- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 8. 10. 2026 17:27
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 555
Říjen 1969- Tatranská absurdita ....
17.říjen 1969 byl dnem vpravdě hektickým... kam byl Dibelka odveden jsme zprvu nevěděli... jeho postel byla vzorně ustlána, všechny věci, které si nevzal s sebou, jsme mu dali do vaku... a hned to začalo..:
jednoho po druhém si nás znovu volali, výslech, výslech, výslech... nevím kdy, ale ukončeno to bylo nástupem "holešovských" v kinosále... a zase, jako "u nás" žvanivá prohlášení o nutnosti dodržovat kázeň a ... následně- zrušeny Tatry - zrušeny pracovní smlouvy podniků s námi...
náš poznatek- "voni na Joudu nic nemaj, dyk by tak neblbli.." a vlastně to pro nás kolem Dibelky skončilo...
Nedá mi to, vracím se k deníčku a musím uznat, že píšu páté přes deváté a po tolika letech se sám v tom skoro nemůžu vyznat,
ale..
živé zůstaly dvě vzpomínky, jedna na fotografiích, druhá, řečeno v nadsázce- v srdci... vrátil jsem se na úplný začátek naší anabáze-
do začátku srpna 1969...
tehdy mne ovládaly dvě věci: létající vrtulníky a slečna slovenského temperamentu- představila se jako Jana.
Vlastně, 7. srpna 1969 jsme to měli za "47"...
přišel balík od mámy a smutek...
co doma? v Mělníku...???
Část holek odjížděla, Jana zůstala- já s ní... ven jsem šel "načerno"... a zůstal po půlnoci ..do kasáren zadem... strážný Čech... samopal na zádech... "kamo, nemáš retko"? nemám, ale za chvíli přijdou další kluci... kuřáci... za kolik to máš?"
"Kurva, ani se neptej!!"
Druhý den byla sobota, obvyklý " hospodářský den" , z kasáren jsem "zdrhl" již poměrně brzy odpoledne, stopnul "Moskviče" .. dotazy na červený baret ... údiv, co tu paragáni dělají u dělostřelců..?
Jana na mne čekala v "Salaši".. a tentokrát jsme se "naprali" oba... její objetí bylo žhavé, zkušené.. " byl jsem Věrušce nevěrný, nebo jsem se stal konečně chlapem??? "
Nad ránem ... v nočním stolku foťák a v něm spousta fotek...neděli jsem proflákal...
Ale, zkrátka jsem nepřišel...
nákladní vrtulník MI 8-T ... létal na Solisko-- s německou imatrikulací DM-SPB.
Ráno jej vysvlékají z nočního kabátku- jsme u toho, právě teď jsme přijeli... ale létají tak do 10.30, poté se vzduch prudce ohřeje.. takže posádka má nucenou přestávku- důvodem jsou propady, ty se těžko kočírují, zkoušelo se prý prodloužení závěsných lan- ne - pád vrtulníku nikdo riskovat nebude... další starty až pozdě odpoledne...
posádky se střídají, je to mimořádně nebezpečná práce... přitom mají nasmlouvaný termín, do kdy " to musí zvládnout.."
pokecáme s nimi, docela příjemní chlapíci, náš baret jim imponuje...
My jsme s Ivanem z vrtulníku unešeni. A denně se u něj "tetelíme"...
A ještě jeden vrtulník- MI-4 : přivezl do kasáren vyšetřovací komisi k Joudovi.. kde u kasáren přistál? nevím.. ale prohlédl jsem si ho!!
Dneska jsem musel zůstat sám...
hlavu jako "Mědenec" jak by řekla naše babička. ( Měděnec je městěčko v Krušných horách, kde se těžila železná ruda- pozn. redakce..) já revanšista ... to jsem celý já! Ublíží-li někdo, někomu, je nutno jej potrestat. Tady nám bylo a je ubližováno opakovaně... Ale jak?
Začínám škodit... "aby dušička měla pokoj" prvně: vypůjčil jsem si v útvarové knihovně knihu " Vojenská letadla" no, nevím jak, ale kniha se mi "ztratila" - poznámka... nakonec jsem ji zaplatil, ale !!!! mám ji!- je vzpomínkou na ony časy...!
Ale,
mám přístup do skladů zdejšího útvaru, všude jsou části vysloužilých padáků, vrchlíky na krytí oken, závěsy na chodbách, zakrytí regálů.. ani v Holešově jsem tolik padákoviny neviděl... no "nevím jak se to stalo, ale náhle zde padákovina záhadně mizela...!"
Vzpomněl jsem na našeho bývalého staršinu Chmelíka, (kde je mu dneska konec? šel sloužit do Prostějova..." vy nekradete, vy zachraňujete věci přenesením do prostředí, které je- oproti stavu předchozímu- potřebuje..."
Tak to nějak zdůvodňoval, když jsme mu doplňovali sklad ztracených věcí...
A dalším mým argumentem:
Jsme na Slovensku, kraji Jánošíka, kde jinde by se měly uplatnit jeho kousky ? Vždyť on bohatým bral, chudým dával ..( pozn.redakce.. zde se autor trochu mýlí.. Jánošík bral všem, bohatým i chudým a "dával" asi jenom Eržice)...
V této době jsem byl ještě členem KSČ, vystoupil jsem z ní až ve fabrice.. a tady jsem dost těžce nesl rozklad armády...stejně jako v Holešově zde byl zaveden "styl Bodnarik" .. někteří kluci poté, co jsme přestali pracovat (nebo se flákat) v horách chodili důstojníkům z posádky "dělat" na na chaty- dostávali jen kus žvance- kradli, kde se dalo- nejvíce z pracovišť, kam byli přiděleni stavební materiál- já jsem zůstal jen u té padákoviny a nikomu na stavbu pracovat nechodil...
Probírám se
kusými záznamy v deníčku, nic souvislého - šel den za dnem... takže takový "kaleidoskop":
Skončil srpen 1969- září...
odvinul jsem zbytek metru.. tak ten nedostříhám.. budu doma... co mne čeká? civil, fabrika, kluci v civilu? nějaká holka? ležel jsem na posteli, ruce pod hlavou... viděl jsem soutok Labe s Vltavou, kde jsme se s klukama koupali.. sakra, to zase všechno bude!!!
Jsem zařazen do party, která předtím dělala úpravy překážkové dráhy, umím pracovat s kovem, svařovat.. to se tady hodilo a bylo mi to "k dobru".. takže jsem se zase dostal ven, střídavě "makáme" v Lomnici, nebo nás vozí do Smokovce..
Jsem v partě s Pepou Foukalem, dobrý kluk, trochu na holky.. a ony na něho... ve Smokovci jsme zahazovali plynové potrubí.. horko.. bez košil.. každý vymakaná postava cca 64 kg...pohled na nahá těla chlapů evokuje- a tak Pepovi čerstvě zamilovaná dívčina nosila zbytky náplní sladkých šátečků... a nepracovala tam jen ona... a tak nás bylo najednou sedm a to už neunesla nejenom srdéčka, ale i mistr pekárny... že se mu ztrácelo pečivo, by asi krátkodobě přežil, ale že se rozvrátila pracovní kázeň nejen učnic, ale i zralých mamin...
Na místo samé přijeli dva příslušníci SNB.. my měli "po vtákách" a zase- Terazky!! "Čo, čo.. kam vás pošlem... tam.." jenže na Dibelku se to už svést nedalo... a Terazky po dalších mimořádkách u útvaru netoužil... z místa nás převeleli a bylo... jak to Foukal dořešil, už mé kompetenci nebylo.. ale rohlíčky, čerstvě vypečené... no!
Štěstí se k "vyvoleným" zády neotáčí...
mým dalším působištěm se stal pivovar... začalo to tím, že k nám na barák přišel, jako velitel roty, kapitán cikánského původu... uvedl se dobře. naši podoručíci jej "brali".. začalo to totiž "chlastem".. miloval pivo v jakémkoliv množství a na ten pivovar měl kontakt...
Exkurz:
Po velkém požáru Popradu , na náměstí, kde stál původně dřevěný dům, postavil v roce 1731 spišský Němec Jakub Emmerici dům kamenný, pro budoucí potomky nechal vytesat nápis : "Soli Deo Gloria" "Jen Bohu patří sláva" ...
Uherská královna Marie Terezie v roce 1778 potvrdila Popradu právo vaření piva (bylo už i předtím, pozn.redakce).. povolení se týkalo 19 domů,ve kterých vařili pivo měšťané, ti jej mohli i čepovat... Tehdy vařily pivo většinou ženy...
Pivovar, ve kterém jsem pracoval s kapitánem, byl pivovar popradský .. v roce 1812 vaření domácího piva v Popradu zaniklo...
Byly dva dny- čtvrtek a pátek koncem září.. a po práci dostaneme malý sud piva a navíc tašku piv lahvových.. ty doneseme do kasáren. Den druhý- to samé, ale už jen pivo lahvové, zvětšené o ta piva, která se ztratila během dne... jenže- to nestačilo...
Stalo se totiž zase neuvěřitelné.. v tuto dobu jsme měli být již v civilu... ten den ( 24.09.1969) nás nechali nastoupit do kinosálu a sdělili nám, že domů jdeme až za sedm dnů... zdůvodnění- žádné... mručení, "nálada strašná"... byl velen rozchod...a výstraha: " kdo chce skončit jako Dibelka...?"
----------------------------------
R/M.F. editorka R/7, snímky R/2
poddůstojník to "má za pár" jako my ... je ve svém živlu, ochotně odpovídá na otázky..až si uvědomí, komu..: