je redaktorkou svědomitou, pilnou a vzdělanou, ostatně jako redakční kolektiv stránek svvz.cz celý- nyní ...postřehy a pocity v útlém, čtivém dílku...
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 23. čec 2022 04:56 #15196

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
DOSLOV

Doslov je literární pojem, který se používá k označení textu na konci literárního díla. Tento text je samostatný, není součástí celého díla.

Během celého pobytu nám Mojmír sdělovat stále nějaké zajímavosti. Na některé si člověk při psaní nevzpomene, tak pár ještě na závěr:

 v Izraeli není moc vody, málo tam prší. V 50. letech odborníci tvrdili, že voda bude stačit po roce 2000 jen asi pro 2 miliony lidí. Dnes žije na tomto území kolem 10 milionů – a vody je dostatek! Perfektně funguje systém odsolování mořské vody a následná recyklace.
 VŠUDE ve městech na každém kousku zeleně je spousta květin. A každá rostlinka má u sebe hadici zavlažovací. Květiny rostou a kvetou nádhernými květy. Kolem všude je suchá zem a hlína.
 Celý Jerusalém, kde jsou postaveny domy, budovy novější, jsou obloženy naprosto stejně. Starosta má velmi úzké vztahy s majitelem lomu a výrobcem obkladů. Záměr je, aby celé město bylo výjmečné právě tím, že má svůj styl...
 stát Izrael je jediný židovský stát na světě. Izrael samotný považuje za své hlavní město Jerusalém. Většina států však bere jako hlavní město Tel Aviv. Ovšem veškerá ministerstva jsou právě v Jerusalémě. Jedno jediné ministerstvo je v Tel Avivu. Ministerstvo obrany. Jinak všechna jsou se sídlem Jerusalém.
 Při příjezdu a vítání nám všem Mojmír řekl kromě jiného: „kdo jednou navštíví Jerusalém, neubrání se tomu, že bude mít doslova potřebu se vracet...“

Znělo to hezky, ale nějak jsme to nebrali tehdy moc vážně...

MOJMÍRE, MÁŠ PRAVDU!!!
R/3
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 16. čec 2022 05:30 #15168

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM – DEN SEDMÝ

Ke snídani jsme šli zase už kolem sedmé ráno. Užili jsme si velký výběr, pochutnali si nejen na teplém jídle, ale i na salátech, na pečivu a dezertech i ovoci. Granátová jablka, jaká se prodávají u nás v obchodech se dají přirovnat velikostí těch, která jsou v Izraeli jako porovnávat velikánské jablko se švestkou...ostatně Izrael je zemí vyhlášenou pro granátové jablko.

Poslední focení a před hotelem už čekal náš řidič. Naložení zavazadel a směr Tel Aviv.

Podle Mojmírova plánu nejdříve prohlídka Jaffy. Jaffa je starobylé přístavní město, které je označováno za jedno z nejstarších na světě. Nachází se jižně od Tel Avivu v Izraeli, při Středozemním moři. Dnes je městskou čtvrtí města Tel Aviv-Jaffa. Údajně mělo být založeno po potopě Noemovým synem Jefetem, po němž mělo být i pojmenováno. Jedna z dalších teorií o vzniku jména města říká, že název pochází z hebrejského výrazu jafa, což znamená krásný. Místní přírodní přístav byl využíván už od doby bronzové, stal se také vojenským strategickým místem.

Tel Aviv znamená doslova Zelený pahorek a žije v něm k 500 tisícům obyvatel. Žádné velké historické památky ve velkoměstě nenajdeme, bylo založeno až v roce 1909 vedle prastarého přístavu Jaffa.

Zdejší městská pláž je naprosto skvělá, určitě překvapí, v jaké čistotě si ji drží a to, že jsou zde naprosto běžně k dispozici toalety, sprchy a převlékárny, opět velmi čisté. Pláž je krásně dlouhá a široká. Dali jsme si velmi rychlou procházku k restauracím a hlavně k převlékárnám. To kvůli koupání. Ale my jsme byli rychlou chůzí těch asi 2 km tak zmožení, že jediný, kdo se šel koupat, byl náš průvodce Mojmír. My jsme obdivovali výstavbu, pohodu a klid a hlavně nás zaujala pláž pro pejsky. Mají tam volnost, mohou být bez vodítek a bez náhubků – a cedule říká doslova – sprcha pro psy.

Proč je symbolem Tel Avivu velryba? Ve Starém zákoně odkazované jako místo, kde se Jonáš pokusil uniknout Božímu povolání tím, že vyplul na moře, aby ho sežrala velryba, uvidíte v okolí obrázky velryb a ryb.

Prozkoumejte trhy, vychutnejte si sklenku čerstvé šťávy z granátového jablka od pouličních prodavačů . Tím jsme se řídili.

Hodinka utekla velice rychle a už jsme zase spěchali. Tentokrát nahoru, na starou část. Přesně do parku Abrasha, odkud je velkolepý výhled na přístav, na město, na moře.

„Zkratkou“ ( asi 3x delší než kdybychom šli přímo ) jsme se dostali opět a zase rychlou chůzí na parkoviště. Náš autobus a náš řidič...teď už směr letiště a nám známý terminál 3.

Loučení s naším průvodcem, poděkování řidiči a předání částky asi 220 dolarů, tak je to zvykem, tak se to sluší. Mojmír od nás všech dostal také dárky, společně jsme se dostali k části pro odbavení. Mojmír využil letiště a šel na autobus do Jeruzaléma. Spojení z letiště je prý velmi dobré.

Tel Aviv není Vídeň, takže tady žádné automaty. Museli jsme se zařadit do velké fronty. Asi po půlhodině jsme začali u několika zaměstnanců letiště protestovat, že nejsme skupina ani cestovka. Tak nás zase přeřadili do jiné fronty. Ale ta už se blížila ke dvěma kukaním. Sice fungovala jen jedna, ale fronta se pomaloučku posunovala. Nakonec jsme po hodině už měli nálepku na kufru a mohli jej předat. Ještě další půlhodina, kdy jsme zjistili, že naše letadlo má 2 hodiny zpoždění.

Podařilo se nám projít všemi kontrolami. Najednou jsme byli jen s příručním zavazadlem do letadla a s časem více jak dvě hodiny. Ideální pro občerstvení, na kávu a hlavně do free zóny. Takže jsme si užili atmosféru nakupování a hlavně se zbavit šekelů, abychom doma nemuseli měnit. Výhodou bylo, že už nebyly povinné respirátory, a už vůbec jsme nemuseli mít PCR či antigenní test!

Uteklo i to zpoždění letadla a najednou už jsme byli v tunelu a museli si nasadit ty náhubky – do letadla bez nich nešlo. Stejní piloti, stejné letušky, není divu – opět Lufthansa, občerstvení nápoji a kávou, občerstvení teplé jídlo a dezert a ještě naposledy nápoje.

Po třech hodinách letiště Vídeň. A opět loučení. Někteří přijeli tím mikrobusem z Uherského Hradiště a někteří svým autem. Bylo kolem půl deváté večer a účastníci zájezdu byli smutní. Skončilo to. Cesta domů. Jerusalém je vzpomínkou...

Fotogalerie:
1. Jaffa
2. Tel Aviv - Abrasha park
3. Tel Aviv - letiště
4. Free zóna letiště
5. rodina ortodoxních

A i když už jsem skoro dva měsíce po tomhle školním výletu, pořád na to všechno vzpomínám. Bylo to nádherné, nádherné, nádherné.

R/3

V sobotu 23. července - poslední část - EPILOG
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 16. čec 2022 05:17 #15167

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM DEN ŠESTÝ

Den šestý byl ve znamení naprostého volna, tzn., že jsme si vstali kdy jsme chtěli.

Pánové šli na průzkum nejen památek a restaurací, zkoumali hlavně nápoje a jídlo. Ženská část se také vydala na procházku po městě Tiberias, jen nás zajímaly především památky. Pak také bylo nutno prozkoumat obchody.

Mě zajímaly boty, oblečení, zlatnictví a bazar se stánky a krámky. I tady platilo smlouvání a dohadování se o ceně. Ale třeba chalvu s pistáciemi jsem koupila za plnou cenu v potravinovém marketu 23 šekelů za 250 g, tedy asi 160 korun...

Oběd jsme moc neřešili, byl takový turistický. Odpoledne pak na pláži u moře, kde jsme po odchodu plavčíka v 18 hodin zůstali vlastně skoro sami. Naštěstí v 19 pro nás přijel náš řidič, takže do hotelu jsme se vezli. A tam už nás čekala večeře a poslední společné posezení v baru.

Fotogalerie:
1. Tel Aviv
2. Tel Aviv - pláž
3. Tel Aviv - velryba
4. Tel Aviv - výstavba

R/3
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 09. čec 2022 05:30 #15146

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM DEN PÁTÝ

Začali jsme snídaní před sedmou hodinou ranní. Jako prostírání jsme měli papírové firemní slovníčky ( viz obr. ). Zaujalo nás označení marmelády v hebrejštině – riba. Velký výběr nejen pečiva, ale samozřejmě zeleniny, ovoce, teplé i studené kuchyně.

Ihned po snídani odjezd na Horu Blahoslavenství. Hora Blahoslavenství je skalnatý pahorek nedaleko Genezaretského jezera, na kterém podle evangelia Ježíš Kristus při svém kázání oznámil zástupu lidu blahoslavenství. Jako místo tohoto kázání je hora uctívána více než 1600 let.

Ve 4. století našeho letopočtu byl na hoře postaven první byzantský kostel, který byl užíván až do 7. století. Správou hory byl pověřen řád františkánů, klášter sester františkánek je na úbočí vrchu, pěstuje se zde zelenina. Palmový háj a park na návrší s mnoha květinami jsou upraveny k rozjímání, na kamenech podél hlavní přístupové cesty jsou vytesány verše jednotlivých blahoslavenství. Nahoře v palmovém háji je ještě luxusní hotel a dům pro penzisty, u nás domov důchodců. Náš důchodce by zřejmě na takový pobyt neměl...

Přesun na další místo, do rezervace Tel Dan. Tel Dan není jen archeologická lokalita. Je to také přírodní rezervace. Když do ní vstoupíte, jako byste se ocitli v zemi zázraků - bublající potůčky, které se vlévají do řek, vysoké stromy vrhající příjemný stín a poskytující úkryt před nemilosrdným sluncem. Řeka Dan, která je jedním ze zdrojů řeky Jordán je zdrojem největším a nejdůležitějším. Je živena sněhem a deštěm přicházejícím z hory Hermon.

Tady jsme si chladili nohy v přírodním jezírku ( má celoročně kolem 14°C ) a rozdělili se do tří skupin – první nejpočetnější šla naučnou stezkou, další kratší cestou a třetí tou nejkratší.

Podle legendy dostal Dan své jméno z hebrejského slova pro „soudce“ (dayan), z doby, kdy každá ze tří řek šla svou vlastní cestou. Řeky se chlubily a chlubily, která z nich je největší a nejkrásnější, a nakonec požádaly Boha, aby sestoupil z nebes a rozhodl, která z těch tří je nejlepší. Když se Pán nemohl rozhodnout, řekl příběh, navrhl, aby se všechny tři řeky spojily. Staří mudrci z Izraele říkají, že Dan skutečně vyhrál, protože slovo Jordán znamená „vyšel z Danu“.

A opět do mikrobusu a zakotvili jsme u drúzů v Birkat Ram. Izraelští drúzové v sobě ukrývají pravěkou DNA. Ta umožňuje nahlédnout do dějin Středního východu.

Drúzské dívky se nevdávají mimo komunitu, do manželství často vstupují bratranci a sestřenice a k náboženství, které je odnoží islámu, není možné konvertovat. Bylo založeno 1017. Podle vědců byli drúzům geneticky nejbližší Turci, Arméni, Íránci a Egypťané.

Čekala nás vyhlídka z hory Bental a hlavně Golanské výšiny. Komu vlastně patří? Čí vlastně jsou? Izrael od svého vzniku v roce 1948 musel řešit neustálé konflikty se sousedními zeměmi.

V 1967 získal/dobil od Sýrie v takzvané Šestidenní válce i Golanské výšiny. Sýrie se pokusila toto důležité území získat zpět. V roce 1973 napadla svého nenáviděného souseda, a to během největšího židovského svátku – Jom Kipur, svátek smíření se s Bohem. Proto se i tahle válka zapsala do historie jako Jom Kipurská válka.

Syřané počítali s tím, že Židé budou slavit svůj svátek a nebudou tak dostatečně připravení. Na Golany se tak ze Sýrie vyřítilo zhruba 1400 tanků. Proti ním stálo jen necelých 200 izraelských. Šlo o druhou největší tankovou bitvu v dějinách lidstva (větší byla už jen během 2.světové války mezi nacisty a Sověty u Kursku). A výsledek? Izrael opět vyhrál.

Vrch Bental se svými bunkry a pozorovatelnami, které jsou přístupné veřejnosti, stojí opravdu za prohlídku. Nejen pro krásné výhledy na blízkou Sýrii a zničené město Kunejtra, ale pro překvapivě osázená pole zemědělců, pro krásnou vodní hladinu blízkého jezera a rostoucí nové syrské město. Na vrcholu Bental je i nejvýše položená kavárna Svaté země – Caffé Annan.

A čekalo nás zřejmě to nejpříjemnější, tedy návštěva vinařství Tel Šifon v kibucu Ginosar. Golany jsou známé typickým košer vínem ( mají dostatek vody ), kdy tradice zahrnuje i povolení, ze které vinice jsou hrozny. Nesmí to být úplně nová vinice nebo taková, kde se pěstuje i něco jiného. Je nutné dohlížet na to, kdo víno sbírá a kdo jej následně i vyrábí. Musejí to být zbožní muži, jaké nástroje se používají a hlavně se nesmějí použít živočišné produkty.

K ochutnávce jsme dostali i vynikající sýry, zeleninové salát a různé druhy chlebů. Co se týká vína – několik vzorků, od nejlevnějších po nejdražší, začínalo se na láhvi za asi 700 Kč a končili jsme přes sedm tisíc. Ještě jsme u toho vyplňovali i takový dotazník, spolužák to označil za „kádrový posudek“. Příjemné posezení, příjemná obsluha, příjemný zážitek.

Po cestě zpět jsme objevili ve vinici tank. To bylo radosti! Jako malé děti...

Na závěr náročného dne koupání. Tentokrát v kibucu Ginosar v Galilejském jezeře. Zážitek i díky rybičkám, které se okamžitě vrhnou na nohy a lechtají a okousávají. Za tuto proceduru se platí běžně velké peníze...a po osvěžení a vykoupání zpět na hotel.

Tam nás čekala večeře a po ní? Bylo nutno zlikvidovat nakoupená vína z toho vyhlášeného vinařství. Oceňujeme i vstřícnost recepčního a šéfa hotelu. Nejen, že nezakázal pít víno, které se nekoupilo v hotelu, ale donesl i skleničky. Takže toda raba, srdečně děkujeme.

R/3
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 02. čec 2022 05:01 #15127

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM - DEN ČTVRTÝ

Cesta údolím Jordánu do Galileje. Nejdříve ale snídaně na našem hotelu, odhlášení se a naložení zavazedel. Opět jsme museli jít kus cesty, hotel je na pěší zóně. Moc se nám nechtělo opouštět příjemný hotýlek a už vůbec se nám nechtělo opouštět Jeruzalém.

Gan ha Šlosa je známý též pod arabským názvem Sahne. Jde o izraelský národní park, který se nachází se u severního úpatí hory Gilboa poblíž Bet Še'an.

Domovem se Galilea stala pro řadu etnik a náboženských menšin – ať už to byli Židé po vyhnání z Jeruzaléma ve starověku, Féničané nebo později křesťanství vyznávající Křižáci. V době Ježíše Krista, s kterým je často spojovaná, tady byla řada vesniček a městeček, které dávno skončily v ruinách.

Většími městy jsou dnes Safed, Nazaret a přímo na pobřeží Galilejského jezera město Tiberias. Vody Galilejského jezera také nabízí další místní pochoutku – rybu, která získala své jméno po Petrovi, učedníkovi Ježíše Krista, který pocházel Kafarnaumu. Rybu sv. Petra lze ochutnat v restauracích na břehu Galilejského jezera nebo i třeba ve městě Tiberias.

Zastavili jsme se na koupání. Takže už jsme se vykoupali v Mrtvém moři a v Galilejském.

Galilejské jezero, Tiberiadské jezero, Genezaretské jezero či Kineretské moře je největší izraelské sladkovodní jezero nacházející se v Severním distriktu u Golanských výšin, v severní části Velké příkopové propadliny. V obvodu má přibližně 53 km a je 21 km dlouhé a 13 km široké. Ale všichni mluví spíše o moři...Galilejské moře je krásná oblast opředená mýty kolem života Ježíše. Nachází se 212 m pod úrovní světového oceánu, což dělá z Galilejského jezera nejníže položené sladkovodní jezero na světě, a také druhé nejníže položené jezero vůbec (prvenství zastává Mrtvé moře).

A protože Velkou příkopovou propadlinou protéká řeka Jordán, řeka všech nadějí. Přejít Jordán bylo pro Izraelský národ symbolické - po čtyřiceti letech putování po poušti jsou konečně doma, ve své Zemi zaslíbené! Podle Bible jejich vůdce Jozue převedl přes řeku lid tak, že kněží vešli do řeky, a tím zastavili vody řítící se od severu směrem k Mrtvému moři.

Odtud cesta do Nazaretu. Už to jméno je spojeno se zázraky. Město, kde žila Panna Marie, Josef i Ježíš Kristus. Náboj města a energie se nedá popsat. Nazaret je město opředené tajemnem spojeným s jeho historií coby města, které tvořilo příběhy psané v Bibli. Své dětství a mládí tu údajně prožil Ježíš Kristus. Katolická bazilika Zvěstování vévodí panoramatu dnes největšího arabského města v Izraeli, kde vedle sebe pokojně žijí křesťané a muslimové.

Moderní bazilika Zvěstování a zároveň dominanta města Nazaret stojí v místě, kde se Marie dozvěděla o narození Ježíše. Ke Zvěstování o narození Ježíše došlo údajně v Nazaretu na místě, kde dnes stojí modernistická bazilika Zvěstování. Panně Marii se tu zjevil archanděl Gabriel a oznámil jí, že přivede na svět syna.

Stavba, dokončená v roce 1999, se chlubí kopulí, která je dominantou města, viditelnou takřka odkudkoliv v Nazaretu. Tvoří tak zároveň jeho ústřední bod a pomyslný střed. Madona na sto způsobů, tak se dá vyjádřit spousta madon, třeba tmavé pleti nebo se šikmýma očima. Každý národ má tu svoji. Je tady i česká a slovenská. Česká je umístěna v atriu před bazilikou, hned vedle východu. Mozaika Panny Marie je vytvořena z kousků materiálu různých odstínů modré barvy a je opatřena zlatým nápisem: „Královno Čech a Moravy, pros za nás“.

Oběd v arabské restauraci, menší nákup u obchodníků cestou k autobusu. A směr město Tiberias, do hotelu Astoria, Brurya St 13, Tiberias. Město Tiberias bylo pojmenováno na počest římského císaře Tiberia. Bylo vybudováno kolem roku 20 králem Herodem Antipou, synem Heroda Velkého na místě zničené vesnice Rakkat, a stalo se hlavním městem jeho království v Galileji.

Ubytování v hotelu proběhlo rychle, dali jsme si jen 45 minut na vybalení a převlečení a Mojmír naplánoval tzv. Cestu dolů a nahoru. O co šlo? Hotel stojí nahoře na kopci, tak procházka asi 3 km dolů k moři, obešli jsme kousek pláže a podívali se na kavárny a restaurace. Asi 45 minut to trvalo. A hurá zpět na hotel stejnou cestou. Jen teď jsme šlapali do kopce asi 40°... ta večeře byla zasloužená! Byly samé dobrůtky, včetně teplé a vynikající polévky přes různá masa, přílohy a rybu, došlo i na zmrzlinu a dezerty.

Ráno snídaně dříve, odjíždíme brzy...

Fotky jsou z chrámu Zvěstování. A ten velbloud ... zastavili jsme na benzínce a u každé čerpací stanice je vždy velbloud. Asi kdyby došla nafta a benzín??

R/3
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 25. čen 2022 04:45 #15110

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM DEN TŘETÍ

Po vydatné snídani dnes poznávací cesta na Masadu – jde o legendární místo židovské historie, kde dnes skládají vojáci přísahu, která zní:„Masada již nikdy nepadne!“ Výraz „masada“ znamená v hebrejštině „pevnost“.

A majestátní stavba je na skalním výběžku ve výšce zhruba 450 metrů nad hladinou nedalekého Mrtvého moře. Za dvouřadými hradbami, do nichž bylo kromě kasemat zabudováno celkem třicet strážních věží a čtyři brány, se nacházely dva bohatě zdobené paláce se šperkovnicemi a sklady potravin, vína a zbraní.

Vedle pak byla zapuštěna velká vodní nádrž, která zadržovala neuvěřitelných čtyřicet milionů litrů vody. V Judské poušti prší velmi zřídka, jen párkrát do roka. Vodovodní systém proto důmyslně přiváděl vodu z přehrazených sezónních řek v okolí do dvanácti menších nádrží na úpatí hory. Odtud ji pak poddaní dopravovali na oslech po chráněné točité stezce do rezervoáru uvnitř hradeb.

Pevnost byla postavena Herodem Velikým v 1. století př. n. l., během první židovské války se Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům. Pověst praví, že v roce 70 dobyli po tříletém úsilí a díky desetinásobné přesile pevnost Římané. Zlomili tím odpor necelé tisícovky obránců, poslední ozbrojené skupiny v židovské válce, skupiny, která se odmítla vzdát.

Těsně předtím, než okupanti Masadu zdolali, rozhodli se vzdorující, že nepadnou do potupného zajetí. A uspořádali mrazivou loterii. Na keramické střepy napsali svá jména a deset vylosovaných mužů vybilo své ženy, děti i blízké, pak sebe navzájem, poslední spáchal hřích sebevraždy. Obránci pevnosti Masada zvolili svobodnou smrt místo života v otroctví. Odešli ze světa, aniž by se z mužů staly ovce, aniž by byly ženy znásilněny, aniž by děti musely zapřít otce. „Nikomu jinému se nepodřídíme, nikomu kromě Boha, protože on je jediný spravedlivý a řádný pán nad lidmi,“ zanechali před smrtí vzkaz lidé, kteří leží v hrobech mnoho staletí, a přesto pořád jaksi nezlomně stojí.

Mojmír nám to ještě doplnil o informaci, že během léta, kdy je na pevnosti neskutečné horko a sucho, kdy Římané trpěli nedostatkem vody, tak obránci měli díky zavlažovacímu systému vody dostatek. Dokonce se koupali! A aby ještě více zdecimovali obléhající vojáky, tak vodu po koupání vylévali dolů...

Nahoru jsme jeli lanovkou, protože jít minimálně hodinu ve vedru po Hadí stezce...no, není nám dvacet...Výhled neskutečný, zážitek, na který nelze zapomenout. Nahoře výpravy turistů, školy, spousta lidí a křiku. Prošli jsme si pevnost, žasli nad promyšleným zásobováním – Herodes trávil na pevnosti zimní měsíce, dole v Jeruzalémě bylo totiž chladno, nahoře krásně teplo. Zásoby jídla, potravin a všeho důležitého se vozily celé dlouhé měsíce nahoru a uchovávaly ve velkých kavernách.

Za necelé tři hodiny jsme museli zase na lanovku, čekala nás přírodní rezervace Ejn Gedi ( též En Gedi; hebrejsky Éjn-gedí, doslova „Pramen kozoroha“, tedy „Kozorožčí pramen“). Nachází se západně od Mrtvého moře, v blízkosti starověké pevnosti Masada a také archeologického naleziště Kumrán. Nejstarší doklady o osídlení pocházejí z chalkolitického období (4 000 př. n. l.).

Rezervací vede několik stezek a výlet po nejkratší trase zabere asi hodinu. Jsou zde dva potoky s celoročním průtokem: Nachal David (Davidův potok) a Nachal Arugot (Arugotský potok). Do rezervace dále tečou vody pramenící v pramenech Šulamit a Ejn Gedi. Náročný výstup i sestup k vodopádu Šulamit u Nachal David přes Nachal Arugot.

Cesta k Davidovu vodopádu je v turistickém průvodci označena stupněm obtížnosti jedna, tedy jako snadná. Je to opravdu příjemná procházka tak na dvě hodiny. Jen je třeba počítat s pevnou obuví, cesta vede ve skalách a po kamenech. Také převýšení není úplně zanedbatelné. Začíná se téměř na úrovni Slaného moře, tedy –418 m n. m., a náhorní plošiny Judské pouště dosahují asi 200 m n.m. V horku, slunci a stále nahoru jsem vůbec neměla pocit, že jdu po obtížnosti jedna, ale snad devítce!

Oběd v Kumránu. Kumrán je místo, kde byl učiněn nejdůležitější objev v dějinách židovského národa. Zdejší archeologická lokalita se proslavila nálezem převážně pergamenových svitků uložených do hliněných nádob členovy přísně asketické a samotářské sekty esejců. Ti se zde během období 150 let před naším letopočtem až do roku 68 našeho letopočtu připravovali na příchod Mesiáše. Vlivem suchého pouštního klimatu se starověké svitky dochovaly dodnes. Některé z nich představují tedy nejstarší dochovaný zápis biblických knih.

A konečně k Mrtvému moři, na pláž Kalia...ta je otevřena celoročně, s černým léčivým bahnem je vyhlédávanou částí. Na pláži jsou slunečníky, lehátka, plastové židle, příjemný pozvolný sestup do moře. Mrtvé moře vysychá nepředstavitelnou rychlostí, každý rok jeho hladina klesá o více jak jeden metr. Takže je možné, že kolem roku 2050 vyschne úplně...
Je to vidět všude kolem, kdy znalci ukazují, kam sahalo moře třeba před deseti lety. Dnes se musí od kiosků, kaváren , restaurací, obchodů a převlékáren a sprch jít dlouhá cesta k moři.

Moře je neskutečně slané. Mojmír nám zdůrazňoval už v mikrobuse, že lehnout jen na záda, protože na břichu by nás to mohlo hodit obličejem do vody a to je nebezpečné hlavně pro oči. Na můstku i na pláži jsou kohoutky se sladkou vodou, při stříknutí slané vody do oka se musí okamžitě důkladně proplachovat! Byla jsem svědkem, kdy doslova vytáhli staršího muže z vody dva mladíci a společně s mladou ženou vyplachovali oči ( ten muž hodně naříkal ).

Takže někteří si užívali to, že se nedá potopit, někteří jsme se natírali bahnem a někteří byli v údivu celkově. Blížila se 18.-tá hodina, kdy se pláž uzavírá. Zřejmě zaměstnanci začali pláž uklízet. No tedy uklízet. Skládali slunečníky a lehátka a štosovali ty plastové židle špinavé od uschlého bahna na sebe. Už při našem příchodu na pláž byl problém najít čistější židli. Nemluvím o úplně čisté. Tu jsem neobjevila.

Návrat na hotel před 19. hodinou, sprcha, teplejší oblečení ( jsou velké rozdíly teplot – ráno kolem osmé už kolem 24°C a večer třeba jen 14°C ) a po večeři posezení v restauraci Taklit, kde když se objedná sudý počet piva, tak je to za poloviční cenu. Takže piva bylo dostatek, ženskému osazenstvu stačilo z těch dvou objednaných půllitrů na osobu ČESKÉHO piva pár hltů a přesunuly jsme dál svou sklenici.
Během posezení přišla nepříjemná zpráva od spolužáka. Zemřel nám v pořadí už čtvrtý spolužák. Díky WhatsApp jsme si všichni přečetli parte Mirka Sochorce, pohřeb následující pondělí. Tak „na Mirka!“ byla runda whisky.

Zároveň nás to podnítilo k nápadu vytvořit přes tuto aplikaci účet 4.D Izrael 2022, kde si navzájem pošleme fotky. Každý fotíme, každý něco jiného a každý to také vidíme jinak. Super nápad! A hned odcházely fotky i dalším spolužákům doma v Česku.

Někteří jsme si šli ještě koupit do marketu vínko izraelské, nějaké dobroty a chalvu domů, někteří šli ještě na další drinky. Ráno po snídani totiž přesun na jiné místo a do jiného hotelu.

R/3
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 18. čen 2022 05:00 #15087

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM - DEN DRUHÝ

Protože jsme byli ubytováni v hotelu Ben Yehuda St 4, Jerusalem, tedy vlastně v centru,
užili jsme si i „život noční“ - ten začíná kolem 22. hodiny, lidé se procházejí, baví, zpívají. Přímo na ulici byl klavír, kde se už kolem šesté večer scházeli mladí a hráli a zpívali. A ráno kolem šesté začne mírný ruch, kdy se uklízejí ulice, uklízí se před krámky a před restauracemi a kdy se naváží zboží.

Snídani jsme měli v osmém patře a snídaně byly doslova opulentní hody. Teplá kuchyně, studená kuchyně, zelenina, ovoce, spousta druhů pečiva, také koláče, dezerty a zmrzlina.

Ještě nutno dodat, že pokoje jsou sice malé, ale dostatečně vybavené. A co bylo překvapením, že na každém pokoji je varná konvice, hrnečky, sklenice a samozřejmě i káva, čaj, cukr, citronová šťáva. Klimatizace, wifi a denně, zdůrazňuji denně se vyměňují ručníky a osušky.

Po snídani byl sraz v 8:30 před hotelem a odchod do Starého Města a Chrámu svatého hrobu. Nejdříve ale k Jaffské bráně - Jeruzalémské brány jsou brány, které se nacházejí v jeruzalémských hradbách- sedm bran je otevřených a jedna je uzavřená.

Tou je Zlatá brána, která se k oněm sedmi branám připočítává jako osmá. Kromě ní existují ještě zazděné „brány“ (respektive jejich pozůstatky) Chulda (tzv. Hulda gates) na jižní straně Chrámové hory.

Náš průvodce Mojmír byl velice překvapený – jak nám říkal, VŽDY se všude stojí čekací fronty minimálně 2-3 hodiny. My jsme všude prošli hned a bez čekání. Prošli jsme tedy branou, pánové se vyfotili s mladými a pohlednými policistkami a šli jsme ke Chrámu Božího hrobu, který vyrostl na místě Ježíšova ukřižování, pohřbení i zmrtvýchvstání.

I když to na první pohled možná nevypadá, interiér chrámu je velmi rozlehlý a jeho architektonická dispozice poměrně komplikovaná. Zajímavost – chrám každý den odemyká muslimský klíčník, toto se dědí v rodině už 800 let. Je to pro neustálé neshody mezi jednotlivými církvemi. A navíc se nic, skutečně nic nesmí změnit.

Takže všimněme si na fotografii – ani s tím žebříkem se nesmí pohnout! Je cedrový a první zmínka o něm je z roku 1757. Jak dlouho tam stojí, kdo jej tam postavil, to vlastně nikdo neví...Historie Chrámu Božího hrobu sahá do druhého století, kdy dal na místě současného svatostánku císař Hadrián postavit chrám, aby zakryl jeskyni, ve které byl pohřben Ježíš. Byzantský chrám na tomto místě nechal ve čtvrtém století vybudovat císař Konstantin. Stavba byla několikrát přestavována a upravována. Ničily ji mimo jiné opakované požáry, zemětřesení i násilné útoky.
Veškeré přestavby a úpravy se podepsaly na současné architektonické dispozici chrámu, která je velmi nesouměrná. Uvnitř se nachází mnoho kaplí, rozložených v několika nadzemních podlažích. Současná podoba pochází z doby křižáckých výprav, kupole z roku 1870.

Ježíšův hrob je umístěn v edikule z 19. století, stojící v centrální části chrámu zvané katholikon. K jejímu znovuotevření po rekonstrukci došlo až v roce 2017. Restaurátorské práce v dalších částech chrámu dodnes neustále pokračují. V jedné ze dvou místností v edikule je k vidění tzv. Andělský kámen – fragment z kamene, který měl zakrývat původní Ježíšův hrob. Ve druhé se nachází samotná hrobka, kterou dal císař Konstantin původně vytesat do okolní skály. Dnes ji zakrývá mramorová deska. Schody vpravo za vstupem do chrámu vedou na Golgotu, kde byl Ježíš ukřižován. Nacházejí se tu dvě kaple – římskokatolická s moderními mozaikami a řecká pravoslavná, která se pyšní stříbrným oltářem, zhotoveným původně pro kardinála Ferdinanda de´Medici.

Ihned za vstupním portálem leží Kámen pomazání, na který bylo údajně položeno Kristovo tělo po sejmutí z kříže. Právě na tomto kameni mělo být jeho tělo pomazáno před vložením do hrobu.

Ve svatostánku bylo vystavěno asi třicet kaplí, z nich nejvyhledávanější je bezesporu kaple sv. Heleny, nacházející se pod úrovní současného chrámu. V chrámu se nachází posledních pět zastavení křížové cesty Via Dolorosa, a to ta, kde byl Ježíš svlečen z šatů, přibit na kříž, kde na kříži zemřel, byl z něj sňat a uložen do hrobu. V jejich blízkosti jsou umístěny oltáře, mezi nimi františkánský oltář s mozaikou, která zobrazuje scénu přibití na kříž, či latinský oltář, věnovaný žalu Panny Marie nad Ježíšovou smrtí. V současné době Chrám Božího hrobu řídí šest církví, přičemž o společné prostory se starají dohromady. Největší část spravují řecká pravoslavná a římskokatolická církev.

Další cíl = Zeď nářků. Obvyklé české pojmenování Zeď nářků je převzato od Arabů, kteří toto místo takto pojmenovali podle Židů. Ti se ke Zdi přicházeli modlit a oplakávat zničení chrámu. Během vlády krále Šalamouna, v 10. století před naším letopočtem, postavili Židé na hoře Moriah chrám, ve kterém uctívali Boha a přinášeli mu oběti.

Zeď nářků je vysoká 19 metrů a dlouhá 57 metrů. Je rozdělena na mužskou a ženskou sekci, přičemž pro muže je zpřístupněna také část zdi ve vnitřních prostorách domů, které byly postavené v pozdějších dobách.

Pokud se sem vydáte, musíte projít bezpečnostním rámem, ženy musí mít zahalena ramena a nohy, muži si musí nasadit na hlavu symbolickou pokrývku hlavy - papírovou jarmulku (pokud nemají vlastní). To platí i pro návštěvníky z jiných zemí a pro nevěřící. Muži mají 2/3 a ženám zůstává jen 1/3. Odděleny jsou zdí ze dřeva. Ženy mají podél celé jakoby lavičku, na které mohou stát – měli jsme štěstí, že jsme přišli v době, kdy probíhala slavnost Bar micva a celá rodina, příbuzní a známí povzbuzovali mladého třináctiletého muže.

Můj osobní dojem – neskutečná energie, musela jsem sice do ženské části, ale napsala jsem si přání, složila a dala do mezery-spáry, dotkla se zdi dlaněmi obou rukou a setrvala asi 2 minuty, kdy jsem si v duchu odříkala ono napsané přání. Nedá se to popsat...

To už bylo po druhé hodině odpoledne, tak nás Mojmír zavedl na oběd k Arabům. Ochotně nám pospojovali několik stolů a jídlo nachystali celkem rychle. Bylo to chutné a dobré.

Po jídle jsme měli rozchod. Během dne jsme procházeli kolem obchodů a trhů, takže nákupy. Byli jsme poučeni hned před obědem, že obchodníci budou vybíhat z obchodů a nabízet nám čaj v těch krásných skleničkách. „Jakmile si jen usrknete, MUSÍTE si něco koupit. Takže nesmíte se napít...!“ A další rada – tam, kde jsou u zboží napsané ceny, tam se nesmlouvá. To by byla urážka. Tam, kde nejsou napsané, tam je nutné smlouvat. A měli bychom se dostat minimálně na polovinu, ideálně na 1/3!

Sraz v 16:30 a odchod do parku s výhledem na horu Sion. Právě tady se měla odehrávat poslední večeře Páně, zde se nachází kostel Zesnutí Panny Marie a také hrob izraelského krále Davida. Není divu, že hora Sion je pro křesťany i Židy svatým místem. Nachází se v těsné blízkosti hradeb kolem jeruzalémského Starého Města kde jsme měli připraveno posezení, grilování, popíjení velmi chutného vínka, focení, volání našemu třídnímu a zábava. Návrat po 22. hodině zpět na hotel.
Zase jsme padli únavou...

R/3
Fotogalerie:

1-2 = uličky Jerusaléma, Staré město
3-4 = ten pověstný žebřík
5 = cesta dolů ke Zdi nářků
6 = fronta u Božího hrobu
7 = jedna z kaplí komplexu
8 = cesta k Jaffské bráně
9 - 11 = Zeď nářků
12 = ženská část
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 11. čen 2022 04:19 #15064

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM I.

Jerusalém I.

Vidláci ve městě. Takhle se dá nazvat náš pobyt v letištních halách ve Vídni. Nikde žádné fronty, vše jde jako na drátkách, rychle, s úsměvem. Všude zní angličtina, němčina, francouzština. A všude jen automaty. Nikdo ti nedává razítko do pasu. Zastavili jsme se a obsadili tři automaty z asi 8. Chtělo to po nás naskenovat výsledek PCR testu a když to nebylo možné z mobilu, tak naťukat na klávesnici, aby se to objevilo na obrazovce a šel vytisknout lístek. Ani jeden ze tří automatů nereagoval. Na nic. Ani na mobil, ani na vyťukávání údajů, ani na náš úsměv.

Objevila se tam sympatická mladá Asijka, která zjistila, že to skutečně nefunguje. Zavolala svého nadřízeného a ten po chvíli všemožného resetování pronesl: „Boha jeho!“. Měli jsme vyhráno...Slovák! Takže toto odbavení a vytisknutí lístku na zavazadlo včetně schválení negativity na Cov19 jsme měli za sebou. Přesun k pásům pro kufry. Nakládacích míst celkem osm. Ani jedno nešlo. My němčináři jsme pochopili vysvětlení velmi pohledného vysokého mladého muže, že je zastaveno, protože nestíhají nakládat do Barcelóny, že musíme chvilku počkat. Když se pásy rozjely asi po 15 minutách a lidé to tam začali nahazovat hlava nehlava, ozvalo se „do riti“! A měli jsme zase vyhráno. Slovák. Hezky jsme si popovídali, slovensky a on nikomu z naší skupiny nedovolil zvedat kufr. Každému to na pás naložil sám.

Zaslouženě jsme se tedy zhruba po hodině usadili, abychom zlikvidovali zbytky slivovic a mrkvánků. Bylo nám trošku divné, že všechna sedadla a lavičky jsou obsazená, jen u nás kolem dokola volno. Samozřejmě jsme si vybrali sektor pro invalidy. Ale nikdo z personálu letiště nás nehonil pryč. Takže přesun k nástupu do letadla přes občerstvení. Chtělo to kávu a nějaký sendvič nebo bagetku. Jak jsme tak stáli ve frontě a bavili se česky, tak mě pověřili objednat v německém jazyce. Zvládla jsem to a na závěr velice sympatická brunetka maďarsky prosila kolegu, aby ohřál dvě bagety. Spolužák se usmál a hned na mě – maďarsky jí poděkuj! Tak jsem tedy poděkovala...a rozpoutalo se radování, sdělování... jsou od Komárna! Jak to skončilo? Dostali jsme pár drobnůstek navíc – Moraváci a Slováci drží spolu!

Letadlo. Start přesně v 10:20 hod. Občerstvení s nápoji, pak občerstvení teplé jídlo, dezert a opět občersvení s nápoji. Přistání v Tel Avivu ve 14:20. Tady už byl časový posun o celou hodinu dopředu. Letěli jsme na východ...
Nesmím zapomenout na respirátory. Na letišti. V letadle. Nepříjemné! Hned při prvním jídle jsme měli záminku na sundání. Nasazovat zpět? Jen pár jedinců, vypadali jako Číňané.

A letiště Tel Aviv – díky předplacenému testu jsme nikde nečekali, v automatu jako ve Vídni jsme si vytiskli svou žádost a doklad o zaplacení a šli si nechat vzít vzorek. Další automat nám vytiskl potvrzení velikosti 4x5 cm o návštěvě Izraele, to místo razítka do pasu.
Tady poznámka: pokud máte razítko Izraele v pase, tak asi rok nesmíte do žádné arabsky mluvící země.
Razítko se tedy obešlo. Pak už jen vyzvednout z jedoucího pásu svůj kufr a směr východ. Tady 4 budky, v každé pracovník a měli jsme předložit pas. Všichni jsme prošli velmi rychle, jen mávnutí rukou, doklady je ani nezajímaly. Ovšem tři naši spolužáci se dostali k budce, kde seděla skutečně krásná mladá žena. Asi nový zaměstnanec. Nové koště dobře mete...ti tři tam byli více jak třicet minut! Všichni jsme na ně čekali pod cedulí exit. Otázky odkud jedete, proč jedete, s kým jedete, kolik vás je, jak dlouho tady budete, kdo je vedoucí, jak se jmenuje, jméno řidiče, název hotelu, kde přesně budete, kolik dnů tam budete spát etc., etc. Když jsme se jich konečně dočkali, tak to shrnuli jedinou větou - „to byla ale pi...“!!

Vyšli jsme z letiště, nádech a slunce...24°C. Náhubky dole...a tady už byl Mojmír, který na nás čekal více jak hodinu! Hned tedy k mikrobusu a přivítání po moravsku! Odjezd směr Jeruzalém. Zastávka na krásném místě Mount Scopus, odkud jsme město měst viděli pod sebou, dozvěděli jsme se, kde je čtvrt arabská, kde židovská, kde je staré město, kde se staví. A pak už směr hotel Ibis Styles na Ben Jehuda třídě. V 19 hodin už jsme měli všichni výsledek testu a všichni negativní. Takže v 19:30 společný odchod na večeři. Byli jsme u Arabů, dali si šawarmu, to je něco jako kebab zabalený v placce, někteří falafel. To je fritovaná kulička nebo placka z bobů, z cizrny nebo z obojího a spolu se zeleninovým salátem zabalené v pitě. Ale nemusíte si dávat vegetariánské, k výběru je maso kuřecí, skopové, hovězí nebo ryba.

Krátká procházka, plán týdne, posezení u piva a kolem jedenácté večer rozchod na pokoje. Padli jsme všichni do postele. Unavení a zmožení...

fotogalerie:
1. pohled na letiště z kavárny
2. jednotlivé terminály pro vytisknutí letenky
3. pohled na Jerusalém z místa Mount Scopus
4. hotel
5. hotelový pokoj

R/3
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 04. čen 2022 12:09 #15045

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
ZAČÁTEK CESTY

Všem účastníkům přišla na mail zpráva 3.3.2022 od spolužáka-vyslance a styčného důstojníka, že letenky jsou zajištěny!

A teď už jen maličkosti...poslat zálohu na letenky. Zbytek se bude doplácet až v koncem dubna. Asi...
Styčný důstojník se postaral i o pojištění, takže jsme mohli být v klidu nejen na úraz, léčebné náklady, pobyt v nemocnici, smrt, ale i proti komplikacím s covidem. V případě pozitivního nálezu jsme měli pojištěno i storno letenek.

Kolem 28.3. jsme ještě museli doplnit čísla pasů a 11.4. poslat Karlovi ( styčný ) doplatek za letenky a pojištění – on to totiž zaplatil za všechny najednou...A 19.4. přišel e-mail od Mojmíra s rozpočtem na ubytování, transfery z letiště, mikrobus s řidičem pro jízdy při poznávání Izraele, posláno mu bylo od všech jednotlivců na jeho účet.

Další zpráva 21.4. : TAK SI KAŽDÝ VYTISKNĚTE SVOJI LETENKU……!!!
SRAZ 15.5.2022 V 7.15 HODIN, VÍDEŇ -TERMINÁL 3


Příprava pokračuje:

Milí spolužáci,
tak, jak mne pověřil hlavní organizátor zájezdu do Izraele Karel Krchňáček, zajistil jsem přepravu UH - letiště Vídeň dne 15.5. a zpět dne 20.5.2022 mikrobusem s kapacitou 8 osob + řidič.
Jako první se na Karlovu výzvu ozvala Anička Burešová, kapacitu včera naplnil jako poslední Pavel Nesrsta.
Čas odjezdu z UH upřesním v týdnu před odletem. Po konzultaci s majitelem vozidla lze řešit i svoz z místa bydliště, pokud by se nejednalo o větší časové zdržení.
Cena je stanovena celkově na 8.000,-Kč /odvoz i dovoz/, tzn. že na osobu celkem 1.000,-Kč při variantě UH-letiště Vídeň a letiště-UH. V případě, že někdo bude potřebovat vyzvednou v místě bydliště /za příplatek/, dejte včas vědět.

Čas utíkal a napadala nás spousta otázek. Vymoženost internetu je skvělá.

Další info:
Sorku, a všichni, posílám itinerář a pár poznámek.
Většina dotazů je tam zodpovězena, ale doplňuji:
Pršet nebude.
Dlouhé kalhoty jsou vhodné pro náboženská místa (důležitější pro holky: zakrytá ramena a nohy nad kolena).
Určitě nějaký svetr nebo lehkou bundu na večer. Například dnes máme v Jeruzalémě večer 13 stupňů.
Karta stačí v 90% případů, místní šekely si případně vytáhnete z bankomatu. Mohu ale doporučit pár drobných dolarových bankovek na bakšišné arabským řidičům, kteří nás budou vozit: asi tak 10 USD na den, dny budou tři.
Zdar
Mojmír

Tohle už byl 4. květen, tedy 10 dnů do odletu. Ovšem ženy to vidí ještě detailněji a mají tzv.“holčičí“ dotazy:
Mojmíre, tak takové "drobnůstky":

- když si budu chtít na hotelovém pokoji uvařit čaj nebo zapnout kulmu - jaké jsou tam zásuvky? Vzít si s sebou tzv. přechodku?
- předpokládám, že nad ručníkem ani nepřemýšlet...budou...nicméně pro koupání asi pro jistotu?
- po příletu bychom měli být dle instrukcí ohledně covidu 24 hodin v karanténě. Kde a jak?
- musím mít pokrývku hlavy na některých místech? Pokud ano, stačí šátek?
- jak je to s vodou - je všude pitná, nebo si kupovat balenou?
- kolik je plus-mínus cena třeba káva, voda minerální, obložená bageta, hrozny, banán?
- je lépe si vyměnit dostatek šekelů nebo se dá běžně platit eurem nebo dolarem? Tohle jsi vlastně částečně odpověděl v rámci itineráře...

Navíc nařízené restrikce a obstrukce ohledně testů, respirátorů, dotazníků a formulářů. Mojmír nás uklidnil:

Ahoj všichni,
jen krátké upřesnění ohledně karantény:
Funguje to tak, že po příletu do Tel Avivu musíte absolvovat PCR test, jinak to nejde. Volba je jen v tom, jestli si ho předplatíte předem (v rámci vyplňování příjezdového formuláře), nebo si vystojíte frontu a zaplatíte na letišti. Takže doporučuji předplatit.
Karanténa je pak definována takto: 24 hodin od příletu nebo do obdržení výsledku testu, podle toho, co nastane dříve. Moje zkušenost je, že vždy nastane dříve zpráva o výsledku testu, nepochybně druhý den ráno už ji budete mít.
Mojmír

Pět dnů před odjezdem ještě detailní informace o počasí v Jeruzalémě, připomenutí testů a vyplnění příjezdového formuláře, váhy zavazadel a na co nezapomenout.

Ve čtvrtek před nedělním odletem se uvolnila pravidla, takže už nemusely být PCR testy, stačily antigenní. Já jsem se i přesto objednala do UH nemocnice na PCR, a to v sobotu 14.5. na 7:00 hod. Hlavně jsem potřebovala mít výsledek v angličtině. Přišla zpráva na mobil i do mailu a pak jsem potřebovala mít zaplacený tzv. Rapid test v Tel Avivu:

Dear ANNA BURESOVA,
Thank you for registering for the Corona test in Test & Go system.
In order to perform the test, you must present the payment confirmation and personal barcodes to the Tester.
Order code: 5370421
The test results will be sent from the system to the e-mail box and mobile phone that appears in the registration for the test, after about 30-24 hours from the test.
In addition the results can be seen at testngoresults.femi.com.
You must identify yourself on the results website using the registration details with which you registered for the test.

Příjezdový formulář jsem vyplňovala až v sobotu večer ( v angličtině ) a tiskla, protože při tisku se okamžitě na formuláři objeví v pravém horním rohu datum a čas – a formulář nesmí být starší 36 hodin.

V sobotu během dne jsem se balila, ale hlavně jsem na cestu upekla mrkvánky plněné povidly a byla vybavená i slivovicí. Moc jsem toho nenaspala, vstávala jsem ve čtyři, sprcha, snaha snídat – ale takhle brzy, když jsem zvyklá snídat po osmé?? Ještě nebylo 5 hodin a zvonek. Dva spolužáci potřebovali na toaletu, což bylo fajn – snesli mi dolů kufr.

Bylo 5:10 hodin a řidič zavelel ODJEZD! Vyrazili jsme směr Vídeň ( to už jsme za sebou měli ochutnávku vypálené slivovice ). A s jedinou krátkou zastávkou na poslední čerpací stanicí před Rakouskem , tedy zastávkou čurací a na kávu, jsme na letiště dorazili v 7:20. Terminál 3. Vítání všech účastníků zájezdu, přípitek a „jdeme se odbavit“!

R/3
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.
  • Strana:
  • 1
  • 2
Vygenerováno za 0.253 sekund