- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 14. 5. 2026 20:06
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 127
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 1968.... 7.výsadkový pluk Holešov...
Poslední den naší "anabáze" začínal nočním odpočinkem v kravíně, , teplým mlékem a rozloučením. Už nebylo nutno se skrývat; postavili- lépe řečeno- rozložili jsme si "stanoviště" na "pangejtu"- v příkopu pod kravínem.
Nepřijíždí nikdo a "Skupiny " se začíná "mocnit" nervozita. Hrozně se nudíme.
Jouda chce odněkud zavolat na útvar- co bude dále.. hlasitě s tím nesouhlasíme- ale najednou je pryč...
Ale jen "vytáhne paty"- osloví mne ještě trochu podnapilý Permon. ... páchne.
"Ty, Vierka, chceš si poslechnout hvízdání kulek?"
Ukazuje mi sumku se čtyřmi zásobníky do samopalu ... "ostrých" 7.62... "tý vole, kdes to vzal?? No "vypáskoval, niet kontrol.. sme "ostrá rota, nie?"
Objevil se Jouda... " co s tím, Permone, chceš dělat?"
Permon pokračuje směsicí češtiny a východoslovenčiny: " No, chcel som je zakopaťˇ,ale bola by ich škoda, nie?"
Jouda pokrčil rameny- byl tu daleko větší problém než 120 ostrých do Sa-58. Z vrátnice kravína volal do kasáren na naši rotu.. vzal to velitel 4. Skupiny- Honza Kotleška. Oni jsou už v kasárnách a o naší Skupině chodí po útvaru "různé fámy"...
Joudovi Kotleška slíbil, že neporzradí, že mu volal, ani kde jsme...
Jouda zuří, obořil se na našeho radistu Fjodora.. jasně, Fjodor, ani druhý radista zprávy nepřevzali.. lovili... ale- jasné je, že cvičení včera skončilo a navíc- průser...
Skupina, která byla s námi vysazena je doma... kde tedy my jsme?...
Jak to, že nás náš Řídící důstojník skupin neshání... co je to na pluku za "bordel?" .
Co se vlastně v oné době skutečně u pluku dělo???
Exkurz:
---pluk se po událostech srpna 1968 vrátil do normálního života a bez jakýchkoliv problémů plnil svoje úkoly a povinnosti v přípravě štábu, velitelů a SHP.
Mezi vojáky z povolání naproti tomu začal vládnout pocit nejistoty. Ten byl důsledkem nařízení vydaného rozkazu MNO 16 na provedení řádného hodnocení vojáků z povolání.
K tomu byl na závěr roku 1968 vydán rozkaz velitele pluku- v němž se uvádí:
Provedení 3.řádného hodnocení vojáků z povolání.
Podle R MNO č.16 z 10.9.1968 nařizuji ve smyslu předpisu Kádr-1-7 provést 3.řádné hodnocení vojáků z povolání 7.výsadkového pluku.
1. Do 22.12.1968 seznámí se všichni vojáci z povolání s obsahem předpisu Kádr.1-7....
etc..etc... Jiří DUFEK Vojenský útvar 7374 str.61 ISBN -978-80-87567-32-6
---------------------------
Jouda si sedl na okraj pangejtu..
"Chlapi, musíme do kasáren stopem...co tady?"
Balíme si věci, zamáváme děvčatům v kravíně a jdeme "pěši"... jenže- to nás asi po dvou kilometrech přestává bavit...nic směrem na Moravu nejezdí a to je chvíle pro podnapilého Permona.
Ten se na mne opětově obrací : " Vierka , čo tak hviezdať gulky?".. Jeho tupý výraz přesvědčuje... raději zaléhám za patník... Jouda zaléhá za mnou... dávka... kulky tříští žulu patníku a dopadají někde kolem dvou kilometrů v terénu...po celé své dráze mají smrtící účinek...
Ve vzdálené zatáčce se vynořil modrý náklaďák.
Jouda vyskočí z pod patníku, mává, řidič nezastavuje... Jouda strhne můj samopal, natáhne závěr a vystřelí dlouhou dávku.. mých ušetřených pět nábojů je vtrapu.. zaskřípou brzdy...Jouda se staví před náklaďák a řidič se vyklání..."co je?"neblbněte tady, taky jsem byl na vojně, strašíte tady slepými.."...
Jouda: " potřebujeme se přepravit, hned teď, do Hodonína..."
Řidič: "tam nejedu a navíc, mám sklápečku, na tu osoby nesmí..."
Do rozpravy se přidal Permon... sice asi moc nerozuměl z obsahu - argumentem byl jeho civilní oděv a kanady, v ruce samopal a krátká dávka do asfaltu...
Výraz řidiče byl děsem... "mám dvě malé děti" .... výsledkem naše usazení na sklápěčce a Jouda v kabině řidiče. Ale kde je Čurin?
Ten leží na okraji silnice zlitý jako "ruský mužík" .. kde vzal do polní láhve slivovici, není čas zkoumat... dostali jsme jej na korbu, jeho samopal raději Jouda- zásobník plný ostrých... auto se rozjelo s trhnutím a Čurin z korby vypadl... bouchánání na kabinu ...Čurin opět naložen... jízda neskončila v Hodoníně, dostali jsme se až na nádraží v Hulíně a do Holešova "na černo" vlakem..
"Ty, Joudo a co ten řidič? .. " no, posrán strachy řekl, že nikomu nic neřekne.." řekl jsem mu, že si jej, kdyby něco, najdeme.."
Polkl jsem. Tak jsme se dostali od "obránců socialistické vlasti " k imperialistické MAFII...
Na rotě poprask- přišel Jirůšek s Bodnarikem.. " velitel Skupiny k veliteli roty..." dozorčí se naklonil k Joudovi... "prý máte nějaký průser..."
Bodnarik Joudovi stačil sdělit, že se s námi jako řídící důstojník nebyl schopen spojit.. je pozdě a vše se bude řešit zítra...
Dozorčí roty nám nařídil vyčistit a odevzdat zbraně.. "Malý staršina Tuláček" sehnal něco k snědku...
Rozložil jsem si svůj samopal na posteli.. naproti mně Čurin.. právě dopil zbytek z polní láhve. Zavrávorá.
Z postele radisty Fjodora vezne Škorpion a namíří na mne...:
"Ty Vierka, ty jsi kurva a já tě zastřelím" ... blbne.. je ožralý... tluče samopalem do konstrukce postele a řve..." Vierko, já tě fakt zastřelím.." ...
Fjodor toho už má dost, navíc se ve dveřích objevil dozorčí roty.. "Tak co je s těmi zbraněmi?" ..
Fjodor vytrhne Čurinovi zbraň z ruky.. "Co si tady tykáš s mojí zbraní?... otevřel závěr zbraně... na zem padá malá, zlatavá "smrt" ráže 7.65....
Fjodor se rychle sehne... náboj mu zbyl ve zbrani po posledním lovu...
Epilog.
V kanceláři "ostré roty" sedí "porota":
major Malaník, důstojník kontrarozvědky pluku..kapitán Jan Jirůšek, velitel roty a kapitán Bodnarik, náš (jak už víme).. Řídící důstojník "ostré skupiny"....
Jouda přizná, že jsme nezachytili zprávu o konci cvičení a tedy jsme neodjeli za cvičení autobusem, ale museli jsme se dostat do kasáren vlakem... " vlakem ? a to hlášení řidiče Bezpečnosti"? ....jindy klidný Jirůšek téměř řval...
Jouda vyšel ven bílý jako stěna.. shromáždili jsme se kolem něj ... kuřata... musíme vypovídat všichni stejně.. že nám dali čas, všichni tři důstojníci, abychom se domluvili, mně došlo až později...
Tuláček zdobil na klubovně stromek a sbíral balíčky s cukrovím na společné Vánoce....
Jouda z roty zmizel, objevil se až pozdě odpoledne ... s nikým nepromluvil...až večer, kouřil sám na umývárně- šel jsem za ním...
CO????
"Vierko, představ si, že když jsme se nevraceli, Honza Kotleška, můj nejlepší kamarád, pustil ven historku, které se všichni smáli, jen jeden z našich "kamarádů" z 5.roty od kontrarozvědky "práskl", že prý jsem chtěl celou Skupinu dostat do Rakouska- pomocí ukradené pramice na Dunaji...a nutil jsem je.. no vyslýchali i tu kontrolu, co byla u nás na "základně"... Honzu Kotlešku a hlavně... podržel nás "Anděl strážný," Bodnarik... že byl s námi neustále ve spojení.. nakonec se to vysvětlilo ... jako fáma... "pro hubu, na hubu" !
"A kde jsi tak dlouho byl... ?"
"No u Malaníka, bylo jich tam více jen v civilu, ale dávali si dohromady všechno, co jste i vy vypovídali, Honzu nakonec pojebali... řekl, že se tak "štengrujeme.." ( Jana Kotlešku- pozn.redakce).
Vánoce 1968 byly v očekávání, co přijde... vojáci z povolání se připravovali na své další o s u d y ... my o svém, ještě nevěděli.
--------------
Žijí, nežijí? mnozí nebo alespoň někteří pamětníci oněch pohnutých chvil??
tak jak to vlastně tenkrát v prosinci 1968 na letišti Kuchyně a krátce potom bylo?
co bylo v roce 1969?
to vlastně víte, mimo mých dopisů a útržků vzpomínek , nyní- naši milí čtenáři, jenom VY!
--------------------------------
R/M.F. editorka R/7
pokračování
