KRÁL TCHOŘ..stále aktuální
Otevřeme si jednu z poučných národních bajek českého vypravěče pohádek Karla Jaromíra ERBENA:
Král tchoř- národní bajka česká....
Bývaly prý v Čechách někdy časy, ale je tomu již dávno, kde každá slepičí obec také byla svým pánem; každá měla svůj dvůr a své smetiště, kde slípky mohly bez překážek hrabati a měla také svého staršího kohouta, kteýž ji řídil.
Co která slípka vyhrabala, bylo její a když kohout našel zrnko nějaké, svolal k němu všechny svoje slípky a pak jej nechal jediné, kterou měl nejradši, nebo slupl zrnko sám; a jestliže se proto nějaká slípka rozhněvala, klovnul ji a pak byla spokojena. Jakmile někde na dvoře kohout zakokrhal, po něm všichni kohout v celé dědině. Tak to chodilo mnohé věky v nejlepší kázni a bázni a svornosti....
I přihodilo se tehdáž naneštěstí, že žáby kuňkalky počaly sobě ošklivit své staré zřízení; i kuňkaly , až si vykuňkaly za krále nohatého čápa. To vidouce kohouti a slípky, nechtěli vzadu zůstati za kuňkami a pravili, že by bylo dobré, aby měli také vlastního krále. I svolali se na obecný sněm a počali rokovati co a jak? a byli všichni pokud jedné mysli. Když ale přišlo na to, kdo bude králem? tu počaly mezi nimi hádky a rozbroje; neb nikdo nechtěl trpěti, aby druhý nad ním panoval, ale raději každý chtěl sám panovati nade jinými. I počali se kohouti jeden na druhého spínati a štípali se, až se peří z nich sypalo a hřebeny jim krvácely.
Tu poradil jim jeden starý, vážený kohout, že by bylo nejlépe. aby si pro zachování pokoje vzali nějakého mocného krále z ciziny a hned jim jmenoval pana tchoře, ten že je zubatý, silný pán, kterého se každý báti bude. a ten zajisté mezi nimi učiní pokoj a dobrý řád. I zalíbila se rada všem, a hned poslali k panu tchořovi, aby s ním o to udělali pořádnou smlouvu.
Pan tchoř ,vyrozuměv jejich žádosti, měl se k nim velmi přívětivě a povolně, sliboval, že je zachová při všech jejich právech a starobylých svobodách, že je bude chránit proti luňákem, kterýž jim děti unáší, před kunou, kteráž jim vejce pije , i před vrabci zloději, kteří jim před nosem samým zrno kradou; sliboval také, že pěkné velké kohouty udělá svými královskými radami, komorníky a jinými důstojníky. I líbilo se to všem co sliboval slípkám i kohoutům a s velkou slávou posadili pana tchoře na svůj královský trůn a byli rádi, že mají tak mocného a dobrotivého krále....
Netrvalo dlouho a zachtělo se panu tchoři slepičí krve. I umínil si najít u některého svého poddaného najít nějakou vinu, aby ho potom mohl pod tou zástěrou zakousnouti a krev jeho vycucati; neb nechtěl ještě zjevně ukázati svou pravou tchoří povahu, aby si kohoutův a slípek nerozplašil.
I povolal si k sobě milostivě jednoho pěkného tučného kohouta a ptal se ho, zdali nic necítí? Kohout byl dobrá, poctivá duše a řekl upřímně: "Rač Vaše Milost Královská odpustiti , cítím náramný smrad". Byl to smrad, kterým všichni páni tchořové zapáchají. byť na slepičím trůnu seděli.
"Ho, drzý, hanebný padouchu" osopil se na něj na něho tchoř, tak se opovažuješ svému králi a pánu mluviti? a chňap, jedním rázem ukousl kohoutovi hlavu a pak mu vycucal krev.
Potom povolal k sobě druhého a ptal se ho též, zda nic necítí? Kohout, vida tu bezhlavé tělo svého tovaryše a ústa Jeho Milosti tchořovské zamazané krví, poznal, že dobře není- O začal se velikým strachem po celém těle třásti a nemohl ani slova promluviti.
"Proč se třeseš", osopil se na něj král. "tuším, že nemáš dobrého svědomí? pověz co cítíš" Kohout sebral všecky své síly, poklonil se hluboce a řekl tenkým slaďoučkým hlasem:
"Královská milosti! cítím přelíbeznou vůni""
"Ho, zrádce ošemetný!" zkřikl král zuřivě, "chceš lichocením zastřít své padoušství?" a chňap! ukousl mu hlavu zas a krev vycucal.
Tchoř sice už měl dost ale ta hračka s kohouty dělal mu potěšení a proto povolal ještě jednoho si jednoho kohouta a zase se ptal, co cítí. Ale ten byl chytrák, viděl tu sice dobře ty dva bezhlavé a také pozoroval něco na královských vousech jako krev, ale dělal se nevida. I uklonil se zdvořile několikrát a odpověděl panu králi opatrně: " Rač odpustit, Vaše Milosti královská", dostal jsem, velikánskou rýmu z letošního vlhkého počasí a proto bohužel! ničeho necítím!"
Pan král, vida, že se mu kohout z nastražené léčky vyvlékl a nemaje v nenadání na něj nic jiného pohotově ráčil se dobrotivě usmáti a propustil jej v milosti...
R/1
