CELEROVÁ NAŤ

Listový celer, tedy celerová nať nám poslouží jako výborné a zdravé koření.

Dá se použít sušený nebo mražený. Silnější aroma si ale udrží ten sušený. Kromě vitaminů skupiny B obsahuje celerová nať vitaminy C, A a K a také minerální látky. Charakteristicky voní, jemně štiplavě a svěže. Nať bulvového celeru se používá jako ozdoba na chlebíčky, do pomazánek, ale také v lidovém léčitelství. Působí protizánětlivě, podporuje chuť k jídlu a působí blahodárně na mužskou potenci.

Jak nám celerová nať může prospět? Dokáže podpořit ledvinovou činnost a odvodnit organismus od nadbytečně zadržovaných tekutin, podporuje trávení, povzbudí chuť k jídlu, zpevňuje cévy, pomáhá regulovat množství cukru v krvi, působí proti revmatu, urychluje látkovou výměnu.

Ale pozor, je močopudná, proto by si lidé. kteří trpí na onemocnění ledvin měli dávat pozor na konzumované množství.

S natí celeru můžeme zacházet jako s natí petržele, takže do polévek, do pomazánek, při vaření brambor, rýže, přidat do kuskusu. Jen pozor, celerová nať je silně aromatická. Můžeme udělat pesto, hummus, zeleninový salát nebo kuře a jinou drůbež s nádivkou celerovou. Stačí i dovnitř kuřete vložit jen samotné listy celeru a chuť bude úplně jiná...

Nať můžeme vysušit a popřípadě i pomlet na prášek. Pak ji použijeme jako koření. Nebo můžeme celerové listy zmrazit.

Pozornost si zaslouží celerová šťáva.

Celerová šťáva je zelená, je plná antioxidantů, snižuje “špatný” cholesterol, má vysoký obsah vitamínů a minerálů. Zlepšuje trávení potravin, posiluje kosti - a to má téměř nulový obsah vápníku. Nenajdeme snad důvod proto celerovou šťávu nepít. Má jen samé výhody.

Je možné ji pít čistou, ale samozřejmě ji můžeme smíchat i s dalšími přísadami. Jednou z nich je například jablko a bylinky. Sem patří koriandr, jako parťák celeru. S celerovou šťávou je to velmi chutné a ještě podpoří synergicky účinek. V tomto případě je to při detoxifikaci těžkých kovů.

Výhody pití celerové šťávy jsou dnes potvrzené nejen pro uzdravování našich střev. Zabíjí viry a zároveň bojuje i s chronickým onemocněním, takže prakticky důvod pít celerovou šťávu je pro každého a každý den. Pokud po ránu nemáte chuť a nezahájíte svůj úspěšný den celerovou šťávu, tak si s tím nedělejte starosti. Můžete ji vypít i později během dne. Stále bude mít příznivé účinky. Klíčem je pít ji v době, kdy jste neměli v žaludku pevné jídlo.

Všechny šťávy, ať už je to celerová nebo jiná či směsi se tráví a lépe vstřebávají na lačný žaludek. V současné době můžete přidat i zázvor, který je také spoluúčinkující činitel. Je zima, potřebujeme tělo zahřát...

Co nám přinese pití celerové šťávy? V jedné celerové sklenici je cca 40 cal a zároveň velmi důležité minerály a vitamíny. Mezi ně patří A, K a C, B2 a B6, dále pak betakaroten, kyselina pantothenová, molybden, folát, draslík, fosfor, magnesium, calcium a měď. Ještě přidám ochranu srdečního svalu a protirakovinné látky. Čistí krev a přes nervový systém napomáhá dobrému spánku.

Ideální je konzumovat denně asi 0,5 litru šťávy a to odpovídá jednomu řapíkatému celeru.


R/3

CELER

je taková nevzhledná zelenina, ale je velkým zdravotním přínosem pro zdraví.

Celer (Apium graveolens) se ve světě pěstuje ve třech morfologických formách – celer bulvový, řapíkatý a listový. I když má celý svět na prvním místě celer řapíkatý, u nás je situace odlišná. Bulvový celer byl, je a ještě dlouho bude tím pravým, našim celerem.

Kromě vitamínů a minerálů celer obsahuje látku, která reguluje hormony u žen i u mužů. Navíc, celerový džus zvyšuje plodnost, odstraňuje frigiditu a dokonce bojuje proti impotenci. A navíc je nízkokalorický!

Obsahuje vápník, železo, draslík, zinek, mangan, fosfor, vitamín C, vitamín B a B6, cholin, vitamín E a vitamín K.
Celerové antioxidanty působí silně protizánětlivě a chrání lidské buňky před poškozením volnými radikály. Z toho důvodu je konzumace celeru doporučována jako prevence srdečních chorob a Alzheimerovy choroby.

Má antikarcinogenní, antioxidační a antivirové schopnosti. Snižuje riziko vzniku rakoviny žaludku, tlustého střeva a konečníku.

Dospělému člověku nabízí jeden celer až 215 % doporučené denní dávky vitaminu K. Ten je velmi důležitý pro zdraví kostí. Podporuje vstřebávání vápníku a tím zabraňuje ztrátě kostní hmoty. Lidé, kteří mají vitamin K běžně zařazený ve stravě, mají o 22 % nižší riziko zlomenin. Denní dávka 45 mg vitaminu K prokázala účinný efekt, který vedl ke snížení rizika zlomeniny kyčle u starších lidí o neuvěřitelných 77 %.

Celer poskytuj další důležitý prvek – draslík. Konzumace vyšších dávek draslíku je obecně spojována s nižším rizikem mrtvice, dle některých studií snižuje toto riziko o celých 13 %. Jeden celer poskytuje přes 400 % doporučeného denního příjmu draslíku. Z toho důvodu je vhodnou stravou pro seniory jako prevence cévní mozkové příhody.

Syrový celer je výjimečně křupavý a šťavnatý. Má oříškovou chuť, která se však vařením vytrácí. Mnoho kuchařů preferuje tedy spíše použití syrového celeru nežli vařeného. Není to nic neobvyklého, obzvláště pokud je cílem svěží a lehký pokrm. Třeba celerový salát s jablkem nebo francouzský Céleri Remoulade.

O celeru jsme psali už několikrát, tak dnes jen krátce a na závěr:

Celerový jemný a lahodný salát:
Větší bulvu celeru očistíme a nastrouháme na jemné nudličky. V troše vody rozpustíme dvě lžíce medu a šťávu z poloviny citrónu. Promícháme s jogurtem a majonézou v poměru 2:1 a přidáme nasekané ořechy. Salát necháme před podáváním minimálně 12 hodin zaležet.

R/3

CITRONY - POKRAČOVÁNÍ

CO VŠECHNO SE DÁ S CITRONEM PODNIKNOUT:

vyrobte si citrónový univerzální čistič

a) který odstraní špínu v mikrovlnce, kdy nakrájený a vymačkaný citrón dáte na misku a zapnete mikrovlnku na 5 minut na plný výkon. Než otevřete dvířka, vyčkejte ještě pár minut, aby se pára z citronu dostala do všech záhybů trouby. Nakonec misku vyjměte a všechny povrchy důkladně vyčistěte. Mikrovlnka bude jako nová, a navíc bude krásně vonět.

b) vyčistí dřevěná prkénka, tady stačí posypat prkénko kuchyňskou solí a poté jej vydrhnout polovinou šťavnatého citronu. Následně už jen prkénko opláchnout a podle potřeby celý proces zopakovat.

c) vodní kámen v rychlovarné konvici? Dejte do ní pár plátků citrónu, trochu vymačkané citronové šťávy, dolijte destilovanou vodou a převařte.

d ) na vyčištění bubnu automatické pračky použijte 1 litr potravinářského octu a přidejte 1 hrnek vymačkané citronové šťávy. Pračku zapněte na program vyvářky.

e) skvrny na nádobí, které neodstranila myčka, stačí potřít citronovou šťávou a teprve potom dát do myčky.
f) je přírodní bělidlo na prádlo, stačí, když do nádržky na prášek přidáte kromě pracího prášku i ½ hrnku citronové šťávy.

g) poradí si se zápachem - citronovou šťávu nakapejte do vody a povařte. Takto vzniklou směs pak nalijte do difuzéru nebo ji nechte odpařovat na parapetu. Případně můžete nakrájet citron na plátky a ty položit na radiátor. Rozkrojený citron poslouží i jako vůně do myčky nádobí, neutralizuje zápach v lednici a kůra z citronu vložená do bot odstraní zápach během několika hodin.

h) citron je také skvělý pomocník při přípravě ovocných salátů a obložených mís. Pokud chcete hostům připravit tác s ovocem, ale bojíte se, že vám hrušky nebo jablka příliš rychle zhnědnou, tak je jednoduše po rozkrojení potřete citronovou šťávou. Nejen, že si zachovají čerstvý vzhled, ale citronová šťáva jim dodá šmrnc.

i) pečuje o tělo i duši a zmírní příznaky nachlazení a zánětu dýchacích cest. A také relaxační účinek při koupeli je zaručený po přidání šťávy z citronu a rozkrájené citronové kůry.

j) repelent v podobě citronu - rozkrojte citron na dvě poloviny a do dužiny napíchejte hřebíček. Umístěte ho na okenní parapety a uvidíte, že se počet nevítaného hmyzu rapidně sníží.

k) zesvětluje pigmentové skvrny a pihy, kdy se doporučuje po dobu několika týdnů potírat postižená místa šťávou. Hlavně se pak ale musí ta místa opláchnout vodou...

VYZKOUŠEJTE
prastarý recept na očistu jater a žlučníku a zároveň výrazné posílení imunity. Najdeme jej už u Aviceny. Každý den ráno na lačný žaludek spolkněte lžíci citronové šťávy, lžíci panenského olivového oleje a lžičku dobrého medu. Potom alespoň půl hodiny nic nejezte. Tuto kúru je ideální držet od podzimu do jara (4 až 5 měsíců).

R/3

CITRONY

patří mezi citrusy z řad citroníků, pochází ze subtropů. Ale citrus můžeme pěstovat i v Česku v mírném pásmu, a to ve sklenících nebo doma při pokojových teplotách. Ideální jsou slunné, závětrné balkony. Ve velké míře se průmyslově pěstuje v Itálii.

Oblastí původu je zřejmě Indie, Barma a Čína. Historie pěstování citrusů a jejich cesty napříč kontinenty, kulturami a náboženstvími jsou tak zamotané a nejednoznačné, jak lidstvo samo. A trochu to pomotáme ještě více:

Opravdu důvěryhodné informace třeba o pěstování citrusů v dnešní Itálii pocházejí pravděpodobně až ze 4. století našeho letopočtu. Při dějinném pátraní po evropských dějinách citrusů najdeme ale informace, které přesvědčivě tvrdí, že pomeranče i citrusy se na území Itálie pěstovaly už před výbuchem Vesuvu a tragickým koncem města Pompejí (r.79).

Jiná informace ovšem tvrdí, že sladký pomerančovník pro Evropu objevili teprve Portugalci, kteří první strom pomerančový dovezli do Lisabonu roku 1548 z Číny. Z jiných zdrojů ale máme zmínku o tom, že v omezené míře se tytéž pomerančovníky pěstovaly už před rokem 1525 ve Španělsku. Která pravda je tedy pravá? A je Čína opravdovou pravlastí pomerančovníku?

K zajímavým souvislostem se můžeme dopátrat i skrze jména rostliny v různých jazycích. Ještě koncem 19. století se pomerančům u nás říkalo pomoranč. Ze slova pomoranč cítíme fonetickou podobnost s anglickým slovem orange, což je výraz pro stejné ovoce. V pátrání a vývoji jména ale jdeme dál až do Španělska, kde se pomerančům říká naranja (naranča). Španělé ovšem toto pojmenování nevymysleli, ale převzali ho od Arabů, kteří pomerančům říkali naraf. A ti ho zase odkoukali od peršanů, kteří pomeranče nazývali nerang. Slovo nerang má však prý původ v sanskrtu, starém indickém jazyku. Starý indský jazyk pomeranč nazýval slovem nagrungo.

Můžeme z toho odvozovat dějinnou cestu pomeranče během staletí z daleké Indie, přes Irán, Arábií, Španělsko, Itálii až k nám? Anebo s mezipřistáním v nějaké jiné zemi?

Ve všeobecném povědomí jsou citrony známé jako obrovská zásobárna vitamínu C, což je pravda, ale jeho obsah není zdaleka tak vysoký, jak se obecně soudí. Kromě „nejznámějšího“ vitamínu obsahují provitamín A a vitamíny skupiny B, dále kyselinu listovou a pantotenovou. Z minerálních látek je důležitý vysoký obsah draslíku. Přes svou kyselou chuť působí v těle zásadotvorně a mohou tak paradoxně pomoci s překyselením žaludku a pálením žáhy.

Citron podporuje pocení a vylučování škodlivých látek z těla, je ideálním podpůrným prostředkem pro léčbu horečnatých onemocnění – ať už v osvědčeném čaji s medem nebo ve formě vodou ředěné citronové šťávy. Detoxikační účinky a stimulace zažívacího traktu zakládají pak spoustu receptů k očistě organismu. Takže se tím léčí vleklé choroby sklerotického charakteru, potíže s klouby a nehty.

Ještě vyšší účinnost má mít šťáva z citronů pečených v horké troubě do okamžiku pukání. Tři až čtyři lžíce této šťávy denně pomohou zmírnit revmatické obtíže.

Účinné látky obsahuje očištěná citronová kůra. Obsahuje až 10x více živin než samotná citronová šťáva. Žlutá vrstva kůry obsahuje glykosid hesperidin a ta bílá deriváty kumarinu, glykosidy a flavony. Když citron zmrazíte, lépe využijete jeho potenciál.

Celý citron je dobré zmrazit pro pozdější použití kůry, takže jej důkladně omyjeme, vysušíme a po 15 minutách celý proces zopakujeme. Na plátky nakrájený citron zmrazíme nejdříve rozprostřený na tácku – ty plátky ba se totiž zmražením přilepily k sobě a nešly by odtrhnout. Po zmrazení můžeme jednotlivé plátky naskládat do sáčku nebo krabičky, tím ušetříme místo v mrazáku. Dá se zmrazit i nastrouhaná kůra, ta neztratí nic ze svého potenciálu. A jak dlouho vydrží? Asi 4 měsíce, déle je neskladujte.

Ještě jedno doporučení - dejte umytý citron do mrazícího boxu lednice. Jakmile je citron zmrzlý, celý citrón nastrouhejte (není potřeba loupat) a posypte jim vaše potraviny. Nasypte ho do whisky, vína, zeleninového salátu, zmrzliny, polévky, na nudle, špagety, omáčku, rýži, rybí pokrmy. Všechny potraviny budou mít nečekaně nádhernou chuť.

A co se nikde nepublikuje je to, že citron zabíjí rakovinné buňky. Informace pocházejí od jednoho z největších výrobců léků na světě, kdy po více než 20 let laboratorních testů od roku 1970, extrakty ukázaly, že ničí zhoubné buňky ve 12 druzích rakoviny, včetně rakoviny tlustého střeva, prsu, prostaty, plic a slinivky břišní...


Pokračování příště

R/3

JARNÍ CIBULKA

je jedlá vlastně úplně celá, jen si odpustíme kořínky. Je jemnější než běžná cibule, tak se dá jíst bez problémů i za syrova. Má antibakteriální a antivirové vlastnosti, je tedy vynikajícím lékem k léčbě virových a chřipkových infekcí. Snižuje také množství přebytečného hlenu a bojuje proti zimnímu nebo jarnímu nachlazení.

Jarní cibulku můžete pravidelně konzumovat také proto, abyste zvýšili rychlost trávení. To se hodí nejen pro extrémní zažívací problémy jako je gastritida, kyselost a zácpa. Obsahuje i vlákninu, která pomáhá s pravidelným vyprazdňováním. Léčí také oteklá střeva a činí váš trávicí systém vysoce aktivní. Lidé s problémy s trávením by měli konzumovat 20-30 gramů jarní cibulky dvakrát denně.

Zelená cibule obsahuje sloučeninu obsahující síru jménem diallylsulfid. Ta pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva. Obsažené flavonoidy navíc předcházejí rakovině tím, že ničí enzym, který poškozuje DNA a buněčnou tkáň produkcí volných radikálů.

Snižuje hladinu cukru v krvi tím, že zvýší hladinu inzulínu.

Kromě karotenoidů, jako je lutein a zeaxanthin, obsahuje jarní cibulka i vitamin A, který hraje zásadní roli při udržování normálního vidění a podpoře zdravých a silných očí. Také bojuje proti makulární degeneraci, což je stav, který vede ke ztrátě zraku. A chrání oči před zánětem.

Vitamin C pomáhá snižovat vysoký cholesterol a hladinu krevního tlaku v těle, což snižuje riziko srdečních onemocnění. Sloučeniny síry přítomné v této cibuli také pomáhají snižovat riziko koronárních srdečních chorob.
Posiluje imunitu díky vitamínům C a A.

Předchází žaludečním komplikacím.

Pomáhá při budování zdravých kostí.

Funguje jako lék proti stárnutí ( hlavně u pokožky ). Zároveň přispívá ke zdraví vlasů a nehtů.

Její sezona bývá mezi dubnem a červnem, ale v současnosti si ji můžete dopřávat po celý rok, kdy je k dostání v obchodech. Můžete ji pěstovat také doma. Stačí dát čerstvou cibulku do sklenice s vodou a už za pár dní můžete ustřihávat její zelenou nať třeba do polévek nebo na chleba.

Díky velmi nízkému obsahu kalorií je ideální součástí stravy všech, kteří se snaží zhubnout pár kilo. Navíc je bohatá na vlákninu, která oddaluje pocit hladu.

Pikantní cibulová polévka:

Na 4 porce potřebujeme 2 cibule, 1 čerstvá chilli paprička, 2 stroužky česneku, 2 pórky, 6 PL olej, ½ až 1 PL kari, asi 1,2 litru zeleninový vývar, sůl. Pepř, trochu čerstvé zelené petrželky, trocha koriandru a 150 g bílého jogurtu.

Postup: cibule rozkrojíme a nakrájíme na tenké plátky ( půlměsíčky ). Rozkrojíme i chilli papričku, zbavíme ji jádřinců. Rozmačkáme česnek a nakrájíme pórek na kolečka.
V hrnci rozpálíme 2 lžíce oleje ( já ji mám raději ale na másle ) a asi 5 minut podusíme cibuli a česnek. Pak přidáme papričku, kari a podlejeme vývarem. Vaříme. Asi 15 minut.
Pak přidáme nakrájený pórek, osolíme a opepříme. Petrželku a koriandr nasekáme nahrubo a vmícháme do polévky těsně před podáváním.
Opečené krutonky a jogurt servírujeme zvášť – každý si dá podle své chuti.

Doba přípravy je asi 35 minut. Tuhle polévku mám z Francie. Jen tu cibulku s česnekem dusím a opékám trochu do zlatavé barvy. A kromě pórku tam nakrájím i jarní cibulku. Je to vynikající...

a pro tohle „dušičkové období“ skvěle zahřívající.

R/3

CIBULE - POKRAČOVÁNÍ

ČERVENÁ A BÍLÁ CIBULE.

ČERVENÁ CIBULE je nejlepší za čerstva. Není tak štiplavá jako cibule žlutá, řada z nás ji zbožňuje pro její příjemnou vůni a nasládlou chuť. Tento druh cibule má všestranné využití ve studené kuchyni. Hodí se do zeleninových salátů, výborná však je i v bramborovém salátě.

Pro svou výraznou chuť je červená cibule oblíbená také v teplé kuchyni. Tento druh cibule totiž dlouhým vařením ztrácí pouze barvu, svou typickou chuť si ale stále zachovává. Červenou cibuli tak můžete bez obav použít jak k dušení, tak pečení. Pokrmům na rozdíl od žluté cibule dodává jemnější a sladší chuť.

Je vynikajícím zdrojem chrómu. Ten sníží hladinu cukru v krvi a buněčnou citlivost na inzulín. Téměř 50% populace v Evropě trpí nedostatkem chrómu. Způsobuje to nadměrná konzumace zpracovaných potravin.

Antioxidační flavonoidy jsou nejvíce hlavně ve vnější vrstvě cibule. Mnoho lidí odloupne prvních několik vrstev a ztratí hodně z těchto fantasticky důležitých živin. Ujistěte se, že co nejvíce využíváte vnější, masité jedlé části červené cibule. Nadměrné loupání, tedy odstranění vnějších 2 vrstev dužiny, vás bude stát asi 20 % kvercetinu a přes 75 % anthokyanů.

BÍLÁ CIBULE. Tu poznáte podle bílé slupky s lehkých žlutavým zabarvením. Její dužina má bílou barvu a ve srovnání se žlutou cibulí o mnoho tenčí strukturu. Když bílou cibuli osmahnete na másle, začne prosvítat a ztrácí svou chuť. Nehodí se na klasické vaření, využívejte ji raději ve studené kuchyni. Nakrájejte ji za syrova na kostičky nebo proužky a přidejte do zeleninových salátů. Vynikající je ve studených omáčkách, např. do tatarské je skvělá. A využijte ji v dipech.

Porovnání cibule červené a bílé:
Bílá cibule má o 0,5 g více vlákniny a vyšší množství síry, ale červená má vyšší množství flavonolů a anthokyanů. Červená cibule obsahuje minimálně 25 různých anthokyanů. Červená cibule je také účinnější na přírodní ředění krve než cibule bílá, protože je bohatší na flavonoidy, které pomáhají ředit krev. Obě cibule dále také nabízí 2% doporučené denní hodnoty vápníku, ale červená cibule navíc i 2% doporučené denní hodnoty železa.

Studie také prokázaly, že cibule (a cibulová šťáva) jsou užitečné při terapii vypadávání vlasů. Navíc cibule mohou pomoci při řešení problémů, jako jsou lupy a různé infekce pokožky hlavy. Takže cibulové šťávě, co se jejího vlivu na vlasy týče, můžeme opravdu věřit.

Jak na to?
Oloupejte, nakrájejte a umixujte cibuli v mixéru. Stačí jedna větší.
Dejte takto umixovanou šťávu do sítka a pomocí lžíce vytlačte z cibule co nejvíce šťávy.
Do takto získané cibulové šťávy dejte 1-2 čajové lžičky medu.

Pokud chcete, můžete přidat pár kapek esenciálního oleje, třeba levandulového (ale je to nepovinný krok).
Směs je připravena. Pomocí této směsi masírujte místa, kde je porost vlasů řídký. Nechejte působit alespoň 30 minut. Poté si vlasy důkladně omyjte. Tato kúra by se měla provádět denně po dobu několika týdnů.

Příště jarní cibulka a recept

R/3

CIBULE ŽLUTÁ

je asi nejvíce používaná v kuchyni. Chuťově je totiž nejvyváženější a vařením sládne.

Hnědá cibule nebo žlutá cibule je odrůda suché cibule se silnou chutí. Mají uvnitř zeleno-bílou, světle žlutou nebo bílou barvu. Má vyšší obsah síry než bílá cibule, což jí dodává silnější a komplexnější chuť. Vyznačuje se nejrůznější tvary i odstíny, od hnědé barvy do žluta a je vlastně nejběžnější. Charakteristická je výraznou až ostrou chutí a čím je mladší, tím je pikantnější. Perfektně se hodí do tepelně upravované stravy. Spolehnout se na ni můžete při smažení a pečení. A kdo má rád plněné cibulky, je tou nejvhodnější adeptkou.

Ale aby tady nebyla jen a jen chvála, tak něco málo k nežádoucím účinkům cibule. Patří k nim její dráždivý vliv na játra a slinivku břišní. Při nadužívání způsobuje bolesti hlavy a žaludku, má vliv na paměť a zrak. Není zrovna vhodná pro horkokrevné lidi. Sacharidy v ní ukryté jsou příčinou plynatosti a nadýmání. Děje se to především lidem, kteří mají syndrom dráždivého tračníku. Je to z toho důvodu, že cibule má v sobě rozpustná vlákna, nazývané fruktanty, které se špatně vstřebávají v tenkém střevě. Ten, kdo cibuli jí syrovou, se obvykle potýká s pálením žáhy a s překyselením žaludku. Větší množství cibule se navíc tluče s léky na ředění krve.

Podle „babské rady“ máme sníst 6 cibulí za týden. Nejlépe syrových. Ale pozor! Používat vždy čerstvou. Nakrájená cibule totiž po 12 až 24 hodinách začne vytvářet jedovaté toxiny. Můžete z toho dostat pak žaludeční infekci.
Zpět k pozitivům. Silné kosti díky cibuli? Ano. Ten, kdo konzumuje alespoň jednu cibuli denně, má o 5 % vyšší celkovou hustotu kostí. U žen ve věku 50 let a více, se díky této skutečnosti snížilo riziko zlomeniny kyčle až o 20 %.

Štiplavá cibule umí také usmrtit potencionálně velmi nebezpečné bakterie, například Staphylococcus aureus ( zlatého stafylokoka ) a Vibrio cholerae ( ten způsobí choleru ). Flavonoid kvercetin, který je obsažený ve slupkách cibule, účinně likviduje bakterii MRSA. To je ta, co je většinou rezistentní vůči antibiotikům a způsobuje obtížně léčitelné infekce po celém lidském těle.

Jedna důležitá zajímavost:
Kvercetin je také antivirová, protizánětlivá a analgetická sloučenina, která má podle nejnovějších studií terapeutický potenciál jako nízkonákladová léčba pacientů se SARS-CoV-2. Účinnost se potvrdila převážně u případů s život ohrožujícím průběhem COVID-19, kde je tzv. cytokinová bouře zpravidla přímo zodpovědná za smrt pacienta. Cibulový kvercetin blokuje regulátory, které zánět a následnou bouři vyvolávají. Navíc jeho účinky mohou být značně zesíleny kombinací s „obyčejným“ vitaminem C.

Cibule, zvláště ta syrová, způsobuje nepříjemný zápach z úst. Naštěstí existují i potraviny, které dokáží tuto nelibou vůni potlačit. Opět svěží dech zaručeně zajistí rozkousaná zrnka kávy nebo hřebíčku, také skořice, med, hořčice, tymián, šalvěj, petržel, aloe vera a vysokoprocentní čokoláda.

R/3

CIBULE

...někomu voní, někomu nevoní a dokonce i smrdí, někdy štípe, jindy je do sladka...

A stará moudrost praví, že člověk spíše uvaří bez ohně než bez cibule. Tato vpravdě zázračná zelenina, která nás dovede snadno rozplakat i postavit na nohy, patří do kuchyní světa už tisíce let.

Odkud pochází a jak dlouho ji tady máme? Pochází nejspíše ze Střední Asie. A byla známá už 4000 let před naším letopočtem. Zmiňovali se o ní na svých hliněných tabulkách Sumerové, plnila řádky staroegyptských papyrů i moudré knihy starověké Číny a Indie. Byla spolu se solí prvním kořením chudších vrstev. Kromě chuti oceňovali u cibule naši předkové i posilující účinky na lidský organismus. To díky složce alicin, která má antibakteriální a protiplísňové účinky a smícháním s dalšími látkami vytváří ono štiplavé aroma, díky kterému při krájení této zeleniny tak pěkně pláčeme.

Existuje mnoho triků, jak si při krájení nevyplakat oči. Můžete ji na chvilku dát do mrazáku, do ledové vody nebo naopak ohřát do mikrovlnné trouby. Použít můžete i speciální nádoby, které zabraňují štiplavým látkám v šíření se vzduchem nebo sekáčky a mini roboty Cibule obsahuje i další silice a látky, které posilují srdce a krevní oběh, čistí krev a zpevňují cévy. Můžeme ji do jídelníčku zařadit například jako prevenci mrtvice a infarktu, dokonce i mnoha druhů rakoviny – hlavně střev, hrtanu a vaječníků. Příznivě také působí na činnost žaludku, prospívá šlachám, vazům a chrupavkám.

Cení se vitamíny, hlavně B1, který má blahodárný vliv na naši nervovou soustavu a posiluje paměť. B2 zase krášlí naši pokožku, nehty i vlasy a B3. Ten umí snižovat hladinu „zlého“ cholesterolu.

Cibule nám dodá také řadu minerálních látek – draslík, vápník, železo, fosfor, zinek. Hojně je zastoupen i vitamin C, D a E. Cibule je pro lidské zdraví tedy skutečným elixírem. A nejen pro člověka - tato nenahraditelná plodina je lákadlem i pro včely, které sbírají výživný cibulový pyl. Cibulový druhový med hned tak v obchodech neuvidíte, je vzácný. Hodně vzácný. Ale můžeme si jej udělat doma. Má světle jantarovou barvu a jemně krystalizuje. Typická je pronikavá cibulová vůně, která ale po uskladnění medu zmizí.

Cibule pomáhá při nechutenství a při arteriosklerźe, plus při potížích se zažíváním, dále při vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny a zánětech hltanu. Její sirnaté sloučeniny působí bakteriostaticky a obsažené flavonoidy a fytoncidy působí protizánětlivě. V lidovém léčitelství je ve výčtu ještě astma, zánět močového měchýře, nepravidelnost v menstruačním cyklu. Dále cukrovka, pak působí i proti zácpě a při bodnutí hmyzem ( pamatuji si z dětství přikládání rozkrojené cibule na bodnutí včelou ). A červená cibule snižuje křehkost cévních stěn.

Cibule má různé druhy i barvy. Od cibule bílé, žluté přes červenou k šalotce a cibulce jarní.
Každá má svou chuť i kouzlo.


Pokračování a recept na cibulový med … příště ...

R/3

BRUSINKY

pocházejí z Jižní Ameriky. Tato rostlina obývá hlavně rašeliniště Evropy, Sibiře, USA a
Kanady. Kvete v červnu a v červenci. Její velké červené plody dosahují zralosti přibližně
100 dní po odkvětu, tedy konec září a měsíc říjen.

Brusinka velkoplodá se vyznačuje kyselou chutí, která souvisí s přítomností kyseliny citronové.
Přítomnost kyseliny benzoové, která je přírodním konzervantem, zase zajišťuje její dlouhotrvající svěžest.
Původní obyvatelé Ameriky je užívali dlouhá století jako potravinu, později i jako lék. A
ještě později se využívaly brusinky k barvení tkanin.

V Evropě se první zmínka o brusinkách velkoplodých objevila v roce 1620, kdy se s ní
evropští kolonisté setkali v USA při oslavách dne díkůvzdání. Od té doby se brusinky staly
klíčovým prvkem ve výživě Severoameričanů.

U nás začaly první pokusy s pěstováním brusinek na konci 50. let 20. století. Nepřinesly
však očekávané výsledky, což domácí pěstitele úplně odradilo od dalších pokusů o
pěstování brusinek. Důvodem obtíží jsou specifické půdní požadavky, charakteristické
umístění a relativně vysoké náklady na založení plantáže. Brusinkové keře jsou totiž velmi
citlivé na nedostatek vody, a proto vyžadují neustálé zavlažování po celý rok. Co je také
důležité, substrát pro pěstování brusinek musí mít nízké pH, které by mělo mít kolem 3-3,5
pH. Vzhledem k tomu, že plazivé výhonky a květy brusinek jsou citlivé na mrazy, je
potřeba je na podzim a v zimě chránit.

Brusinky jsou silnou pokladnicí vitamínů A, E, K, C a P a také vitamínů patřících do
skupiny B (B1, tj. Thiamin, B2, tj. Riboflavin, B3, tj. Niacin a B6).

Brusinkové plody navíc obsahují velké množství:
− železo, vápník, draslík, selen, fosfor, jód, hořčík
− vlákniny
− beta-karoten a lutein
− mají antioxidační a antimikrobiální vlastnosti
− obsahují kyseliny jablečné, chinové, benzoové, hippurové, gallové, ursulové a
citronové s protizánětlivým účinkem
− polyfenoly a flavonoidy
− třísloviny

Jedna 100 g porce brusinek obsahuje 139% denní doporučené dávky manganu, což je
minerál, který je důležitou součástí jednoho z hlavních antioxidačních enzymů lidského
organismu – superoxid dismutázy.

Brusinky zlepšují zdraví střev a trávícího systému. Pomáhají při hubnutí – v jedné 100 g
porci brusinek je totiž pouhých 54 kalorií. Pomáhají udržet hladinu glukózy v krvi. Zlepšují
zdraví srdce. Chrání oči před poškozením, konkrétně buňky sítnice před škodlivostí UV
záření. Snižují riziko rakoviny. A dále chrání ústní dutinu proti virům, chrání ledviny a
močové cesty, obohatí náš jídelníček.

Kde koupit brusinkovou šťávu a kde kapsle nebo kvalitní sušené brusinky? Nejlepší je zajít
do lékárny nebo osvědčeného obchodu se zdravou výživou, kde máme jistotu, že najdeme
pouze vysoce kvalitní produkty na bázi fytoterapeutických surovin.

Brusinka je mimořádně cenná rostlina, která vykazuje nejen profylaktické, ale i
terapeutické vlastnosti. Její zajímavá chuť, bohaté chemické složení a ne příliš vysoká
cena jsou pádným důvodem k její pravidelné konzumaci.

Blíží se a je tady doba hodů ( vždy podle svěcení kostela ), u nás teď Václavské a
Michalské. A k hodům patří pečená kačena a zelí. Takže červené zelí s brusinkami – s
kompotovanými:
Slaninu opečte v silnostěnné pánvi. Poté přidejte cibuli. Po 2–3 minutách přimíchejte zelí.
Osolte, opepřete a pod pokličkou duste 5 minut na středním plameni. Přidejte med a
červené víno a pokračujte dalších 5 minut. Nakonec vmíchejte brusinky. Po 5 minutách
odstavte a nechte cca 10 minut dojít. Osolte a opepřete podle chuti, ale s citem.

R/3

BAMBUS

dnes trochu jinak – bambus je vděčná rostlinka, která od pradávna symbolizuje štěstí, vitalitu a silný růst. V angličtině se jí dokonce přezdívá „lucky bamboo“, tedy šťastný bambus. Dva zelené stonky jsou výrazem lásky a navíc toto číslo znamená dvojnásobné štěstí.

Bambusů existují tisíce druhů. Některé z nich se dají pěstovat i u nás. Nejlépe se ale této rostlině daří v Asii, zvláště pak v Číně. Z bambusu se vyrábí krásný a zároveň odolný nábytek, dokonce i lodě. A to by nebyli Číňané, aby neznali také jeho využití v tradiční medicíně a potravinářství. Díky bambusovým výhonkům se z jídla stane vynikající delikatesa.

Nutriční hodnoty na 100g: bílkoviny 2g, sacharidy 5g, cukry 0,96g, tuky 0,3g, nasycené mastné kyseliny 0,05g, vláknina 2g, voda 91g, vápník 15 mg. Obsahuje vitamíny B1, B2, B3, vitamín C a vitamin A, vitamín K. Minerální látky – vápník, sodík, fosfor, železo a draslík. A stopové prvky mangan, měď, selen a zinek. Z kyselin pak pantotenovou a listovou.

Bambusové výhonky jsou jedlé části bambusu. Jsou to mladé výhonky nebo klíčky, nové výrůstky rostliny bambusu, které byly sklizeny dříve než dosáhly stáří dvou týdnů (nebo než dorostou výšky cca 20-30cm). Mnoho lidí miluje křupavé a zároveň křehké bambusové výhonky. Mají čistou a svěží příchuť.

Bambusové výhonky mají vysokou nutriční hodnotu, ale zároveň nízkou kalorickou, takže jsou ideálním pomocníkem při hubnutí. Obsahují navíc hodně vody, takže i podíl vody v organismu upraví. Bambusové výhonky můžete konzumovat 4x týdně v libovolném jídle.

Kyselina křemičitá, kterou právě bambus obsahuje, známá jako bambusový cukr, je vynikajícím lékem na astma. Bambusové třísky se získávají ze střední vrstvy bambusu a pomáhají třeba při horečkách nebo zvracení. Bambusová míza zase pomůže při křečích.

Co se týká našeho zdraví, tak bambus a jeho výhonky a klíčky pomohou:
 snížit hladinu cholesterolu díky vláknině, kterou obsahují
 prevence onemocnění srdce díky draslíku, který udržuje normální srdeční rytmus
 s hubnutím díky vláknině, která v žaludku nabobtná a máme dlouho pocit sytosti
 s bojem proti rakovině, kdy fytonutrienty působí jako silné antioxidanty
 snižuje záněty
 pomohou se zácpou ( opět vláknina ), kdy změkčí stolici
 posilují imunitní systém
 respirační nemoci díky tomu, kdy bambusové výhonky vaříme asi 30 minut ve vodě a tuto vodu smícháme s medem a užíváme po lžících co nejteplejší
 podpora zdravého trávení
 udržení zdravé pokožky díky vitamínu E

Příprava bambusových výhonků:
Pokud máte čerstvé bambusové výhonky, tak si je oloupejte z vrchní vrstvy, nakrájejte na menší kousky (2 cm tloušťku) a vařte v osolené vodě alespoň 45 – 60 minut. Čerstvé bambusové výhonky obsahují totiž škodlivé látky, které se vařením uvolní a zůstanou v nich už jen ty zdravé látky.

Pokud máte bambusové výhonky v zeleninové směsi nebo z konzervy, tak je umyté vařte v osolené vodě 15 minut. Po tomto vaření je můžete přidat do jakéhokoliv jídla (rizoto, maso, zeleninový, těstovinový salát…). Bambusové výhonky se doporučuje konzumovat 2x až 4x týdně. Díky tomu, že jsou v obchodech k dostání ve sklenici či konzervě, máme ulehčenou práci. Zkuste je přidat třeba i do zeleninové polévky. Vyplatí se to nejen chuťově.

R/3