REBARBORA

První zmínky o rebarboře pocházejí z roku 2700 před našim letopočtem.
Rebarbora (Rheum officinale Baillon) je velmi nenáročná vytrvalá zelenina. Reveň bývá často nesprávně řazena mezi ovocné druhy. Může za to její kyselá, ovocná chuť a to, že se používá hlavně do dezertů. Doba sklizně začíná v dubnu.

Původem pochází tato rostlina s velkými listy z Asie. Patří do třídy rdesnovitých (Polygonaceae), podobně jako šťovík (Rumex acetosa).

V gastronomii se považuje za ingredienci lásky, arabové, tibeťané a tradiční čínská medicína ji považuje za velmi léčivou a zdroj vitality pro tělo. Co ještě tato zelenina skrývá za tajemství? Starší generace si ji pamatuje jako plevel rostoucí všude. Dnes je rebarbora mnohem vzácnější, mnoho lidí ji nezná a do svého jídelníčku nezařazuje, což je velká škoda, protože nabízí širokou škálu využití ve slané i sladké kuchyni.

Rebarboře se daří v severních a mírných zeměpisných šířkách i v subtropických oblastech. Její původ se předpokládá v oblasti Himálaje. Odtud údajně rostlina získala na významu v jižním Rusku a do Evropy se dostala až před několika sty lety. Také se uvádí, že rebarbora je horská rostlina pocházející z Kavkazu. A její rozšíření sahá až do střední Číny, Mongolska a na Sibiř. V Číně a Rusku měla a má rebarbora léčivé účinky, a proto je tam obzvláště oblíbená.
V Evropě ji nejdříve začali používat Němci a Angličané, od 18. století se rozšířila i do dalších zemí (v ČR od 19. st.). Američané ji používali do koláčů, Italové na likér rebarboro a Němci na marmeládu.

Když se rebarbora rozšířila do povodí Volhy, začalo se jí tam říkat Rha. Další část svého jména pravděpodobně získala z latinských slov rheum (kořen) a barbarus (zahraniční, cizí původ), tj. Rhabarber. U nás se jí kromě názvu rebarbora říká také reveň, což bylo přejato z ruštiny.

Jedlý stonek reveně obsahuje účinné látky, jako je draslík, který reguluje rovnováhu tekutin v organismu. Pozitivní vliv na kardiovaskulární systém by měly mít další prvky, jako je hořčík, železo, fosfor a jod. Třísloviny, glykosidy, silice, jablečné a citronové kyseliny, a také pektiny, příznivě působící na střevní flóru, mají velmi dobrý vliv na zdraví.

Ale pozor! Můžeme jíst pouze stonky rebarbory. Listy ihned odstraňte a hoďte je na kompost. Obsahují toxickou kyselinu šťavelovou, která může způsobit selhání ledvin nebo metabolické onemocnění. To je také důvod, proč byste neměli sklízet rebarboru po 24. červnu - po tomto datu je podíl kyseliny šťavelové v celé rostlině již příliš vysoký. Smrtelná dávka je asi 25 gramů, což by znamenalo pochutnat si na 5 kilech podlouhlých načervenalých řapíků. Ovšem příznaky otravy můžete mít i při nižších dávkách. Proto ji nesmí konzumovat lidé trpící revmatismem, dnou, ledvinovými kameny a záněty ledvin, také osoby s problémy s močovým měchýřem nebo žaludečními kyselinami. Velmi opatrné by měly být těhotné a kojící ženy a děti.

Rebarbora působí na optimální tvorbu žluči a při větším množství působí močopudně. Obsahuje velké množství vlákniny, nízké množství energie. Zdraví prospěšný je obsah vitamínu C, B a E, minerály draslík, hořčík a zinek. Je bohatá na hořčík, mangan a vápník, důležitý pro silné kosti zejména pro ženy v menopauze. Z vitamínů skupiny B je významný hlavně vitamín B3.

Rebarbora je v sezóně pouze krátce, a to od poloviny května do poloviny června, do dne svátku sv. Jana (24. června), tedy letního slunovratu. V tomto období obsahuje rostlina převážně kyselinu jablečnou. Jak rostlina stárne, prudce se v ní zvyšuje obsah kyseliny šťavelové a stává se nebezpečnou. A od konce června ztrácí také svou křehkost a její chuť je nepříjemně kyselá.

Z rebarbory se před úpravou musí pomocí nože odstranit (stáhnout) tuhá vlákna a slupky.
Rebarbora by se měla jíst vždy tepelně upravená.
Rebarbora by nikdy při tepelné úpravě neměla přijít do kontaktu s hliníkem. Reaguje s kyselinou šťavelovou a dostává se do zeleniny.
Vždy se dívejte na stonek. Na jeho barvě záleží. Čím je tmavší, tím bude rebarbora sladší a jemnější a tím více se bude hodit do rebarborového desertu. Ale ani zelená vrchní část není k zahození. Tu můžete využít do sorbetu nebo granity.

Podle tradiční čínské medicíny je rebarbora zdrojem vitality. Dle kulinářské magie je zase ingrediencí lásky. Její řízná chuť slibuje stejně řízné vztahy. Nejdokonalejším pokrmem lásky je proto rebarborový koláč s jahodami.
Poznámka na závěr – já jsem letos dělala tiramisu dezert s rebarborou ( tu jsem nakrájela na kousky 1x1 cm ).

Vynikající!

R/3

RAJČATA

jsou oblíbené červené, šťavnaté plody, které pěstovali už staří Mayové. Jejich putování do Evropy započalo před více než 500 lety, kdy se lodě španělských námořníků vrátily do Evropy s rajčatovými keříky, které byly součástí jejich kořisti z Jižní Ameriky.

Na co se dost zapomíná - rajče je ovoce, které je výživovými odborníky bráno jako zelenina. Takže botanicky ano, jde o ovoce, protože obsahuje semínka a plody.

Odborníci se dlouho nemohli shodnout, zda je rajské jablko ovoce, nebo zelenina. V roce 1893 Federální soud Spojených států z daňových důvodů rozhodl, že rajče je zelenina. Botanicky se však o zeleninu nejedná, a tak se Evropský parlament v roce 2011 usnesl na zařazení rajčete mezi ovoce.
Výborně to vystihl britský novinář Miles Kington: „Vědomosti nás učí, že rajče je ovocem. Moudrost prokážeme, když ho nikdy nedáme do ovocného salátu.“

Možná ani netušíte, že první předchůdci rajčete se na planetě Zemi vyskytli už před mnoha miliony let. Je tomu tak alespoň podle amerických vědců, kteří si vzali na paškál fosilní nález z Patagonie (Argentina) a pomocí molekulárních technologií odhadli jeho stáří na 52 milionů let.

Geografický původ je však stále opředený mlhou. Vědci si marně lámou hlavu tím, jestli k domestikaci došlo v Peru, anebo v Mexiku. Jedno je však jisté, a to, že praprarodiče našeho rajčate měli plody velikosti současných „cherry“ odrůd a žlutou barvu.

A jak se rajčata dostala až k nám na talíř? Už 500 let před Kristem si na nich pochutnávali Aztékové, kteří záhy zjistili, že jejich semínka jsou také velmi účinným afrodiziakem. Chvíli na to se ze superschopností rajského jablíčka těšili také jihoameričané, kterým pro změnu rostlina posloužila jako obstojný halucinogen. No a pak už to šlo ráz na ráz. Španělský dobyvatel Hernán Cortés byl pravděpodobně první, kdo v roce 1521 přivezl malá žlutá rajčata do Evropy po dobytí aztéckého města Tenochtitlan. První zmínku o této zdravé pochoutce pak ve svém herbáři publikoval italský botanik Pietro Andrea Mattioli a nesla název „zlaté jablko“, také on neopomenul jeho afrodiziakální účinky. Možná proto ho ve Francii nazvali „pomme d’amour“, tedy jablko lásky.

V Itálii a dalších jižních evropských státech se rajčata dostala na výsluní brzy po svém uvedení do společnosti. Pevná pozice v evropském jídelníčku ale nebyla zadarmo. Ještě koncem 18. století bylo rajče označováno za „jedovaté jablko“. Věřilo se totiž, že mnoho aristokratů a bohatých lidí se po konzumaci rajčat otrávilo a zemřelo. Rajčata v tom však byla nevinně. V období renesance se hojně používalo cínové nádobí, které obsahovalo vysoký podíl jedovatého olova. Plody rajčete mají kyselé pH a po kontaktu s tímto nádobím docházelo k uvolňování olova, které následně způsobovalo otravy i úmrtí účastníků aristokratických hostin. Paradoxně chudí lidé, kteří jedli z dřevěného nádobí tento problém neměli a rajčatům hojně holdovali.

Rajčata jsou vitamíny a minerály přímo nabitá. Pokud potřebujete tělu dopřát vitamíny skupiny B, A, C, D, E, K, kyselinu listovou či minerály jako fosfor, draslík, železo, sodík, selen, hořčík, mangan, zinek, jód, chrom, měď, vápník či důležité karotenoidy s antioxidačními účinky - lykopen a betakaroten, rajčata jsou jednoznačně tou nejlepší volbou.

Pravidelná konzumace rajčat ovlivní i vaši náladu. Na svědomí to má látka tyramin, a čím jsou plody zralejší, tím je jeho množství vyšší.

Rajčata obsahují i kyseliny:
- Kyselina jablečná - svůj obsah v rajčeti mění, dodává mu ostrou ale výraznou chuť. Čím je rajče zralejší, tím více kyseliny jablečné obsahuje.
- Kyselina citronová - působí jako přírodní konzervant a díky ní je chuť rajčat svěží. Čím déle je na slunci, tím méně kyseliny citronové obsahuje.
- Kyselina askorbová - také známá jako vitamín C. Díky ní je kůže zdravější, pružnější a rány se hojí rychleji. Navíc v těle pomáhá produkovat kolagen.
- Kyselina pantotenová - tělo ji používá k produkci červených krvinek a pohlavních hormonů. Zároveň ovlivňuje příjem a výdej energie.

Porcí rajčat, což je asi 180 g, pokryjete více než polovinu denní spotřeby vitamínu C, téměř čtvrtinu vitamínu A, pětinu vitamínu K a přibližně desetinu vlákniny, thiaminu, pyridoxinu, molybdenu, draslíku, manganu, chromu a dalších důležitých stopových prvků. Tělo přitom přijme minimum energie - 150 kJ. Aby všechny tyto poklady dokázalo tělo využít na maximum, jezte rajčata s malým množstvím tuku, ideálně s kvalitním olivovým olejem. Dosáhnete až 4- násobně vyšší vstřebatelnosti.

Nezbavujte se toho, co má význam. Přestože je rajčatová slupka hůře stravitelná, nachází se v ní nejvíce sekundárních rostlinných látek. Zatímco v dužině se hodnota flavonoidů pohybuje pod 0,1 mg / kg, ve slupce je to 40 až 50 mg.

Odborníci nedoporučují servírovat si více než jedno rajče denně. Je to proto, že se v něm nachází kyselina jablečná a citronová, což jsou látky, které ve větší míře dokáží překyselit žaludek a způsobit pálení žáhy. Přítomný oxalát, tedy pokud ho je nadbytek, nahrává zase vzniku ledvinových kamenů.

A proč je konzumovat?
1.) vitamín K – pro kosti a kostní dřeň
2.) díky draslíku – udržuje správnou funkci nervového a svalového systému a hraje zásadní roli ve správné činnosti srdce
3.) antioxidant lykopen dodává rajčatům nejen červenou barvu, ale pomáhá snižovat LDL cholesterol
4.) vitamíny A, E a C, které spolu s minerály a antioxidanty luteinem, zeaxantinem či lykopenem ochrání váš zrak a sníží riziko šedého zákalu či makulární degenerace
5.) zpomalují stárnutí, podporují obnovu buněk a zlepšují pružnost pokožky. Vaše vlasy budou silné a lesklé. Obklady z rajčat dezinfikují, stahují póry a pomohou i při bodnutí hmyzem
6.) díky svým diuretickým účinkům pročišťují ledviny a konzumace rajčat bez zrníček snižuje riziko tvorby ledvinových kamenů
7.) mají nízký glykemický index, vhodná i pro diabetiky. Právě chrom, který obsahují, jim pomáhá udržet hladinu cukru v krvi pod kontrolou
8.) mají vysoký podíl vody, čili jejich konzumací nepřijmete mnoho kalorií. Vláknina čistí střeva, podporuje trávení a prodlužuje pocit nasycení, takže pomáhají při hubnutí
9.) vynikající přínos pro těhotné

A v neposlední řadě jsou vynikajícím zdrojem vitamínu C a dalších antioxidantů, posilují imunitu a zachycují volné radikály. Tím chrání buňky před poškozením. Lykopen účinně působí na zpomalení růstu nádorových buněk, významnou měrou se podílí na ochraně před rakovinou tlustého střeva, slinivky, žaludku, prostaty či tvorby některých typů nádorů.

Rajčata milují bazalku. A to tak, že byste měli na každé dva keříky rajčat vysadit jednu bazalku. Bazalka pomáhá odolávat škůdcům a také zlepšuje chuť a vůni rajčat. Nevěříte? Zkuste zasadit řádek keříků rajčat. Na jednom konci zasaďte mezi keříky bazalku a na druhém konci nic. Pak si dejte dvě rajská jablíčka z obou konců řádku.

Máta má podobné účinky jako bazalka. Má silně odpudivé účinky na mnohé housenky, moly a mravence. Všimněte si, že i když máte mraveniště třeba po celé zahradě, pod mátou nebude ani jeden mravenec.

Rajčata nedávejte poblíž brambor a fenyklu. U brambor bohužel zvyšují náchylnost na plíseň bramborovou.

Rajčata také brzdí růst mladých stromů meruněk a při vysazení rajčat ke kukuřici se dočkáte nepříjemného překvapení v podobě housenek molů.

Doma v přítomnosti rajčat není radno skladovat určité druhy zeleniny – patří mezi ně mrkev, kapusta, cibule, petržel a okurka. Tyto druhy zeleniny ztrácí v přítomnosti rajčat své chuťové a kvalitativní vlastnosti.

R/3

POMERANČ

1 středně velký oloupaný pomeranč váží v průměru 150 g. Pomeranč jako přirozená potravina je lepším zdrojem vitaminu C než kterýkoliv farmaceutický přípravek. Dnes víme, že kromě vitaminu C pomeranče obsahují téměř 170 fytochemikálií, které umocňují a doplňují jeho působení v organismu.

Pomeranče, a samozřejmě i další citrusy, jsou velmi populární díky specifické chuti a hojnému obsahu čerstvé osvěžující šťávy. Oblibě se těží i vzhledem k vcelku vysokému obsahu vitaminu C. V pomerančích je však přítomné i malé množství vitaminu B1 a B2, dále pak karotenoidy a v populaci často deficitní kyselina listová. Milovníky pomerančů dále jistě potěší značné množství draslíku a u ovoce vcelku nezvyklého vápníku a také menší množství hořčíku a železa.

Pomeranče se právem řadí mezi plody s velmi vysokou tzv. antioxidační kapacitou. Za zmínku dále stojí v pomerančích obsažené ovocné kyseliny, které dle odborníků omezují tvorbu ledvinových kamenů, zvyšují účinek vitaminu C a podporují vylučování toxických látek z těla (např. kyseliny močové).

Pomeranče dále obsahují zajímavé fytochemikálie zvané flavonoidy a limonoidy (propůjčují pomerančům citrusovou vůni). Flavonoidy disponují silným antioxidačním, protizánětlivým a antikarcinogenním účinkem. Limonoidy patří mezi látky, které snižují riziko vzniku rakoviny.

Konzumací pomerančů přispíváme k celkové hydrataci těla, která podporuje psychické i fyzické zdraví, zlepšuje krevní oběh, optimalizuje funkci orgánů a maximalizuje metabolismus.

Doporučuje se denně sníst 10 až 12 pomerančů a vypít 2 až 4 sklenice šťávy ( tzn., že bychom je měli kupovat vlastně v kilech!). Je-li pomerančová šťáva velmi kyselá, lze do ní přidat 2 čajové lžičky medu. Pomerančová šťáva je vhodný nápoj ke snídani a zdravé občerstvení v průběhu celého dne. Obsahuje stejné látky jako pomeranč, jen vápníku má menší množství.

A odkud vlastně pocházejí? Dostupné informace se shodují na tom, že domovinou těchto citrusů je Asie, avšak bližší specifikace už je informačně různorodá. Nejpravděpodobněji pochází pomeranče z Číny, ale odkazy směřují také například do Indie nebo na Srí Lanku.

Proč je máme konzumovat?
1.) obsahují hodně vody – 87%
2.) dodají tělu vlákninu
3.) vysoký obsah vitamínu C
4.) obsahují prospěšné látky a cenné živiny
5.) obsahují antioxidanty

V Číně platí, že věnujete-li pomeranče na Nový rok, přejete dotyčnému štěstí a prosperitu v následujících 12 měsících. Oranžovožluté ovoce vám však může přinést dary po celý život. Stačí se do něj zakousnout nebo nasát jeho sluneční aroma.

Na jednom pomerančovníku uzraje až 8 tisíc kulatých plodů, které zkušení česači ručně seberou od listopadu do února. Manuální sklizeň a obratnost je velmi důležitá, protože pomerančovník současně kvete a zároveň má na sobě zelené i zralé plody. Pomeranče pak míří do zpracovatelského závodu, kde je personál na lince podle velikosti roztřídí na prémiové, stolní a na výrobu džusů.

Pozor!
Nastávající maminky by se měly po celou dobu těhotenství pomerančů raději vyvarovat. Daleko vhodnější je pro ně tuzemské ovoce.

U dětí začněte s konzumací plodů až od 2 let věku. Jinak u svých potomků riskujete vznik alergií a kožních onemocnění.

Až si zakoupíte síťku sladkých pomerančů, jejich kůru rozhodně nevyhazujte. Nakrájejte ji na kousky, naložte do půllitrové sklenice a zalijte až po okraj octem. Nechte na slunci macerovat 3 měsíce a průběžně protřepávejte.

Přeceďte do mechanického rozprašovače a používejte k dezinfekci kuchyňských, pracovních ploch nebo na postřiky pokojových květin proti škůdcům.

R/3

PISTÁCIE

V historii se pistáciím říkalo zelené mandle.

Podobně jako mandle jsou prastarou rostlinou, kterou znaly a využívaly už dávné kultury. A s mandlemi mají společného ještě něco: jsou to jediné druhy ořechů, které jsou zmiňovány v Bibli! Pistácie byly údajně jednou z potravin, které si Adam přinesl s sebou na Zemi ze zahrady Eden.

Pozůstatky pistácií, které se našly v Iráku, jsou z roku 6750 př. n. l., což znamená, že mohou mít klidně více než 9000 let!

Pistácie mají svůj původ ve Střední Asii, ale v současnosti na trhu vedou Spojené státy americké. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje např. v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima.

Ze Sýrie a Íránu se rozšířily do celého světa. I věhlasný řecký lékař Dioskurides, který žil v 1. století našeho letopočtu, popisoval pistácie jako chutná jádra mandlové chuti, která jsou výborná k chroupání a také k získání znamenitého oleje.

Mezi oddané milovníky pistácií patřila i Královna ze Sáby. Ve skutečnosti požadovala, aby pro ni byla vyčleněna sklizeň pistácií v celém regionu. Legenda praví, že královna ze Sáby nařídila, aby byly pistácie výlučně královské jídlo. A zašla tak daleko, že zakázala prostým lidem pěstovat ořechy pro osobní potřebu.

Nabuchodonozor, starověký babylonský král, si také nechal ve svých pověstných visutých zahradách zasadit pistácie, aby je měl na blízku. Nebyl sám. Už v prvním století našeho letopočtu si je Císař Vitellius zase přinesl až do Říma.

Pistácie je mrazuvzdorná a překvapivě potřebuje, aby v období jejího vegetačního klidu teploty klesly pod nulu. Pěstitelé si také musí dát pozor, aby v sadech byly jak samčí, tak samičí rostliny, jinak by pistácie neplodily. Na první pistácie se mohou pěstitelé těšit po 5–8 letech od vysazení a největší produkce dosahují stromy až po 20 letech života. Dožít se mohou i 300 let!

Pistácie jsou ve skutečnosti zralá semena. Tato semínka se ukrývají v malých plodech. Po odkvetení jsou to malé zelené kapičky, které postupně zrají až do červené barvy. Rostou na stromě v trsech.

Když pistácie na stromě zčervenají, je to signál, že jsou zralé a pěstitelé je mohou setřást ze stromu. Speciální stroje dokáží očesat až 60 stromů za hodinu...Čím jsou semena uvnitř zelenější, tím jsou pistácie kvalitnější.

Jedná se o mimořádně cennou potravinu. Pistácie snižují hladinu LDL cholesterolu v těle. Podporují zdravé srdce (antioxidanty, fytosteroly, nenasycené mastné kyseliny). Jsou hojně využívané při redukčních dietách (nízký obsah kalorií, vysoký obsah bílkovin, nízký obsah nasycených tuků a vysoký obsah nenasycených tuků). V těchto malých oříšcích je asi 13krát více karotenoidů, které chrání náš zrak. Tento druh oříšků pomáhá při léčbě onemocnění trávicího traktu, žloutenky, anémie či dýchacích cest.

Ideální pochutina pro pány, neboť zvyšují plodnost. Jak je to možné? Díky vitamínu E a L-Argininu. Právě tyto nutrienty totiž mají na svědomí zdraví a životaschopnost spermií. A těhotné ženy ocení obsah kyseliny listové, která je nezbytná pro správný vývoj plodu.

Pistácie obsahují přibližně 48 % tuků, 20 % bílkovin, 27 % sacharidů a 10 % vlákniny. Kromě toho v nich najdete i vitamíny B, A, E, K, draslík, železo, měď, vápník, hořčík, selen a fosfor.

Pistácie doslova přetékají melatoninem, tedy hormonem spánku. Navíc podporují jeho přirozenou produkci. Dejta si hrst pistáciových oříšků pár hodin před ulehnutím a budete spát jako dudek.

Co tedy s pistáciemi? Mlsat jen tak. Ozdobit dezerty. Vyrobit nebo koupit pistáciové máslo.

Péct, přidávat do dezertů nebo použít pistáciovou mouku. Přidat do pudinků, zmrzliny, do koktejlů. A také vařit, tedy použít do pokrmů – hlavně Itálie a Indie jsou specialisté.

Já je mám moc ráda a občas dostanu z Turecka „pistáciovou bonboniéru“. Je exkluzivní a je to neskutečně sladké, takže dva kousky a už více sníst nejde...

R/3

PAPRIKY

Paprika pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Šlo o původní formy papriky, které byly silně pálivé díky vysokému obsahu kapsaicinu a Indiáni je již před 4000 lety používali především jako léčivé rostliny.

Již v šestnáctém století patřila paprika mezi přísady kuchyní našich předků. Konkrétně Peru a Mexico byly místy, kde se pěstovaly první papriky. Kryštof Kolumbus byl tím, kdo ji v roce 1493 přivedl zpět k jejímu objevu. V 16.století se paprika rozšířila do dalších zemí v Evropě, Asii a Africe.

Mezi domorodým obyvatelstvem byla paprika základem a její kulinářské využití bylo velmi odlišné. Pěstování papriky dosáhlo vysoké úrovně v napoleonské éře.

Pěstování papriky bylo zavedeno v oblasti La Vera v 16. století mnichy řádu Los Jerominos z kláštera Yuste ve Španělsku. Tajemství bylo pečlivě střeženo za klášterními zdmi, ale postupem času začalo prosakovat ven a když se v roce 1556 Karel I. Španělský a V. Německý rozhodl odejít do tohoto kláštera a vést zde klášterní život, udělil své královské povolení k pěstování a výrobě místním obyvatelům s velkou farmářskou tradicí.

Zeleninová paprika se dnes už vyskytuje na pultech po celý rok, cenové relace mezi zimními a letními měsíci nejsou až tak výrazné. Většina evropské produkce pochází ze Španělska a z Nizozemska, v Maďarsku a v Bulharsku se víc pěstují odrůdy určené ke konzervárenskému zpracování.

Papriky obsahují velké množství vitamínu C, betakaroten, vitamín E, B a rutin. Pomáhají tak posilovat imunitu, zlepšují trávení a prospívají našim cévám a srdci. Nejvíce vitamínu C obsahují papriky červené, ale i zelené, oranžové či žluté jsou významným zdrojem tohoto vitamínu.

Papriky mají pozitivní vliv na zdravý chod lidského organismu. Posilují cévy a mírní bolesti žil, zpevňují vazivové tkáně, zlepšují zrak a podporují i krevní oběh. Mají také důležité místo v prevenci nádorových onemocnění. Největší význam pro zdraví mají papriky co nejčerstvější.

Červené papriky jsou dobrým zdrojem karotenoidů, zvaných lykopen, který pomáhá při prevenci rakoviny prostaty, močového měchýře, děložního čípku a slinivky břišní . Beta – kryptoxanthin, další karotenoid v červené paprice, pomáhá při prevenci před rakovinou způsobenou kouřením a pasivním kouřením.

Pálivé i sladké papriky vám mohou pomoci při hubnutí. Výzkum ukázal, že kapsaicin, látka, která dává ostrým i sladkým paprikám jejich říz, posiluje náš metabolismus a zabraňuje tukům se usazovat.

Papriky žluté jsou nadupané vitamínem E, dále v nich najdete karotenoidy zeaxanthin a lutein, které jsou nesmírně důležité a blahodárné pro naše oči – ochraňují je před působením škodlivých volných radikálů a tím pádem snižují riziko vzniku šedého zákalu.

Zelené papriky jsou známé tím, že obsahují velké množství kyseliny listové. Ta je důležitá především pro těhotné ženy, protože pozitivně působí na nervovou soustavu miminka. Mimo jiné se zeleným paprikám připisují účinky na zlepšení krvetvorby.

Pro mnohé jedince může být slupka paprik hůře stravitelná a dávají proto přednost jejímu oloupání. Jde to mnohem snadněji, pokud se papriky nejprve nasucho opečou v troubě, ještě horké se vloží do papírového sáčku, utěsní a nechají několik minut odpočinout. Kromě toho, že jsou papriky chutnou a velmi zdravou zeleninou, jsou i vyhledávaným kořením. Čerstvé mají v kuchyni uplatnění jako salátová zelenina, pro svoji barevnost jsou oblíbenou oblohou a přílohou. Jsou součástí různých zeleninových a masových směsí, chutnají vařené, pečené, dušené, dají se i grilovat.

R/3

OLIVY

Oliva patří k nejčastěji pěstovaným ovocným stromům. Když jíme zelené nebo černé olivy, konzumujeme plody olivovníku evropského, a jde vlastně o stejný plod, jen v jiném stádiu zralosti. Takže možná trochu překvapení, že oliva je ovocem – a naproti tomu je meloun zelenina...

Olivy jsou chutné plody ze stromu olivovníku. Zralá oliva má černou barvu, ale nejčastěji se konzumují právě zelené, nedozrálé olivy. Zda je oliva zralá, nebo ne, na jejích pozitivních účincích na organismus to nemá žádný vliv. Olivy zelené se nejčastěji konzumují bez pecky, tato pecka je tvrdá a nejedlá.

Oliva je zmiňována už v Bibli, kde holubice Noemu po potopě světa přinese olivovou ratolest, z ní pozná, že země už se zase vynořila.

Pochází z Asie a Afriky, dnes se s ním běžně setkáme ve středozemních oblastech Evropy. Jeho plody olivy mají význam pro potravinářství, lékařství a kosmetiku.

Co olivy obsahují? Bílkoviny, sacharidy, vlákninu, tuk, vápník, selen, železo, měď, hořčík, fosfor, draslík, sodík, lutein, betakaroten, omega 3, omega 6 kyseliny, vitamin A, B, E, K a kyselinu listovou, flavonoidy, třísloviny , éterické oleje.

Olivy si poradí velmi dobře s těmito zdravotními problémy…
•podporují obranyschopnost těla a regenerují buňky
•chrání před působením volnými radikály
•prevence před vznikem některých druhů rakoviny
•antiseptické a detoxikační účinky
•podporují trávení a urychlují metabolismus
•podporují pravidelné vyprazdňování
•zajišťují zdravé a pevné kosti i kostní tkáň
•prevence vzniku osteoporózy
•snižují vysoký cholesterol a vysoký krevní tlak
•prevence proti kardiovaskulárním onemocněním
•prevence proti nemocem ledvin a močových cest
•podporují hojení pokožky
•zlepšují kvalitu nehtů a vlasů
•zpomalují projevy stárnutí
Kromě toho mají i vitamíny, tedy A, B3 a E.

Když budete konzumovat olivy, jako doplněk vyváženého stravování alespoň 4 – 5 krát týdně, po 5 kouscích, tak se budete brzy lépe cítit. Olivy v menší míře pomáhají hubnutí a lepšímu stavu.
Kromě toho, že potěší chuťové buňky každého gurmána, vyrábí se z nich olivový olej, který je doporučován zdravotníky i nutričními terapeuty pro svůj pozitivní vliv na lidské zdraví.

Olivy jsou proto vhodné i pro těhotné ženy, které se často ptají, zda je mohou konzumovat. Doporučuje se u nich asi 5 až 7 kusů denně.

Odborníci dokonce tvrdí, že olivy mohou pomoci lépe se vyspat, pokud si je dáte k večeři. Jejich unikátní složení totiž přispívá k produkci hormonu melatoninu, který se podílí kromě jiného také na kvalitním spánku. Navíc navozují pocit sytosti a pomáhají ke stabilizaci hladiny cukru v krvi, takže noční odpočinek nebude narušovat ani pocit hladu, ani problémy způsobené poklesem hladiny cukru v krvi.

A pozor! Ne všechny černé olivy v obchodech jsou skutečně zralé černé olivy, které svou barvu získaly díky slunečním paprskům. Jde o plody sklizené během rané zralosti, které se louhovaly za přítomnosti vzduchu a následkem oxidace došlo ke ztmavnutí jejich barvy.

Aby byla ještě intenzivnější, přidávají se do nálevu speciální činidla. Pokud je na etiketě uveden konzervant E585 nebo E 579, pak jde právě o tyto nepravé černé olivy.

A samozřejmě chuť nepravých černých oliv v porovnání s těmi, které dozrály na slunci, je nesrovnatelná...

R/3

OSTRUŽINY

… nádherná barva a skvělá chuť …

Jsou pevnější než maliny a sbírat se mají opravdu ty zralé, potom jsou sladké. Jsou vynikající samotné, jsou vynikající do koláčů a bublanin, do kynutého těsta, do zmrzlinových pohárů, jsou vynikající i do koktejlů.
Dají se velmi dobře zmrazit a v krabičkách jsou výborné i po třech letech ( vlastní zkušenost ze zapomenutých dvou krabiček ). A džemy? Bezkonkurenční.

Svůj původ mají ostružiny v Eurasii a Severní Americe. Dnes je možné je najít jak divoce rostoucí, tak na zahradách. Ostružiny patří do čeledi růžovitých a jejich latinský název je Rubus Fruticosus AGG.

Jsou bohaté na vitamin A, C, E a B, tzn. že chrání oči, buňky a procesy látkové výměny v těle. K tomu přistupuje vysoký podíl důležitých minerálních látek. Zde je třeba zmínit zejména železo a kyselinu listovou. Pro ty, kteří počítají kalorie, jsou ostružiny ideální svačinou mezi jídly. Ve 100 gramech obsahují jen 43 kalorií.

Vápník, železo, draslík, hořčík, sodík. Tohle k nim také patří. Pomáhají při hemeroidech, zpomalují stárnutí. Pomáhají při nachlazení, posilují imunitní systém. Zmírní bolesti zad a břicha při menstruaci. Působí proti průjmu. Urychlují hojení ran. A pro muže – pomáhají při poruchách erekce. Kromě vyjmenovaného obsahují i spoustu antioxidantů a polyfenoly, především pak anthokyanin, který blokuje růst nádorových buněk. Ve spojitosti s výskytem CA plic bylo provedeno několik výzkumů, ve kterých se prokázal vliv právě této látky.

Ostružiny dokážou zlepšit i výkon mozku. Díky pravidelné konzumaci bobulovin, a tedy i ostružin, totiž dochází ke zlepšování paměti. Zvláště mangan, kterého mají ostružiny spoustu a nachází se i v synapsích našeho mozku, má vliv na kognitivní činnosti. Některé zdroje uvádějí, že ostružiny a extrahované sloučeniny z nich mají schopnost chránit mozkové buňky před degenerací.

Skvělé na ostružinách je, že chutnají sladce, a přesto obsahují jen málo kalorií. Jeden šálek těchto bobulek jich má jen 62 ( uvádí se i těch 43 ). Díky vláknině, kterou obsahují, dochází i k regulaci cukru v krvi, takže jsou ideální potravinou při shazování přebytečných kil.

Šťáva z ostružin je přírodní medicínou tradičně využívána pro pomoc od chrapotu. Šťávu vymačkejte z čerstvých plodů nebo ji zakupte v prodejně zdravé výživy již vylisovanou. Mírně ji prohřejte, vykloktejte a zbytek po doušcích vypijte. Tuto šťávu se doporučuje pít i při zvětšené štítné žláze.

Ostružinový čaj působí proti zánětům sliznice dutiny ústní. K jeho přípravě se ale nepoužívají plody, používají se listy. Ty totiž obsahují léčivé éterické oleje (silice), třísloviny a organické kyseliny. Léčí zároveň paradentózu a kašel.

Protože jsou prázdniny a máme teploty opravdu ke třicítce, tak..
...RYCHLÝ A JEDNODUCHÝ RECEPT NA OSTRUŽINOVOU ZMRZLINU :

Potřebujeme 9 lžic cukru, 1,5 kg ostružin, 1 lžíci citronové šťávy, 1 lžičku růžové vody
Ve větším rendlíku spolu dejte svařit vodu s cukrem a vařte do doby, dokud nezískáte hustý cukrový sirup. Následně ho stáhněte z plotny a nechte ho cca 10 minut vychladnout. Mezi tím rozmixujte v mixéru ostružiny, které pak smícháte s citronem a růžovou vodou. Pak přidejte cukrový sirup a směs nalijte do tvořítek na nanuky. Dejte je do mrazáku a počkejte alespoň 5 hodin.
Já jsem neměla tvořítka na zmrzlinu, stačily i malé kelímky papírové na piccolo kávu ( pozor, u nás je to běžně používaný název pro skutečně malé množství silné kávy, ale ve světě jde správně o espresso ). A zmrzlina měla velký úspěch.
A na smetanovou zmrzlinu potřebujeme 300 ml smetany ke šlehání ( studené ), 2 PL cukr moučka a asi 200 g ostružin. Vše vložíme do mixéru a rozmixujeme najemno. Směs ještě vložíme cca na půl hodiny do mrazáku, aby domrzla do správné konzistence. Tohle je ale jen na dvě porce...

R/3

OKURKY

jsou z čeledi tykvovité. Rod zahrnuje asi 60 druhů.

Pochází z vlhkých a teplých krajů Indie a Číny. Její tmavě zelený plod je nazýván oficiálně okurka. Nářečně se též říká okurek, oharek nebo ogurka.

Květy okurek jsou opylovány hmyzem, zejména včelami. Rostliny jsou schopny samosprášení, k přenosu pylu ze samčího na samičí květ je však zapotřebí opylovačů.

S pouhými 12 kcal / 100 g jsou okurky obzvláště nízkokalorickou zeleninou. Obsah vody může dosahovat až 97 %. V okurce nicméně nechybí cenné živiny: obsahuje vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin K a minerály draslík a železo.
Okurky obsahují fisetin, což je látka, která prokazatelně pomáhá našemu mozku. Vedle toho obsahují okurky taky fosfor. Nedostatek fosforu souvisí se zvýšeným rizikem kognitivních onemocnění. Takže když budete pravidelně konzumovat okurky, váš mozek bude jako břitva a vaše koncentrace bude naprosto dokonalá!

Okurka má typickou vůni i a chuť, kterou si většina lidí spojuje s létem. Zejména při vysokých teplotách je okurka díky vysokému obsahu vody ideálním prostředkem k potlačení žízně, ať už si ji dáte v salátu nebo samotnou. Okurky jsou příbuzné s dýní, cuketou a melounem. Okurky jsou vhodné ke sklizni, když jsou zelené. Pokud by na rostlině byly ponechány déle, zežloutly by.

Za charakteristickou vůni okurky odpovídá tzv. okurkový alehyd (2,6-nonadienal), což je přírodní aromatická látka. Především v květu a ve stonku se nacházejí hořké látky, takzvané kukurbitaciny.

Okurky jsou citlivé na chlad. Ideální skladovací teplota se pohybuje mezi 8 až maximálně 15°C, tj. na chladném místě v kuchyni nebo ve spíži. Skladování v chladničce v zásuvce na zeleninu není příliš vhodné, okurky tam vydrží pouze tři až čtyři dny. Pokud je teplota příliš nízká, mohou být plody chladem poškozeny, což se projevuje jako blátivé skvrny. Za ideálních skladovacích podmínek vydrží okurky až tři týdny.

Okurka zlepšuje trávení, dodává nám vitamín K pro naše kosti a napomáhá snižovat cholesterol. Je také vhodná téměř do každé diety, jelikož neobsahuje skoro žádný tuk a má jen 41 kalorií.
Proč jíst okurky?
1.) lepší hydratace a trávení
2.) nutriční hodnoty – velmi málo kalorií a skoro žádný tuk
3.) pomáhají hubnutí díky obsahu vlákniny
4.) obsahují antioxidanty
5.) pomáhají udržet zdravé kosti díky vitamínu K
6.) zdravé srdce a mozek
7.) snižují cholesterol
8.) zdravé oči a pokožka díky obsahu draslíku a hořčíku
9.) zlepšují dech – kolečko okurky ponechat pár minut v ústech, zničí i baktérie
a na závěr tohoto výčtu – je pomocníkem při snižování krevního tlaku...co se však moc neví a nezná – pomáhají při pálení žáhy!

Pokud si chcete pročistit tělo, tak si určitě udělejte smoothie z okurky, citrónu a máty. Okurka je plná antioxidantů a obsahuje navíc aminokyselinu, která podporuje eliminaci toxinů v našem těle.
Okurky pročišťují ledviny i orgány, které odvádějí moč z těla a vyplavují škodlivé látky z tkání, proto se doporučují pro ty, které trápí dna.

Působí silné detoxikačně, čistí kůži při akné a ekzému a celé tělo při dně a revmatismu. Díky močopudným a očistným účinkům snižuje otoky, vyplavuje písek z ledvin a napomáhá rozpouštění močových a ledvinových kaménků, je vhodná i při zánětech močových cest.

Moje teta doporučovala před každou oslavou - aby ráno po flámu nebyla kocovina, sníst před spaním pár kousků okurky. Díky vitamínu B a cukru vás hlava bude ráno bolet citelně méně.

Okurky v kuchyni mají spoustu využití. Letos už máme zavařeno skoro 80 sklenic, plus z velkých i okurkový salát, toho také kolem 22 flašek a kromě kvašáků ve 25 l kameňáku jsou zavařeny i velké okurky, které jsou na kolečka. Také rozdáváme a už mi několikrát bylo řečeno, že okurkový salát z okurek od vás má ÚPLNĚ jinou chuť než ze salátovek z obchodu!
Okurky jsme zasadili na kousku asi 4x5 m.

Ještě poznámka už několikátý rok dělám i okurkový sirup. Když si do sklenice dáte plátky okurek, tento situp a dolejete chladnou vodou ze studně plus lístek máty, tak vlastně podáváte to, co nabízejí v kavárnách za 3 dl s okurkovým sirupem s chemií za 85 korun.
Tady víte, že jste to vypěstovali a udělali všechno sami.

R/3

NONI je skoro neznámé ovoce

Pochází z Polynésie. Noni je keř dosahující výšky až 8 metrů s plody, které na první pohled připomínají brambory. Na rozdíl od brambor však rodí po celý rok, a to v neuvěřitelném množství - až několik set kilogramů plodů v měsíci na jednom stromě. Čistá voda, vzduch a sopečná polynéská půda vytvářejí skvělé předpoklady pro produkci této zázračné plodiny. Po utržení se dá však skladovat maximálně tři dny. Možná i to je důvod, proč tohle ovoce u nás téměř neznáme.

Dříve se toto polynéské ovoce hojně využívalo v lidovém léčitelství na podporu imunitního systému, trávení, aby tlumilo bolest, dodalo pleti a vlasům záři nebo třeba k posílení mozkové činnosti.

Říká se mu také morinda barvířská (latinsky Morinda citrifolia). Barvířská proto, že kůra jeho keřů obsahuje červené barvivo a používá se k barvení látek načerveno nebo nažluto. Synonymum noni je odvozeno od názvu vylisované šťávy z plodů. Ta je považována za velice léčivou.

Je přibližně velké jako mango. Noni má výraznou vůni, která je někdy srovnávaná s páchnoucím sýrem. Navíc má hořkou chuť. Polynéské národy noni používají v tradiční lidové medicíně více než dva tisíce let.

Šťáva z noni, která je plná přírodních antioxidantů, se používá k léčbě zdravotních problémů, jako je zácpa, infekce, bolest a artritida. Šťáva z noni může také snižovat poškození buněk, zejména zapříčiněné tabákovým kouřem. Snižuje hladinu chemických látek z tabákového kouře, které mohou způsobovat rakovinu.

Noni může podporuje zdraví srdce snížením hladiny cholesterolu a snížením zánětlivých krevních marker. Šťáva je bohatá na různé živiny, jako jsou vitamíny, minerály a antioxidanty, které působí jako tělové tonikum. Od starověku je šťáva noni prospěšná proti celkové slabosti. Pomáhá zvyšovat energii a zlepšovat celkovou fyzickou výkonnost těla.

Noni má přezdívky „strom pro bolesti hlavy“ nebo „strom proti bolesti“. Jedná se o tradiční lék ke snížení bolesti. Dělá zázraky při zmírnění bolesti kloubů, jako jsou revmatoidní artritida, dna a osteoporóza. Má protizánětlivé vlastnosti. Pomáhá zvyšovat flexibilitu pojivových tkání, odstraňovat ztuhlost kloubů a snižovat bolest.

Morinda barvířská může také stimulovat serotonin a melatonin v těle. Tyto dva hormony pomáhají stabilizovat náladu, emoce a spánek. Pomáhá i okysličovat mozek. Zdravé zásobení krví pak prospívá naší paměti.

Noni šťáva obsahuje vitamín B1 (thiamin), vitamin B2 (riboflavin), vitamín B3 (niacin), vitamin B5 (kyselina pantotenová), vitamin B6, vitamin B12, vitamin C, folát, vitamin E (alfa a-tokoferol) a beta karoten. Mezi minerálními látkami můžeme zmínit draslík, hořčík, železo, vápník, fosfor.

Všechny části Noni (kůra, kořeny, listy, květy a plody, semena) jsou používány v bylinné medicíně pro své léčivé vlastnosti. Hlavně díky obsahu xeroninu a proxeroninu.

Dá se koupit 100% šťáva z noni, cena za 500 ml je kolem 300 Kč. Užívá se 25 ml 2x denně vždy půl hodiny před jídlem a po asi 14 dnech by se měla kůra nejméně na další dva týdny přerušit.

Rostlina se dá pěstovat i doma. Prý už druhý rok se můžeme dočkat prvních plodů...

R/3

NEKTARINKY

Nektarinky jsou hladké příbuzné broskví, ze kterých byly vyšlechtěny.

Nemají chloupky. Název nektarinky pochází z řeckého slova „nektar“, což je slovo, které v mytologii znamená „nápoj bohů“. Zajímavé je, že nektarinka někdy vyroste z broskvové pecky a naopak.

Nektarinka stejně jako broskev pochází z Číny, odkud se dostala do Persie a do Řecka. Dnes roste ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku, Kalifornii, Chile a Jihoafrické republice. Druh ovoce označovaný jako nektarinka existuje již od 17. století.

Nektarinka je vlastně speciální forma broskve s hladkou slupkou. Proto jsou i účinky nektarinky na zdraví podobné jako u broskví. Ve 100 g je až 80 g vody, přes 2 g vlákniny, 9 g sachadridů a 1,2 g bílkovin. Nektarinky jsou plné draslíku, fosforu, hořčíku a vitaminu A, C, E.

Cítíte se ve stresu? Jste unavení a přetažení? Pochutnejte si na jedné z nich a hned uvidíte změnu. Čím je to způsobeno? Převrat vaší nálady navozuje velké množství obsažené látky zvané niacin.
Máte starosti se svou váhou? Vsaďte na pomocníka v podobě broskve či nektarinky. Obě zahánějí hlad, skvěle chutnají a navíc vaše tělo obohatí o velké množství vitamínů.

Mnoho potravin, které zkonzumujete, má tendenci dělat ve střevech neplechu. Některé nestrávené částečky se usazují po obvodu střev, to vede k nadýmání, zvětšování průměru střeva a následnému stále horšímu trávení jídla. Dochází k množení nežádoucích bakterií, které naruší vaši mikroflóru, a vy jste odkázaní k neustálému stavu hladu. Broskve a nektarinky toto vyřeší. Nedovolují střevům, aby zlenivěla a starají se o jejich zdraví.

Co obsahuje nektarinka? Vitamíny C a A. Dále vápník, draslík, sodík a fosfor. Také uhlík.

Z antioxidantů pak obsahují lutein, zeaxantin a ß-cryptoxanthin. Tyto složky pomáhají chránit tělo před účinky volných radikálů a hrají roli v procesu stárnutí a při různých chorobách.

Ovoce je dobrým zdrojem vitamínů skupiny B a minerálů. Má hodně niacinu, kyseliny pantothenové, thiaminu a pyridoxinu.

Nektarinka obsahuje blahodárné bioflavonoidy neboli vitamín P, které jsou známé pro své antioxidační působení a péči o pleť. Betakaroten v nektarince navíc pomáhá obraně kůže před poškozením způsobeným vystavením UV záření.
Díky obsahu vitamínu C dochází k syntéze kolagenu a naše pleť si udržuje mladistvý vzhled.

Nektarinka bude zvláště prospěšná pro tělo lidí, kteří jsou vystaveni častému nachlazení, trpí anémií z nedostatku železa, srdečním selháním, vegetovaskulární dystonií, aterosklerózou, hypertenzí, gastritidou, kolitidou a vředy.

Chutné ovoce se také doporučuje starším lidem, školákům, řidičům, těm, kteří často pracují na počítači a věnují se duševní činnosti, těm, kteří jsou vystaveni zvýšené fyzické námaze a zažívají přepracování.

Nektarinky budou mít znatelný zdravotní přínos pro diabetiky. Mají nízký glykemický index, podílejí se na regulaci hladiny cukru, zpomalují jeho vstřebávání do krve. Studie prokázaly, že pravidelná konzumace nektarinky snižuje riziko cukrovky o 12 %. Doporučení je sníst maximálně 4 ks denně, ale ne najednou. Rozložit do celého dne...


A NA ZÁVĚR vyzkoušejte nektarinky úplně jinak:

Předehřejte troubu na 200°C a pekáček vymažte máslem, sádlem nebo olejem.
Potřebujeme na dvě porce 4 nektarinky, které rozpůlíme a naskládáme rozkrojenou částí nahoru.

Vypracujeme drobenku z mouky, másla, cukru, skořice a špetky soli. Vmícháme mandle ( plátky nebo posekané pražené – skvělé jsou i uzené ). Drobenku dáme na půlky nektarinek, trochu přimáčknout a pečeme asi 20 minut. A když k nim na talířek přidáte ještě kopeček zmrzliny, tak jste za hvězdu.

R/3