17. den měsíce září 2026

Podrobnosti
Vytvořeno: 17. 9. 2026 11:00
Napsal Pavel Chmelík
Zobrazeno: 384

Rapsodie v khaki...srpen 1969- Tatry...

Moje další vyprávění:

Deníček - sobota 9.8.1969

Opět "děláme" , ale ne na stavbě, ale  na kamenech Štrbského plesa.

Naše pohledy nesměřují na vrcholy Tater, ale na několik zde se slunících děvčátek..."od slov k činům" .. stačí jich několik a děvčátka jsou "rozdělena".. klíč, podle jakého je? ...

...  pocitový... děvčata bydlí ve Štrbě.. smíme je již i doprovodit  a domlouváme další rande.. už ne jen na kamenech...

Já doháním, co jsem na "Věrušce" zameškal.. Tentokráte se můj cíl jmenuje JANA...je skvělá, bude skvělá? jak? 

Den další přináší "pařbu" v podniku - zde velmi známém pod slovensky příhodným názvem "SALAŠ"... vzniká fotka, kde nade mnou stojí Koloman Gök... fotbalista... úžasný sportovní poctivec a naděje v pozdější reprezentaci ČSR.

U nás hrál za Duklu Holešov.. zde ihned místo stavby je v kádru Popradu...po návratu do civilu ve SLOVANU BRATISLAVA a v reprezentaci... kdo zná dějiny československého fotbalu, vybaví se mu i legendární "Panenkova penalta"...

Exkurs:

V roce 2025 (loni)-  jsem na nějaké vojenské akci oslovil reprezentanta Karla DOBIÁŠE.. samozřejmě - pochlubil jsem se společnou službou u 7.výsadkového pluku s Kolomanem... najednou se vyrojil vějíř vzpomínek.

I ta smutná: Koloman tragicky zemřel v Rakousku následkem dopravní nehody... moje holešovské vzpomínky- hráli jsme bosky. ON byl vždy o dva kroky napřed s citem pro hru.. mne hrát s ním těšilo, jako kluka kuličky.. radost, prostě - radost... hrát FÉR! nefaulovat...

Koloman byl absolventem  holešovské ŠDZ a po srpnu 1968 byl vyřazen v hodnosti četaře absolventa a převzal velení páté Skupiny naší 3.roty. 

Zde v Tatrách jej mimo kulatého míče zaujala jedna z dívek .. koncem týdne dívky odjíždí... doprovázíme je k vlaku.. Koloman zde není tak  mu JI fotíme ...stojí s jízdním kolem... kde je Koloman, nevím.. prý má službu- ale? 

Moje událost týdne je prozaická,"lásky nám odvážejí".. jako "pomstu" si kupuji jízdenku ze Štrby do Popradu.. jinak? zásadně jezdím "na černo"...

Deníček: 

HORY....

Výlet první se konal beze mne- cílem byl ? byla? KRIVÁŇ .  Jdu s několika do Mlýnské doliny.. ale jen k vodopádu. Všude mraky lidí.. vybavení ? 

Nás zajímá vybavení jiné.. leží na horkých kamenech ... žádné Věruščiny "nulky" hotelu Slavia Holešov... pevné, slovenské, živené "oštiepky"... j...opalují se "bez"..( nahoře..) 

ACH BOŽE, tolik slovenské krásy.... 

Zážitky z hor...

Cílem prvního velkého výletu byl Kriváň. Ovšem, nešli jsme jako rota na 1.máje- vedu "svoji" skupinku do Mlýnské doliny...cílem je vodopád. Zde zase-  houfy lidí a? dívky na kamenech a snad je to zde fenoménem- zase nahoře "bez" .. a my? puberťáci? chováme se jako "stádo" a předvádíme se.. dívky nás sledují ... ale "žensky"... jako když kdyby...

Prvně, co nás napadá..:  lezeme po skalách bez jištění, kamzíci "hadr" .. vyznačené turistické cesty? ha! ale najednou nahoře je skutečné stádo kamzíků.. vydáme se za nimi s nadějí na extra fotky- výsledek? NIC.. risk zhola zbytečný.

Honit kamzíky ve volné přírodě většině  lidu  vhodným nepřijde, nám ano-   před sebou máme stádečko  ... odhadem asi dvacet kusů, pádí si to docela svižně kamennou úžlabinou, my skočíme do "vodopádu kamenné suti"  a jedeme lavinou za nimi... jenže: "štěstěna, ta skvělá dáma" mne upozornila, že zde začíná sráz kolmých stěn- výšky nezanedbatelné.. cca 100 m a nad nimi se šklebí stařenka SMRT...

Večer se dělíme o zážitky, my vyprávíme o Mlýnské dolině s vodopády, kluci o Kriváni, ovšem, my vítězíme svými pohledy  na "krásy" na kamenech vodopádů... a než usínáme ve zdravém tatranském povětří- je jasný plán!

Mlýnská dolina s vodopády!

Stále panuje skvělé slunečné počasí.. rok výcviku v Holešově, rozcvičky a běhy se zde sjednocují ve zdrcující tempo.. ženeme se výš a výše.. nic nás nevaruje.. jak v oné revoluční písni..(od lodi k lodi, od fabriky k fabrice jdem..)  zde od plesa k plesu, skal v pravo- levo... každý chce být vítězem- bez ohledu na cokoliv.. Pohled je to nádherný- nahlížíme "do srdce tatranských hor..."

Obešli jsme "PATRII" a vracíme se Mengusovskou dolinou zpět... jdeme zkratkou ke Štrbskému plesu a "šok"- za celých svých devatenáct let jsem to neviděl- na rozhraní kleti a smrků... modré pole .. rostlinky vysoké asi 10 cm obalené borůvkami. prostě modro a stačilo jen- pokleknout... a ještě jeden poznatek z pohledu dneška- nikde žádné klíště... 

Exkurz: 

Patria je prvním vrcholem na hřebeni Bašt- odděluje Mlýnskou dolinu od doliny Mengusovsko  v nadmořské výšce 2203 m (poz.redakce).

Zdeněk TUZAR

starší průzkumník Skupiny hloubkového průzkumu třetí roty 1968- ( člen skupiny na bráně holešovských kasáren v době příjezdu okupační jednotky- 1 praporčík: nadrotmistr Pavel Chmelík a tři příslušníci- všichni jen útočné nože.. pozn. redakce) 

se Zdeňkem jsem zažil něco, co dneska  a do dneška, nechápu: jak se zhoršovaly podmínky naší brigády v Tatrách (příběh pozdější) , jsme se přihlašovali na různá pracoviště- tím jsme získali podmínky pro výlety v celém panoramatu centrálních Tater tak, jak jsme je viděli z kasáren v Popradu. (výjimkou byl Gerlach, ten byl časově náročný, museli bychom mít průvodce a nebyl čas..) 

Zdeno je lišák! 

jednoho dne (datum jsem si nezapsal) mne hecoval.. přihlásili jsme se na práci ve Smokovci.. samozřejmě hned po jakémsi pracovním "nevýkonu" jsme vyrazili zkratkami přes Hrebienok ... kletí vzhůru na Skalnaté pleso... cíl? nechci ani domyslet...

Počasí se zhoršuje , lanovka na Lomnický štít se ztrácí v mlze, poté i v mracích, jdeme.. vodítkem nad námi je zvuk lanovky.. najednou němčina.. kde se vzala tu se vzala trojice ... dva chlápci s holkou ve květovaných šatech a lodičkách...vrací se udiveni, kam se my to ženeme... holka se drží ocelového řetězu a piští...

My pokračujeme..ztuha, stoupání je stále prudší, držíme se ocelových lan a?

horní  podpěrný stožár lankovky .. a PÁN HOR nás odměňuje- rozhrnuje oponu mračen, my podlézáme zábradlí vyhlídky a? 

JSME  na Lomničáku!!! 

 A ne sami, kousek od nás prolézá skupinka horolezců, polština a údiv? kde máte lana, jištění? Vzájemné propojení... ???

My? potrhané "šedesátky", okopané kanady ale !!!červené barety československých výsadkářů... 

Polák, asi vedoucí výstupu se ptá: "co tu děláte? kde máte vybavení, jak jste se sem dostali?... 

Zdeněk zamachroval- my jsme paragáni z Holešova a tohle je běžný výcvik...Polákovi  vypadnou oči z důlků... ale, foťák sebou neměli...

tak mi nezbylo, než vejít dovnitř recepce  a koupit pohlednici s razítkem..

Zdeno je netrpělivý, "vole, musíme dolů, za chvíli bude tma".. 

Vracíme se pod řetězy a dilema: "pod řetězem máme lézt po prdeli nebo obráceně?" .. nakonec jsem Zdeňka dohnal- odměnou byly roztržené mraky a ? výška"!!!

Zastavili jsme se na malé plošince. scenerie Skalnatého plesa... ale ? také "malá dušička"... nevím jak Zdeno, asi je na tom stejně a ale hecuje..posbírám své "morálně volní vlastnosti" , musel jsem je hledat usilovně- ztratily se někde v těch šutrech a nakoec, co nám zbývá než se vrátit dolů ? .slézám " abych neudělal  potem páchnoucímu červenému baretu ostudu ! 

A jsme na Skalnatém plesu, už se hodně stmívá a my jedeme do kasáren- jak jinak než - STOPEM...

Osprchoval jsem se a ještě jsem si zašel zahrát volejbálek...

Ráno jsem si do deníčku dopsal: blůzu jsem si schoval do kletě, takže na Lomničák jsem lezl jen v košili. Dolů,  na Skalnaté pleso nám to trvalo tři a půl hodiny... ale důkaz mám: pohlednice  s razítkem z Lomničáku je uložena v mé kronice. A ještě jedou Tatry:

Zdeněk TUZAR: "Satanova skála" vzpomínka....

Už jsme byli v civilu a bydleli se Zdenou poměrně nedaleko od sebe...a vzpomínky na naši tatranskou anabázi se rojily, jako včely v květnu...

"Ty, Milane, když jsme pořád v těch Tatrách..." 

Vyhnuli jsme se jedné ze směn s tím, že vylezeme co nejvýše do skal.

"Mrkněme na okolí, na plesa.. kdo ví, kdy se sem v civilu dostaneme..."

Nevím proč se mi v ten  čas lézt nechtělo.. "Jdi Zdeno sám, já se tady budu raději kochat u cesty turistkami.. možná že kolem polezou i horolezkyně.. počkám tady na Tebe u cvičné lezecké stěny.." "

Zdeno je kamarád a pochopil.. od tého chvíle začíná jeho příběh: 

" No,  nechám Milana chrápat... vylézám jakousi prasklinou, vypadá to jako stezka pro kamzíky, ale jde to, blbě,  ale jde... do prostoru nevidím a myslím, že jsem docela zabloudil... postupně se tady ztrácím...

"Kurva", odkud jsem vlastně přišel?  A výhledy do okolí žádné, jen ta úzká cestička, po které jsem přišel.

A hle, výstupek, snad bude pěkný pohled... výstupek je tak třicet na třicet, špičky kanad mám v prostoru, drží mne záda tvrdě přitisknutá ke stěně skály. Musím se  nějak obrátit a ... mozek pracuje na plné obrátky, pohled dolů je tristní, asi tak 150 m volného prostoru... brní mne nohy strachem a chce se mi najednou strašně čurat.. po centimetrech jsem pohybem  chodidlo - chodidloo z výstupku slezl... vyčural se, sedl..  vrátil  se k "Vierce" řvoucí na mne:.. "Kde jsi sakra? jsi pryč skoro 4 hodiny..."

Mlčel jsem, co na to říci... ale potom se začalo mluvit o holkách na červeném laně lezoucí po cvičné stěně... téma "tatranské dcerenky" jsou tematem vděčným...

večer ležím na kavalci, nohy podložené polštářem a v ruce brožuru: " Nebezpečí  číhající ze skal na návštěvníky  Tater" . 

Vierka leží vedle a zírá do stropu... "Ty  Věrko ... " tělem mi prochází mrazivý pocit jako tam... tam na tom úzkém výstupku... odtud nedávno spadl známý horolezec ... roztříšen pádem 150 metrů  na  skály...skoro nic z něj nezbylo.. jen lana, skoby, cepín, přilba ...a... snášeli jen v pytlu...

Tenkrát v Tatrách jsem to nikomu nevyprávěl...až dneska... "ty vole!!!" nalej!  

-------------------

R/Milan Friedrich, editorka oaní Olga Friedrichová, fotodokumentace paní Iren  a Spasová

Příště:  Deníček : - TATRANSKÁ VZPOURA - podporučík Dibelka alias  "Jouda"  zatčen...

a Tatranské motto: 

... "Sluníčko zachází za vysoků horu, zas jeden den v prdeli, chvála Pánubohu...jeden den v prdeli, na druhý čekáme, snad se Tě civile  snad se Tě  dočkáme..."

čtvrteK, pátek ? 23.září začíná p o d z i m !

----------------

R/1