BŘEZEN....

obyčejný den...

.... jak jsem se již zmínil, jsem součástí 1.Skupiny hloubkového průzkumu - naše skupina dostala za "letní soustředění" dva "opušťáky" ... "opuštění ubytovacího prostoru " znamenalo 2-3 dny k návštěvě čehokoli, ale zejména rodiny.. připočítána byla doba na cestu - podle vzdálenosti... ti, kdož bydleli v relativně krátké vzdálenosti od kasáren, nárok na cestu neměli- stačila prodloužená vycházka mimo prostor posádky... pozn.redakce" ... vybrán pro opušťák jsem nebyl.

Jako vždy- "naděje umírá poslední" - dostávám se do skupiny šesti řemeslníků, to namísto tzv."hospodářského dne", pracovní což byly práce na rotě, skupině navíc velí major Šťastný, tělovýchovný náčelník.

Pozorný čtenář z mých "zpovědí" si osvěží, že jsme mělničtí "krajané".

Takže, v 08.00 hodin toho kterého dne se hlásíme u "výstrojního skladu"- v této budově má tělovýchovný náčelník kancelář. Po krátké poradě "kdo co kluci nejvíce umíte" jsou rozdělena pracoviště na jednotlivé překážky....

Je to pohoda..klídek, žádný řev.. naopak, po skončení úkolu a jeho převzetí následuje pochvala a lákavý příslib..." Chlapi, jak dráhu doděláme, postarám se o vaše "opušťáky.. uvidíte maminky a koláče.. "no , každá dobrá práce přináší koláče.... r o z c h o d ! "

Naše práce není všední.. jako "sedmého" v partě jsme "vyfasovali" nováčka z autoroty a PV3S... představil se hned v úvodu - opakovaně náklaďák převrátil do okopu...major to vzal "stoicky"...

Ovšem, nás "bažant nešika" nezajímá ani trochu. MY se těšíme na OUP ( opušťáky).

Na rotě po návratu obvyklé... mazáci se na hospodářských dnech ulejvají jak to jen jde , a ono to při velení na rotě jde.. mazáci vyhledali ulejvárnu štáb poluku, ... tam není obávaný staršina, tam jsou štábní papaláši.. a že to TAM jde, vím ze zkušenosti - vlastní... někde jsem již psal, mám schopnost "písmomalíře" , schopnost hledanou, ale!

Tam na mne "opušťák" nekývá, tak chodím raději "makat" za "krajanem...tady ? OUP je pro mne trofej nejcennější...takže? štáb zanedbávám.

Je to jedno, stejně se dozvím, kdo co je , kde se co děje.

Jak Bodnarik tu "ostrou rotu" opravdu chce, udělá pro to všechno. Svolal si nás i na "neformální pokec" , nás, co vidíme dál, nás, kteří mají "patent na rozum" , nás, kteří jej vyslechnou a třeba mu pomohou "prosadit správný názor".

Bodnarik nevyžaduje, aby "u toho" byla "rota" , ale jen ta "narudlá" část kolektivu třetí roty!

No, mám sice pochopení , ale od jara slyším protiklady a sám vidím, jak se tady lidé chovají , jak to "pravé ořechové" mizí a "to" ve jménu vidiny "ostré roty" se může??? najednou všechno!

Takže? "řád vojenský zanikne? co potom?" . dobře... "velím si sám"... argumenty Bodnarika poslouchám a formuji si vlastní názor...

Začal docela logicky a dobře. Sundal si důstojnické sako a byl "lidovej"... "

" Chlapi, Jirůšek bude povýšen na kapitána , potom by mohl být zařazen na naši rotu jako její velitel.. navíc, bude se ženit, potřebuje každou kačku .. je naší příležitostí mu pomoci... jeho "nastávající pro něj chodí na bránu , je pěkná...".. Kdyby velel Jirůšek, mělo by to výhodu i pro vás...

Ticho. Nezabralo. Bodnarik chápe a jde na to jinak...

"Kurva, když si představím, že "ostrou rotu" dostane major Krupa..a že jsou s námi na jedné chodbě...tak fakt, nechápu váš klid...."

Nic.

"Tak vám něco prozradím, prosáklo to ze štábu... je to "Přísně tajné!"

I ty hlavy, dosud bez zájmu, se na Bodnarika konečně pootočily... Atmosféra se stala "zlověstně tajuplnou" - nebývá v žádné armádě na světě situace, kdy důstojník prozrazuje služební tajemství mužstvu... jen roce 1968 u zvláště utajovaného "útvaru"...

Příště: Jak jsme to "čestně " vyhráli....

Motto:

... jediný specielní zpravodajsko-diverzní útvar ČSLA byl 7.výsadkový pluk. Jeho výcvik byl na vysoké úrovni té doby.Velitelé a vojáci plukem žili a byli dobře připraveni k obraně republiky.

VOJENSKÝ ÚTVAR 7374

7.výsadkový pluk zvláštního určení

Jiří DUFEK

ISBN-978-80 87567-32-6

str.5

---

....návštěva z n.p. SVIT Gottwaldov ... a jak to dopadlo....

před zrcadlem se objevila druhá vychovatelka.. o něčem se domlouvají a přišedší žena se začíná svlékat... naše touhy se proměňuji v táhlé, nekontrolovatelné vytí...

Do tmy šatny se zobrazí osvětlený obdélník a v něm jako "Deus ex Machina" rozzuřený "Yperit".. jasně... Truneček je zde a u stolku dozorčího? nikdo...

Ze tmy podávám nahlas hlášení, že uklízíme šatnu, neb "nám zhaslo světlo"... důstojníka vyprovázím k dozorčímu stoku s obavami, "zda nás neprokoukl.." prochází ložnice a otevírá dveře na rotní klub- zde jen TV a jeden člověk.

"Yperit" je překvapen- kam zmizela celá třetí rota? Vystřílel všechny svoje "náboje" a NIC...

"Dozorčí, znovu dohlédnete , aby nikde nikdo! nezůstal- aby všechna děvčata odejela! Osobně mi to přijdete nahlásit. ... "Provedu, soudruhu kapitáne"...

Vrátil jsem se k dozorčímu stolku, Truneček chtěl vědět, co dál... "nic, posada si nás hlídá" ...

Na pozorovacím stanovišti se již nic moc nedělo, pohledy na zavírané a otevírané "dvouchlívkové WC" již podle "začátku" nic nepřináší a také ne vidina případného maléru...

V 21.30 se k autobudu trousí děvčata, u dveří obě vychovatelky již opět převlečené do kalhot.. vychovatelky je přepočítávají- dvě chybí!

Nevíme, kde si užívají... jedna z vychovatelek se na mne obrací... "prosím vás, musíme odejet... můžete nám pomoci? "

Stále vidím ty baculaté růžové kalhotky a jsem "plno ochoty" zasáhnout z "moci úřední"... propátrávám okolní terén... a najednou? místo děvčat - voják... voják lezoucí na střechu autobusu! a je to náš voják z roty!

Situace se dramatizuje, zmizelá děvčata přibíhájí k autobusu, řidič startuje. Zabouchnuté dveře a autobus vítá zvedlaá závora dozorčího u vchodu. Utahuji si opasek a jdu podat "posadovi" vyžádáné hlášení...

Intermezzo.

Podal jsem hlášení a vracím se na rotu. Přemítám o vojákovi na střeše... není oblíben, přišel k nám z brigády z Prostějova a byl zařazen jako průzkumník do 5.skupiny.

Výměna nás stála skvělého kamaráda, úspěšného zápasníka ve stylu "řecko- římském" Pavla Horkého. Za něj jsme dostali "průseráře", namyšleného, že na něj spučasná "spravedlnost" nemá, že jej "skřípnout nedokáže a když si s ním neví rady v Prostějově, skončí u nás a zde na něj doplácí celá třetí rota.

vojín Jindřich INDRA. Osobně jej nemám rád... vytahuje se Prostějovem, zde nic neumí, provází jej myšlenka, že je "KING".. vychází z toho, že má asi o dva seskoky navíc..."no, pěšák chlazený vzduchem, "aby se nazavařil.."

Na rotě jsme si s Trunečkem dohodli střídání spánku a " dobrodružství dne "D" skončilo...

příště: Poslední dny Pompejí a co bylo dále...

---

R/M.F. editorka paní Olga F.

Ovšem, Jouda nebyl jen skvělý velitel průzkumné skupiny...

Jouda byl i nadaný společník, tanečník a zřejmě i úspěšný " lamač srdcí dívčích" na rozdíl ode mne, plachého nezkušeňáka... a o tom je příběh další....

Denním rozkazem velitele roty jsem byl určen do služby dozorčího roty. Ta služba patří mezi náročné, ve své podstatě řídí denní činnost jednotky (roty) od 16.00 toho kterého dne do 16.00 dne následujícího.. Dozorčí roty odpovídá za řád zaměstnání, výdej zbraní a munice, úklid rajonů a je vlastně takovým "děvčetem pro všechno, přines, podrž, zaběhni, udělej..."

Dozorčí roty má ještě "pomocníka dozorčího roty" a oba jsou v průběhu služby označení červenými šňůrami se zavěšenámi nábojnicemi...

Ty šňůry, jako denní postavení služby u pluku mají barvy tři: zlatou, nese "dozorčí pluku", stříbrnou "jeho pomocník, červenou dozorčí autoparku, kuchyně a rot...







Ovšem, šňůry dozorčích VÚ 7374 Holešov, , jakkoliv barevné ??? to , třpytivé lemování výložek našich absolventů Důstojnické školy v záloze dává zabrat....

děvčatům internátních škol z Gottwaldova i jejich pedagogickému dozoru... každé skupině jinak, ale!!!

Příchod absolventa Joudy vyvolá jarní včelí rojení...bzukot, mávámí křidélek.. prostě!.. JOUDA nemůže slézt z parketu, není čas se ani občerstvit....

tím začíná další příběh.... příběh dozorčího třetí roty ve službě, když do kasárem v Holešově, plukovního KLUBU v zorném poli roty, , přijade autobus s děvčaty z podnikové školy SVIT, n.p. Gottwaldov...

Přišla doba, kdy VÚ 7374 Holešov přestal být přísně utajeným objektem připravující příslušníky na mimořádná nasazení do bojových akcí stovky kilometrů za frontou...

Nyní záviselo jen na dozorčím pluku (zlaté šňůry), jak se budou civilní osoby (děvčata), v objektu kasáren chovat- to sledování bylo jakoby přeneseno na dozorčího roty. Sledovat a hlásit podezřelé aktivity v kasárnách ... mimo "klubového veselí...".

Osobně jsem zažil co dozorčí roty "posadu" (dozorčího posádky" pedanta) viz dále - snažil se udržet pořádek nebo "posadu " s toleranci.., "aby se mladí vydováděli"... což znamená "pašovat holky po kasárnách....

Vrcholem takového "bordelu" byl ve službě "dozorčího posádky" politický pracovník major Sejk- propagandista ... mnozí lidé , zejména vojáci z povolání zlom v utajení pluku nástupem do velení pluku pplk.Košana nechápou...

V DEN "D", hodinu "H", jsme s pomocníkem Trunečkem nastoupili v 16.00 hod na nástupišti pluku k rozdílení strážní a dozorčí služby.

A ejhle!

Od štábní budovy se zlatými šňůrami připochodoval postavou ( na rozdíl od politruka Sejka, který dokonce dostal v plukovním rozkaze ke stravě v důstojnické jídelně "dietu".. jeho hmotnost přesáhla 80 kg "živé váhy" a nesměl by skákat... inu, "politruk..") ...poměrně subtilní náčelník "chemické služby" - kapitán Pecháček. Byl přezdíván jako (Yperit).

Exkurz:

Yperit - "hořčičný plyn" je vysoce toxická zpuchýřující bojová látka - leptá kůži, oči a cesty dýchací.ˇučinky se objeví opožděně,( doba2-6 hodin)." Nejprve vznikem bolestivých puchýřů, následně těžkými záněty cest dýchacích a nakonec poškozením DNA.

Yperit je karcinogen a mutagen- proniká přes oblečení a zasahuje zejména vlhká místa na těle.

---

Zdroj: výukový materiál VÚ 7374 Holešov 1960-1969... vedeno jako "Výhradně pro služební potřebu" specialistů průzkumných skupin- "chemiků". R/1

Kapitán "Yperit" zkontroloval směnu strážných muničního skladu Dobrotice, vnitřní stráže kasáren, autoparku a zastavil se u mne a pomocníka: "Souhruhu vojíne, vaše rota je dnešním "pořadatelem" taneční "merendy" na KLUBU. Nesete osobní odpovědnost za klid, pořádek a dohled nad tím, co se tam děje. Žádné "pelešení" na ložnicích! JASNÉ?

A pro všechny dozorčí rot: žádný civil se mi nebude potulovat po kasárnách. Akce skončí ve 22.00 večerkou. Poté prohlédnete rajon, umývárny, WC.

A po minulých zkušenostech: nikdo zde nezůstane v přilehlých křovinách kolem budov. Tam "dámy" rádi vodíte!

Výsledek? návštěvnice naší posádky jsou často přiváděny do "jiných stavů"....

Velte rozchod!

S pomocníkem dozorčího roty Trunečkem jsme opustili tvar a vydali se na rotu. "Ty vole! to bude... ty holky z intru přijedou kolem osmnácté...budou mít šatny a Wc pod námi...připravíme si "pozorovací stanoviště..."

Staršina Chmelík dostal nového pomocníka, vojína Milana Skopala.. dal nám dvě židle a velkoryse zapůjčil dva dalekohledy s "nočním viděním". Naše pozorovací stanoviště je detailně zachyceno na dvoukabinkové WC a zrcadlo před nimi, kde se "tanečníce" upravují...

a n a s t a l o to!

Z autobusu vysedá kolem čtyřiceti děvčat s pedagogickým dozorem. Tentokrát některá děvčata v autobuse i stála... toilik zájmu!

Exkurz:

V době naší služby - po válce do asi roku 1980, nebxylo zvykem, zvláště na vesnicích, aby děvče do dosažení plnoletosti nemělo "vážnou známost" či se nepřipravovalo na úlohu mateřství.. Na rotách byla takovým "prvním" signálem pošta, později tiše vyslovené žádost " soudruhu rotmistře, zapište mne na denní hlášení k veliteli roty...musím se ženit... takže zájem děvčat z Gottwaldova, kde v obuvnických závodech převládaly ženy a posádka zde nebyla... takže : "Sedmý výsadkový pluk měl další "zvláštní určení..."

Na šatně, sloužící jako "pozorovací stanoviště " muselo být zhasnuto. Hlásí se zájmci: jde o záležitost "komerční" je stanovena sazba- i možnost "naturální..." nesmíme to přehánět. U dozorčího stolku musí stále někdo být, tak se s trunečkem střídáme.

Ovšem panuje jednoznačný názor: "l lepší by bylo tělo na tělo.."

tentokrát přijely s autobudem pouze dvě vychovatelky - těmi to začalo. Jedna si před zrcadlem svléká kalhoty, zasvítí růžové kalhotky... bílá stehna , ohne se, zadeček... navléká si šaty, upravuje podprseku--- "kurva! ta by stála zato...!

Na snímku dozorčí roty v armádě 1.republiky...

Holešov... podzim 1968 ... nástup a přísaha nováčků:

Po přísaze "bažantů se rota poněkud uvolnilla ze strážní služby a začala i , sice zvolna, cvičit. Velení převzali nově anbsolventi Školy důstojníků v záloze jmenovaní do funkcí "velitelů Průzkumných skupin hloubkového průzkumu".

Naší skupině byl navelen Jouda- Dibelka, prokazatelně nejlepší, rád se s ním dávám do debat, nejen na činnost naší skupiny, ale i na témata jiná... je to velitel, který skupinu nerozděluje- naopak. Mimo jiné spolu probíráme taktiku výcviku skupiny a zážitky z nich.. proč- ? ve škole byl vybrán jako specialista průzkumu letišť.. "dělal Brno, Mošnov, Hradec Králové a Přerov... tak to jsem mu záviděl!

Byli se schopni domluvit s obsluhou maáíku "dálná" a byli u nich nasazeni po celou dobu cvičení , u nich spali a stravovali se...

Exkurz:

Dálná - nebo Dálný polohový maják ( Outer Marker) je umístěn v prodloužené ose prahu vzletové a přistávací dráhy- obvyklé vzdálenosti jsou 3,7 - 7,2 km v mílích kolem čtyř.

Bližná - Bližší polohový maják - ( se také nachází v prodloužené ose dráhy, mnohem blíže k prahu dráhy, obvykle asi 900-1200 metrů před ní.

Funkce obou:

Dálná definuje bod, v němž by mělo letadlo začít finální klesání na dráhu. V kokpitu se pilotovi objeví světelná signalizace /zpravidla modrá) a zvukový signál v Morese čárka, čárka, čárka....

pilot pokračuje v klesání až k bodu

Bližná ... zde už je letoun velmi blízko dráhy a pilot přijímá zásadní rozhodnutí, zda přistane, nebo zruší klesání... rozsvítí se mu barva oranžová a ozve se Morse.. tečka,čárka, tečka, řárka...

Takto to fungovalo v době služby VÚ 7374 Holešov, dnes jsou již systémy proparcovanější... i když údajně jsou vedeny jako záloha, nebo na menších letištích ještě fungují...

Poznámka redakce. R/1

A to jim ještě příslušníci letiště vykreslili plán letiště, doplnili jména a hodnosti obsluhy a velení, navíc celou ostrahu letiště a rozmístění bojové techniky...

Nadchlo mne to a ptal jsem se na typy letadel, které viděli nejblíže, to bych si já užil.. ale Joudu to nezajímalo, ani čísla letounů. ale-.. nikdo to nesledoval, hlásili pouze počty... přitom čtveřice čísel by se nechala odpozorovat v době letového dne...to startovala letadla jedno za druhým a následně přistávala.

Ale přece jen si vzpomněl-na jednom letišti šla do vzduchu dvojice MIGŮ 21. křídlo v trojúhelníku- forsáž pomocí raket. Oni byli od toho tak 100 metrů...

Poslouchal jsem, pusu otevřenou.. kdy to uvidím já?

Uklidnil mne- "naše skupina má specializaci průzkumu letišť, dočkáš se.."

Ale...

zatím se nacvičují "ostré poplachy " tzv. "ostré roty". Vše musí klapat, protože fasujeme na poplach materiál z tzv. "enzetů" tedy materiál, se kterým bychom byli vysazení někde v Bavorsku...

Přátelství s Joudou mi přineslo mnohé...v šifrování, znalost charakterů druhých velitelů průzkumných skupin, zvyky a zlozvyky štábních důstojníků.,jak jej znal on.. odkud? Holt, Jouda má jasno, všechno ví, zná.. takhle jsem život u pluku neznal.. vím sice, že 2+2 se rovná čtyřem- většinu těch "rovnic" nechápu..

.No.

Ale, navrhnul mne, "staršího průzkumníka." na zástupce velitele průzkumné skupiny."

To mi / v příštích pokračováních, / přineslo zážitky nově povýšeného svobodníka...

---

R/7, R/1

Vzpomínky veterána VÚ 7374 Holešov mají svoji rubriku "Doteky doby" trvale.. zde, na aktualitách, budou vždy jen dva-tři dny, podle množství materiálu připraveného k realizaci a nestrpícího odkladu...příspěvky nejsou seřazeny chronologicky za sebou...je třeba přihlédnout k času, kdy se ta která příhoda či událost v životě mladého vojáka a jeho okolí stala ...

---

VÚ 7374 Holešov rok 1968 - před okupací.../ upozornění: jména některých "účastníků" - vojáků z povolání dosud žijících, jsou nahrazena pseudonymem Novák/

KLUB a Komik .

Zaznamenávám co se povídá, jak to na Klubu bylo lepší, když hrála živá hudba našich mazáků a ne , jako teď,už jen z magnetofonu. Myslím, že opičky Komika na živo zůstaly a tak se děly věci ....já tam na Klubu byl snad jenom jedenkrát, tuším....

I teď si beru raději službu dozorčího roty.. nakonec. kKub mi může, jako už za "mazáků, být ukradený. Ale fakt, byla doba, kdy jsem se Komikem nechal zblbnout a plánoval jsem s ním budoucnost. To, když usiloval o to,že povede útvarový KLUB a průzkum pověsí na hřebík. Lákalo mne to. Proč?

Baví mne žonglování- točit polévkové talíře. Tak jsem se nechal přemluvit k trénování, aby to číslo za něco stálo.Představoval jsem si: přestávka koncertu útvarového tělesa a já...Ovšem, ať se snažím, jak se snažím, vše v niveč. Klinger, velitel naší průzkumné skupiny má pochopení, chválí mne a umožňuje mi treninky nad postelemi spolubojovníků... výsledek? cirkusák ze mne nebude. Uznávám to a nechávám otevřené.

Zato Komikovi se dařilo a nezlomily mu vaz ani mnohé , sem tam i veliké, průsery.

Příkladmo: ve funkci správce Klubu dostal za úkol připravit květnovou oslavu 68.let výročí osvobození. Řešil je tak, že shromáždil kolem sebe pár "duší spřízněných" a a litřík "ohnivé moravské vody".

Jenže!

Pokud ji pije Moravák, je situace jiná, než když ji do sebe leje "pražák z Radotína". V něm se stává "silou nekontrolovatelnou," té holt čelit?

Tak, když spěchal "sílu uvolnit na WC" se ve dveřích objevil zastupující velitel roty. Na jeho dotaz : "Brendl, kam?" mu byl odpovědí obsah Brendlova žaludku. Usadil se jak v obličeji, tak na stejnokroji důstojníka...ten byl v šoku: "Brendl, vy tu chlastáte, ožralí... no ! to si vypijete"... důstojník, potlačuje nutkání na zvracení, běží chodbou na umývárnu.

Dozorčí roty se staví do pozoru a salutuje...

Rota vstřebává "událost " rychlostí samopalové střely.. co bude dále? "Brendl poblil Nováka"

Do událostí vstupuje i staršina Chmelík. Upravený velitel se s ním vrací na Klub. Otevřou se dveře. v nich potácející se Brendl.

Velitel roty obhlíží spoušť .. a zase Brendl. V ruce nůžky a než se velitel vzpamatoval, Brendl mu ustříhne kravatu. Než mu stačí důstojník vzít nůžky, přijde o kravatu i staršina...

Kupodivu, jak velitel roty, tak staršina to vzali důstojně a rozumně. Jen Chmelík, svým obvyklým sarkasmem, poznamenal: "no, byla to jen umělá krční šprcka"... "dozorčí, zajistěte úklid"...

Pár dnů se nedělo nic... jen Brendl se vrátil z funkce "správce Klubu" nazpět do skupiny na funkci řadového průzkumníka...

Co jsem dodnes nepochopil? " stříhání kravat".. ale v roce 1968 se u pluku dělo leccos....

pokračování-- "vracíme se zpět na podzim roku šedesátého osmého..!

---

R/M.F. editorka R/7 paní Olga Friedrichová

VÚ 7674 Holešov v roce 1968 - Mýty a skutečnost - pokračování III.

20.červen 1968, Slovensko, Váh,, Ladce.. plukovní akce, jíž absolvuje každá rota pluku;, sledována štábem pluku... je vyvrcholením výcvikového období roku ( podzim 1967-léto 1968).

Vrcholem taktické přípasvy je stokilometrový pěší přesun do posádky.


Kolem 20.června je připravováno letní soustředění 3.roty na Slovensku, na řece Váhu, v okolí Ladců. Je to akce, kterou absolvuje každá rota pluku a je štábem podrobně sledována. Vrcholem všeho taktického zaměstnání je stokilometrový pěší přesun zpět do kasáren.

Akce klíčová a podrobnosti se vytratily, jak to bylo si nikdo nepamatuje. Já z dopisů vím to datum a že to začalo poplachem a všech šest skupin roty se přesouvá na Slovensko k Váhu. Je krásné počasí, tak jsme jak na dovolené. Tolik lesních jahod jsem už potom nikde neviděl, ale i hadů slunících se na pařezech na mýtinách lesa, Zmijí tolik, že se nám o nich i zdálo.

Co plnily skupiny během přesunů už nevím. V prostoru soustředění bylo několik nákladních aut útvaru, postaveno zde bylo několik druhů vojenských stanů na základní pobyt v přírodě. Také jsou tu na sobě naskládané velké vojenské, nafukovací čluny.

Jsou po tom hodně využívány na zaměstnání – průzkum řeky, vytyčení brodů atd. Těsně před letním soustředěním nám byly odebrány vojenské celty a dostali jsme místo nich speciální pláštěnky vyvinuté pro nás průzkumáky. Jsou těžké, neskladné, ale mají za úkol chránit před deštěm. A to tak, že vždy dva a dva si postaví z pláštěnek malý stan. Kdo to vymyslel, to byl vůl! Je to navrženo pouze pro malé lidi, ostatní moknou. Používáme to s nevolí. To takové kapsa čluny, které fasujeme na vodní zaměstnání, např.brodění. Jsou jako lehátko, které v civilu používají rodiny s dětmi, nafouknout a jet.

Máme hodně volného času na koupání a další radovánky. Mám foťák, zaznamenávám tu parádní dovolenou. Když přiletí vrtulník Mi4č.6150 s kontrolní skupinou důstojníků útvarů ale i z Prahy z nadřízeného velitelství nám idylku utlumí, ale i tak jsem v transu, posádka mi vychází vstříc a vrtulník propátrám celý. Bezstarostné slunění a koupání skončí asi po týdnu.

Každá skupina dostane úkol a to opět velké přesuny v přírodě. Máme čekat pokyn přes vysílačku, kdy začít stokilometrový přesun zpět do kasáren. Náš radista dráždí velitele skupiny Klingera, proč se vzdalovat od trasy pochodu zpět. Nechat úkol úkolem a mít výchozí pozici na zpáteční cestu do kasáren. Pohádají se a skupina poslušně plní úkol – všichni víme, že ujdeme nejméně 50 kilometrů obráceně.

Pokazí se počasí a na místo srazu se dostavíme poslední. Leje jako z konve a rota využila terénní vlny v nějakém ovocném sadu k přespání, při čekání na pokyn zahájení návratu. Žádné přístřešky, jen ty nefunkční pláštěnky. V noci se to nedá vydržet a i já se uklidím do takové kapličky u hřbitova, kam se nás narvalo tolik, že i ten kdo usne nepropadne na podlahu ale je podepřen dalšími členy roty, spí a čeká co bude dál.

Ještě to schytám od Bureše (velitel 5.skupiny): I ty rudej, jsi sem zalezl, tebe nehřejí myšlenky socializmu, měl by ses stydět … do toho přijde Kandrnál, zda už všichni dostali pokyn vyrazit na tu stovku. Radisté potvrzují – tak jdeme. Nebude to dobré. Mokro v kanadách mi dá za chvíli za pravdu. Celá rota se plouží po předem vytyčených cestách, nasraně a bez nálady. Prší a prší. Rozmáčené kanady dřou naše nohy tak, že se dává najevo nechuť k dalšímu přesunu. Naše skupina to dá Klingerovi (kobyle) najevo, jak to posral.

Z rozhodnutí jít obráceně směrem od Holešova. Byla to pěkná blbost! Míjíme nějakou benzínku a dostáváme pokyn pro zastávku. Sleduji jak se velitelé skupin na něčem radí, aniž by nám cokoliv objasnili. Zvednou rotu, zformují ji tvaru a dají pokyn k nástupu do náklaďáku s vlekem. Jsou to stěhováci z Kroměříže, které oslovil Bureš, zdali nás nesvezou. Když ano, tak se začíná vybírat na pivo pro ně, Někdo dá i zbylé konzervy, křivé rybičky – ty by zabraly, škoda že jich není víc. Ale i závozník je spokojen, když vidí lahvová piva přinášená z nedaleké hospody. Vše je dohodnuto a dovezou nás až do Fryštáku. Opustíme náklaďák a ukryjeme se do přírody před zvědavci z řad místních obyvatel. Na cestu do kasáren do Holešova se velitelé skupin dohodli tak, že přijdeme různě ve skupinkách i jednotlivě.

Příchod na rotu nevzbudí žádné podezření, protože rota je totálně nepoužitelná na cokoliv. Ani na večeři se nejde – nemůže nikdo chodit. Když se vyzuji z kanad, mám chodidla jako velkou bílou houbu na mytí. Já na rozdíl od některých kluků nemám krvavé puchýře.

Polovina roty jde druhý den na ošetřovnu. Mně hlavně pomohly druhé, nové kanady a ty silné pracovní ponožky co mi matka posílá. Pohybuji se na rotě jako jeden z mála trochu zdravěji takže neujdu pozornosti staršiny Chmelíka, popichuje mě, že jsem jedním z mála který to zdravě přežil.

Stydím se, protože vím své. Kdyby tak i on věděl celou pravdu, to by vše šlo stranou. Beru na sebe jako pokání službu lehce pajdajícího dozorčího roty. Když jsme to s kluky podle mapy hodnotili, tak jsme za ten den ušli 160 kilometrů, protože na cestě tam, pod vedením kobyly Klingera, kilometry naskakují jako minuty na hodinách. Během týdne se na rotě objevily ty moje fotky. Jarda Prušovic je nechal na škole vyvolat a namnožit. Nejvíce zaujali polonazí vojáci se zbraněma.

Sprdunk dostal nadporučík Kohout, který na štábu byl z jiného důvodu. Kapitán Stross si zase nenechal ujít příležitost upozorněním, že se jedná o naši 3.rotu. Podplukovník Dufek žádá potrestání autora fotografií. Nadporučík Kohout přiběhl ze štábu na rotu, oči navrch hlavy, zjistil autora letních fotografických hrátek : zabavuji vám foťák, zatím vás nepotrestám, ale postaráte se, aby na rotě žádná z vašich fotek nezůstala.

Pár titulů citace z dopisů : dopis č.34 / 28.6.1968 Už máme za sebou letní soustředění bylo to kolem Žiliny na Váhu …. pěkné počasí … horší byla cesta zpět. Šli jsme 100 km a víc …. naše skupina dostala 2 OUP – los určil, že já ne. Na rotě moc průšvihů, rotmistr je v lázních. Až se vrátí zvedne nám morálku.

Milan Friedrich, editorka Olga Friedrichová

Vzpomínky veterána VÚ 7374 Holešov z jara 1968..

---

30.04.1968 VÚ 7374 Holešov ... Mýty :.....jediný zpravodajsko -diverzní útvar byl 7.výsadkový pluk. Jeho výcvik byl na vysoké úrovni té doby. Velitelé a vojáci plukem žili a byli dobře připraveni k obraně vlasti...

Jiří Dufek VÚ 7374 TOP SECRET str.5 ISABN 978-80-87567-32-6

Skutečnost:

vrátili jsme se z rozcvičky, z mazáků vstával na ni jen kdo chtěl...na chodbě bylo slyšet hlášení dozorčího roty staršinovi ... " po snídani nechejte nastoupit rotu"...

Stalo se.

Staršina s tradičně upjatým popruhovým opaskem prochází od jednoho k druhému. Vyrovnané řady podle kachlíček na chodbě ukazují na vzornou kázeň.. vedle dozorčího roty stojí tvář neznámá v hodnosti podporučíka, vedle něj vrátivší se četař Jaroslav Novák, po úrazu byl dlouho mimo službu.

Staršina dokončil prohlídku a zařadil se na čelo roty. Zavelel " POZOR" podal předpisové hlášení přicházejícímu kapitánu Bodnarikovi; ten dočasně zastupoval nového velitele roty nadporučíka Jana Jirůška.

"Velte pohov".... "sudruhovia.... kapitán Bodnárilk představil nového velitele 1.čety, absolventa Školy důstojníků v záloze našeho pluku. Ten se rozhodl "zadýzlovat"... podporučík Vladislav VACL se zařazuje na své místo v čele čety.

Kapitán Bodnárik děkuje, unáší se vzletnou řečí s představách, jaké to bude, až nastoupí nový velitel roty..

.Padají představy o "nejlepší rotě pluku" o nejlépe hodnocených "Skupinách hloubkového průzkumu s radisty překonávajícími ty největší vzdálenosti..."

"Mazáci - průzkumáci, velitelé skupin " ... do civilu jim chybí pár měsíců... TO! se odráží ve tváři staršiny stojícího vedle Bodnárika "VOLE ! my!!! to máme za pár.. MY !! máme svůj klub, MY hrajeme po vesnicích, a ty na nás s představou " roty prvního sledu"... staršina má za sebou dva roty základní služby, nesl kamaráda pár dnů před civilem v celte poté, co se mu neotevřel padák...... Bodnárik staršinovi do tváře nevidí...nikdy nebyl "záklaďákem...

Kapitán Bodnarik prošel vojenským učilištěm.

Neznal a nemohl znát srdce vojáka základní služby pár měsíců před civilem...

To neoplývá touhou stát se tzv. "ostrou rotou" .... tu má nyní rota kapitána Strosse...

Exkurz:

V roce 1968 byla vybrána jedna z rot s nejlépe vycvičenými příslušníky, určená po vyhlášení "bojového poplachu" k rychlému nasazení do týlu "nepřítele" . Měla , z hlediska pohledu vojáka základní služby, pouze nevýhody.. omezené vycházky, omezené opuštění ubytovacího prostoru, omezený počet vojáků, kteří mohli jet domů na dovolenou...

Soudruzi!

My všichni chceme být "ostrou rotou" .. zanedlouho odejdou do civilu příslušníci roty kpt.Stosse. Před námi je úkol a ? proti nám rota velená kapt.Krupou- 4.rota!. S tou se musíme utkat!

Před námi stojí odborné znalosti cizích armád, šifrování, tělesná příprava - pochod na 100 km, překážková dráha, přesuny na čas na 5-10 km... a letní soustředění...

Tváře příslušníků 2.ročníku zůstaly kamennými...

/pokračování v dalších dnech/

---

R/M.F. editorka R/7 O.F.

Veterán 7.výsadkového pluku posádkou Holešov , starší průzkumník, velitel hlásky PVO na střeše kasáren Holešov dne 21.srpna 1968, svobodník v.v. Milan Friedrich, věrně stojící celý život po jejím boku napsal poslední pokračování neslavného pluku variaci na téma: "Poslední dny Pompejí"...

---

R/1

Motto:

.... když se řekne "stovka", tak každému naskočí -peníze. Mně ne, ale vzpomínky na vojnu. Pěší přesun roty na sto kilometrů. Jedna z větších akcí, kterou jsem zažil. Já si kladu otázky a odpovědi nepřicházejí....



Stovka.

Jak to tedy bylo s tou stovkou? V mém vyprávění o základní vojenské službě v Holešově u paragánů musím šikovně obejít některé události, které se sice staly a já jich byl účasten , ale! paměť nedovolí je popsat tak, aby se do detailu viděla pravda, která každou událost přiblíží...

Vše je zatíženo hlavně spekulacemi a ne fakty. Je lépe počkat až se paměť něčím odkryje i za pomoci bývalých spolubojovníků , ale to už vím, že je v menšině. Každý si tu vzdálenou prožitou událost pamatuje jinak. Má sice detaily, ale nedá se to použít , neboť to nehraje s časovou osou těch událostí.

Jak jsem již popisoval, mám tu výhodu, že čerpám z dopisů které jsem posílal domů.. ale stejně tápu, když v nich nenajdu odpověď na položené otázky , jak to bylo ve skutečnosti?

Co je zajímavé?

že se vždy nejedná o události malého významu , ale o věci klíčové , zapisující se do historie jedinečnosti - ty se přece nemohou jet tak zapomenout!

Tak to pravda není!

Zapomíná se! Tak nezbývá než čekat, že paměť něco nastartuje....Jedno mám ale ověřené. Moji spolubojovníci si pamatují - daleko méně než já. Navíc- zpřeházeně. Musím tedy věřit sobě a svoji děravou paměť neobcházet. A je to zde:

30.4.1968 přinesl již budíčkem novinky...