- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 2. 7. 2026 14:58
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 220
Poslední dny Pompejí.. Praha- leden 1969....
...kopírák jsem nedostal, psal jsem pouze originál... první vzpomínku na "berlínskou zeď, mobilizační povolávací rozkaz už s nástupem 1.září 1961, prolínání nováčků se "třetím ročníkem", který zůstal nadále, chaos, chaos, chaos...
Přechod praporů na "pluk" a cvičení se 4.armádou.. zajetí naší Skupiny a příčiny...v roce 1962... ale v oné době jsem neznal řešení, dospěl jsem k němu až ve funkci "staršího průzkumníka"... praporčické zkoušky a staršina roty...
zazvonil jsem na službu a šel na večeři...na ložnici jsem požádal Konráda o společnou vycházku do města....
Především jsem zjistil, že má Konrád ke mně úplnou důvěru--:
"Pavle, "tohle" začalo v červnu, přijeli "kluci" z KGB a zjistili postupně u I.správy KGB, (operovala na území ČSSR - poz.redakce) kdo je "kdo"...u nás teď velí všemu Šalgovič... " a ty co? bude "obroda" a Sověti tady budou na věky... nebuď blbej..." a to "vaše hrdinství si pěkně odserete, to si piš..."
Dopili jsme pivo a já po měsících zjistil, jak moudří a věci znalí byli kovaní komunisté, majoři "speciálních úkolů" na jistém útvaru pohraniční stráže...
Ráno jsem místo výuky dopsal, velmi opatrně, požadovaný eleborát a ... nic se nedělo...
16. ledna 1969 odpoledne... "poplach" ...
asi za dvě hodiny přinesl Konrád zprávu... "nějakej kretén se zapálil na Václaváku...vyjeli kluci ze zásahovky a "sledky"...
až ráno na učebně jazyků jsme se dověděli, že lustrací bylo zjištěno jméno... zařazen jako student Filosofické fakulty... "těžké popáleniny, asi "exne".. zjišťuje se, s kým byl ve spojení provokace?
měl "zvednout Prahu?.."
Student Filosofické fakulty UK Praha zemřel ve věku dvaceti let...Dali jsme si panáka...
Pohřeb Jana PALACHA
se konal 25.ledna 1969 ---
Palachovy zůstatky byly vystaveny 24.ledna 1969 a v neděli 25.1.1969 v Karolinu a jen těžko odhadnout, kolik příslušníků Bezpečnosti v civilu a myslím, že také "tajných" příslušníků KGB se zůčastnilo...
my s Konrádem jsme byli určeni po přísné instruktáži vpravo od sochy Václava pod tehdejším Domem potravin...
Nikdy v životě jsem již něco podobného nezažil...
Václavák ..
(pořadatelem rozloučení byl Vysokoškolský svaz studentstva Čech a Moravy naplněn desítkami tisíc lidí) ... všichni mlčeli...
když se čelo průvodu dostalo kousek pod nás, přijel od Vinohrad modrobílý "stejšn".. udělal poslední služební chybu své existence-- pustil "maják" ... najednou byl úplně potichu převrácen na střechu a bílé čepice z pohledu od nás zmizely....
Vrátili jsme se do ubytovny...napsali krátká hlášení, mlčky... tentokrát vytáhl láhev vodky Konrád... jako vždy skleničky z koupelny a smuteční projev..." kurva..."
myslím, že jsem pochopil.
Život ve "škole" by pokračoval bez vzrušení den po dni, kdyby se neobjevila skupina tří "... jak jsem se dověděl mnohem později:
příslušníků Hlavní správy rozvědky Ministerstva státní bezpečnosti NDR...
( Hauptverwaltung Aufklärung )....
sledovali naši nacvičující sebeobranu a mluvili spolu německy... přízvuk... Prušáci!
Jejich přítomnost jsem posoudil až z pozdějšího hodnocení situace v roce 1968...
( po roce 1990.. jsem se studiem roku 1968 podrobněji zabýval - NDR- sledovala dění v roce 1968- před okupací, nejtvrději...)
(fotogalerie - RESPEKT a Pavel Dias/Galerie Langhas/)
Můj pobyt v Praze se chylil ke konci...připravovali jsme se na závěrečné zkoušky z jazyka..Konrád je asi nekonal, nebo o nich nemluvil..na ně jsme se připravovali jen dva- o tom kolegovi nic nevím, byl "přísně utajen"... v judu jsem na oranžový pás nedosáhl, ale naučil jsem se chodit s pistolí s nábojem v nábojové komoře a "vystřelit z kapsy.."
Konrád se stal mým tátou.. nejen shodou jmen..vedle něj jsem pochopil, že zůstat v armádě v postavení "Velitele Skupiny hloubkového průzkumu" je naprostý nesmysl...
Kurz končil někdy kolem 20.února 1969, po mé zkoušce jsme "to oslavili" ve městě, balil jsem si věci, když pro mne přišla služba...
Vyjeli jsme do dalšího patra budovy, služba mně předala sekretářce..
přijal mne již "starý známý " podplukovník a další muž středních let...sekretářka přinesla kávu a ... hovor pokračoval rusky... zdálo se mi, že to bylo přijato docela s povděkem...
točil se kolem mé "spokojenosti" s výukou ve škole... nebylo co vytknout ani připomenout.. za oněch šest měsíců jsem byl úplně někým jiným, než staršinou 3.roty VÚ 7374 Holešov...
"řeč" přišla na i "nutnost vstupu",
po dlouhodobé "masáži" Konrádově , jsem se zařadil mezi "umírněné kolaboranty..."
Rozprava skončila, podali jsme si ruce a zase- ten stisk - nebyl "vlažný" a signalizoval určitou dávku spokojenosti.
Dole mne čekal "výslech" Konrádův, pozdrav od Karla s tím, že "až přijde čas", dostanu pozvání na útvar, abych viděl, jak jde život...
U pluku.
doma radost, "otčím v uniformě, baret..hrdost", podobné pocity vládly i v ložnici.
Na rotě měl službu dozorčího nějaký neznámý vojáček, nevěděl, co se mnou..následně jsem zjistil, že je "nevýsadkový" , potkal jsem asi dva "staré", pozdravili a z jejich výrazu tváře nezářilo z "návratu staršiny" pražádné nadšení...
Záhy jsem poznal proč...slovy kapitána Poddůstojnické školy, tehdy již Školy důstojníků v záloze..." iba borděl, pisoáry plné vajglou.." zcela náhodou jsem potkal na stejné chodbě staršinu Zouzala... pozdravili jsme se bodře... můj dotaz : jak tu je?" byl odpovězen lapidárně..." v prdeli"...
S tím jsem otevřel dveře své kanceláře...
V kanceláři velitele roty jsem zastihl kapitána Bodnarika, přivítal mne žoviálně.. na dotaz, kde je Honza Jirůšek..." učí .. je škole, formálně je velitelem roty, jsem jeho zástupcem.."
Prošel jsem rotu, můj návrat proletěl zřejmě rotou jako blesk...Zouzalovo hodnocení stavu roty, co do pořádku- odpovídalo... postupně jsem zjišťoval- proč...
Nařídil jsem dozorčímu roty otevřít sklad zbraní, vyhledal svůj "škorpion", jasně, za šest měsíců na něj nikdo nesáhl..
i v mojí kanceláří "bordel" ... "vyklidit, budete ve skladě ve třetím patře.... jak vypadá rota.. stavy výkonných a nevýkonných..."
Byl lakonický, "uvidíte sám..."
Bodnarik mi nabídl tykání... " jo, zítra Tě mám předvést na denní hlášení k veliteli pluku.."
Využil jsem nabídku tykání.." Ty , Jozefe, co je tu na rotě takový bordel?"... " já na řvaní nemám, jsem spíše na tu diplomacii.."
Asi měl pravdu, já na metodiku "prvních let 7.výsadkového pluku také...
Na denní hlášení jsem byl předveden ve vycházkové uniformě, podplukovník Košan mi podal ruku, sdělil, že přišlo "výtečné hodnocení" a návrh na udělení peněžité odměny...od denního hlášení jsem mazal k náčelníkovi kontrarozvědky...
na rotě otevřel Bodnarik trezor a nalil oběma poctivých 100 g vodky.. vrátil jsem se do kanceláře, převlékl se do polní uniformy, popruhový opasek a v Praze koupenou "finku"... vypadala podobně jako VO-7- ale byla mnohem robusnější v čepeli- prostě zabiják...dal jsem si záležet, abych vypadal .. a myslím, že "neřádi" jak si vykoledovali přezdívku, trochu nechápali...ale četl jsem jejich řeč "těla"...
Myslím, že asi za dva dny na rotě Bodnarik nebyl, připravil jsem denní rozkaz, veliteli Skupiny, který velel nástupu roty jsem nařídil, aby nástup provedl po Skupinách.. "nezařazené" od roty oddělil...
Po přečtení denního rozkazu, služeb a rozvrhu na další den jsem se obrátil na " neřády"...:
jsem výkonným praporčíkem této roty! zde byla a b u d e kázeň, řád a pořádek.. nastupujete tu jako tlupa.. všichni, opasky utáhnout, za dvacet minut budete zpět, všichni řádně vyčištěné boty...potom jsem si všimnul, že jeden z nich nastoupil v kcekách.. to už jsem zvýšil hlas, zařval : r o z c h o d..."
Do vrabců střeleno...
Netrvalo to dvacet minut a byli zpátky...ze světnic nakukovali škvírou "paragáni"... v dalších dnech jsem tu tam zařval.. rota nebyla výchovou "diplomacie" kapitána Bodnarika na takové jednání zvyklá---i Zouzal mi s úsměvem řekl: no, už jsi tady chyběl.."
Ale, byli "neřadoví" , zařazeni do pomocných služeb...mimo základního výcviku střeleb, strážní a dozorčí služby, pořadové přípravy a PŠM na plánovaných šest měsíců služeb toho z "vojny moc neužili...navíc, jeden vedle druhého mimořádnou inteligencí nevynikali- ...ale po poměrně krátké době se "rota spravila"... s Bodnarikem jsem potíže neměl, velitele Skupin jsem vyučoval němčinu...studoval pod velením výcvikové skupiny štábu pluku teorii Řídícího důstojníka skupiny hloubkového průzkumu a děsil se...
V době mého "zvykání si" na rotu se ke mně doneslo "přátelské varování.. staršinko, měl byste ubrat.. můžete "dostat deku"...
To jsem čekal, stávalo se to mezi vojáky, ale že by na vojáka z povolání???
Bodnarik na nějaký čas z roty zmizel, velení zůstalo na mně, sem tam přišel na rotu Jirůšek...vždy jsme pookecali, naše manželky se spolu kamarádily, moje žena Jirůškovu Danu připravovala na porod..
Nicméně jsem se Honzovi svěřil...také cvičil JUDO a myslím, že už měl dokonce oranžový, možná i vyšší pás...do plánu výcviku zařadil " 2 hodiny tělesné přípravy- nazval to vznešeně jako "napadení strážného".. či tak nějak...
Zde jsem blahořečil "kurzu řeči těla"...úmyslně jsem asi dvakrát zbuzeroval "neřády" ... a měl jsem ho... věrně ten typ popsal pan Hašek... "můj Baloun" tak hmotný sice nebyl, ale jeho IQ... ? ano"
Na rozpisu denní činnosti jsem byl zapsán jako vedoucí já...ústroj mužstva, cvičební, tepláky...v tělocvičně jsem měl na sobě "pražské kimono"- zdá se, že to byl šok prvý...rozcvička drsná, kliky, výskoky, dřepy, šplh na laně..vše v kolečku a svižném tempu s píšťalkou, asi za necelou hodinu jsem pozoroval značný nástup únavy... nechal jsem složit uprostřed tělocvičny žíněnky .... nařídil jsem nácvik boje s gumovými noži, docela je to bavilo..
A přišla chvíle moje..."
nyní vám,vojáci, předvedu činnost napadaného strážného zezadu"... vyzval jsem "Balouna" a otočil se k němu zády".. skočil na mne, já jsem jej nacvičeným chvatem přehodil přes záda a zatím co cvičený judista dopadal na bok a záda, Balouna jsem přidržel a nechal dopadnout na záda plochou... vyrazil si dech... můj měsíční výcvik specializace zdravotníka se osvědčil...několik tlaků na hrudník, nabral dech a vytřeštil oči... nechal jsem jej "pokochat" blízkostí mého obličeje a : "tak co vojáku?"...
pochopil... žíněnky uklizeny , rozděli jsem je na družstva a skončili vybíjenou...po rozpuštění pluku šli někteří do civilu, Baloun také a přišel se se mnou rozloučit...
Napětí v pluku,
zejména mezi vojáky z povolání den za dnem rostlo....
ale o tom až v díle : Poslední dny Pompejí... "Jsi prach a v prach se obrátíš..." aneb, čemu a proč jsme "sloužili"???
--------------
