13. prosinec...LUCIE..je svátkem křesťanským

ve střední a východní Evropě, Skandinávii a také v Itálii je spojen s řadou zvyků, jejich původ je asi už předkřesťanský...


Když jsme se dostali do středověkých křesťanských kancionálů, století 15 a 16... tehdy na něj připadal zimní slunovrat... " svatá Lucie, noci upije... a přišel rok 1582... slunovrat přesunut na 21.prosince .. k pranostice přidáno "ale dne nepřidá" ,,,

V oné době bylo hlavní činností žen předení, a jím byla svatá Lucie patronkou,

A k vše zveřejněnému obrázku:

Lucky:

- dívky mladé, v dlouhém bílém rouchu,.. v tento den byl zákaz předení .. a kdo jej porušeil? přišel o přadlo...

Den Lucie si oblíbily čarodějnice a Lucie je před nimi chránila. jak:

bylo schováno jedno poleno.. s tím se potom zatápělo na Štědrý den.

Pranostiky:

Svatá Lucie, královna zimy

Svatá Lucie noci upije (ale dne nepřidá)

Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.

Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je celý leden přepírat.

Dotkne-li se Rozalie květů, Lucie jimi vyzdobí okna napořád...

Životní krédo Mirka Řezníčka... přečtěte si- jaké:

GENERACE 50+

Nezačínej si s nikým po padesátce. Vážně. To nejsou lidé – to je druh, který přežil. Tvrdí jako týden starý chleba, rychlí jako babiččiny pantofle letící tvým směrem.

Než jim byly dva roky, uměli rozpoznat náladu matky podle bouchnutí hrncem v kuchyni. V pěti letech měli klíč od domu na provázku a věděli, že „večeře je v troubě – ohřej, ale nespal“.

V sedmi letech vařili rajčatovou polévku bez receptu a v devíti už věděli, jak utěsnit kohoutek a utéct před sousedovým psem s kbelíkem na hlavě. Snadno obsluhovali jednoduchou pračku a uměli vyměnit duši na kole. Letní dny trávili na čerstvém vzduchu – od rána do večera.

Bez mobilů, ale s konkrétním plánem: klepadlo na koberce, řeka, víčka od lahví a návrat domů po tmě s koleny, které vypadaly jako mapa bojové trasy. A nějak to přežili. Někdy bylo třeba zalepit koleno domácím způsobem pomocí slin a listu pampelišky. A když to bolelo, neplakalo se, ale říkalo se: „To nebolí, není to zlomené“. Jedli chleba se sádlem, pili vodu z hadice (plnou mikrobiomu, který by jim dnes záviděl nejeden jogurt).

Nikdo tehdy neměl alergii. A pokud ano, nepřiznal to. Většina z nich prošla minimálně jednou pokusem o „únos vetřelci“. Nebo vlastními bratranci a sestřenicemi na prázdninách u tety. Znají 15 způsobů, jak odstranit skvrny od trávy, maziva, krve, bláta a inkoustu z plnicího pera – protože kdysi člověk musel vypadat čistě, než se vrátil domů.

A to ještě není všechno. Ve svém životě zažili: tranzistorové rádio, černobílou televizi, gramofon na vinylové desky, magnetofon a kazetový magnetofon, walkman, videorekordér (s funkcí „tracking”), CD a discman, a dnes mají tisíce písniček v kapse a… touží po zvuku kazety při přetáčení tužkou.

A jakmile získali řidičský průkaz, jeli „embéčkem“ na druhý konec Evropy – bez ubytování, bez klimatizace, bez GPS. Pomáhal jim pouze silniční atlas, kde se celé Německo vešlo na dvě stránky, a v kapse měli měnu různých zemí v částkách, které sotva stačily na přežití. A nějak to zvládli. Bez Google Translate, ale s úsměvem a svačinou v kufru.

Je to poslední generace, která ví, jaké to bylo žít bez internetu, bez signálu, bez starostí o baterii v telefonu – protože prostě nebyl. Tito lidé znají rozdíl mezi pevnou linkou a telefonem „na šňůře v předsíni“, měli zápisník s recepty, ne aplikaci, a nepotřebovali připomínat narozeniny – protože si je pamatovali.

Generace 50+ jsou lidé, kteří: umí opravit všechno izolační páskou, sponkou a kleštěmi, měli jen jeden televizní kanál a nějak se nenudili, vědí, co znamená „listovat prstem“ – ale v telefonním seznamu, a vědí, že když nezvednete telefon, „znamená to, že žijete – zavoláte zpět“.

Jsou jinak stavění. Mají v sobě emocionální odolnost, odolnost z dob komunismu a reflexy vycvičené na prádelním šňůře. Poslední skuteční ninjové každodenního života.

Nezačínej si s nikým po padesátce. Viděl víc, zažil víc a v kapse má mentolky, které jsou starší než vaše dítě. Prožil dětství bez autosedačky, bez helmy a bez slunečních brýlí, vzdělání bez notebooku a mládí bez scrollování.

Nepotřebuje Google, protože má instinkt. A přesto má víc vzpomínek než celá vaše galerie v cloudu.

R/MŘ

Tři archandělé: MICHAL, GABRIEL, RAFAEL.

M i c h a l :

je uváděn co vítězný bojovník s drakem- SATANEM svrženým k zem "Drak na zem svržen".. ale ten boj trvá dále.."..

"neboť v srdcích mužů, srdcích žen... drak musí být přemožen..."

Michal je patronem:

církve, vojáků, lékárníků, pekařů, obchodníků, sklářů, slévačů, radiomechaniků, vahařů a zaměstnanců bank...



G a b r i e l :

není muž jejím heslem je " Bůh je má síla"

vede doufající rodiče k početí nebo adopci dítěte

pomáhá:" v umění a komunikaci , novinařině, psaní, televizi a rádiu."



R a f a e l :



je patronem:

cestujících, uprchlíků, ošetřovatelů nemocných, lékařů, lékárníků, nemocných s chorobami očními, voláme jej při nedostatku lásky a duchovních problémech

---

zdroj: dostupné duchovní materiály , upraveno, zkráceno R/1

ZÁKON ČASU

Nesnaž se utéci, čas tě stejně chytí,

A vlasy ti protká stříbrnou nití,

Předá ti radost i zklamání z lásky,

A pak ti do tváří nakreslí vrásky ,

Zbytečně vzdoruješ , marníš své síly,

Každý z nás jednou dojde k cíli...

Nesnaž se změnit, co už nejde,

Ze všeho špatného dobré zas vzejde.

Mám pro tebe na štěstí návod,

S časem si nikdy nedávej závod!

Žij teď a tady !

Život je krátký.

Jdi vpřed, nekoukej zpátky.

,Neboj se ničeho, jdi klidně spát ,

Stane se jen to, co má se stát.

Ten zákon platí por všechny z nás.

Jednou nás všechny, dožene čas...

---

autor není znám, koluje... R/1

Kouzlo vánoční.

Ó, neříkejte, že jen svátkem dětí

jsou Vánoce, spíš dětmi jsme my zase;

za zvony hlas jichž krajem rozléhá se

o půlnoci, kus bytosti všem letí.



Vše známe to již takřka po paměti

a neklamem se v světel , cetek jase,

a víme, jak vše v krátkém zvšední čase,

však "Narodil se " umíme přec pěti.



A cosi taje v nevšední té hrudi

a cosi jihne v nejchladnějším oku

a cosi v nejtemnější duši zpívá



i tomu , kdo se celý rok trudí

cos plá jak paprsk duše v hluboku;

To Mladost okem vzpomínky se dívá.

Antonín SOVA, Květy intimních nálad. 1891

---

připravila R/7

28.září 2024 (r. 935 zavražděn ---)

Svatý Václav- patron země KORUNY ČESKÉ!


Svatý Václave

vévodo České země

kněže náš

pros za ny Boha

svatého Ducha

Kyrieleison

Nebeské toť dvorstvo krásné

blaze tomu kdož tam pójde

život věčný

oheň jasný

svatého Ducha

Kyrieleison

Pomoci tvé žádány

smiluj se nad námi

utěš smutné

odežeň vše zlé

Svatý Václave

Kyrieleison

---

nejstarší dobová podoba r. 1368 ( Kronika Beneše Krabice z Veitmile)

R/1

7. července roku 1415 se vracela z Kostnice otřesená delegace Čechů. V následných týdnech a měsících se postupně začala jednotlivá místa království, radikalizovat...stalo se přesně to, co začala pochodeň katovského pacholka přiložená k Mistrově hranici...

Hranice vzplála!

Přejděme dnes pět set let.. Ideje Mistra Jana jsou stále zde... a byly i ve století minulých:

Karel Havlíček:



Bratře Čechu, shoď černou hazuku!

Bazuku též římští vrazi měli,

co v Kostnici Husa upálili.



Bratře Čechu! podupej kožmičku,

bílé komže jezovité měli,

co nám naši slávu popálili.

---

R/7 Blanický. Sebrané spisy: Karel Havlíček Borovský. vyd. Svatobor r.1870



A bouřlivák Viktor DYK. Mělník.

Po dobrém právu každý žádá svoje

Tož dbejte hlasu, třeba mrtvého.

Husovi není třeba ohňostroje,

leč svatý svatý váš čin bude bez něho?

A vy tu věčně na rozcestí dlíte

s podivně nejistýma očima.

V Betlémskou kapli chvíli nahlížíte,

a upřete zrak hned do Říma.

Nedbejte mne a dle své pravdy suďte,

svědomí svého jen se otažte.

Čímkoli buďte, ale něčím buďte

Slávu a hanbu stejně nevažte!

Konšelé moudří, starší na radnici

uvažte klidně, vážně slovo to!

----stařence otep davší na hranici

já neřek ´ víc než "Svatá prostoto"

A nebojte se; každému co patří.

Lež pomine a pravda zůstává,

krajané milí , mluvou moji bratři;

jediná jen mne děsí obava:

Táž ruka, která pro Řím dnes se zvedá,

táž ústa, která hájí divný kus,

že zítra zapřou zase čin svůj.

Běda! Ta ústa řeknou: Velký Mistr Hus!

---

R/7: Viktor Dyk ! lehké a těžké kroky"

DEN MATEK

je v zemích Koruny české slaven každý rok druhou nedělí květnovou. Slouží k oslavě matky a mateřství. Jeho vznik je dán stoletím dvacátým- rozvíjel se postupně- matkám a i babičkám se dávají dárky... nejlépe ty, které děti sami vyrobí...

Kolem roku 1946 jsme dostali ve školce v Huntířově ( okr Trutnov, bývalé Sudety) za úkol donést větvičku z jabloně.. paní učitelka nám na ni připnula květ z papíru a já jsem své mamince přál:

.... utíkám Ti , mámo zlatá, utíkám Ti přát, růžový květ jabloňový, chci Ti z lásky dát... růžový květ jabloňový, k tomu srdíčko, protože jsi mámo zlatá, moje sluníčko ...

Myslím, že jsem již potom nikdy neviděl maminku tak plakat.

______________

R/1

17. BŘEZEN

Holešov vzpomíná svatého Jana S A R K A N D E R A (zemřel po dlouhém mučeni dne 17.3.1620 v Olomouci).

Farní Jan Sarkander působil v desetiletí před válkou třicetiletou a na jejím počátku na Moravě, především v Holešově.

Během povstání stavovského byl moravskými evangelickými stavy obžalován ze zemězrady- prý povolal řádící soldatesku polských kozáků a tajně se paktoval s Ferdinandem II. proti stavům.

Holešov, prakticky bezbranný, byl ušetřen drancování lisovčíky, jezdci ve službáchpolského katolického krále Zikmunda III , Vasy, vtrhli na Moravu -(únor 1620) a zahájili útok na Holešov, tehdy farář Jan Sarkander , s monstrancí v ruce, vyšel lisovčíkům v čele procesí...lisovčící sesedli z koní a začali se modlit... Holešov byl ušetřen.

zdroj: vlastní poznámky (archiv Kroměříž, Holešov) R/1

KRÁSA STÁŘÍ