- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 25. 9. 2026 17:09
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 336
Píše se některý datum jara roku 1969...
na chodbě roty označené jako "třetí- bojová " velí staršina roty nástup k vyhlášení denního "bojového rozkazu"... ta ještě neví, že se z roty "bojové" stane problematickou "jednotkou" Pomocného technického praporu v posádce Poprad....
"Roto POZOR..!!! "Soudruhu kapitáne, třetí rota nastoupila k vyhlášení denního rozkazu... ze zprávy Vojenské nemocnice v Olomouci - zemřel dnes vojín x.y... příslušník naší roty..."
TICHO.
"Soudruhu nadrotmistře, velte MINUTU TICHA... "roto"!!! "....
asi šestice napjatých dlaní velitelů vzlétne k červeným baretům výsadkáře... osmdesát pět ve stavu, přítomni osmdesát čtyři...
POHOV ...!
"Staršino, vyhlaste denní rozkaz a vydejte poštu...!"
"Provedu..." na stolku dozorčího roty zůstává bílá obálka... už není, komu ji doručit...
--------------
22.září 2026 ...
..." staršino, včera do Modré roty odešel průzkumák Miloš Dvořák ...příslušník třetí bojové roty roku 1969... člen třetí Skupiny desátníka absolventa Miroslava Štamfera... "vymakaný" sportovec, běžec krátkých i vytrvalostních tratí... běh není pro sraby a přináší "akci"" psychologové by jej ale zařadili mezi "Cholerika".. takže ? velení roty se příliš psychologií jedince nezabývalo ... opušťáků nebylo proto moc zase- NO... ale Záhorovice jsou od Holešova co doplivneš... při troše štěstí?
---------------
Jsou DNY, dny, jenž jsou šokem...můj kamarád Miloš DVOŔÁK přijal povolávací rozkaz do "modré roty..".. mám o něm, jako jeho kamarád napsat... snažím se, ale jde to těžko...vkrádá se mnoho myšlenek a vzpomínek- na ČLOVĚKA , který měl "kamaráčoft" na místě prvním...
ON si NIKDY nenechal ujít příležitost zavolat, dát o sobě vědět. Popřát k výročím či svátkům tradičním.. jeho " Morava zdraví Čehůny kolem Prahy... jak jde život, Věruško??? "
Vždy jsem mu to přerušil... " tady rádoby letecká základna Mělník Mlazice... "přepínám"....tak tohle už nebude NIKDY.. "MOC BLBÉ"!!! bude mi TO!!! chybět.
Pátrám v paměti ... "co já o něm vlastně vím???"
1967/1969 sloužíme spolu v "bojové rotě". Já s Dibelkou ve Skupině jedna- on se Štampferem ... chlapem tolerantním, rozumným, inteligentním, co TEN řekl- platilo.
Vojín Dvořák měl kliku ... jeho "mírně cholerická" povaha nadřízené vždy dráždila .. tak to neměl -od ostatních nadřízených, lehké. Ale jak už jsem psal v úvodu- vynikal v bězích na jakékoliv vzdálenosti.. o jeho kvalitách a schopnostech jsem se častokrát přesvědčil sám.
Miro Štampfer dodával své vojáky k akcem různým- i civilního charakteru- byl členem ČSM, s výborným hodnocením- navíc? vedl útvarový orchestr- s tím sbíral též jakékoliv kladné body.
Např.1.června byl Den dětí a Štampfer vybral Dvořáka a Jardu Trousila, aby školákům předvedli něco z činnosti útvaru...měl se též konat i přespolní běh holešovským zámeckým parkem.
Trať vytyčená se začátkem a koncem na stadionu, běží se kola dvě.
Do závodu se přihlásili i další vojáci prvního ročníku a navíc i členové Holešovské jednoty.. celkem asi 35 závodníků.
Jako dnes vidím: Miloš DVOŘÁK si nazouvá žluté páskové sandály-- Stadion Dukla Holešov.. já zůstávám u vojenských kecek- nejde i o pohár, chci si ověřit hlavně svoji "kondičku".
Důvod?
Věrka mi na posledním "opušťáku" řekla :.." no to přeci nejsi Ty...nějak jsi mi přibral..." Je faktem že Galetka nám dává stravu dosti kalorickou.
Výstřel !
držím se žlutých páskových sandálů...najednou se mi vzdalují, propadám se na konec peletomu a jsem mezi poraženými...
Dvořák vyhrává
atletům nadělil celé kolo na stadionu.. tam nás pořadatelé znovu zavedli. No, ani Jarda Trousil neuspěl i přesto, že má v rodině známého atletického běžce... jeho geny zřejmě nepodědil.
Milošovy sandály vyhrály na celé čáře!
Čas obíhal stadion života v pravidelných kruzích.
Onehdá jsem se rozhodl najít kluky z naší roty- navštívit je na adresách, které jsme si v roce 1969 zapsali do deníčků při rozloučení s Tatrami...
Rok 2012 mise: Morava
pátrací skupina : řidič Zdeno TUZAR a já - jedeme jako "pohyblivá pátrací podskupina".. nevíme, jak se bude naše mise vyvíjet.. zda budeme muset přespat v autě...
Domlouváme trasu- Zdeno: " pojeďme nejdříve Moravu, začněme Komňou, tam najdeme Glajcha... hned vedle jsou Záhorovice - tam Dvořák ..."
Příroda
to chtěla jinak... GLAJCH mne "ostudně opil" záhoráckou slivovicí ... ostudy dost... chci jet domů.
Glajch nám dal flašku " té jejich zázračné vody na cestu" , připojil prosbu: " zastavte se v Záhorovicích u Miloše, ten vás jistě rád uvidí... má mně za zlé, že mu všechny návštěvy spolubojovníků vyberu...:
"Věruško, slib mi to!"
Slib splněn:
... v Záhorovicích se zastavíme, abychom odsud tak hned neodjeli... Miloš a jeho paní- Alžběta se o nás postarali s příslovečnou "záhořáckou péčí"...nechtělo se nám odtud.
Jenže, já jsem na mělnickou "zelenou" 30 % a tady..? průzračných 53%...
Zdeno se na mne podíval..."no myslím, že máš už dost..." dva dny a tři noci parádní návštěvy u Dvořáků a? roky další a další, kdy jsme rodinu navštěvovali ... Miloš zaléval naše přátelství vždy plnou lahví " vody zázračné"...
Ani ONA
nedokázala, aby takový dobrý šlověk a kamarád mezi námi zůstal...
V dalších "misích" už víme, "do čeho jdeme" a tak byla "podskupina" doplněna o našeho "Galetku"... paní OLGU, dnes editorku mých vzpomínek ... no, to jsem si pomohl, o každou větu se se mnou pere... staršina Chmelík? "hadr"...
TAK!
a... už jsem tady... s autorem- veteránem se peru, nejen u plotny ...nyní bych také ráda připojila pár vzpomínek
na veterána Miloše a jeho vzácnou paní Alžbětu...
návrat z první mise byl pro mne hektický, její účastníci se vzájemně v líčení svých pocitů nejen doplňovali, ale se i překřikovali, dohadovali- závěr? "to s námi musíš jet..."
Vzala jsem to docela "žensky" do rukou a MISI 2014 naplánovala.. společně jsme získali několik adres dalších.. ty jsme úspěšně absolvovali- Ale?!!
opravdové přátelství "nastalo" až v Záhorovicích (jak jsem zjistila "Záhorovicách" ...
Alžbětka a Miloš
jinak to nazvat nelze.. prostě! byli úžasní! .... to bylo jejich vztahem... byl plný hřejivou láskou .. ta se na nás přenášela a .. proto jsme přijali další pozvání a nadšeně se k nim vraceli ... už ne formou "mise".. začali jsme jezdit s Milanem, ( mým manželem), do lázní Luhačovice - odtud to je do Záhorovic kousek.
Pouze byl malý problém... recipročně jsme je zvali k návštěvě Mělníka.. jenže- Miloš nerad cestoval.. sliboval.. sliboval... ale?
Zvala jsem je i na různé akce- vinobraní, na naše "výročí", na setkání s kamarády u nás na "základně", na společnou návštěvu Prahy...
Je večer,
rozložila jsem si plejádu fotek, myslím i se slzou, a najednou, ač vůbec nepiju.. sešla jsem do našeho sklepa, vedle " zázračné léčivky ze Záhorovic stála sklenka , asi 50 gram..." vrátila jsem se nahoru... tak takhle jsme stárli, kolik veteránů, kolik našich srdcí jsme již vyprovodili do "Modré roty?" ... u všech nám zůstaly krásné, moc krásné- vzpomínky!
Děkujeme Miloši, děkujeme Alžbětko...měli jsme a máme vás rádi.
Citát na závěr:
" Kamarádi jsou rodinou, kterou si můžeme v y b r a t ..."
--------------------
Intermezzo...
Veterán Miloslav DVOŘÁK narozen 31.07.1948 Záhorovice, byl členem Klubu výsadkových veteránů Zlín od roku 2013, členství ukončil z důvodu naší redakci známým již roku následujícího - 2014....nahradil ji úspěšným členstvím v místním hasičském dobrovolném sboru, získal několikrát ocenění... koníčkem mimo lásky ke své manželce a dětem, byla rozsáhlá zahrada.. s Milošem jsme se setkali také na "nástupu pluku" v Holešově.
R/1
----------------------
Poslední dny POMPEJÍ - 7.výsadkový pluk "zvláštního určení" v roce 1969... "velitel pluku" soudruh podplukovník Vladimír KOŠAN... - aneb, jak jsme "šturmovali v Záhořovicích u Dvořáků.."(navazuje na předchozí líčení jednoho ze "šturmů" třetí roty pluku t.č. velené kapitánem Bodnarikem-- rotní cvičení na Moravě, úkolem bylo cvičit tzv. "pevné podskupiny" .. zde návrat do Holešova a radiový pokyn veliteli Skupiny k přesunu do jiného "bojového" prostoru...
... seřadili jsme se a postupujeme trasou směrem Gottwaldov- Fryšták.
Klinger nařizuje vybudovat další dvě pevná pozorovací stanoviště, snad čeká, že se opět "projevím".. ale nebudu tak pitomý jako u Luhačovic, žádný profekcionalismus; udělám to jako kluci... vhodnou prohlubeň na okraji lesa přikrýt maskovací pláštěnkou a? hotovo! Tak to by bylo na body minusové- ale nikdo na kontrolu nepřišel... prospáno v klidu.
Ráno.
Vysílačka nám vydala nové rozkazy. Z pevných podskupin se stáváme "podskupinami pohyblivými".
Přesun- cíl: severní prostor Gottwaldova, poté západně Otrokovice- východně Tlumačov.
zjistit:
palebná postavení raket a ostatních útočných zbraní v postavení nepřátelských vojsk.
Sláva!
Otrokovice má letiště.. uvidím nějaká letadla- príma- jenže? ani křidélko.. smůla, nemají "tetový den".
Světelný displey služebních hodinek velitele Skupiny Klingera ukazuje půlnoc... zastavuje Skupinu, usedáme.. radista jej volá k sobě.." končíme...." následuje rozkaz pro kontrolu zbraní a materiálu.. Klinger roztahuje mapu.. "jsme tady, dále bez skrytého pochodu, ale "kurva" to je štreka- až tady ( vytyčuje bod na mapě) se sejdeme s rotou... " ze tmy se vynořují Skupiny další...jdeme po silnici jako parta trampů.. snad ještě tak kytara.
I když rychlostí cca 5 km za hodinu bychom mohli být v kasárnách kolem šesté ....
Lechotice,
obec asi 5 km před Holešovem.. směr :jihovýchod- máme toho "plné kecky".. ještě že jsme se zbavili těch "gékáček" ....
svítá
tu a tam štěkne pes, jdeme přímo přes vesnici.. prodejna "Jednota" a před ní v koších voní před chvílí dovezený chleba a rohlíky, housky...
mně zazněla v té době populární vojenské píseň... ".... vojáci jsou dávno za vesnicí.." a? pro cca 500 obyvatel obce zůstaly dvě veky chleba... mně? trochu výčitek svědomí a... "nakonec jim stejně dovezou další..."
Asi kilometr za vesnicí nařídil Klinger "kouřnou"... chleba a rohlíky zmizely... ale! připojila se k nám 4. Skupina... její velitel si nepokojně tře týl... :
"chlapi, já tam nechal písemný vzkaz, že jim to sežrali vojáci VÚ 7374 Holešov a že případné požadavky na úhradu je nutno hlásit na konci měsíce, až bude žold..."
Tři velitelé SKUPIN vyskočili jako péra z otomanu...
"Ty vole, tys to tam fakt napsal?"
Velitel Skupiny č.5 má pod svým velením nejrychlejšího běžce pluku; startuje za něj na celovojenských soutěžích... :
" Měrka! odložit zbraň a výstroj, b ě h e m !! zničit důkaz..." snad dvě tři minuty a Měrku už ve vstávajícím dni není vidět..."
mně blesko hlavou, "mohl jsem to být já, kdo by ukořistil tak vzácný vzpomínkový materiál...
Panuje absolutní ticho.. snad třicet pohnutých minut... a v tom se přiřítil Měrka.. visíme na něm očima co zralé trnky na Moravě na podzim... tváře velitelů Skupin mají barvu jako před seskokem... napětí se stává nesnesitelným... jeho velitel : "viděl Tě někdo? co bylo?"
Měrka je hrdinou okamžiku- "Dobrý voják Švejk," šklebí se a: z pod blůzy vytahuje předposlední bochník chleba..." chlapi, von ten vůl jim ukrad ještě bochník..." a najednou napětí opadá- ale... "kdyby Tě chytili a ještě s tím vzkazem..."
Měrka si v pokleku cpe ukradený bochník do torby ... podívá se vzhůru na velitele... tvář jeho s dobráckým výrazem Švejkovým zazářila..." já ten vzkaz roztrhal a sežral.. ste nás to učili..."
Do probouzejícího se rána zařvalo nejméně čtyřicet hrdel...
Exkurz:
velitelé šli svým vojákům osobním příkladem a ukazovali, že vše, k čemu je cvičí, je možné zvládnout...
Jiří Dufek Vojenský útvar 7374 , Svět křídel, str. 131 ISBN-978-80-87567-32-6
Na okraji Holešova se Skupiny seřadily do spořádaného tvaru a tak přešly i branou kasáren.. byla vydána snídaně.. ale pokud se přítomný staršina divil, že po takovém "šturmu" žádný hlad?? nicméně na rotě proběhlo velké čištění kanad, zbraní, vykoupání v teplé vodě, čisté prádlo a spánek do oběda...
V 16.30 vystřídání dozorčího roty a jeho pomocníka, shromáždění na učebně k "vyhodnocení " rotního cvičení.. proběhlo za naprosté lhostejnosti velitele Bodnarika a i velitele čety Vancla... vystoupil velitel Skupiny Štampfer a zcela drze kritizoval ohlášenou součinnost při rotním cvičení - absenci účasti Lidových milicí a SNB... "soudruhu kapitáne, po Lidových milicích a SNB ani vidu, ani slechu"...
Důstojník moudře kýval hlavou.. s myšlenkami, co bude za pár týdnů s jeho budoucností....
Poslední fáze hodnocení proběhla později večer, za účasti "vybraných" a "spolehlivých.." zprávu podal velitel Skupiny Miri Štamfer...
..." Skupina se krátce po seskoku a tajném odevzdání přebytečných "gékáček", vydala pod "velením" průzkumníka Miloše Dvořáka do obce Záhorovice..; zde se setkala s partou domorodců, zásobena sousedy klobáskami, pivem a slivovicí.. zde plnila úkoly "bojové a politické přípravy".. po přijetí zprávy radistovi Skupiny o skončení "cvičení" byla Skupina hloubkového průzkumu odvezena na místo "srazu rot" Záhoranským vozidlem místních dobrovolných hasičů...
------------------------
R/ veterán Milan Friedrich, editorka R/7 paní Olga, stejně fotodokumentace
