|
Vítejte,
Host
|
|
Téma: ZÁPISKY Z NESKUTEČNA
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 28. říj 2026 08:07 #17272
|
Tatranská rapsodie 1969 - sbohem velikáni tatranští...
Dnes je sobota 27. září 1969, byli bychom v Holešově už v civilu? otázka- opovězena jednoznačně- cihelna... využívám ji jako "exkurzi" - prohlížím si ji celou... Neděle 28.9.1969 - opět cihelna a ? "prý nám dají žold".... Pondělí 29.9.1969- ranní nástup- cihelnu Terazky" zakázal a poslal nás do Kežmaroku na střelnici... jsem ovšem asi v posledním popradském průseru, zapsán do denního hlášení, " neoholen"... ze střelnice, kde jsem byl "expertem" na dovoz malty v kolečkách až do tmy... večeře: "nudle s mákem a černá káva"... Úterý nás přivítalo nádherným rozlučkovým slunným dnem, sbíráme lískové oříšky.. a neověřená zpráva- "domů jdeme 2.10.1969" ???? Středa 1.1.1969 nástup, rozkaz k odevzdání výstroje, věcí od útvarů zapůjčených, zákaz vzdalování se z kasáren...na ložnici Dibelka... bledý, ztrápený obličej, pod levým okem modřinu... nemluví, balí si věci... nenaléhali jsme, vycvičení v Holešově, kde byly utajovány "akce" prováděné tou či onou Skupinou.. to Dibelka věděl a také, že zde v Popradu se našel JIDÁŠ ... Čtvrtek 2.10.1969 Poprad, nádvoří kasáren protiletadlovců. "holešovští" v civilu, plni očekávání...a všichni v baretech!!! Tvar dodržen, postoj POHOV... přichází Terazky a koktá.... "čo, čo civil a tie čiervené...mali ste ich odovzdať..." měl pravdu, nikdo červený baret vojenské správě nevrátil.. "mručení.." Čekáme: po pravé straně tvaru, na stolech srovnané v nízkých komíncích naše vojenské knížky, trčí z nich poslední vojenský nároky na jízdné vlakem do místa trvalého civilního pobytu: tzv: ŽUPKA" nebo : "Žádanka o úvěrovou přepravu..." Terazky se vrací na začátku koktá něco o vojenské kázni a občanské odpovědnsoti... přibíhá spojka.. Terazky rozhodí rukami, odbíhá do štábní budovy... nádvořím se rozlehne ...: "Kurva !!!! překonává další vojenskou překážku- vojenský útvar se mění na DAV a "rabování" každý sebere jednu, dvě knížky... poslední stůl je převrácen .. úprk k bráně... jsem mezi prvými, odstrkuji dozorčího přeskakuji závoru... a vyděšená služba na bráně ji zvedá... z budovy vybíhá dozorčí posádky.. nějaký pokřik... běžíme svůj poslední, vítězný běh... PRYČ ODTUD! Naučeni, rozptylujeme se do ulic, vyměňujeme si vojenské knížky, každý má svoji... sundáváme barety a ...pojednou GAZ a "lítačka"... důstojník a dva vojáci... Vítězové nad vojenskou absurditou roku 1969 jsme my.. vítězí pocit, že tentokráte jsem to byli MY, kdo ji vyhráli... Courám sám po Popradě, rychlík TATRAN do Prahy odjíždí ve 14.00 ....v jednom knihkupectví nacházím knihu Miroslava Švandrlíka právě vydanou... "Černí baroni".... bude to čtení do vlaku... V kupé sedím sám, kluci se potulují po vlaku, popíjí ...vytáhl jsem poslední vojenskou cestovní dávku: Paštika Májka v plechu, malý otvírák, dva rohlíky a jablko.. a začetl se do Švandrlíka... vždyť já jsem, v kulisách Tatranských velikánů, Kefalín... " No a teď řekněte vy mně, stejně ... že to bylo absurdní .... "Bolo ako? Pověztě mi Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom ABSURDNÝ? ... No, jo, aha ... tak se mějte pěkně, pane majore. Za okny rychlíku se míhá krajina...tak, jako mně naskakují obrázky z Tater... Štrbské pleso, Mlýnská dolina, hotel Patria, Lomnícký štít a všichni ti, kdož to tu se mnou prožili... jedou tu se mnou...: Pepa Dibelka, Koloman Gök, Vlasta Prokop, Mirek Šturm, Jarda Prušovič, Jarda Trousil, Zdeněk Tuzar, Josef Foukal, Tonda Pavézka , Vilo Holička , Ivan Svoboda, Miro Trško ,Vlado Ťažký, Jan Stříž, Karel Linhart, Jan Mauer, Milan Dolník, Indra Indra, František Malota, Vlasta Hubáček, Karel Zahrádka, Milan Labanič, Jarda Měrka, Vladimír Milo, Karel Truneček, Miloš Vrabec, Vlado Fodor, Karel Rak, Josef Hamouz, Karel Mülfait, Standa Palík, Jiří Vazač, Petr Rozsíval, Josef Kraml, Oldřich Viček, Laďa Škop, Karel Novotný, Mirek Svrček, Josef Bidelnica, Miloš Dvořák, Franta Martinka, Franta Čížek, J, Urban, Mirek primásek, J.Kotleška, J. Dadák, J. Kaláb.... zapomněl jsem na někoho? (uplynul čas) ... s mnohým jsem se již nesetkal, s mnohými mnohem později na nástupu pluku v roce 2011 v Holešově... s mnohými ano v roce 2014... při dalšímu nástupu pluku . se "zbytkem" určitě v Modré rotě...(oblíbenému přísloví staršiny Chmelíka..) nyní sedím v kupé sám, sám se svými vzpomínkami a vhání mi to slzy do očí... S trhnutím se otevírají dveře kupé, usměvavá paní průvodčí .."kontrola jízdenek , prosím" ... cvaknutí klešiček mne přivádí zpět, do tvrdé reality... jsem v civilu!!! V průběhu jízdy do Prahy vystupuje řada lidí, moravané, olomoučtí, pardubičtí... Praha, hlavní nádraží! A je to tady...ustálený odér hlavního nádraží Československé socialistické republiky dnes cítím jinak, než na předchozích "opušťácích"... zdravím sv. Václava a autobus do Mělníka... Máma "zase jsi vyrostl, budu Ti muset koupit všechno nové.." a máš tady dopis ze Slovenska"... Táta " vítám Tě doma, ptali se na Tebe ve fabrice, proč ještě nejsi doma, jestli prej nenasluhuješ..." Otevírám psaní ... " drahý můj, jak se Ti stydím psát, chci Ti říct, že už zbytečně ... budu se vdávat, bylo to krásné.. ale " slovenština " ve rtech Jany byla jasná... tatranská noc vzpomínek... Dopis jsem zbalil a šel se podívat po městě , čert nešvihá ocasem jen jednou.. potkal jsem Věrušku.. trochu ji naše neočekávané setkání překvapilo.. ale její bříško potvrdilo to, co mi sdělila na některém z předchozích opušťáků..."Aho!" měj se.. ať Ti to vyjde"... Vrátil jsem se domů otevřel "deníček".. no, nebylo mi nakonec pod těmi Tatrami dobře? Fabrika na bráně.. "Ahoj Milane, tak už to máš za sebou... " Mistr na dílně: " mašinu máš připravenou, kdy přijdeš?... na kádrovém, šoky: novým kádrovákem fabriky po prověrkách se stal předseda ZO KSČ, současně velitel Lidových milicí TOS Mělník...: "tak Tě soudruhu Friedrichu vítám z čestné občanské povinnosti, vím, že jsi sloužil u speciálního vojska, no Tebe tady budeme potřebovat také v Milici, dostaneš velení družstva..." Nedostanu. Kádrovákovi jsem sdělil, že končím se členstvím v KSČ a o službu v nelegální Milici zájem nemám... " co, co, co...soudruhu..? Doma " Milane jsi blbej? .. Co na to řekne táta? ... "mami, já to TAM!! prožil.." Uplynulo pár týdnů jsem sám, zůstala mi mašina v TOSu, nebylo dost kvalifikovaných dělníků... zůstala mi máma, táta...a deníček... kde asi jsou ti báječní kluci na padácích PD-47...? Mládí je svým způsobem zbrklé a chtivé... potkal jsem slečnu.. a s ní i "soka" .. netrvalo dlouho a došlo na "boj muže proti muži" - spoléhal jsem na holešovskou žíněnku a nevarovala mne zlomená nosní kůstka protivníkova... slíznul jsem rozbitý ret, spolkl slanou chuť krve... poražen... holešovský paragán dostal "mlatu"... Slečna pozorovala boj z povzdálí a zřejmě vyhodnocovala ... na rozbitý ret mi přiložila kapesníček.... Pozdně podzimní výjev měl pokračování .. slečna Olga se zajímala o budování stanoviště pevné podskupiny a teplo vznikající z těsného prostoru.. a měla navíc vše, co velitel Dibelka... rozhled, šarm... inteligenci, logistické myšlení a rozhodování... takže v pozdním jaru 1970 jsem přijal a realizoval myšlenku : vybudovat základnu Mělník.... trvá v pohodě- d o d n e s.... Po čarou: příště : ... a ještě jednou Tatry... deníček vypravuje... Manévry 1970. zdravím Pavle, navazuji na Milanův článek z Pompejí. V roce 1969 jsem dostal povolávací rozkaz na manévry. Jenže, zakrátko byl zrušen. Potom přišel další v roce 1970 do Prostějova. Absolvoval jsem prohlídku na Hradisku v Olomouci, schopen. Přijeli jsme do Prostějova, z nádraží nás odvezli na letiště, kde byly nachystány štábní stany. Po strašné reorginaci a evidenci se část záložáků na to vykašlala a šla do ulic na pivo... později Gusta ROST (vysazovač), prodával pivo přímo na letišti ve stanu. a následek? Kdosi podnapilý z Holešova vytrhl u letištní věže kabel...letiště vyřazeno.. k vyšetření měli přijet až z Prahy. V zálohách Holešova "naprostý bordel" .. byl jsem v asi té polovině, která se z latiště vytratila.. nikdo nás nehledal. Ke vstupu na letiště byla jen závora. Kamarád, přeškolený v Holešově na kuchaře mi povídá: "vezmi si pytel a pojď se mnou fasovat"...no moc se mi nechtělo.. potom - něco do pytle.. něco na prodej civilům.. výnos jsme pod Žudrem propíjeli s Česťou Pasovským... vzbudil nás až chlad rána.... Vojna se ještě ukázala "bojovým poplachem" ... bylo dopoledne a my se opalovali v leže na lehátkách ze stanů... na poplach nikdo nereagoval.. přiběhl "kdosi" v plynové masce - ejhle...on to soudruh podplukovník Mansfeld - "to je nám návštěva..." sundal masku a řval.. pár jej poslechlo, shromáždilo se u závory a "konec poplachu"... Vojáci z povolání z Holešova v Prostějově nebydleli.. dojížděli do Prostějova a ... na cvičení byly povolány tři ročníky...1967-1969... politrukem záloh byl holešovský major UHEREK.. někdo nechal nastoupit zálohy kolem seskokových můstků...UHEREK s potížemi vylezl na můstek třetí a: "pronesl následující proslov: " soudruzi! náš útvar je plně konzolidován, nepřeji si zde žádné názory proti vstupu vojsk..."... výsledkem byl smích a nastoupený tvar se bez rozkazu rozešel...Uherek, drže se jednotlivých můstků, slezl.. a následovaly další tři týdne naprostého bezvládí... žádný výcvik, nic.. potulky po městě, chlast... Tehdy zřejmě velení zjistilo, že "to takhle dále nejde" .. navíc několik vojenských správ neposlalo vysvědčení o způsobilosti k seskokům a další službě u výsadkového vojska...ani můj zdravotní stav potvrzen nebyl. Takže- byl jsem přidělen do posádky radio- vozu. Cíl: TATRY. Místo , kam měla být umístěna radiostanice, nebylo rekognoskováno.. ale v minulosti se tam "utopil" RASKV - vétřieska. Do tohoto radiovozu se nastupovalo přímo ze země... prvně- šel kolem pasák , bača a povídá- "nejezděte tam, v loni se nám tam utopila kráva." ..a stalo se, sledoval jsem, jak radiovůz v hodnotě několika milionů korun se pomalu propadá do bažiny... POPLACH!! Asi za dvě- tři hodiny přijel z Trenčína pásový dělový tahač MAZUR... na nedaleký kmen stromu přivázali lano. a.. na první tah část radiovozu utrhli.... Na tomto cvičení byl i jako motospojka Josef Maiwald, kamarád,.. po vojně jsme spolu skákali v Horním Benešově. A také se věnoval mladým, učil je jezdit přes řeku... Asi druhý, třetí den jsem se tady rozkoukal a v noci jsem si řekl, že bych si zkusil zavysílat.. tabulka bojových signálů tady byla docela k dispozici.. sedl jsem a začal ... My v Holešově jsme "to" vysílali vždy dvakrát, zde jen jednou... Najednou se otevřely dveře radiovozu, řev.. ve dveřích majorka z radiového odposlechu ... vykázal jsem ji.. zuřila.. sebrala mi samopal vz.58 a už jí nebylo... jenže, v samopalu byl i zásobník s asi 10-15-ti ostrými... Ráno jsem se oholil, vzal láhev koňaku a .. sdělil, že jsem záložák, mám rodinu... pochopila... Končilo cvičení, ustlal jsem si v doprovodném vozidle, měl jsem spacák z padáku..náraz, úder do hlavy.. řidič v koloně usnul... poslední nástup zálohy byl i vyhlášením povýšených.. dokonce i na četaře.. toho dostal Pepa Špaček.. no, jak jinak .. opili jsme se... desátník v.v. Karel Benda, velitel radiostanice Zdravím Pavle, jedno vojenské cvičení jsem absolvoval spolu s některými z Holešova právě v Prostějově... byli jsme mimo kasárna ve stanech... pěkná zima, nikdo se o nás nestaral, celé noci se topily ohně a popíjela cola s rumem... nevěděli co s námi.. i tohle byl konec "slavného" Holešova... Měj se hezky Honza (Jan Valenta- 1959-1961- 1.prapor VÚ 7374 Holešov) Pod čarou: Dnešní "povídání" mělo být z příspěvků řadových příslušníků VÚ 7374 Holešov posledním...nebude... nějak se stalo, že nám v redaci vypadlo ještě jedno "povídání" veterána Milana Friedricha.. a byla by to veliká škoda, se k němu nevrátit...zase začíná pod Tatrami. ale probíhá i pod volejbalovou sítí v rodném Mělníku... zveřejníme A zase TATRY - překvapení ve vlaku a svatební - hotel PATRIA 1970...
Přílohy:
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 16. říj 2026 16:56 #17266
|
TATRY 1969 - Holešovské POMPEJE- předposlední....
Listuji deníčkem sem a tam... "kdy už?" a vzpomínal jsem na Vánoce dětství... tehdy donesl táta stromek, j ovázaný nějakým motouzem.. maminka: "ještě se párkrát vyspinkáš..." no. zatím je tady ten pivovar.. dostal jsem se k němu jaksi "po haluzi"... nejsem " piva pitel".. zde zřejmě zapracovaL "čurin" ( Karel Linhart, člen naší 1. průzkumné Skupiny v Holešově)... ten uměl setsakra každý alkoholový dýchánek roztočit.. ale kluk a kamarád to byl dobrý- stál jsem vždy na jeho straně... vzpomeňte na můj příběh Malacky.. No, průšvihů není nikdy, zde v Tatrách - dost... a stalo se... Domluvili jsme se - viz začátek příběhu "pivovar", že snědému kapitánovi "zavaříme", když to pivko má tak rád... a stalo se- vrátného pivovaru jsme zabavili, vykouleli sud piva ("padesátku" s tím, že jej kapitánovi předáme v kasárnách...úspěch! --- "soudruhu kapitáne, to je náš dík za sjednání brigády.." .. Kapitán je "akčností" paragánů nadšen, sice nikdo neví, jak sud vrátit do pivovaru a co se sudem v objektu kasáren-- navíc- do pivní pohody přichází další naši kluci- "soudruhu kapitáne, máme pro vás nová špaletová okna a další stavební materiál..." To už ve mně zatrnulo... za pár dnů Mělník.. nebo Sabinov?? Kapitán si rady ví, během víkendu musí vše zmizet.. kam? no k němu... "Tak Friedrichu, to už přestává sranda-- potichu mizím a další "brigády již účasten nejsem..." Zní to paradoxně, ale... já se nudím!!! pár dnů do civilu, dva odkroucené roky a já se nudím, tady pod Tatrami... píše mi Jana... ale... Čas nejlépe utíká, když se pracuje.. a příležitost na víkend se našla...tentokráte v cihelně.... "pojď s námi máknout." Cihelna středověku - úkol- ruční vyndávání horkých cihel z pece... Jarda Prušovič- v Holešově promítač " ukořistil práci fajnovou, dělá na stroji, který zpracovanou hliněnou hmotu řeže na jednotlivé bločky budoucích cihel.. Honza Mauer- v Holešově balič padáků pak tyto vozí na vysokozdvižném vozíku k pecím.. ovšem, teď už to umí, ale když se to učil? opakovaně vysypal cihly na "šrot", znovu je uhníst... a najednou příležitost další... střelnice za Kežmarokem.. připadlo na mne kolečko s maltou a dotaz... "kluci, nechcete tady v Kežmaroku zůstat? jsou zde skvělá děvčata..." Ráno z ruličky metru zůstalo tak na prstýnek...psal se den 23.září 1969.. tedy den před oznámením o "prodloužení vojny" .. jsem v pohodě, čtu dopis od Janičky, ve slovenčině... Milánko, ty jsi taký muoj chrobáčik..." Co by asi na ni řekla moje máma??? Zde jsem den přeskočil... "drama na lovu" bylo v den poté... 24.září 1969... a tehdy se to stalo.... Ranní nástup... "Jaroslav Prušovič, svobodník Milan Friedrich a několik jmen holešováků dalších... vystupte a pojďte se mnou... " svobodník od protiletadlovců nás vede do autoparku... strážný autoparku " čiervené čiapočky" poctivě sčítá...VPŘED!! Otevírá se další závora a další strážný... stojí na svém stanovišti svědomitě, samopal na rozdíl od kolegy z vnitřní stráže na prsou... Slovák... Svobodník od protiletadlovců je Čech na svoji zbrań hrdý.... jako kastelán na Konopišti .. protiletadlová "dvojčata" na obrněných vozidlech.. srovnána do řady .. jedna , druhá, třetí... všechny hlavně v úhlu 45 st. ... poddůstojník to "má za pár" jako my ... je ve svém živlu, ochotně odpovídá na otázky..až si uvědomí, komu..: " zbraň je účinná proti nízkoletícím cílům - předpokladem je vycvičená obsluha.. dvojčata lze spojit na automatickou střelbu a řídít palbu ze střediska..." zde se svobodník odmlčí, prozradil něco, co už neměl? V průběhu výkladu vyleze Jarda Prušovič na sedačku dvojkanonu, zatočí ovládáním a ... svobodník mu nařídí, aby slezl a sám pokračuje ve výkladu.. vyleze na místo uvolněné Prušovičem a roztočí hlavně kolem dokola... hlavně se vlní jako při valčíku.. nádhera..." tak tohle je vrchol výcviku obsluhy.." výstřely se provádí nohou... Ptáme se a ptáme- svobodník se rozplývá až se rozhlédne- a co tady my? .." no, chlapi, z těch kanonů se už sice dlouho nestřílelo, ale jsou v bojové pohotovosti a musí se vyčistit.." Z budovy vynáší kbelíky s nějakým čistidlem, hadry, zase kusy padákoviny- sakra, kde se to tady bere? a "pucvol".. savé hadry nařezané na kusy. Svobodník má zato, že nám vše objasnil, musí se vrátit na rotu- "jo, chlapi, asi se na vás přijde podívat velitel, má hodnost plukovníka a rád řve.. tak bacha!! " na oběd vás odvedu.." jinak na to máte celý den! Osaměli jsme, z povzdálí nás sleduje za zamčenou bránou strážný.. přechází sem tam.. ruce v kapsách, znuděný.. Svobodník zmizel- my hbitě do sedáků kanonů a točíme kličkami jako pominutí... dva dvojkanony vedle sebe.. jedeme hlavněmi nahoru, dolů .. skvělý pouťový kolotoč. Pouťová euforie, chce se nám zpívat.. chce se mi zkusit onu zmiňovanou vlnu, jenž "tvoří MISTRA zbraně" ... PRÁSK! Zasekly se do sebe čtyři hlavně - to díky "vlně"... ta se sice podařila.. kličky ovládání ztuhly.. nejde s nimi pohnout... skupina našich, kteří čistí s námi se k nám seběhla.. průser!! těsně před civilem.."ohrožení bojeschopnosti ".. no nazdar... ovšem, holešovská solidarita- kluci přináší jakousi silnou tyč... hlavně oddělit ale nelze... někdo z našich sehnal v boudě na čištění železný "pajcr" (odolné ocelové páčidlo- pozn. redakce)..NIC, jen odřený lak na hlavních. Hlavně KLID... děláme, že čistíme- pomalu se k nám blíží skupinka důstojníků, v čele soudruh plukovník... hodí na nás pohled---a otáčí se do své skupiny... jdou dále. Navíc, do prostoru autoparku přišli řidiči oněch bojových vozidel, , dělají si zde údržbu a naší vyděšené skupině se nevěnují... Pokud jsem v této chvíli byl za něco, snad i někomu vděčen, bylo to moje vyučení v TOS Mělník... zde když vyjel stůl z lože na mašině, čas od času se to stalo, páčili jsme jej .. trvalo to někdy hodnou chvíli, ALE?? pomalým posunem si skočil zpět... Náhoda sebou tu a tam přináší štěstí... dnes tomu chtěla .. přiloudal se k nám nějaký řidič, jak se později představil.. Fero... "kurva, čo to tuná robítě.." vlezl do kabiny obrněnce, nastartoval motor, přepnul na automat- my asi čtyři páčili na zaklesnutých hlavních - napadlo mne: jako naši vládní představitelé s rusáky v Praze na Ruzyni " ... PRÁSK! hlavně od sebe odskakují, co matkou přistižení milenci.. nebo jako tětiva luku.. hýkali jsme radostí oslů a Ferko nechápal.. " čo, čo? " naše radost byla strhující ... kameny dunivě padající do propasti v Tatrách... s Ferkem jsme se domluvili, vycházka. jak jinak - na černo ... Ferko ji měl legálně", ale do kasáren jsme přišli opilí všichni...my platili Ferkovi ... dozorčí na bráně se otočil zády ... Autor Milan Friedrich, editorka R/7. Na závěru krátké video: to byly ty PLK (Protiletecké kanony..typu 1953/1959 "dvojkanon" našla R/2
Přílohy:
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 12. říj 2026 16:10 #17265
|
Říjen 1969- Tatranská absurdita ....
17.říjen 1969 byl dnem vpravdě hektickým... kam byl Dibelka odveden jsme zprvu nevěděli... jeho postel byla vzorně ustlána, všechny věci, které si nevzal s sebou, jsme mu dali do vaku... a hned to začalo..: jednoho po druhém si nás znovu volali, výslech, výslech, výslech... nevím kdy, ale ukončeno to bylo nástupem "holešovských" v kinosále... a zase, jako "u nás" žvanivá prohlášení o nutnosti dodržovat kázeň a ... následně- zrušeny Tatry - zrušeny pracovní smlouvy podniků s námi... náš poznatek- "voni na Joudu nic nemaj, dyk by tak neblbli.." a vlastně to pro nás kolem Dibelky skončilo... Nedá mi to, vracím se k deníčku a musím uznat, že píšu páté přes deváté a po tolika letech se sám v tom skoro nemůžu vyznat, ale.. živé zůstaly dvě vzpomínky, jedna na fotografiích, druhá, řečeno v nadsázce- v srdci... vrátil jsem se na úplný začátek naší anabáze- do začátku srpna 1969... tehdy mne ovládaly dvě věci: létající vrtulníky a slečna slovenského temperamentu- představila se jako Jana. Vlastně, 7. srpna 1969 jsme to měli za "47"... přišel balík od mámy a smutek... co doma? v Mělníku...??? Část holek odjížděla, Jana zůstala- já s ní... ven jsem šel "načerno"... a zůstal po půlnoci ..do kasáren zadem... strážný Čech... samopal na zádech... "kamo, nemáš retko"? nemám, ale za chvíli přijdou další kluci... kuřáci... za kolik to máš?" "Kurva, ani se neptej!!" Druhý den byla sobota, obvyklý " hospodářský den" , z kasáren jsem "zdrhl" již poměrně brzy odpoledne, stopnul "Moskviče" .. dotazy na červený baret ... údiv, co tu paragáni dělají u dělostřelců..? Jana na mne čekala v "Salaši".. a tentokrát jsme se "naprali" oba... její objetí bylo žhavé, zkušené.. " byl jsem Věrušce nevěrný, nebo jsem se stal konečně chlapem??? " Nad ránem ... v nočním stolku foťák a v něm spousta fotek...neděli jsem proflákal... Ale, zkrátka jsem nepřišel... nákladní vrtulník MI 8-T ... létal na Solisko-- s německou imatrikulací DM-SPB. Ráno jej vysvlékají z nočního kabátku- jsme u toho, právě teď jsme přijeli... ale létají tak do 10.30, poté se vzduch prudce ohřeje.. takže posádka má nucenou přestávku- důvodem jsou propady, ty se těžko kočírují, zkoušelo se prý prodloužení závěsných lan- ne - pád vrtulníku nikdo riskovat nebude... další starty až pozdě odpoledne... posádky se střídají, je to mimořádně nebezpečná práce... přitom mají nasmlouvaný termín, do kdy " to musí zvládnout.." pokecáme s nimi, docela příjemní chlapíci, náš baret jim imponuje... My jsme s Ivanem z vrtulníku unešeni. A denně se u něj "tetelíme"... A ještě jeden vrtulník- MI-4 : přivezl do kasáren vyšetřovací komisi k Joudovi.. kde u kasáren přistál? nevím.. ale prohlédl jsem si ho!! Dneska jsem musel zůstat sám... hlavu jako "Mědenec" jak by řekla naše babička. ( Měděnec je městěčko v Krušných horách, kde se těžila železná ruda- pozn. redakce..) já revanšista ... to jsem celý já! Ublíží-li někdo, někomu, je nutno jej potrestat. Tady nám bylo a je ubližováno opakovaně... Ale jak? Začínám škodit... "aby dušička měla pokoj" prvně: vypůjčil jsem si v útvarové knihovně knihu " Vojenská letadla" no, nevím jak, ale kniha se mi "ztratila" - poznámka... nakonec jsem ji zaplatil, ale !!!! mám ji!- je vzpomínkou na ony časy...! Ale, mám přístup do skladů zdejšího útvaru, všude jsou části vysloužilých padáků, vrchlíky na krytí oken, závěsy na chodbách, zakrytí regálů.. ani v Holešově jsem tolik padákoviny neviděl... no "nevím jak se to stalo, ale náhle zde padákovina záhadně mizela...!" Vzpomněl jsem na našeho bývalého staršinu Chmelíka, (kde je mu dneska konec? šel sloužit do Prostějova..." vy nekradete, vy zachraňujete věci přenesením do prostředí, které je- oproti stavu předchozímu- potřebuje..." Tak to nějak zdůvodňoval, když jsme mu doplňovali sklad ztracených věcí... A dalším mým argumentem: Jsme na Slovensku, kraji Jánošíka, kde jinde by se měly uplatnit jeho kousky ? Vždyť on bohatým bral, chudým dával ..( pozn.redakce.. zde se autor trochu mýlí.. Jánošík bral všem, bohatým i chudým a "dával" asi jenom Eržice)... V této době jsem byl ještě členem KSČ, vystoupil jsem z ní až ve fabrice.. a tady jsem dost těžce nesl rozklad armády...stejně jako v Holešově zde byl zaveden "styl Bodnarik" .. někteří kluci poté, co jsme přestali pracovat (nebo se flákat) v horách chodili důstojníkům z posádky "dělat" na na chaty- dostávali jen kus žvance- kradli, kde se dalo- nejvíce z pracovišť, kam byli přiděleni stavební materiál- já jsem zůstal jen u té padákoviny a nikomu na stavbu pracovat nechodil... Probírám se kusými záznamy v deníčku, nic souvislého - šel den za dnem... takže takový "kaleidoskop": Skončil srpen 1969- září... odvinul jsem zbytek metru.. tak ten nedostříhám.. budu doma... co mne čeká? civil, fabrika, kluci v civilu? nějaká holka? ležel jsem na posteli, ruce pod hlavou... viděl jsem soutok Labe s Vltavou, kde jsme se s klukama koupali.. sakra, to zase všechno bude!!! Jsem zařazen do party, která předtím dělala úpravy překážkové dráhy, umím pracovat s kovem, svařovat.. to se tady hodilo a bylo mi to "k dobru".. takže jsem se zase dostal ven, střídavě "makáme" v Lomnici, nebo nás vozí do Smokovce.. Jsem v partě s Pepou Foukalem, dobrý kluk, trochu na holky.. a ony na něho... ve Smokovci jsme zahazovali plynové potrubí.. horko.. bez košil.. každý vymakaná postava cca 64 kg...pohled na nahá těla chlapů evokuje- a tak Pepovi čerstvě zamilovaná dívčina nosila zbytky náplní sladkých šátečků... a nepracovala tam jen ona... a tak nás bylo najednou sedm a to už neunesla nejenom srdéčka, ale i mistr pekárny... že se mu ztrácelo pečivo, by asi krátkodobě přežil, ale že se rozvrátila pracovní kázeň nejen učnic, ale i zralých mamin... Na místo samé přijeli dva příslušníci SNB.. my měli "po vtákách" a zase- Terazky!! "Čo, čo.. kam vás pošlem... tam.." jenže na Dibelku se to už svést nedalo... a Terazky po dalších mimořádkách u útvaru netoužil... z místa nás převeleli a bylo... jak to Foukal dořešil, už mé kompetenci nebylo.. ale rohlíčky, čerstvě vypečené... no! Štěstí se k "vyvoleným" zády neotáčí... mým dalším působištěm se stal pivovar... začalo to tím, že k nám na barák přišel, jako velitel roty, kapitán cikánského původu... uvedl se dobře. naši podoručíci jej "brali".. začalo to totiž "chlastem".. miloval pivo v jakémkoliv množství a na ten pivovar měl kontakt... Exkurz: Po velkém požáru Popradu , na náměstí, kde stál původně dřevěný dům, postavil v roce 1731 spišský Němec Jakub Emmerici dům kamenný, pro budoucí potomky nechal vytesat nápis : "Soli Deo Gloria" "Jen Bohu patří sláva" ... Uherská královna Marie Terezie v roce 1778 potvrdila Popradu právo vaření piva (bylo už i předtím, pozn.redakce).. povolení se týkalo 19 domů,ve kterých vařili pivo měšťané, ti jej mohli i čepovat... Tehdy vařily pivo většinou ženy... Pivovar, ve kterém jsem pracoval s kapitánem, byl pivovar popradský .. v roce 1812 vaření domácího piva v Popradu zaniklo... Byly dva dny- čtvrtek a pátek koncem září.. a po práci dostaneme malý sud piva a navíc tašku piv lahvových.. ty doneseme do kasáren. Den druhý- to samé, ale už jen pivo lahvové, zvětšené o ta piva, která se ztratila během dne... jenže- to nestačilo... Stalo se totiž zase neuvěřitelné.. v tuto dobu jsme měli být již v civilu... ten den ( 24.09.1969) nás nechali nastoupit do kinosálu a sdělili nám, že domů jdeme až za sedm dnů... zdůvodnění- žádné... mručení, "nálada strašná"... byl velen rozchod...a výstraha: " kdo chce skončit jako Dibelka...?" příště: a co bylo dále.... Tatry 1969 asi 15/16.10.2026 R/M.F. editorka R/7, snímky R/2
Přílohy:
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 12. říj 2026 15:59 #17263
|
TATRY -srpen 1969 ... "synonymum "jouda" a co bylo dále...
" Jouda", jak ví sečtělejší - patří dle "Slovníku nespisovné češtiny" člověku označeného za hlupáka, člověka naivního, důvěřivého, prostě " troubu".. v podstatě se sice nejedná o slovo sprosté, ale také žádná "havaj"..nepatří mezi spisovné a používá se jako hanlivé... Kdo jej četaři absolventovi (později podporučíku Dibelkovi) přiřkl, nelze s odstupem doby zjistit, faktem je, že jej Dibelka přijal s velkorysostí sobě vlastní... Napsal jsem vícekráte. Dibelka byl jako člověk účastník tehdejší vojenské mašinerie výjimečný! Jen se vracím malý kousek zpět na mé líčení z onoho "cvičení na letišti u Bratislavy.." v Holešově poplach, kontarozvědčíci oči na vrcholu hlavy.." zpráva, že jsme dezertovali do Rakouska, velitel roty se staršinou nás hledají v okolí Bratislavy.." my v kasárnách.. Jouda při výsleších odzbrojuje klidem a perfektní znalostí předpisů.. a jím!! odzbrojení v š i c h n i důstojníci ze štábu, kteří si u nás podávali dveře... Naším prvým problémem v novém působišti se stal " major Terazky" a naše "čiervene čiapočky" .. krátce po našem kolektivním odmítnutí " přejít" na klasické lodičky zrušil individuální vycházky " čierveným čiapočkám .... Dibelka hbitě vyčetl, že v ČSLA (Československé lidové armádě) nelze "kolektivní trest" použít... tedy... "kolektivní vycházky zakázat nelze"... Následně obešel všechny, kdož mají zájem o "koletivní vycházku" za účelem kulturního vyžití, zkontroloval jako "staršina" roty ústroj, vyleštěné polobotky, kapesníky a...? jednotku nechal nastoupit "do husího tvaru" , vyvedl nás kolem vyděšeného strážného vnitřní stráže mimo prostor kasáren a takto seřazeni jsme pochodovali po pěšině kolem "smrduté říčky" směrem do města... netrvalo dlouho a dojel nás na kole dozorčí posádky.. "čo sa toto tu robí"? Dibelka zavelel "zastavit stát"- vlevo v bok a " soudruhu majore, vedu jednotku na společnou vycházku..." Důstojník si nevěděl rady: " Takto to nije je možné.. vo husiacem tvaru.. všici nastupi u brány kasáren" nasedl na kolo a my jsme se u brány spořádaně shromáždili... dozorčí vyšel ven, spočítal nás a Dibelkovi podepsal společnou vycházku do 22.hodin... Dibelka měl ovšem jednu výhodu, jako důstojník měl volný pohyb, nemusel o žádnou vycházku žádat, leda by chtěl opustit prostor posádky... takže v jednom dalším dopoledni zašel do města a na poliklinice vyjednal hromadný odběr krve.. a to stálo zato.. každý jsme dostali 160,-Kčs a opuletní svačinu s kávou...v ten den jsme byli u odběru téměř všichni, kdož prošli prohlídkou... den volna a Terazky byl zlostí bez sebe... bylo 4.9.1969... a mám krev B Rh plus... Ovšem... když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí.. a neb? pýcha předchází pádu... Stalo se to tak: Po konfliktech s Terazkim se rozšířila fáma, že nás propustí do civilu dříve, když nebudeme dělat.. odrazem byly i stížnosti z pracovišť na útěky, neplnění předepsaných úkolů... Terazky to řešil po svém.. vyslal kontrolní skupiny důstojníků útvaru, jezdili v Gazech a "uprchlíky" odchytávali, ztotožňovali a hlásili na útvar.." Ale, "nelítal v tom jen " Tarazky, on byl "nástrojem".. ale podnětem? Jak jsem uvedl v začátečních vyprávěních, měli jsme na stavbě stavbyvedoucího, který nám přál...ten kamsi dlouhodobě odejel a na jeho místo přišel první z mistrů...naprosto nesnášel češtinu.. vyložený nacionalista... přivítal nás " líní čehúni z Prahy"... a atmosféra "spolupráce se zrodila na to tata.." Večer na světnici na to regoval Tóny Pavézka: "kluci, vzpomínáte jak jsme prvně dělali na tom odpadu u hoteliu Patria? měli tam malý jeřáb, na něm uvázanou takovou lornu a tahali v ní části těch rozstřílených kamenů a drtě...ti jeho chlapi jich dělali šest .. my i dvanáct.. prý jim kazíme j normy - pro prachy...a to je zle!! a jsme tu jen na prachy... a vzpomeňte si, přišli s tím mistrem, co nás dneska seřval a ukazovali nám papír, kolik posílají do kasáren... Nikdo nevěří, že dostáváme jen žold a za práci nic... A hrom práskl: Do diskuze vstoupil Vlasta Prokop... "chlapi, neměli bychom to s těmi výlety přehánět.." odpověď je spontání..."ať jdou do prdele, co nám můžou udělat? za pár dní civil..." následovala sobota 16.srpna 1969 - z pracovišť jsme byli staženi do kasáren...co se děje? budou první "oslavy" okupace? - ne začali jsme- uzavřeni v kasárnách, opravovat překážkovou dráhu. Prý začaly platit normy podle armády Sovětů. A zase- vycházky nikde, nástupy, přepočítívání - no, drží nás zkrátka... Navečer jsem našel na klubovně Dibelku- Pepu Joudu... studoval vojenský předpis a dělal si poznámky.. otočil se na mne: " Ty. Milane.." zpozorněl jsem, Jouda mne jinak vždy oslovoval " Vierko.."... "Zdůvodni mi, že je tvé jméno mezi těmi "ztotožněnými vojáky?"... Joudovi se lhát nesluší, řeknu mu po pravdě že nás zkontrolovali a zadrželi na stavbě hotelu Patrie.. tehdy jsme se byli v kanceláři poptat, co se děje, proč pro nás již několik dnů nikdo nepřijel.. přiznal jsem mu také, jak to děláme, ale vlastně neděláme.... Dibelka jen pokýval hlavou.. byl to můj velitel 1.skupiny v Holešově, byl mi blízký nejen jako velitel, ale i jako člověk... I v tomto okamžiku, kdy zjišťoval fakta ... najednou byl v mých očích jako Chod Jan Sladký Kozina a " hin sa hukáže.. Exkurs: Každý, kdo se dočte v mém vyprávění až sem, musí nabýt dojmu, že jsme si nynější situaci zavinili sami... místo přidělené práce courání po horách, že je nám jedno, stěžují-li si podniky na nás v kasárnách.. ale? je to pravda ?byla to pravda...??? Ano, v každé armádě na světě, aby byla armáda armádou, platí řády, předpisy, hierarchie nadřízenosti... voják má právo stížnosti- ale! až poté kdy rozkaz vykoná... Zde? na rozdíl od výsadkového pluku, zde nic neplatí, jen bezmezná podřízenost... a že si naši důstojníci stěžovali? n e p ř í p u s n é !! odchod! A ukázala se: byli jsme postupně u útvaru voláni do kanceláře politického pracovníka .. u stolu seděli tři důstojníci.. každému z nás byl předložen seznam absencí tak, jak byly zjištěny a večer jsme si mezi sebou šeptem sdělovali dojmy.. všem byla položena otázka..." kdo vás naváděl k absenci na pracovištích"? .. vždy padlo jméno "podporučík Dibelka.." protokol jsme podepsali všichni.... 16. září 1969 kontrola na pracovišti v pekárnách...odvezena trojice vojáků, kteří nechtěli v pekárnách pracovat... po večerce ve 22.30 bylo rozsvíceno, ve dveřích stála dvojice vojáků se samopaly... k posteli Joudy přistoupili dva důstojníci.. jeden v hodnosti podplukovníka se představil jako vojenský propkurátor... "podporučíku Dibelko, jste zatčen.. oblečte se a pojďte s námi... Do rána nikdo nezahmouřil oko... krátce na to s posměšným šklebem Terasky sdělil... " váš vuodca je terazky v arestě v Sabinově, vzburenci..." Uplynul čas... z říčky "smrduté" se stala lázeňská, popradská atrakce.. na jedné z misí jsme se zase s JOUDOU setkali...už mi zase říkal Milane.. ale!! byl to stále ten moudrý, skvělý ČLOVĚK... asi za dva roky poté, co byla pořízena tato fotodokumuntace, dostal povolávací rozkaz do "Modré roty".... tak nadporučíku v záloze ... BOJ! Příště: Tatranská absurdita podzimu 1969... kaleidoskop- rychlé střídání tatranských událostí..... Omluva naším slovenským kamarádům... v redakci nemáme slovenskou klávesnici, ani znalost spisové slovenštiny, takže... berme to jako všechno z doby tehdejší.." čo bolo, to bolo.. v nadsázce! redakce. Snímky: npor.v.v. J.Dibelka vlevo.... vpravo s veteránem - autorem vzpomínek svob.v.v. dtarším průzkumníkem Milanem Friedrichem... archiv - autorsky chráněno!
Přílohy:
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 28. zář 2026 06:19 #17255
|
Rapsodie v khaki...srpen 1969- Tatry...
Moje další vyprávění: Deníček - sobota 9.8.1969 Opět "děláme" , ale ne na stavbě, ale na kamenech Štrbského plesa. Naše pohledy nesměřují na vrcholy Tater, ale na několik zde se slunících děvčátek..."od slov k činům" .. stačí jich několik a děvčátka jsou "rozdělena".. klíč, podle jakého je? ... ... pocitový... děvčata bydlí ve Štrbě.. smíme je již i doprovodit a domlouváme další rande.. už ne jen na kamenech... Já doháním, co jsem na "Věrušce" zameškal.. Tentokráte se můj cíl jmenuje JANA...je skvělá, bude skvělá? jak? Den další přináší "pařbu" v podniku - zde velmi známém pod slovensky příhodným názvem "SALAŠ"... vzniká fotka, kde nade mnou stojí Koloman Gök... fotbalista... úžasný sportovní poctivec a naděje v pozdější reprezentaci ČSR. U nás hrál za Duklu Holešov.. zde ihned místo stavby je v kádru Popradu...po návratu do civilu ve SLOVANU BRATISLAVA a v reprezentaci... kdo zná dějiny československého fotbalu, vybaví se mu i legendární "Panenkova penalta"... Exkurs: V roce 2025 (loni)- jsem na nějaké vojenské akci oslovil reprezentanta Karla DOBIÁŠE.. samozřejmě - pochlubil jsem se společnou službou u 7.výsadkového pluku s Kolomanem... najednou se vyrojil vějíř vzpomínek. I ta smutná: Koloman tragicky zemřel v Rakousku následkem dopravní nehody... moje holešovské vzpomínky- hráli jsme bosky. ON byl vždy o dva kroky napřed s citem pro hru.. mne hrát s ním těšilo, jako kluka kuličky.. radost, prostě - radost... hrát FÉR! nefaulovat... Koloman byl absolventem holešovské ŠDZ a po srpnu 1968 byl vyřazen v hodnosti četaře absolventa a převzal velení páté Skupiny naší 3.roty. Zde v Tatrách jej mimo kulatého míče zaujala jedna z dívek .. koncem týdne dívky odjíždí... doprovázíme je k vlaku.. Koloman zde není tak mu JI fotíme ...stojí s jízdním kolem... kde je Koloman, nevím.. prý má službu- ale? Moje událost týdne je prozaická,"lásky nám odvážejí".. jako "pomstu" si kupuji jízdenku ze Štrby do Popradu.. jinak? zásadně jezdím "na černo"... Deníček: HORY.... Výlet první se konal beze mne- cílem byl ? byla? KRIVÁŇ . Jdu s několika do Mlýnské doliny.. ale jen k vodopádu. Všude mraky lidí.. vybavení ? Nás zajímá vybavení jiné.. leží na horkých kamenech ... žádné Věruščiny "nulky" hotelu Slavia Holešov... pevné, slovenské, živené "oštiepky"... j...opalují se "bez"..( nahoře..) ACH BOŽE, tolik slovenské krásy.... Zážitky z hor... Cílem prvního velkého výletu byl Kriváň. Ovšem, nešli jsme jako rota na 1.máje- vedu "svoji" skupinku do Mlýnské doliny...cílem je vodopád. Zde zase- houfy lidí a? dívky na kamenech a snad je to zde fenoménem- zase nahoře "bez" .. a my? puberťáci? chováme se jako "stádo" a předvádíme se.. dívky nás sledují ... ale "žensky"... jako když kdyby... Prvně, co nás napadá..: lezeme po skalách bez jištění, kamzíci "hadr" .. vyznačené turistické cesty? ha! ale najednou nahoře je skutečné stádo kamzíků.. vydáme se za nimi s nadějí na extra fotky- výsledek? NIC.. risk zhola zbytečný. Honit kamzíky ve volné přírodě většině lidu vhodným nepřijde, nám ano- před sebou máme stádečko ... odhadem asi dvacet kusů, pádí si to docela svižně kamennou úžlabinou, my skočíme do "vodopádu kamenné suti" a jedeme lavinou za nimi... jenže: "štěstěna, ta skvělá dáma" mne upozornila, že zde začíná sráz kolmých stěn- výšky nezanedbatelné.. cca 100 m a nad nimi se šklebí stařenka SMRT... Večer se dělíme o zážitky, my vyprávíme o Mlýnské dolině s vodopády, kluci o Kriváni, ovšem, my vítězíme svými pohledy na "krásy" na kamenech vodopádů... a než usínáme ve zdravém tatranském povětří- je jasný plán! Mlýnská dolina s vodopády! Stále panuje skvělé slunečné počasí.. rok výcviku v Holešově, rozcvičky a běhy se zde sjednocují ve zdrcující tempo.. ženeme se výš a výše.. nic nás nevaruje.. jak v oné revoluční písni..(od lodi k lodi, od fabriky k fabrice jdem..) zde od plesa k plesu, skal v pravo- levo... každý chce být vítězem- bez ohledu na cokoliv.. Pohled je to nádherný- nahlížíme "do srdce tatranských hor..." Obešli jsme "PATRII" a vracíme se Mengusovskou dolinou zpět... jdeme zkratkou ke Štrbskému plesu a "šok"- za celých svých devatenáct let jsem to neviděl- na rozhraní kleti a smrků... modré pole .. rostlinky vysoké asi 10 cm obalené borůvkami. prostě modro a stačilo jen- pokleknout... a ještě jeden poznatek z pohledu dneška- nikde žádné klíště... Exkurz: Patria je prvním vrcholem na hřebeni Bašt- odděluje Mlýnskou dolinu od doliny Mengusovsko v nadmořské výšce 2203 m (poz.redakce). Zdeněk TUZAR starší průzkumník Skupiny hloubkového průzkumu třetí roty 1968- ( člen skupiny na bráně holešovských kasáren v době příjezdu okupační jednotky- 1 praporčík: nadrotmistr Pavel Chmelík a tři příslušníci- všichni jen útočné nože.. pozn. redakce) se Zdeňkem jsem zažil něco, co dneska a do dneška, nechápu: jak se zhoršovaly podmínky naší brigády v Tatrách (příběh pozdější) , jsme se přihlašovali na různá pracoviště- tím jsme získali podmínky pro výlety v celém panoramatu centrálních Tater tak, jak jsme je viděli z kasáren v Popradu. (výjimkou byl Gerlach, ten byl časově náročný, museli bychom mít průvodce a nebyl čas..) Zdeno je lišák! jednoho dne (datum jsem si nezapsal) mne hecoval.. přihlásili jsme se na práci ve Smokovci.. samozřejmě hned po jakémsi pracovním "nevýkonu" jsme vyrazili zkratkami přes Hrebienok ... kletí vzhůru na Skalnaté pleso... cíl? nechci ani domyslet... Počasí se zhoršuje , lanovka na Lomnický štít se ztrácí v mlze, poté i v mracích, jdeme.. vodítkem nad námi je zvuk lanovky.. najednou němčina.. kde se vzala tu se vzala trojice ... dva chlápci s holkou ve květovaných šatech a lodičkách...vrací se udiveni, kam se my to ženeme... holka se drží ocelového řetězu a piští... My pokračujeme..ztuha, stoupání je stále prudší, držíme se ocelových lan a? horní podpěrný stožár lankovky .. a PÁN HOR nás odměňuje- rozhrnuje oponu mračen, my podlézáme zábradlí vyhlídky a? JSME na Lomničáku!!! A ne sami, kousek od nás prolézá skupinka horolezců, polština a údiv? kde máte lana, jištění? Vzájemné propojení... ??? My? potrhané "šedesátky", okopané kanady ale !!!červené barety československých výsadkářů... Polák, asi vedoucí výstupu se ptá: "co tu děláte? kde máte vybavení, jak jste se sem dostali?... Zdeněk zamachroval- my jsme paragáni z Holešova a tohle je běžný výcvik...Polákovi vypadnou oči z důlků... ale, foťák sebou neměli... tak mi nezbylo, než vejít dovnitř recepce a koupit pohlednici s razítkem.. Zdeno je netrpělivý, "vole, musíme dolů, za chvíli bude tma".. Vracíme se pod řetězy a dilema: "pod řetězem máme lézt po prdeli nebo obráceně?" .. nakonec jsem Zdeňka dohnal- odměnou byly roztržené mraky a ? výška"!!! Zastavili jsme se na malé plošince. scenerie Skalnatého plesa... ale ? také "malá dušička"... nevím jak Zdeno, asi je na tom stejně a ale hecuje..posbírám své "morálně volní vlastnosti" , musel jsem je hledat usilovně- ztratily se někde v těch šutrech a nakoec, co nám zbývá než se vrátit dolů ? .slézám " abych neudělal potem páchnoucímu červenému baretu ostudu ! A jsme na Skalnatém plesu, už se hodně stmívá a my jedeme do kasáren- jak jinak než - STOPEM... Osprchoval jsem se a ještě jsem si zašel zahrát volejbálek... Ráno jsem si do deníčku dopsal: blůzu jsem si schoval do kletě, takže na Lomničák jsem lezl jen v košili. Dolů, na Skalnaté pleso nám to trvalo tři a půl hodiny... ale důkaz mám: pohlednice s razítkem z Lomničáku je uložena v mé kronice. A ještě jedou Tatry: Zdeněk TUZAR: "Satanova skála" vzpomínka.... Už jsme byli v civilu a bydleli se Zdenou poměrně nedaleko od sebe...a vzpomínky na naši tatranskou anabázi se rojily, jako včely v květnu... "Ty, Milane, když jsme pořád v těch Tatrách..." Vyhnuli jsme se jedné ze směn s tím, že vylezeme co nejvýše do skal. "Mrkněme na okolí, na plesa.. kdo ví, kdy se sem v civilu dostaneme..." Nevím proč se mi v ten čas lézt nechtělo.. "Jdi Zdeno sám, já se tady budu raději kochat u cesty turistkami.. možná že kolem polezou i horolezkyně.. počkám tady na Tebe u cvičné lezecké stěny.." " Zdeno je kamarád a pochopil.. od tého chvíle začíná jeho příběh: " No, nechám Milana chrápat... vylézám jakousi prasklinou, vypadá to jako stezka pro kamzíky, ale jde to, blbě, ale jde... do prostoru nevidím a myslím, že jsem docela zabloudil... postupně se tady ztrácím... "Kurva", odkud jsem vlastně přišel? A výhledy do okolí žádné, jen ta úzká cestička, po které jsem přišel. A hle, výstupek, snad bude pěkný pohled... výstupek je tak třicet na třicet, špičky kanad mám v prostoru, drží mne záda tvrdě přitisknutá ke stěně skály. Musím se nějak obrátit a ... mozek pracuje na plné obrátky, pohled dolů je tristní, asi tak 150 m volného prostoru... brní mne nohy strachem a chce se mi najednou strašně čurat.. po centimetrech jsem pohybem chodidlo - chodidloo z výstupku slezl... vyčural se, sedl.. vrátil se k "Vierce" řvoucí na mne:.. "Kde jsi sakra? jsi pryč skoro 4 hodiny..." Mlčel jsem, co na to říci... ale potom se začalo mluvit o holkách na červeném laně lezoucí po cvičné stěně... téma "tatranské dcerenky" jsou tematem vděčným... večer ležím na kavalci, nohy podložené polštářem a v ruce brožuru: " Nebezpečí číhající ze skal na návštěvníky Tater" . Vierka leží vedle a zírá do stropu... "Ty Věrko ... " tělem mi prochází mrazivý pocit jako tam... tam na tom úzkém výstupku... odtud nedávno spadl známý horolezec ... roztříšen pádem 150 metrů na skály...skoro nic z něj nezbylo.. jen lana, skoby, cepín, přilba ...a... snášeli jej v pytlu... Tenkrát v Tatrách jsem to nikomu nevyprávěl...až dneska... "ty vole!!!" nalej! R/Milan Friedrich, editorka oaní Olga Friedrichová, fotodokumentace paní Iren a Spasová
Přílohy:
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 17. zář 2026 19:54 #17252
|
Rapsodie v khaki.. Tatry : červenec- srpen- září 1969.
Středa 6.8.1969 staršinovi naší nové roty odevzdáváme naše výsadkářské "devatenáctky", loučíme se s nimi jako by byly od mámy, fasujeme "bígovské " šedesátky.. jsou nám všem velké- takže je zkracují... staršina inkasuje po pěti korunách... v Holešově nevídané! Abovo ... z latiny do češtiny- tedy"od začátku.." POPRAD... ubytování v kasárnách proběhlo "preventivně" tak, že jsme byli rozděleni do několika budov. Na posteli "ešus"- jinak "jídelní nádobí" . Holešov ale nezapřete- udržují se "vojenské ubytovací zásady"..stavěn je "dozorčí roty", skupinám velí naši poddůstojníci- absolventi Školy důstojníků v záloze z Holešova. Někteří již mají "nakročeno" do hodnosti důstojníků... Místo pro dozorčího roty je i místem uložení našich vycházkových stejnokrojů a co je podstatné? máme vycházky a píší nám je naši" ... Za kasárny teče říčka sycená asi sirovodíkem.. "nám smradlavá" .. jiným léčivá.. nakonec nemáme nic lepšího,chodíme se tam ke stavidlu koupat, na improvizovaném hřišťátku lze hrát volejbal i fotbálek...a kondičně běžet až k prameni říčky.. je vydatný a docela teplý.... Současnost: řeka v roce 1969, jak ji viděl a koupal se v ní, podle rodáků z Popradu nikdy nezamrzala, měla nepřirozeně vysokou teplotu a obyvatelé Popradu se v ní koupali také, nebo v zimě chodili sledovat stoupající páru.. kasárna v roce 2026 již léta neesistují a na pramenu oné říčky stojí dnes rozsáhlý odpočinkový areál (bazény s teplou, minerální vodou...) Šokem pro naši redakci je fakt, že mi někdo z Popradských už četl text vzpomínek svobodníka Milana Friedricha "pod rukama" a ihned reagoval.. Poprad - termální pramen. V současnosti Aqua City Poprad. Během krátkého pobytu zjišťujeme naše nové zařazení- jsme u útvaru "druhého sledu" protiletadlovců a hned první "mazácký vjem"- slouží zde i pár oficírů, podle chování z trestu a frustraci ze svého zařazení vychytáme my... "Major Terazky"... stal se jím důstojník menšího vzrůstu v hodnosti majora ... jeden z naších "starých" podporučíků nás nechal nastoupit na "buzeráku" ; major se vypjal na špičky a pozdravil: " sudruhovia.." zatřepala se mu ruka a "je to on, živá postavička z Černých baronů" ... smích z nastoupených řad pochopil.... Kdo nepochopil, byli důstojníci nového útvaru... Proč? bylo už mezi námi několik našich absolventů školy důstojníků v záloze - tykáme si s nimi a dokonce ve směně na škrbání brambor škrabou s námi.. to jim bylo zdejším velením vytýkáno. Přišel den, kdy byl zbytek našich četařů rozkazem přišlým do Popradu povýšen na podporučíky...povelem k rozchodu z nástupu roty jsme novopečené "oficíry" svázali padákovými šňůrami a naházeli je- naráz - všech pět- do kasárenského jezírka .. obsahovalo okrasné rybičky a štáb protiletadlovců na ně byl patřičně hrdý.. okrasné rybičky se divily, jak může někdo ve vodě tonout.. štábní důstojníci ne .. topící se naše novopečence po jejich zoufalém volání o pomoc... vylovili. Incident oné události se stal prvou z kuliček na růženci našeho dalšího OSUDU: kuličkou druhou byl vysloven ne sice rozkaz, ale "požadavek" Terazkyho aby u jeho útvaru nebyly nošeny ony " smiešne čápočky"...nasadit lodičky... !!! Před nastoupenou jednotku vystoupil některý z absolventů povýšených do důstojnické hodnosti: " Soudruhu majore, červený baret je jedním ze znaků řádně dosaženého symbolu třídního výsadkáře...je zaručen vojenským předpisem a je tedy na něj právní nárok....Terazky na podporučíka hleděl jako Terazky na fotoaparát... " Velte rozchod.." a první DEN VÁLKY byl započat... ale válka pouze začala.... Incidentů přibývalo a nebyly banálními- najednou nás byl celý POPRAD. pokračovalo TO pozdním návratem z vycházky, nebylo možno jít branou, ale "zadem" Strážný vnitřní stráže: "Stoj, kto tam..?"... strážný se nejen nedočkal odpovědi, ale povalen na zem přišel o samopal a oba dva zásobníky ostrého střeliva .. za chvíli "tuk, ´tuk.. velitel stráže... " Chapci, čo to tuná robítě.." na ke smrti vyděšené tváři slza... záklaďák jako my, před civilem, desátník... vybitý samopal koloval.. byla to ještě "pumpička" samopal vz: 26, ráže 7.62 TOKAREV s pevnou pažbou... Slib: budeš držet hubu a strážný také? Peněz nebylo sice nazbyt, ale ... vyrazili jsme poznat "podtatranský noční život" kam? do jednoho z lepších podtatranských hotelů.. hned při vstupu bylo jasné, že to nemůže dopadnout dobře..."vyhazovač" nás měřil pohledem krajně nepřívětivým.. i vojín Milan Labanič- východňár menšího vzrůstu , vytvarovaný trvdou prací v hloubce šachty pochopil... poté, co "vyhazovač" opustil své stanoviště prosklenými dvěřmi, objevila se "lítačka" z druhých kasáren... ("pořádková vojenská hlídka") ... Milan Labanič společně se dvěma dalšími závažnost situace " vyhodnotili " až na zadním sedáku v GAZU... GAZ přibrzdil na červenou a: všichni tři "aktéři" vyskočivší z auta zmizeli v ulicích Popradu... Dozorčí našeho útvaru se sice podivil, ale nikoho chybějícího nenašel... pouze "obdiv" ... "kurva , co to je za NADLIDI?" Další šetření se nekonalo, dveře v hotelu byly zřejmě opraveny na náklad socialistického podniku, zdravotní stav "vyhazovače" se neřešil- prostě "úraz spojený s výkonem povolání"... AKCI později okomentoval v kolektivu pouze jeden z aktérů kaskadérského "kousku"...byl jím vojín Karel SLAVÍK, specialista na zbraně ... " drželi jsme si dveře" a než stačil řidič zastavit... Případ " hotel" prošel bez dalšího šetření.. pouze se dnes domnívám, že soudruh major "Terazky" čekal den za dnem, až "čiervené čápočky" od jeho útvaru vypadnou... Ovšem, do socialistického hospodářství jsme výrazně nepřispívali ani na stavbě socialismu, ani výkony v dopravě... kdo nestihl přistavený vojenský autobus, spolehl se na "milost Boží"- jezdil "na černo normálními spoji, také stopem, mnozí nám zastavili rádi... Ovšem naše peníze z řádného "žoldu " tály jako sníh v tatranských žlabinách... ale? ..."výsadkář vítězí vůlí"... namísto "budování socialistických staveb" jsme chodili na houby a poslední borůvky... výsadkář v červeném baretu nabízející plody Tater byl raritou... o naše zboží byl velký zájem...dokonce i zastavil vůz s cizí poznávací značkou a lámanou češtinou požádal o foto.. stalo se... československý výsadkář prodávající u silnice...no- ideologie roku 1969 byla sice alarmující ... ale? "každá kačka dobrá..." Exkurz: Na prvním snímku v poředí s bujnou kšticí autor vzpomínek tehdy svobodník Milan Friedrich. " Abychom našim čtenářům přiblížili onu dobu rozverného mládí, připojujeeme foto z doby před transferem 3.roty někdy z jara 1969... tehdy větší část roty pracovala na brigádách v Hulíně... na snímku již známý autor vzpomínek svobodník Milan Friedrich a úplně vlevo dole s typickým předmětem "PERMONÍKŮ" vojín Labanič (hvězda incidentu Popradského hotelu viz výše v textu) foto je autorsky chráněno panem Milanem Friedrichem!!! Další pokračování připravil "deníček" v pátek 8.8.1969 a v sobotu 9.8.1969... najdete je zde 17. nebo 18. září 2026... autoři : veterán Milan Friedrich a editorka paní Olga Friedrichová.
Přílohy:
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 05. zář 2026 03:45 #17245
|
Rapsodie v khaki. TATRY- červenec- září 1969...
Poznámka autora a dovětek redakce... Holešov skončil, ale konec vojenské služby části ročníku 1967/1969 nikoliv...ani konec závazku staršiny (výkonného praporčíka třetí roty ) převeleného na předpokládanou funkci velitele Skupiny hloubkového průzkumu- ČVO 105 ...a tak na konec července 1969 ke 22. výsadkové brigádě do Prostějova nahlédneme s ním... Rapsodie v khaki.. TATRY- červenec- září 1969 ...veterán- svobodník Milan Friedrich: Dorazíme do Kežmaroku.. najdeme kasárna útvaru 1038... Vancl se jde ohlásit k dozorčímu útvaru, my se vyhrneme z autobusu ven. Tankisté- černé barety a umaštěné kombinézy. Prohlížíme si je a oni nás.. jeden z nich mi je povědomý, jasně! "Skunk" Jarda z Holic... " byli jsme spolu v učňáku v Praze- Hostivaři- frézaři!!! radost.. hrnu se k němu, tak tady mám kamaráda..." nemáš...vás tady nechtějí. rozvracíte morálku, byla tady už předevčírem jedna parta od vás a naši papaláši je hnali..." nevíš kam? " vím, do Popradu...! Od keržmarovského "posady" se vrací Vancl..."nasedat, jedeme dále..!" V autobusu sděluje: POPRAD- VÚ 8016 - konečná pro všechny holešováky. Ubytování po četách, kdeže jsou holešovské světnice...no. přežijeme to tady " i s holou prdelí na žiletkách" jak by sdělil obecenstvu "komik" ... Intermezzo: Dopisy psané Věrušce mi nahrazovaly vlastně deníček.. když jsem "byl opuštěn se sdělením, že mé dopisy jsou základem kriminálního počínání a jako takové byly spáleny"... tehdy mi nezbylo, než si "deníček" založit a jej vést... Deníček: 25.července 1969 - Poprad- objekt VÚ 8016... Budíček, na rozcvičku se tady nehraje...snídaně? "houska s máslem, párek?" nutno zapomenout...černá káva, krajíčky suchého chleba- společná plechovka asi 5-7 kg s červenou marmeládou.... Nástup na nádvoří, "uvítací řeč" podplukovníka slovenské národnosti z níž je zřejmé, že "červené čiapočky Holešov jsou živlem nechtěným, nevítaným a že tady to nebudou mít lehké.." Pro dotvrzení: Úkol dne: trhání trávy a plevele v objektu kasáren.. z okolního sídliště chichotání dívčích hlasů- nic se zde neutají...paragáni" ...ha, ha... Výhodou a snad určitou satisfakcí je scénerie Vysokých Tater.. a možnost se jít za 5 Kčs vykoupat.... 26.července 1969: Ranní nástup naši skupinu zařadil k protiletadlové baterii... úkol: "čištění vystřelených nábojnic" a to patron ne ledajakých... na hromadách jsou tu téměř metrové žluté nábojnice ušpiněné po výstřelu...po vyčištění jdou znovu do muniční fabriky... Intermezzo: Nábojnice, též "hilzna" je tenkostěnné pouzdro, ve kterém je uložena prachová náplň, zápalka a střela. U jednotného náboje spojují se všechny prvky náboje do jednoho celku; u dělených nábojů (děla velkých ráží), jsou samostatným dílem. NÁBOJNICE je zpravidla vyrobena z kovu, mosazi, oceli, hliníku ( v první i druhé světové válce byly rekvírovány armádou bronzové zvony..pozn. redakce)... Lovecké náboje mají pouze kovové dno, (říká se tomu "kování") obvykle z tenkého mosazného plechu, zbytek je zhotoven z plastu nebo silnějšího papíru... Zvláštností jsou některé druhy střel dělostřeleckých- ty používají polospálitelné nebo spálitelné nábojnice...takto zjednodušují mechanizmy zbraní ( vytahování, vyhazování nábojnic- tank- snižují zamořování omezeného prostoru - (ty by jinak zůstaly po výstřelu v tanku ) R/2 Já si dnes velím sám.. ráno jsem ustřihl včerejší dílek "metru" a navíc, jsem vyučený kovák.. u řidičů jsem si sehnal "šmirglpapír" a výsledek? nábojnice se leskne ve své plné , zlatavé kráse... nadšen ! chystám si další když:...přiletěla nějaká kapitánská šarže s řevem... " co že jsem to spáchal, proboha, ohrozil jste bojeschopnost jednotky, nábojnice se nedá znovu použít , je oslabená...." Výlev kapitánské vášně se konal slovensky... žádné "milačik.." zatvorit !!! Řev za chvíli ustal, přišel nějaký major v českém překladu... "soudruhu kapitáne, vy jste jim způsob čištění nábojnic vysvětlili?? " brunátný řvoun zmizel... Myšlenkou jsem se vrátil do Holešova...tohle neznáme... čekal jsem co bude dále.. ale pro tentokráte mi můj, tak můj , říkajíc- sabotážní kousek "prošel"... ( radakční poznámka...) jsme rádi, že nám pokračování čtete "pod rukama" my se musíme zpětně vracet pro malé překlepy, takže "čistý text " máte až trochu později... díky!!! 28.července 1969 krejčovský metr ohlašuje. : "máme to za 57 !!!" a současně : "soudruzi, jste určeni na pomoc důležité stavbě, rozděleni budete do skupin, velet jim budou vaši velitelé z Holešova.." Naše skupina čítá 20 "maníků" - po "opuletní snídani- opět suchý chléb s černou kávou a marmeládou, výjimečně zpestřený možností namáznout jej sádlem, nasedáme do luxusního dálkového autobusu... směr Štrbské pleso.. Velitelem naší pracovní skupiny se stal podporučík Vlasta Prokop. Na pracovišti nás přihlásil u stavbyvedoucího.. sympatický chlapík s ustaraným výrazem tváře má za úkol vybudovat základy hotelu Patria. V současné době je zaskočen. Řeší otázku techniky, v mimořádně těžkém terénu mu "kleká" .. tady má navrch skála a kamení... bagr, poslaný z Komárna dychtivě "naběhl", aby zanedlouho skončil s vylámanými zuby...a následně, aby toho nebylo dost, převrací se jeřáb nesoucí těžký "šutr" .. naštěstí se nikomu nic nestalo, ale těch dvacet kluků to tady nevytrhne.. Stavbyvedoucí se obrací na Prokopa: "chlapci, jsem za vás rád, ale dneska nic... běžte se podívat po okolí.. jste mladí a holek je tady dost...směnu vám napíšu..." Po debaklu s "patronami" skvělé.. slunili jsme se na šutrech u plesa, prohlédli si sousední stavby a paragáni? vylezeme si na skokanské můstky, až na střechu... Pokračovali jsme dále do areálu skokanských můstků, část doskočiště po "velkým můstkem" ujela...zpevňují to sítěmi, nás nechali stoupat po hraně doskoku nahoru na věž, svařenou z ocelových plátů.. docela makačka 293 schodů... a jak to tam vypadalo? ještě foto v sedě s metrem! ukazuje " máme to za 57!!!" (autor získal fotku až v roce 2014)... v té výšce se mu úplně sevřelo srdce!... a vylezl s námi také Jarda Prušovic, plukovní promítač...on to fotil, teď tu klidně stojí a přijde až ke kraji železného plátu, sice nepatřil mezi "špičku roty", ale naklání se přes špičky kanad a slyším.. " kurva, to je výška.." ... Dny našeho nasazení šly dále, metr se zkracoval a počasí nám přálo...i vedoucí nechal nás "kochat se" a napsal směnu od 07.00- 17.00... ale! je 5.8. 1969 -úterý--- Exkurz: 31.července 1969 vydal velitel 7.výsadkového pluku poslední posádkou Holešov " Nařízení velitele 7.výsadkového pluku ke zrušení 7.výsadkového pluku. Prvním bodem bylo: 1. Po přemístění 7.výsadkového pluku do posádky Prostějov nařizuji neprodleně přikročit k pracem souvisejícím se zrušením 7.výsadkového pluku. a) připravit vyčlenění a předání osob výsadkového průzkumného pluku pro 22.výsadkový pluk do 5.8.1969 d) do 15.8.1969 dořešit rozmístění vojáků z povolání (zdroj: Jiří Dufek Vojenský útvar 7374 str.63 ISBN -978-80-87567-32-6) Opustíme tedy na 14 dnů svobodníka Milana Friedricha a podíváme se s výkonným praporčíkem P. Chmelíkem do posádky Prostějov...
Přílohy:
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 25. srp 2026 15:31 #17241
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 18. srp 2026 17:29 #17235
|
MILAN FRIEDRICH Poslední dny Pompejí- bílé obláčky nad Vesuvem....
Den druhý: 07.30 budíček a nástup na rozcvičku, jak jinak- dozorčím roty je Honza Kotleška, vyhrál službu nad naším Dibelkou... Bodnarilk rozhodl, že dozorčími roty budou pouze velitelé skupin a že mu budou celých 24 hodin k dispozici... Formujeme se před ubytovnou v nátělnících, v tom mrazu se "předvádíme.." ale komu? Diváci nikde... sjezdovka prázdná, mrzne, jen to praští. Pár předklonů a hajdy zpět do budovy. snídaně, jsme směnou prvou.civilové až po nás .. již odjíždí. V jídlně, po jejich odchodu jsme zařazováni do družstev; družstvo prvé a druhé fasuje kotvy na vlek. Družstva další se učí chodit "kopečky", vytvářet si sjezdovky a zdolávat je.. BODNARIK je na svých modrých "Artistkách " hbitý jako šíp, sníh je dost přemrzlý, takže nemaže a každému "to" hlásí... Kolem dvanácté toho máme všichni dost - "už aby byl oběd".. stalo se- poté lyžujeme do soumraku...večeře a volno na palandách.. nuda. Den třetí vypadl z oka dne druhého. rozcvička jen s krátkým promrznutím venku.. jídlo o poznání civilnější než podpraporčíka Josefa Fouska- staršího kuchaře (1961-1969), zda zde kuchaři fasovali materiál z kasáren, jsme nezkoumali, proč, že? A přišlo to! po snídani nastupujeme bez lyží, včera dovezli odněkud sněžnice, mnozí je vidí poprvé... oblékáme na sebe "medvědí tlapy" tu a tam někdo padá na zadek nebo "na čenich"... sněžnic je málo, takže asi po hodině je svlékáme, cvičíme "brodění hlubokým sněhem, postup Skupiny hloubkového průzkumu, kdy poslední z desítky "zametá stopy".... na závěr: .."jak se vyhnout stržení laviny..." .. kuriózně : "vykonat potřebu do vysokého sněhu, neomrznout , z a m a s k o v a t ... že nemusíš? n e z á j e m ! nacvičuj.... žádný toaleťásek, žádné Rudé právo, sníh... kdo sobě v mrazíku kolem minus 7. st. namrzlého sněhu sobě smočil zadek khaki.. a ještě nížeji položený "orgán" ? ví.... Co bylo k večeři, nikdo vlastně neví.. spát, spát, spát... Na snímku: snímek jedna: průzkumná skupina při střelbě na pevný cíl snímek dva: sněžnice - poznámka z praxe... klasické sněžnice užívané i armádou, jsou lehké a vysoce účinné, problém někdy může nastat krátce poté, kdy napadne velké množství "prašanu" , pro průzkumné jednotky výhoda, stopa, zvláště kombinovaná dalšímu příslušníky jednotky je "nečitatelná"... Den čtvrtý- bojový poplach.... vydány zbraně, sumky na zásobníky, ochranné masky, útočné nože, dělobuchy, dýmovnice.. nařízeno na hlavně samopalů nasadit cvičné nástavce a rozdávány cvičné náboje, bílé maskovací oděvy, lyže... připomínalo mi to náhle rok 1947, kdy na Slovensku řádili "banderovci" ...krátce před naším soustředěním byl v útvarovém kině promítán propagadistický film "Akce"B"... Byli určeni velitelé "skupin" - přesuneme se skrytě, v jedné stopě asi 10 km severně; tam vybudujeme základnu , kde musíme, v mrazivém čase, přežít nejméně dvě noci...vybudované základny bude kontrolovat podporučík Vacl, stal se vojákem z povolání po absolvování plukovní ŠDZ. Náš Dibelka se vrátil do čela Skupiny, čítala celkem šest příslušníků, včetně přiděleného radisty... já jako jeho "starší průzkumník".. na místo jsme dojeli vcelku bez problémů... do kopce lyže na ramenou ... a příjemné překvapení...hluboká stopa Skupiny byla zamaskována .. na místě samém nás čekal hustý smrkový porost, terénní zlom by určitě potěšil i naše pravěké předky.. mne potěšila především Joudova (Dibelkova) sekerka ... za chvíli jsme měli spoustu vhodného materiálu, vytyčený obdélník s ohništěm jehož teplo směřovalo do úkrytu, podařilo se mi vyplést nejen stěny, ale i podlahu a celkovou stabilitu přístřešku zabezpečit smrkovými kůly.. prohlížel jsem si naši chýšku s uspokojením a k tomu hlášení radisty-- "soudruhu četaři, spojení navázáno..." Rozhodnutí: střídání ve spaní - 4 budou spát, dva udržovat oheň, střídání po dvou hodinách... Stravování bylo jednoduché, 2 kádédávky "Vysočina" na muže, čaj v kostkách, stačí ešus, smrková větvička a "bingo"... ani pro dřevo na topení jsme nemuseli daleko, kolem soušky, kam se jen podíváš... končil dělný den, den, snesla se noc, službu jsme měli mít s Joudou až nad ránem... Zkušený Jouda nepředpokládal, že kontrola přijde až ráno, rozhodl- na přístupové cestě postavil hlídku ; večeříme společně, hlasitý povel Stůj a? Bodnarik, za ním Vacl. Chvíle okukování a Bodnarik: " tedy, pochvala, jste poslední, jste nejlepší... přivoněl k odloženému ešusu s čajem ze smrkových konečků větévek...snímá sportovní vak, vytahuje láhev s rumem a nejméně polovičku leje do ešusu... ešus dostává mimořádně zajímavou chuť ... Exkurz: pokud chcete, starší 18-let vyzkoušet trampskou exotiku, zkuste, tohle jsme znali ještě před vojnou ... na litr vody přiměřeně konce smrků, mladých, mají jinou, světlejší barvu než smrk starý, vařit jen přejítím varem, osladit a rumu? " tehdy kolik jsme dali dohromady peněz, dnes? "co stařík snese..." Bodnarik medituje: nechápu, proč nejsou ostatní vojáci roty jako vy...radista Hoffman dostal za úkol navázat spojení, sedl si pod smrk, roztáhl celtu, radiostanici si dal mezi nohy... kolem zmrzlý sníh... aby se zahřál, zapálil si svíčku, klepe se ako ratlík a co? tu zapálenou svíčku převrhne... ptám se ho? kde je skupina? ukáže na krmelec, tam jsou všichni natlačeni, žádná základna, žádné stráže.... no, kdyby nebyla taková zima, dostali byste dvě slepice živé k přípravě potravy z vlastních zdrojů...(no to by nám ještě tak scházelo)..... všichni jsme vstali, důstojníci nám podali ruce a zmizeli ve tmě... Dibelka zavtipkoval: "snad si Jára ( radista ), toho "hoffmana" nespálil... nocí se ozval huronský smích. Ráno jsme posnídali, pečlivě zlikvidovali ohniště, sestoupili ze stráně, nasadili lyže a vrátili se na základnu.. chyše zůstala jako memento...po návratu jsme odevzdali zbraně, nepoužitý materiál... oběd a odpolední lyžovačka... Ukázalo se, že nejlepším oděvem na zimním soustředění je kamufláška s kožešinou a jako "nárazník" spací pytel na prsou. bílá maskovací kombinéza. Když se potom "vyřítí" už "vyježděná" jednotka na sjezdovku (představte si však sjezdovku léta 1968, nikoliv 2026!! ), má respekt. Civilové uskakují , pouští vojáky, aby předvedli co nejkrkolomější pády při té lyžařině... lyžování začíná bavit i ty počáteční "lemply"... Holešov prezentuje armádu. Armáda se zde ukazuje v docela jiném světle, než v srpnu 1968, na sjezdovce platí slogan" vojáci jdou na to.." Nově nás objevila místní školka, dvě soudružky učitelky nestačí zírat co dokáže z mladého "ogary" (Valašsko!) obyčejná dřevěná lyže a co potom dvě!!! Událost: Další den přihrčela před ubytovnu V3S - vyklopila pomocníka staršiny Milana Skopala, polní poštu, komika Jiřího Brendla... " tý vole, vyhozen z útvarového KLUBU.. průser.." k velké radosti také Járu Prušoviče s promítačkou.. byl propuštěn z ošetřovny a přijel promítnout zbrusu nový film" Utrpení mladého Boháčka"-hlavní role- Landovský.... Promítalo se v jídelně, pozvali jsme kde koho, ale na všechny se nedostalo, Jarda Prušovic i Skopal zůstali, promítalo se i v den další. Doba určená k "zimnímu soustředění" končila. Bodnarik se rozhodl udělat "konec důstojný" - tím mohlo být pouze změření sil ve formě závodu. Vybrána trasa- délka: 10 km, vytvořena "stopa", označena modrým krepem. Hecujeme se mezi sebou a hecujeme i kapitána... jediný, kdo nepojede je podporučík Vacl- bude tedy rozhodčím. Dostal dvoje stopky a "funkci"... Bodnarik: " projedeme si všichni, včetně rozhodčího, trať tam a zpátky... start a cíl bude pod sjezdovkou, abychom neomezovali civily.. jasné? závod jedme po obědě, aby měl každý dosti sil! 13.00 pole závodníků připraveno- jako prvý startující byl Bodnarilk... upejpal se, "výhoda běžek.." nepřijato- jsem na startu jako třetí - Vacl bude pouštět závodníky po dvou minutách.. připraven jsem dobře-namazáno voskem ze svíčky, řemínky, pero připevněné na nové háčky ... asi po dvou kilometrech doháním druhého, předjíždím, přede mnou jen Bodnarik... už vidím prostor cíle ,Bodnarik ztrácí síly viditelně, přidávám, cílová brána, trháme ji skoro stejně... klucí jásají, Bodnarik mi tiskne ruku.." přihlásím Tě za naši rotu a tedy i za útvar na armádní závody.." večer je jasné, že jak Prušovic, tak Milan Skopal přivezli nějaký alkohol...důstojníci bydleli v hlavní budově a před námi byl konec týdne, konec zimního soustředění třetí roty , já alkohol nemusím, zato "komik" už má špičku, sedá si ke mně blízko a líčí polohlasem, jak jej vyhodil pplk. Mlčák z útvarového klubu a zajistil jeho převod zpět na rotu... ( pplk.Metoděj Mlčák -pomocník náčelníka štábu praporu, instruktor a náčelník výcvikové skupiny, zástupce velitele pluku pro výcvik (1961-1969).). "Vierko, ještě nikdy jsem neviděl tak rozzuřeného důstojníka .. někteří důstojníci byli povýšení, tak si to dopoledne, u mně na klubu oslavovali. Podotýkám, při zavřeném klubu. Asi to někdo "práskl" , přišel "posada" ať otevřu dveře.. Ti blbci neztichli, Mlčák vidí do Klubu ze svého okna, přišel to řešit... "otevřete, otevřete".. oni by to snad rozstříleli.. vyražené dveře...oslavenci začali prchat, já v tom zůstal.. Vierko, takové řvaní jsi neslyšel, to nebylo "pojebání" to byla poprava... co se to u útvaru děje? Oni se snad zbláznili... Poslouchal jsem "komika" a nepoznával jej- vždy nad věcí a teď? Poslední den soustředění byl posledním dnem zimního výcviku... opět jsme dostali zbraně.. a "komika" ... včerejší splín jej přešel, na sjezdovce bavil civilisty...a nebyl sám.. Lababič, "Permon" si našrouboval cvičný nástavec a odpálil dlouhou dávku cvičného střeliva...vojín Holoubek pro "prohloubení efektu" vyhodil červenou dýmovnici.. vytvořila na sněhu zajímavý obrazec... Reakce velitele Bodnarika na sebe nenechala čekat...nechal Vaclem nastoupit rotu. " Pokazíte celé skvělé soustředění, nemáme právo zde střílet ani házet výbušky.. za chvíli tu mohou být esenbáci.. no vyžeru si to za vás...chováte se v domění, že jste vládci světa.. tak uvidíme.. končíme dnešní zaměstnání a připravte se na zítřek..." A stalo se... "malý staršina" odvezl všechny zbraně roty, materiál, vydal "komikovi" lyže a všem "studenou stravu na jeden den... Bodnarik si svolal velitele Skupin a sdělil jim plán ukončení zimního soustředění ... ráno začneme rozcvičkou poté již bez snídaně na lyžích do Hovězího ( vzdušnou čarou cca 20 km, silně členitý terén), odtud autobusem do posádky... Ráno opět krátká rozcvička, nástup, Bodnarik bez úsměvu a žertů...vpřed... had bílých kombinéz s polními torbami beze zbraní vyjel... v pohodě až do prudkého sjezdu kopce "Hornatiny" .. polovina skupin padá, Labanič mává ulomenou špičkou lyže... velitel jeho skupiny má problém.. o to větší, že tu špičku lyže si Labanič ulomil již včera, kdy se místo pozornosti sjezdu soustředil na dávku ze samopalu... aby nikdo nevěděl, řešil to se správcem chaty- nikomu nic neřekl... tak. ostatní odjíždí, , naše skupina zůstala, bez lyže jsme v prdeli! V nedaleké usedlosti jsme se zkusili domluvit s majitelem, zda nemá lyže k půjčení... díval se na nás jako na idioty.. teď v zimě, při metru sněhu, když se sem jinak nedostane? Pozval nás do tepla, přinesl kus okapu, na špalku ji vyklepe, přidá tři hřebíky...Labanič to zkusí, špička drží, jedeme... Horalé ze Vsetínska.. jak poděkovat? Najdeme poměrně hlubokou, vyježděnou stopou skupin.. V Hovězím na nás čeká silně uražený velitel roty.. za své "uvolnění ze řetezu" má na krku "mimořádnou událost"... přepočten stav, kontrola zbraní, nasedáme do autobusu a za gazem velitele se vracíme do kasáren...Bodnarik zůstal.. bez ohledu na noční čas kontroluje čištění zbraní.. Ráno už je na budíčku... celá rota s ním nastupuje na rozcvičku, mrzne, jdeme do poloviny těla... třeba nám budou bažanti závidět... (ilustrační fotografie z webu CSLA.CZ) autor M.F.. reditorka R/7 snímky R/2 tech.redaktorka paní Irena Spasová. pokračování..(dny další...) Pompeje 1969- "Jak třešně zrály.." tentokrát ve vzpomínce praporčíka P.Chmelíka
Přílohy:
|
|
|
ZÁPISKY Z NESKUTEČNA 18. srp 2026 17:23 #17234
|
MILAN FRIEDRICH - Poslední dny Pompejí- bílé obláčky nad Vesuvem....
Vánoce 1968 protkané dozorčí a strážní službou proběhly v klidu a míru... úderem 24 hodiny 31.12.1968 začal vládnout rok 1969 - rok, od kterého si všichni MOC slibujeme- rýsuje se, zatím z velké dálky- CIVIL. Popisovat svátky vánoční ? nebudu... na vojenské vánoční menu má nárok každý, na volno takové, které předepisuje platný služební řád... Naše rota byla zařazena " jako hotovost" - nepříjemné, ani jsme se nesměli vyzout. .. čekalo se, aby se zase pospíchalo... no. Rota měla o Vánocích 1968 řadu "šťastných"- ti dostali balíčky až balíky..jejich obsah rozdávali, potom se nedalo vojenské jídlo "sežrat" ani omylem. Ale Mělník si věděl vždy rady- seshnal jsem si bytelnou krabici, tu "si zaparkuji pod postelí" co spižírnu sladkého jídla. Vánoční kuriozity 1968. Vánočka Honzy GLAJCHA- uvnitř zapečená láhev slivovice. Staršina Chmelík by byl na to přišel... oprsknutý Glajch ji vyhodill do rotního odpadu pro plukovní vepře ( měli jsme je stejně, jako "černí baroni"...ale nějaký mlsoun chtěl z vánočky obrat mandle a!!!! Další vánočky byly půleny, ale "Glajchovice" další ? již nebyla... Chmelík měl na "prevenci" při výdeji balíků svoji "speciés.." no, teď byl bůh ví kde... Přebytkem jídla se zabýval i rotní nástup..."soudruzi, nedělejte si zásoby jídla, v objektu nejsou přirození nepřátelé myší... při Politickém školení mužstva doplněno, "ale : hlavním nepřítelem Západ..! Mým koníčkem už nejsou poznávací znaky západního nepřítele, nyní tělocvična a v ní denní "volejbálek". Motivem nebyla účast někteřých důstojníků pluku, ze štábu i rot, ale bez rozdílu hodností se utvořila docela dobrá parta, především v ní nejsou "záporáci" brojící blbejma řečima proti našemu útvaru... epizoda: Pluk bude přestrojen do nových polních stejnokrojů typu " jehličí". Přestrojena bude celá československá armáda-"jehličí" má "mimořádné vlastnosti" , zejména prý chrání vojáka před účinky spadu radiace ze zbraní hromadného ničení... Ať už byly na různých "osvícených besedách" názory takové či onaké, v novém polním stejnokroji se objevil kapitán Bodnarik a s ním Skopal s hromadami " jehličí" v celtách .. a bylo to! Nové maskáče skutečně měly tři vlastnosti- jako nové- zvláštní pach, podruhé- slušely nám a ?- po vyprání z nich byl "černý pohřební hadr"... Exkurz: "jehličí nám "koplo" mnohem později na "taktice v Malackách" mohli jsme se pohybovat mezi příslušníky letiště bez rozlišení... Ale mundur prošel s trochou keců typu "komika"...a přišel "problém červeného baretu"... "nač barety, když na rotách bylo výsadkových méně, než "nevýsadkových"??? Mít čepice vyvolávalo hlasitý odpor i u některých důstojníků rot "ve volejbalové partě"...ale kupodivu, ne u některých "správných" , o nichž jsem se domníval, že jsou na červený baret hrdí. Podlehli dojmu, že když velí rotě nových bažantů, převážně "nevýsadkových" - ať je někdo klidně zbaví baretů a nasadí jim universální čepici. My, mazáci jsme nechtěli měnit NIC. Kdo mohl, vyměnil strakáče za "jehličí"- ty sice držely fazonu, ale jak jsem uvedl výše, jen do prvního vyprání... Ostatně, "maskáče" nebyly problémem prvotním. Tím byly politické názory dvou skupin- jedna "ta správná " pod rudým praporem politického velitele pluku soudruha Roberta Říhy a jeho "věrných" .. zde se motalo jedno s druhým... měl jsem z oněch chvil docela "srandu" z toho, komu co vlastně věřit ... a navíc- když se z nováčků přihlásil někdo, kdo skutečně na rozdíl od nás okupaci prožil na ulicích a fabrikách a zkusil sdělit vzpomínku či dokonce názor!!!názor odlišný!! jejda!! připomnělo mi to jeden přírodopisný film o jedovatých plazech... "dvojzub"KOBRY, hlavního politruka pluku vyceněn - nováček " do notýsku poznamenán"... Asi za 14 dnů byl vyvěšen rozpis aktivity " třetí roty".... od 20. ledna 1969 - ZIMNÍ SOUSTŘEDĚNÍ ROTY- místo: Velké Karlovice. BESKYDY. K nástěnce přišel i kapitán Bodnarik. Zdá se, že jsem u něj v oblibě- vzal mne za rameno a: "Friedrich, vyber si z roty ještě sedm chlapů a připravíš s nimi pro rotu na soustředění lyže...jsou ve výstrojním skladu, Skopal už o tom ví..." Familierní formu "pokynu" jsem přijal bez "provedu"... šel jsem za za Skopalem a následně jsme ve výstrojním skladu lyže vybírali.. udělal jsem skupinu po čtyřech, na rotě muselo zůstat několik lidí pro zabezpečení služeb a dokonce bylo dáno na výběr odmítnutí ... Ve skladech pohoda, nikdo nám nic nevnucoval, mohl jsem si vybrat, co jsme chtěli- ale všechny lyže "na stejné brdo"... desítky a desítky lyží... Vázání je upraveno na vojenskou kanadu - tzv. "kandahár". s tím se lyžovat nedá, je pevně na botu upnut.. ale se znalostí věci si mohu nastavit vázání, jak mi bude vyhovovat.. přidám ještě jeden háček a dopředu řemínek. Některé lyže už mají hrany. Kompletujeme je včetně holí do párů-hole beru bambusové a!!! "soudruhu kapitáne, hotovo"! Bodnarilk mne polácal po rameni- "ručíš mi zato, že rota bude na lyžích jezdit, ne že je bude přenášet a opravovat.!! Třetí rota jede na soustředění jako první, lyže jsou soustředěny na naší budově ve sklepě. Asi "vyžereme" všechny mouchy - ony se objeví při každé činnosti. Ale, na Bodnarikovi bylo vidět, že se těší.. chlubí se s novými "běžkami"... nenechává věci v náhodě.. Seznam účastníků doplnil kolonkami s předpokládanou výkonností...jsem v klidu, určitě budu v prvním družstvu. Pečlivostí přípravy jsem si kapitána Bodnarika zařadil trochu jinam.. no do konce vojny může být ještě leccos.. Ono stejně, papír je papír a výkon na sněhu je výkonem na sněhu... a další ráno mi dalo za pravdu, noci po Vánocích zaznamenaly mrazíky a na horách sníh... jakousi útěchou byl fakt, že s námi nebude staršina, takže? hravě vydržíme! DEN H "bojový poplach" se nekonal, vyběhli jsme jen do půl těla na rozcvičku, bažanti čuměli a záviděli-- oběhli jsme buzerák, bylo minus čtrnáct-- na buzeráku sníh... snídaně. "Neřádi" u oken v bezmezném údivu.. na buzeráku odstraněn sníh, najel autobus a V3S...GAZ- nakládají se lyže, výsadkové vaky, zbraně má každý voják u sube... Na chodbě roty hlouček-rozvernost několika, dorážejících na kapitána stran jeho sportovního vybavení...že to"co ráno ukazoval".. neobstojí.. "soudruhu kapitáne, ukažte to ještě raz..".. Sakra, kde mám běžky?.. ty šly před vámi, už jsou naloženy... Z kapitána se stává model ukázkový: nová běžková obuv, silné červené podkolenky,režné plátěné kalhoty do půl lýtek, (jinak "běžecké pumpky" ), žlutohnědý rolák, v předloktí složená světle žlutá větrovka s klokaní kapsou .. na hlavě kulich netypických barev..TUZEX! .pojednou si kapitán uvědomí, čím je a kdo je, zavelí k odchodu cvičících, ... v autobuse, na V3S - kontrola počtů - START-směrem Beskydy... ale ! nejede s námi "komik" co že to???? V autobuse se snaží navodit humornou atmosféru Bodnarik... na "komika nemá"...stoupáme pozvolna k vytouženému cíli... Exkurz: V roce 1969 probíhala v obci Velké Karlovice odborná učňovská příprava a zdokonalovací rekreační a výuková zařízení pro oblast gastronomie a hotelnictví. časová osa objektu: postaven mezi lety 1959-1960- původně měl být jenom pionýrským táborem ZO ROH Průmyslové stavby Gottwaldov .. součástí objektu byly také dvě chaty, sloužící jako ubytovny pro děti.. Objekt byl ale využíván celoročně - konaly se zde i jazykové kurzy, odborné (viz náš autor)...jde zřejmě o rok 1958. kdy byla provedena rozsáhlá rekonstrukce celého objektu... Karlovice, vystupte, zbraně sebou,nástup na oběd v jídelně, guláš s knedlíky. Poté ubytování v internátu určeného pro učně oboru kuchař a čísšník, paráda. S námi jede neřadový pomocník staršiny Skopal, odebírá zbraně, ochrranné masky, útočné nože... nože, zbraně a další věci předává určenému dozoršímu roty.. Skopal se vrací za "neřády" do kasáren... naše ubytování je v přízemí na palandách.. dnes s námi ještě budou nahoře v patře bydlet učni, zítra jedou domů; trávili zde zimní prázdniny... Skvělé by bylo nyní, po obědě, zalehnout, snít a čekat na večeři... ptám se Joudy, co bude dále... " vyložit věci, lyže, řidiči se vrací do kasáren, zůstává jen GAZ... provedeno... Bodnárik nařizuje "osobní volno".. sám jde zařídit potřebonu administrativu.... mručíme pochvaly... "Páni, to je velitel, umí pohladit duši vojáka.." ... po večeři nás čeká setkání se skupinou učňů (snad i učnic?)...chtějí poslední večer trávit s výsadkáři... Nástup na večeři... a jsme zase zpět v kasárnách...brambory a lečo... Večírek bez hudebních nástrojů, s málo učnicemi, ale jejich "magičem".. jde k tomu i tancovat, ale děvčat poskrovnu .. nicméně se to "rozjelo".. pedagogický dozor učňů situaci vyhodnocuje hbitě... Večerka! Zaléháme na palandy a končí den prvý... snímek č.1- "tuzexový kapitán"... a jeho modré "Artisky... archiv autora... námět a text veterán Milan Friedrich, 1967/1969 editorka paní R/7 Olga Friedrichová... příště: Den druhý...Poslední dny Pompejí...na svazích Vesuvu ještě sníh...XXXX
Přílohy:
|
|
|
|