Vzpomínka na Karla KRYLA.

Rec: Zpráva z tisku: Obě delegace

položily pak věnce na hrob

Neznámého vojína. "A co na to

Neznámý vojín?"

V čele klaka , pak ctnostné rodiny a

náruč chryzantém

Černá saka a žena hrdiny pod paží

as amantem

Kytky v dlaních a pásky smuteční

civí tu před branou

Ulpěl na nich pach síně smuteční

s bolestí sehranou

Co tady čumíte? Vlezte mi někam!

Copak si myslíte, že na to čekám?

Co tady civíte,? Táhněte domů!

Pomníky stavíte, prosím vás

komu?



Jednou za čas se páni ustrnou a

přijdou pobrečet

Je to trapas, když s pózou mistrnou

zkoušejí zabrečet

Pak zvedne se muzika

písničkou mizernou

ještě jednou se trapně polyká nad

hrobem s lucernou

Co tady civíte? Zkoušíte

vzdechnout?

Copak si myslíte, že jsem chtěl

zdechnout?

Z lampasů je nám zle,

proč nám sem leze?

Kašlu vám na fangle. Já jsem chtěl

kněze!



Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v

noci se mrouskají

ježto s těmi co střílej po sobě

vůbec nic nemají

mňoukají tence a nikdy neprosí

neslouží hrdinům

Žádné věnce pak na hrob nenosí

Neznámým vojínům

Kolik vám platějí za tenhle nápad?

Táhněte raději s děvkami chrápat!

Co mi to říkáte? Že bych šel zas?

Rád?

Odpověď čekáte? Nasrat,jo

nasrat!

*************

William SHAKESPEARE byl pokřtěn 26.dubna roku 1564., do nebe básníků odešel jako velikán 2.května 1616 -podle kalendáře gregoriánského---

Sonety jsou sbírkou básnickou, jenž napsal William Shakespeare. Nebyly určitě napsány naráz, spíše ve více letech. Vydány kompletně vydány až v roce 1609 zásluhou Thomase Thorpeho ( napsal k nim vlastní předmluvu.). Skutečnost, že byly předtím ( v roce 1599) nelegálně básnická sbírka "Vášnivý poutník" ...

Sonet 157

byl v určitých dobách aktuální , pokud jej někdo spojí s dobou současnou se svoji situací, půjde zřejmě o podobnost čistě náhodnou...

Jen pracujte a dřete se a plaťte

groš za grošem, jak úřad nařizuje.

Co zůstane vám, králi rychle vraťte,

vždyť drahota už drahnou dobu tu je.

Král potřebuje přilby, kopí, meče

vždyť postrašil vás víc, než bylo třeba,

tak vzpurné hlavy rychle skloňte v kleče

a chvalte nákup houfnic místo chleba.

Král vždy ná pravdu, to jen lid se mýlí,

když nechce platit tribut říši cizí,

kdo stěžuje si, příliš nahlas kvílí,

tak umlčen je, lidem z očí zmizí.

Jen pracujte a dřete se, vy kmáni,

tím lépe se přec budou míti páni...

---

napsal? nenapsal?

Na cestu těm ....



Vzhůru již hlavu, národě,

k nebi své zdvihni oči!

Viz- jsou tam i malé hvězdičky,

kol nichž se velké točí

Toť prostě tím: ty maličké

z jadrného jsou fládru

ale ty velké a poslušné

jen z plynových jsou hadrů.



Troufám, že při té myšlénce

srdce ti povyskočí-

muž-buďme tou malou hvězdičkou,

kol níž se velké točí!

Jd to, ach jde! Jen každý hleď

k vlastnímu dobře jádru;

bude-li každý z nás z křemene

je celý národ z kvádrů!

Jan Neruda. Písně kosmické.

Dosti nás

Jsme slabí, malí... Dosti těchto řečí

jen kdo zoufá. sláb a malý jest

Což byla Hellas, byla Roma větší

něž skrání nesmrtelnou se dotkla hvězd?



Jak směšné byly našich předků cepy,

když celý svět se zdvihl proti nim,

a hel!celý svět zdrtil vůdce slepý

a Táboru se klonil věčný Řím.



jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů

a budem vojsko netušených sil!

Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,

a malým ten, kdo zná jen malý cíl...

Svatopluk Čech

Glosa.

Myšlenku, kterou dnes sdělujeme s veřejností, měli jsme již za starého Rakouska, rehdy jsme ji z důvodů vlasteneckých zamlčeli, něbo´t kdyby Rakousko založilo tento ústav, bylo by to asi ve válce vyhrálo. Jde totiž o to, aby byl založen a vybudován

Státní hrdinec

čili ústav pro výchovu hrdin,, cosi obdobného jako Státní hřebčinec, neboť i zde je účelem konečným zlepšení rasy, pokud k tomu účelu nestačí kadetka.

Státní hrdinec by zkrátka byla škola pro výchovu k hrdinství. přijímali by se do něho zdraví chlapci s vyloženou nechutí k latině, pravopisu, počtům atd. se zdravým eugenickým rodokmenem. Teoreticky by se učili anekdotám o Leonidovi, Scaevelovi, Bruncvíkovi, Garibaldim atd., ze zeměpisu o smělých mořeplavcích a cestovatelích, z přírodopisu i lvech, turech, medvědicích, o žule, démantu a oceli,o třech mušketýrech, O Bufalo Billovi, o Edisonovi, čili Hrdinovi práce a jiné, podobné věci.

Prakticky by se učili plovat, skákat, šplhat, boxovat, jezdit na všem možném, střílet, běhat, mlčet, nebát se strašidel, psů, splašených koní, ohně, bouřky, vos, zlodějů, chřipky, nepřátel, smrti, zubních doktorů a jiných věcí., dále na rukou nosit dívky,, krotit šelmy, stát v dešti kulí, nechat si veřejně nadávat, zápasit, břemena vzpírat, chodit po provaze,, skákat z rozjetého vlaku, vydržet na představené Meropy či Lorezenacia, potápět se,, vrhat se do propasti, chodit v čele, křížit zbraně, zvedat korouhev, nosit neposkvrněný štít a tak dále,, to vše se zvláštním zřetelem k různým rytířským a hrdinským funkcím.

Tak by se vychovali hrdinové vodní, kteří se vrhají do zpěněných vln, aby zachránili tonoucí, hrdinové požární, kteří zhrdajíce smrtí v šílené odvaze vnikají do hořících domů a zachraňuj kdekoho; hrdinové dopravní, kteří uchopí splašené koně, zachraňují pasažéry při železničních katastrofách, konají divy statečnosti v pádu zemětřesení nebo konci světa a podobně; dále rekové vojenští, civilní hrdinové svého povolání, hrdinné oběti, rytíři salonní, mužové cti, rytířské charaktery a podobná povolání.

Úkolem státního hrdince

by bylo vypěstovat tyto zvláštní schopnosti, soustavně je rozvíjet a tím založit stav úředně oprávněných, odbor školených a odborných hrdinů

Absolventi této školy by mohli...

Absolventi této školy by směli...

Absolventi této školy by byli oprávněni provozovati...

Ano, to je jediná stránka poněkud nejasná; co vlastně s absolventy této školy. Ale taková otázka je snad vedlejší vedle velkolepého plánu školy samotné.

Mohli by dostat uniformu, pragmatiku a jakési postavení u okresních politických správ. Mohli by být šikovateli ve vojsku. Mohli by mít přednost při šoférské zkoušce., jako četníci, portýři, úřední sluhové a tak....

Mohli by býti honorováni za jakákoliv hrdinský výkon. Mohli by vyučovat tělocviku a hrdinství na obecných školách. Mohli by být plavčíky na plovárnách a nočními hlídači, zřízenci soukromých ústavů detektivních, případně si přivydělávat nějakým řemeslem skromným ( košíkářství, kolorování pohlednic, trafika nebo pod.)

To nám ostatně může být lhostejno; hlavní a naléhavé je pouze to, aby tu byla škola pro jejich výchovu, náš Státní hrdinec.

Jinak se to přece nedělá. Založí se , dejme tomu, Vysoká škola žurnalistická; absolventi této školy mohou sice být žurnalisty v míře, skoro stejně jako absolventi jiných škol počítaje v tom školu obecnou, ale rozhodně s horšími vyhlídkami; neboť pravý , schopný, fládrový žurnalista je vždycky člověk, který zběhl z povolání jiného.

Nebo se založí konzervatoř pro výchovu herců, ale praví herci jsou ti, kteří byli vychováni k čemukoliv jinému a jednoho krásného dne utekli k tatínkovi a mamince. Nicméně nemyslete ,že tyto školy jsou bezúčelné; například z Vysoké školy žurnalistické může někdy zběhnout výborný herec a z konzervatoře pro výchovu herců může vyjít znamenitá síla kancelářská...

A mají-li se zakládat nové školy, nesmíme se ptát , kam s jejich absolventy; neboť to , pánové, by byl konec jejich zakládání.

Karel Čapek , Lidové noviny 28.2. 1922 , vybral Petr Žantovský, připravila R/7 redakce Mělník

Ohlédnu-li se zpět a na ně vzpomenu si,

jak se mi hnusili a dosud se mi hnusí ty duše blátivé,

ty duše jako z těsta, jež hněte každý den a zvábí každá cesta.

Té beztvárnosti, jež tvar každý přijme!

A posléz v popředí je vždycky uvidíme,

lidi jejichž charakter je nemít charakteru,

přitakavače dne, přisluhovače směrů,

mimikry osudů, jíž vždy se přizpůsobí,

ty smutné hrdiny přespříliš smutné doby.

Oh uctívači každé nové modly,

ohlédnu-li se zpět, jak těžko jsem se shodli,

jak těžko bývalo, jak těžko v zemi jest

kde nikdo nevede a každý se dá vést.

Viktor DYK, připravila R/7

---

V novém, těžkém týdnu pro zemi Českou...

Česká ukolébavka.

Spi sladce, moje dítě,

spí celá tvoje zem.

Spi tiše, až se vzbudíš

tím jím těžkým snem

Spi sladce, moje dítě!

Spí celá tvoje zem.



Spi, abys rostlo rychle

a mohlo trpět v čas

A nediv se, že slyšíš

dnes příliš tvrdý hlas.

Dnes kolíbá tě otec

a ten má tvrdý hlas.



Z deváté, desáté ruky

myšlenky budeš brát, a po Evropě nosit

už obnošený šat,

z deváté, desáté ruky

myšlenky budeš brát....



A oklikami půjdeš,

kde jiní rovně jdou.

Co jiným zcela jasné,

bude ti záhadou...

a oklikami půjdeš,

kde jiní rovně jdou.



Tvé děti z desáté ruky

budou brát a po Evropě nosit

už obnošený šat...

Spi sladce moje dítě!

Je v Čechách nejlíp spát...!

---

Viktor DYK, připravila R/7.

Raport.

Hlásím pane hejtmane.

že se mi zdál sen, vojna byla a já ležel

v poli zastřelen;

a zrovna u mne váš kůň taky pad,

nám přáno bylo spolu umírat,

to z boží vůle jen.



To k ránu bylo as. neb měsíc zrud

a váš kůň hlavu zdvih,

a zvláštní věc měl jako já

prostřelený břich, a v jeho očích takový styd žal,

kdos divil se v nich, kdos se ptal

a ruce lomil v nich.



Že louky voní kol a jetely

a kvete řeřicha-

a on... kůň ...což byl vinen čím?

má díru do břicha,

že na něm seděl kdos, už nesedí

a oči vidět chtí ,už nesedí

a oři vidět chtí, však nevědí

a v hrdle vysychá...



Ph. v hrdle vysychá.. a chtěl ržát..

ýe neví, neví proč?

sluníčko zlaté, což neměl on tě rád-

ty už ho nechceš... proč?

proč necinkne už nikdy podkova,

proč nebe v krvi, nohy z olova-

he, toč se světě, toč...



Hlásím, pane hejtmane,

že to byl strašný sen,

ty oči zvířete, ty křičely

a z důlků lezly ven,

křičely na mne, jestli já to vím,

proč ležíme tu s břichem děravým-

co měl jsem říci jen...?



Hlásím pane hejtmane

a já to musím říc:

tož člověk rád jde, člověk musí jít

když pán chce, smrti vstříc-

však koní šetřte, prosím tisíckrát,

to dobytče se strašně umí ptát

proč nesmí žíti víc...



Fráňa Šrámek

připravila paní Olga Friedrichová- R/7, Mělník

Památce paní Boženy N ě m c o v é .



Šla štědrá dárkyně , šla, každé slovo květ,

šla okem zářícím a nečekajíc díků.

To srdce horoucí šlo obdarovat svět,

ta hlava nad rakví se vznesla mučedníků-



A došla v kterýs chladný zimní den,

chodkyně křehnoucí, chodkyně unavená,

bez růží, bez slunce, dvé prázdných dlaní jen

a oči vyhaslé a srdce vyloupen=.



Toť prostá legenda. Toť příběh očí dvou

a srdce jednoho jež mřelo bez útěchy

A v ženě ubité ubila lásku svou

ta země ubitá, jež jmenuje se Čechy..

Viktor DYK

Svatopluk ČECH.

Písně otroka.

Vidím snahy roztříštěné,

slyším hesel pustou směs,

duchů proud se různo žene,

smetá dnes, co včera vznes´

každý hlásá nové zvěsti

každý jiné dráhy klestí,

každým jitrem nové vůdce

vstává s rušnou družinou---

kéž by raděj´ všechny ruce

v houšť se shlukly družně spjatou

ze velikou, ve všem spjatou,

za myšlenku jedinou!



Slyším rozlícenou vádu

o svobody podstatě,

a budoucím lidstva řádu

po křivd mrzkých rizvratě,

zatím co nás všechny kruš

dále jho den ke dni tužší

na vše naše práva pline

a v nás deptá lidskou čest---

Mlčte všechny snahy jiné,

před jednou, nejdávnější,

nejnutnější, nejhlavnější

nejprv z jařma šíji vznést!



Když se probral z omráčen

ujařmený vrahem děd,

v prvním hlavy pozdvižení

k této hvězdě upjal hled,

k ní se našich otců zraky

stále pjaly skrze mraky

z dětství všechno naše snění

prozařoval její svit----

má-liž jiných světel chvění,

bludiček rej klokotavý

jediný ten maják pravý

naší spásy zaclonit?



Nejprv proti škůdců tlaku

všech se svorně vzepni šíj,

v jednom hustém, burném mraku

všech nás hněv a vzdor se slij,

v jeden příboj srazme plece

zlomit pruty rabské klece

a když v odpoutané síle

v náruč stisknem Svobidu

potom pravá bude chvíle

přemýšlet a řešit, snáti,

kterak sál ku světu jíti

v řadě volných národů...

---

připravila R/7 základna Mělník



Současnost:

pan profesor Jiří SVOBODA režisér v pohlédnutí na rok 2023....

.... vidíte něco, z čeho národ v příštím roce bude moc čerpat naději a víru, že bude lépe?

"Optimismus by vyžadoval nápravu, Západní civilizace umírá jako prapodivné zvíře, které nalezne na břehu moře za ranního úsvitu společnost, která strávila noc předznamenávající zánik, ve filmu Frederika Felliniho "Sladký život". Den za dnem ničíme kořeny, ze kterých západní civilizace klíčila a vyrostla. A tak mne napadá jen citát několika veršů z Evangelia Matouše:

Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte,

zrakem uvidíte, ale nepřehlédnete.

Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo;

ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli,

jen aby očima neuviděli a , ušima neuslyšeli,

srdcem nepochopili a neodvrátili se,

abych je nemohl uzdravit.