SLOVENSKO
RUDOLF BOŽIK (uváděn i jako BOŽÍK)
10. 7. 1920 Hrnčiarovce nad Parnou – 27. 6. 2000 Piešťany).
Rudol Božik byl slovenský pilot a letecké eso za druhé světové války. Jako příslušník Slovenských vzdušných zbraní dosáhl devíti sestřelů, v době Slovenského národního povstání v řadách povstaleckého letectva sestřelil tři letouny Luftwaffe.
Vyučil se zámečníkem ve firmě Manesman Coburg v Trnavě. V roce 1939 zahájil pilotní výcvik v Povážském aeroklubu v Piešťanech a získal pilotní průkaz.
SLUŽBA VE SLOVENSKÝCH VZDUŠNÝCH ZBRANÍCH
V lednu 1940 dobrovolně narukoval do slovenské armády, základní vojenský a pilotní výcvik absolvoval ve Škole leteckého dorostu. Létal na strojích B-534 ve stíhacích letkách 11 v Piešťanech a 12 ve Spišské Nové Vsi, v říjnu 1942 byl převelen do funkce instruktora pěšího výcviku v Letecké škole v Trenčianských Biskupicích. Od dubna 1943 se v Piešťanech přeškoloval na Bf 109 E.
V červnu byl odeslán na východní frontu a na Krymu.
Prvních dvou sestřelů dosáhl 26. července 1943 (R-5 a P-39), do 26. září 1943 sestřelil ještě čtyři Il-2, jeden LaGG-3 a jeden Boston. V září 1943 při vzletu havaroval a utrpěl těžké zranění páteře. Po pobytu v několika nemocnicích byl na konci října transportován na Slovensko k doléčení.
Od ledna 1944 působil na letišti ve Vajnorech, opět v letce 13, která měla chránit Bratislavu před americkými nálety. V dubnu sestřelil německý těžký stíhací letoun Bf 110, který zaměnil za americký bombardér B-24. V boji s americkými bombardéry a jejich stíhacím doprovodem 26. června 1944, v němž byla letka 13 z větší části zničena, poškodil jeden B-17.
Na začátku srpna byl jedním z pilotů, kteří přelétli k letce 12. Ta byla součástí Skupiny vzdušných zbraní (SVZ), určené k podpoře Východoslovenské armády, která měla bránit Slovensko před Rudou armádou.
ÚČAST V SNP
Po vypuknutí Slovenského národního povstání německé jednotky zahájily odzbrojování Východoslovenské armády a SVZ přelétla 31. srpna 1944 za sovětské linie. Většina letounů přistála na letišti ve Lvově. Již v září se ale vrátil zpět na Slovensko jako posila pro povstalecké letectvo. V řadách povstaleckého letectva provedl 32 bojových letů a sestřelil tři německé . V noci ze 7. na 8. října 1944 byl letecky transportován zpátky za sovětskou frontu.
SLUŽBA V ČESKOSLOVENSKÉM LETECTVU
Byl součástí 1. čs. smíšené letecké divize. Pluk byl vyzbrojen La-5FN, později La-7.
Po válce pokračoval ve službě v československém letectvu. Dne 2. července 1946 havaroval s cvičným Kl 35 a opět si poranil páteř.
V letech 1949 až 1950 absolvoval zkrácené roční studium na Letecké vojenské akademii. V roce 1950 byl přidělen k Bezpečnostnímu letectvu.
Po ukončení činnosti Bezpečnostního letectva na konci roku 1950 působil jako velitel roje v Leteckém pluku 51 v Plzni. Kvůli následkům svých předchozích zranění od července 1951 vykonával již jen různé neletové funkce.
Z vojenské služby byl propuštěn na konci roku 1958 v rámci čistky, zaměřené na bývalé příslušníky slovenské armády, kteří bojovali proti Sovětskému svazu.
Po propuštění z armády
Od února 1959 až do odchodu do důchodu roku 1980 pracoval jako strojvůdce. Zemřel 27. června 2000 v Piešťanech, pohřben je v Bratislavě na Ružinovském hřbitově.
VYZNAMENÁNÍ
• Vyznamenanie Za hrdinstvo[17], 3. st. (3. října 1943)
• Vyznamenanie Za hrdinstvo 2. st. (1943)
• Pamätný odznak, I. st. Za poľné ťaženie proti ZSSR[18] (1943)
• Železný kříž II. třídy (17. září 1943)
• Železný kříž I. třídy (8. října 1943)
• Frontflugsspange[19], ve stříbře (26. října 1943)
• Virtutea aeronautica[20] (25. dubna 1944)
• Československý válečný kříž 1939, udělen 2x (23. dubna 1945 a 19. ledna 1946)
• Československá vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR (7. července 1945)
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (18. srpna 1945)
• Řád Slovenského národního povstání II. třídy (30. října 1946)
• Za vítězství nad Německem (1946)
• Za zásluhy o obranu vlasti (1955)
Zdroj: wikipedie