- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 21. 10. 2026 17:41
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 178
Tatranská rapsodie 1969 - sbohem velikáni tatranští...
Dnes je sobota 27. září 1969,
byli bychom v Holešově už v civilu? otázka- opovězena jednoznačně- cihelna... využívám ji jako "exkurzi" - prohlížím si ji celou...

Neděle 28.9.1969 - opět cihelna a ? "prý nám dají žold"....
Pondělí 29.9.1969- ranní nástup- cihelnu Terazky" zakázal a poslal nás do Kežmaroku na střelnici... jsem ovšem asi v posledním popradském průseru, zapsán do denního hlášení, " neoholen"... ze střelnice, kde jsem byl "expertem" na dovoz malty v kolečkých až za tmy... večeře: "nudle s mákem a černá káva"...
Úterý nás přivítalo nádherným rozlučkovým slunným dnem, sbíráme lískové oříšky.. a neověřená zpráva- "domů jdeme 2.10.1969" ????
Středa 1.1.1969
nástup, rozkaz k odevzdání výstroje, věcí od útvarů zapůjčených, zákaz vzdalování se z kasáren...na ložnici Dibelka...
bledý, ztrápený obličej, pod levým okem modřinu... nemluví, balí si věci... nenaléhali jsme, vycvičení v Holešově, kde byly utajovány "akce" prováděné tou či onou Skupinou.. to Dibelka věděl a také, že zde v Popradu se našel JIDÁŠ ...
Čtvrtek 2.10.1969 Poprad, nádvoří kasáren protiletadlovců.
"holešovští" v civilu, plni očekávání...a všichni v baretech!!!
Tvar dodržen, postoj POHOV... přichází Terazky a koktá.... "čo, čo civil a tie čiervené...mali ste ich odovzdať..." měl pravdu, nikdo červený baret vojenské správě nevrátil.. "mručení.."
Čekáme:
po pravé straně tvaru, na stolech srovnané v nízkých komíncích naše vojenské knížky, trčí z nich poslední vojenský nároky na jízdné vlakem do místa trvalého civilního pobytu: tzv: ŽUPKA" nebo : "Žádanka o úvěrovou přepravu..."
Terazky se vrací
na začátku koktá něco o vojenské kázni a občanské odpovědnsoti... přibíhá spojka.. Terazky rozhodí rukami, odbíhá do štábní budovy... nádvořím se rozlehne ...:
"Kurva !!!!
překonává další vojenskou překážku- vojenský útvar se mění na DAV a "rabování" každý sebere jednu, dvě knížky... poslední stůl je převrácen .. úprk k bráně... jsem mezi prvými, odstrkuji dozorčího přeskakuji závoru... a vyděšená služba na bráně ji zvedá... z budovy vybíhá dozorčí posádky.. nějaký pokřik... běžíme svůj poslední, vítězný běh...
PRYČ ODTUD!
Naučeni, rozptylujeme se do ulic, vyměňujeme si vojenské knížky, každý má svoji... sundáváme barety a ...pojednou GAZ a "lítačka"... důstojník a dva vojáci...
Vítězové
nad vojenskou absurditou roku 1969 jsme my.. vítězí pocit, že tentokráte jsem to byli MY, kdo ji vyhráli...
Courám sám po Popradě,
rychlík TATRAN do Prahy odjíždí ve 14.00 ....v jednom knihkupectví nacházím knihu Miroslava Švandrlíka právě vydanou... "Černí baroni".... bude to čtení do vlaku...

V kupé sedím sám, kluci se potulují po vlaku, popíjí ...vytáhl jsem poslední vojenskou cestovní dávku: Paštika Májka v plechu, malý otvírák, dva rohlíky a jablko..
a začetl se do Švandrlíka... vždyť já jsem, v kulisách Tatranských velikánů Kefalín...
" No a teď řekněte vy mně, stejně ... že to bylo absurdní .... "Bolo ako? Pověztě mi Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom ABSURDNÝ? ... No, jo, aha ... tak se mějte pěkně, pane majore.
Za okny rychlíku
se míhá krajina...tak, jako mně naskakují obrázky z Tater... Štrbské pleso, Mlýnská dolina, hotel Patra, Lomnícký štít a všichni ti, kdož to tu se mnou prožili... jedou tu se mnou...:
Pepa Dibelka, Koloman Gök, Vlasta Prokop, Mirek Šturm, Jarda Prušovič, Jarda trousil, Zdeněk Tuzar, Josef Foukal, Tonda Pavézka , Vilo Holička , Ivan Svoboda, Miro Trško ,Vlado Ťažký, Jan Stříž, Karel Linhart, Jan Mauer, Milan Dolník, Indra Indra, František Malota, Vlasta Hubáček, Karel Zahrádka, Milan Labanič, Jarda Měrka, Vladimír Milo, Karel Truneček, Miloš Vrabec, Vlado Fodor, Karel Rak, Josef Hamouz, Karel Mülfait, Standa Palík, Jiří Vazač, Petr Rozsíval, Josef Kraml, Oldřich Viček, Laďa Škop, Karel Novotný, Mirek Svrček, Josef Bidelnica, Miloš Dvořák, Franta Martinka, Franta Čížek, J, Urban, Mirek primásek, J.Kotleška, J. Dadák, J. Kaláb.... zapomněl jsem na někoho?
(uplynul čas... s mnohým jsem se již nesetkal, s mnohými ano mnohem později na nástupu pluku v roce 2014 v Holešově...a v dalším příběhu z oné doby.. se "zbytkem" v Modré rotě...oblíbenému přísloví staršiny Chmelíka..
nyní sedím v kupé sám, sám se svými vzpomínkami a vhání mi to slzy do očí...
S trhnutím se otevírají dveře kupé, usměvavá paní průvodčí .."kontrola jízdenek , prosím" ... cvaknutí klešiček mne přivádí zpět, do tvrdé reality... jsem v civilu!!!
pokračování: