HOLIČKO VILIAM
Čas je dušičkový, čas je rozjímání...
Je čas dušičkový, čas vzpomínání …. stále častěji nám chodí smutné zprávy … opět někdo z přátel, z kamarádů odešel do blankytného nebe … „kácí se v našem lese“ !!!!
Při setkávání určitě dojde na otázku ?? KOHO UŽ NIKDY NEPOTKÁME ?? KDO UŽ MEZI NÁS NEPŘIJDE?
Dnes zapálíme svíčky za všechny a nebudeme vzpomínat na každého zvlášť a tak mi dovolte připomenout alespoň jednoho, který mi vstoupil do života jen jednou, a zanechal krásnou vzpomínku na úžasného, čistého člověka … kdo si ho pamatujete vzpomeňte prosím se mnou.
Holičko Viliam …
Vilo byl radistou v Holešově v ročníku 1967-69. Byl výborný kamarád, nikdy neodmítl pomoc, byl od dětství zvyklý pečovat o své malé sourozence, kterým po smrti maminky nahradil její péči i lásku. Trochu z toho si přinesl i na vojnu, byl zvyklý na tvrdou práci, ale také dokázal s pochopením pomoci kamarádům... Tolik o něm „spolubojovníci“
Poznala jsem ho až v době, kdy byl těžce nemocen, byl po chemoterapiích, neměl vlasy, obočí, měl odulé tělo, ale krásné modré oči – okno do duše!!!.
Našli jsme ho, bohužel až v roce 2013. Náš dopis na adresu z roku 1969, putoval po Slovensku ale, nakonec, jako z Pošťácké pohádky, našel svého adresáta. Psali jsme si, telefonovali, sešli jsme se v Holešově na Nástupu v srpnu 2013. Byl to nezapomenutelný zážitek….sešel se s kamarády, obdržel pamětní medaili, poseděli jsme v hospůdce, povídali si a nikdy už nezapomenu na jeho pohled i slova, se kterými jsme se loučili….vrátil se ještě….a ještě jednou….oba jsme věděli, že se vidíme POPRVÉ A NAPOSLED. Volali jsme si ještě několikrát, nikdy si nepostěžoval, musel velmi trpět. Naposledy jsme spolu mluvili o Štědrý večer. Právě ho na den, dva….pustili z nemocnice. Nemluvili jsme o smrti, slibovali jsme si, že v létě všichni společně projdeme TATRY (byl tatranský horský vůdce). Byla to taková nepsaná úmluva….nemluvit o smrti….jednou večer jsem zavolala a z telefonu se ozval cizí hlas….paní Olga, táta ráno zemřel….prosím zavolejte to panu Chmelíkovi, on byl tátovi také velkou oporou….psal mu a vždy to na něho působilo, jako vzpruha….jeho výzva BOJ !!!! mu vždy pomohla.
VILO, jestli nás slyšíš, tak DNES NA TEBE VZPOMÍNÁME !!!!