7.ledna..

za štábním praporčíkem in memoriam JIŘÍM SCHAMSEM...narozen 22.9.1972 zraněn 17.3.2008 v Afganistánu, zemřel 7.1.2015 Praha - služebně zařazen jako "starší instruktor Útvaru speciálních operací (SOG), příslušník Vojenské policie a Armády České republiky.

****************

Plk. gšt. v.z. PhDr. Eduard Stehlík Ph.Dr. MBA, vojenský historik, spisovatel. Zaměřuje se na vojenské dějiny 1914-1956. (Ředitel odboru pro válečné veterány MO, historik Vojenského historického ústavu Praha, předseda vědecké rady a 1.náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů- historie) nyní ředitel Památníku Lidice)

R/1

chmelik1 napsal:

REGI

JIŘÍ SCHAMS

Před několika málo dny jsme vstoupili do nového roku a již je zde opět 7. leden. Den, který mám nejen já, ale i mnoho dalších kamarádů již devět let spojen s odchodem našeho přítele, štábního praporčíka Jiřího Schamse. Opravdového hrdiny, kterému nikdo z těch, kdo ho znali, neřekl jinak než „Regi“.

To, že již Jirka s námi není, mi tehdy zatelefonoval můj dlouholetý přítel Pepa Turek, který Jirku znal z jejich společného působení v armádě a byl s ním v kontaktu až do úplného konce. Bohužel i Pepa sám následoval Regiho tam, odkud není návratu, hned v září následujícího roku. Zbylo tu po nich prázdné místo a oba, nejen mě, moc a moc chybí...

Jirka byl rodilý Pražák, což často a rád zdůrazňoval. Světlo světa spatřil 22. září 1972 a po maturitě na Gymnáziu Na Pražačce nastoupil v dubnu 1992 tehdy ještě povinnou základní vojenskou službu. Pro mnoho jeho vrstevníků byla cesta „do zeleného“ doslova noční můrou, ale pro Jirku ne. On se na vojnu doopravdy těšil. Všichni z jeho okolí dobře věděli, že měl k uniformám a zbraním vždy velice blízko a „maskáče“ tvořily již na střední škole pevný základ jeho šatníku.


Myslím, že nikoho z Jirkových blízkých nepřekvapilo, když nedlouho po návratu do civilního života začal uvažovat o vojenské kariéře. Nějakou dobu sice pracoval u pražské Městské policie a později u soukromé strážní a detektivní agentury, avšak táhlo ho to zpět do armády. A tak se stal v červenci 1997 vojákem z povolání a nedlouho poté odjel jako příslušník 6. mechanizovaného praporu na svou první misi (SFOR) na území bývalé Jugoslávie.

Jirkovým snem však vždy bylo působit u speciálních jednotek a tomu podřídil úplně všechno. V říjnu 1999 skutečně dosáhl svého a po náročném výběrovém řízení se stal příslušníkem prostějovské 6. speciální brigády (dnes 601. skupina speciálních sil). O tom, že se Jirka nikdy nebál žádných překážek, svědčí myslím i to, že při nástupu k prostějovskému útvaru sice ještě neuměl plavat, avšak zamakal na sobě a zanedlouho přidal ke své odbornosti „speciální průzkum“ i kvalifikaci vojenského potápěče.

Kromě služby u speciálních jednotek měl Jirka, jak jsem již zmínil, ještě jednu velkou lásku, a tou byla Praha a odloučení od ní nesl velice těžce. Když proto na podzim 2001 vznikl Útvar speciálních operací Vojenské policie, známější pod zkratkou SOG (Special Operations Group) a jemu se tím neočekávaně naskytla příležitost sloužit u speciální jednotky v hlavním městě republiky, ani na okamžik nezaváhal.

V letech 2003-2005 se Jirka zúčastnil čtyř zahraničních operací na území Kuvajtu a Iráku a v roce 2006 i mise KFOR v Kosovu. V říjnu 2007 odjel se svou jednotkou do Afghánistánu, kde s kamarády působili v jedné z nejnebezpečnějších provincií, a to v sestavě britského uskupení TFH (Task Force Hilmand). Tato mise se však Jirkovi bohužel stala osudnou.

V pondělí 17. března 2008 zaútočil v městečku Gerešk na hlídku, jejíž byl Jirka součástí, sebevražedný atentátník. Při mohutné explozi byl zabit Jirkův spolubojovník praporčík Milan Štěrba, dva dánští vojáci a čtyři Afghánci. Sám Jirka byl těžce zraněn. Jedna ze střepin, které ho zasáhly, pronikla do mozku, který těžce poškodila. I proto nebyly prognózy lékařů pozitivní a nedávaly Jirkovi velkou šanci na přežití.

Jenže to by nesmělo jít o Jirku. I v této situaci, kdy by to jiný člověk zabalil, opět dokázal, že je velký bojovník. Přestože zůstal upoután na invalidní vozík, rval se po následujících sedm let s nepřízní osudu, a to i za pomoci svého pověstného, někdy opravdu hodně, hodně černého humoru. Jenže život opravdu nebývá fér. Nad těžkou nemocí, která se náhle objevila, již Jirka nevyhrál.

Jirko, kamaráde, čest Tvé památce!

REGI

JIŘÍ SCHAMS

Před několika málo dny jsme vstoupili do nového roku a již je zde opět 7. leden. Den, který mám nejen já, ale i mnoho dalších kamarádů již devět let spojen s odchodem našeho přítele, štábního praporčíka Jiřího Schamse. Opravdového hrdiny, kterému nikdo z těch, kdo ho znali, neřekl jinak než „Regi“.

To, že již Jirka s námi není, mi tehdy zatelefonoval můj dlouholetý přítel Pepa Turek, který Jirku znal z jejich společného působení v armádě a byl s ním v kontaktu až do úplného konce. Bohužel i Pepa sám následoval Regiho tam, odkud není návratu, hned v září následujícího roku. Zbylo tu po nich prázdné místo a oba, nejen mě, moc a moc chybí...

Jirka byl rodilý Pražák, což často a rád zdůrazňoval. Světlo světa spatřil 22. září 1972 a po maturitě na Gymnáziu Na Pražačce nastoupil v dubnu 1992 tehdy ještě povinnou základní vojenskou službu. Pro mnoho jeho vrstevníků byla cesta „do zeleného“ doslova noční můrou, ale pro Jirku ne. On se na vojnu doopravdy těšil. Všichni z jeho okolí dobře věděli, že měl k uniformám a zbraním vždy velice blízko a „maskáče“ tvořily již na střední škole pevný základ jeho šatníku.


Myslím, že nikoho z Jirkových blízkých nepřekvapilo, když nedlouho po návratu do civilního života začal uvažovat o vojenské kariéře. Nějakou dobu sice pracoval u pražské Městské policie a později u soukromé strážní a detektivní agentury, avšak táhlo ho to zpět do armády. A tak se stal v červenci 1997 vojákem z povolání a nedlouho poté odjel jako příslušník 6. mechanizovaného praporu na svou první misi (SFOR) na území bývalé Jugoslávie.

Jirkovým snem však vždy bylo působit u speciálních jednotek a tomu podřídil úplně všechno. V říjnu 1999 skutečně dosáhl svého a po náročném výběrovém řízení se stal příslušníkem prostějovské 6. speciální brigády (dnes 601. skupina speciálních sil). O tom, že se Jirka nikdy nebál žádných překážek, svědčí myslím i to, že při nástupu k prostějovskému útvaru sice ještě neuměl plavat, avšak zamakal na sobě a zanedlouho přidal ke své odbornosti „speciální průzkum“ i kvalifikaci vojenského potápěče.

Kromě služby u speciálních jednotek měl Jirka, jak jsem již zmínil, ještě jednu velkou lásku, a tou byla Praha a odloučení od ní nesl velice těžce. Když proto na podzim 2001 vznikl Útvar speciálních operací Vojenské policie, známější pod zkratkou SOG (Special Operations Group) a jemu se tím neočekávaně naskytla příležitost sloužit u speciální jednotky v hlavním městě republiky, ani na okamžik nezaváhal.

V letech 2003-2005 se Jirka zúčastnil čtyř zahraničních operací na území Kuvajtu a Iráku a v roce 2006 i mise KFOR v Kosovu. V říjnu 2007 odjel se svou jednotkou do Afghánistánu, kde s kamarády působili v jedné z nejnebezpečnějších provincií, a to v sestavě britského uskupení TFH (Task Force Hilmand). Tato mise se však Jirkovi bohužel stala osudnou.

V pondělí 17. března 2008 zaútočil v městečku Gerešk na hlídku, jejíž byl Jirka součástí, sebevražedný atentátník. Při mohutné explozi byl zabit Jirkův spolubojovník praporčík Milan Štěrba, dva dánští vojáci a čtyři Afghánci. Sám Jirka byl těžce zraněn. Jedna ze střepin, které ho zasáhly, pronikla do mozku, který těžce poškodila. I proto nebyly prognózy lékařů pozitivní a nedávaly Jirkovi velkou šanci na přežití.

Jenže to by nesmělo jít o Jirku. I v této situaci, kdy by to jiný člověk zabalil, opět dokázal, že je velký bojovník. Přestože zůstal upoután na invalidní vozík, rval se po následujících sedm let s nepřízní osudu, a to i za pomoci svého pověstného, někdy opravdu hodně, hodně černého humoru. Jenže život opravdu nebývá fér. Nad těžkou nemocí, která se náhle objevila, již Jirka nevyhrál.

Jirko, kamaráde, čest Tvé památce!

11.prosince 1919 se na Podkarpatské Rusi narodil hrdina 2.světové války

plukovník v.v. Vasil KOBULEJ

vzpomínáme na něj každý rok v tuto dobu, takže jen připomínka:

- československý voják, jedna z osobností Karpatsko-dukelské operace, Ostravsko -opavské operace

- držitel Řádu velké vlastenecké války 1.stupně, Československého velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova, Řádu rudé hvězdy, čtyřnásobného Československého válečného kříže z roku 1939 a desítek dalších...

Voják Vasil KOBULEJ byl jeden z mála vojáků, kteří stáli u zrodu tankové jednotky v létě 1945, zúčastnili se všech bojů a v květnu 1945 dorazili do Prahy...

Co se moc neví:

21.srpna 1968 sloužil plukovník Kobulej u 4.tankové základny Vojenského útvaru 7346 ve Stráži pod Ralskem. V ranních hodinách se ruský poručík dožadoval vstupu do kasáren. Plukovník Kobulej jej v ruštině okřiknul: ..."Co tady křičíš? Postav se do pozoru a podej hlášení plukovníkovi Varšavské smlouvy"...

V roce 1971byl plukovník Kobulej "odejit" do výslužby...

Poznámka redakce: ... takže nejen plukovník Ing. Miroslav Šedina a plukovník Jiří Dufek, velitelé 7.výsadkového pluku zvláštního určení...že?

Plukovník Vasil Kubulej byl VOJÁK!

zdroj: WikipediE- pouze výňatky - upraveno R/1

11. LISTOPAD

Ránem vlčích máků vzpomínáme s úctou na plk. Ing. Miroslava ŠEDINU, plk. Jiřího DUFKA, důstojníky, praporčíky, poddůstojníky a veterány 7.výsadkového pluku zvl. určení Sabinov, Prešov a Holešov... zapalujeme svíčku a modlíme se!

NEZNÁMÍ HRDINOVÉ.

Výročí jejich rozruch nepůsobí,

o jejich divech nedovíš se z knih.

Po světě širém roztroušeny hroby

hrdinů neznámých.

Zapadlí. Přes ně úhořem se smeknou,

kdož pochvalují řemeslně ctnost.

A dějepisci suše o nich řeknou :

konali povinnost!

Povinnost konat! Jaká je to svízel!

Jít odhodlaně, když dán povel v noc!

Tam bít se, zbytek naděje kde zmizel.

Nečekat na pomoc.

Povinnost konat! Jak to slovo mrazí,

když zahalen v něm příliš hořký hrot.

Sejeme, ale símě nevychází.

Pracujem. Kde je práce plod?

Bez hlesu konat poslání své, úkol,

svou všední práci povinnou.

Nečekat vděku, bahno vidět vůkol

a zůstat hrdinou!

Stín slávy ani nemít při svém skonu,

mřít v šeru sychravém.

Jediný voják uctěn z milionů,

a možná neprávem!-

V pokoře vrhnouti se do propasti

a zajít do stínu.

Ó, běda nám, mít nebudeš-li, vlasti,

neznámých hrdinů!

(autor - Viktor Dyk )

BITVA O KYJEV

6.listopadu 1943 skončila v rámci mohutné ofenzivy sovětských vojsk tzv. "bitva o Dněpr".-následovala po bitvě u Kurska . Rudá armáda přešla do mohutného nástupu a převzala strategickou iniciativu. Osvobození Kyjeva se zúčastnila i 1.českoslovesnká samostatná brigáda v SSSR. Osvobození Kyjeva byla dáno 1.ukrajinskému frontu velenému generálem armády N.F.Vatutinem.

Sověti chtěli Kyjev osvobodit do 7.11. (výročí Velké říjnové socialistické revoluce), což se nakonec splnilo...

V ROCE VÝROČÍ OSVOBOZENÍ KYJEVA ( 2013) byla Klubem výsadkových veteránů Holešov ustanovena delegace určená k uctění výročí osvobození Kyjeva ve složení :

kpt. v.v. Dušan HRIC, předseda KVV Holešov

kpt. v zál. JUDR. Pavel CHMELÍK tiskový mluvčí KVV Holešov,

ti se zúčastnili zájezdu na Ukrajinu pořádaného Armádou ČR a důstojně památku osvobození KYJEVA za veterány výsadkových vojsk, uctili... několik dobových vzpomínek: snímky:

fotogalerie:

snímek č.1 Přijati jsme byli vřele ...vlevo kpt.Chmelík ... naše rudoarmejka ... kpt Hric.
snímek č.2 Hrdost na naše předky- LEGIONÁŘE
snímek č.3 Naši statisté představující čs. jednotku v boji...
snímek č.4 Perla..kozáci.
snímek č.5 Bitva...

R/1

Čeští odstřelovači získali stříbro na soutěži, které se účastnilo 15 zemí NATO

Čeští odstřelovači slaví úspěch, na soutěži European Best Sniper Team Competition 2023 obsadili druhé místo. Utkali se přitom s více než 25 týmy z 15 zemí NATO. Testovali střelbu, fyzičku, orientaci v terénu nebo psychickou odolnost.

www.novinky.cz/clanek/domaci-cesti-odstr...um=sekce-z-internetu

R/2

VÝSADKÁŘI

FALLSCHIRMJÄGER - NĚMEČTÍ PADÁKOVÍ MYSLIVCI ZA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

V 1. díle mého nového „seriálu“ o německých výsadkářích se ve zkratce podíváme na muže, kteří v rámci operace Merkur z května 1941 stáli za zlomovým okamžikem německé invaze na středomořský ostrov Kréta. I když jim to nepřítel výrazně ulehčil svým nočním ústupem, mnohé pak překvapilo, když zjistili, že Fallschirmjägery tehdy vedl do boje vrchní štábní lékař, jehož příběh přinášíme v tomto článku.

www.armyweb.cz/clanek/padakovi-myslivci-...emeckych-vysadkarich

Zdroj: armyweb.cz

R/2

73. TANKOVÝ PRAPOR PŘÁSLAVICE

Opět si připomínáme smutné výročí, kdy jsme přišli o naše příslušníky v kosovském Šajkovaci. Dne 14. září 2002 tragickou smrtí zahynuli dva příslušníci 73. mechanizovaného praporu (dnes 73. takový prapor)
podporučík i. m. Vlastislav HENDRICH
podporučík i. m. Luděk SEVERA

Zástupce velitele 73. tankového praporu major Martin Vávra spolu s vrchním praporčíkem Martinem Svačinou a kaplanem nadporučíkem Františkem Hruškou uctili památku padlých vojáků položením kytice. Jiní vojáci z povolání uctili památku zapálením svíčky a následným zasalutováním. Při této příležitosti kapitán Jiří Procházka položil na pietní kámen pamětní minci Velitelské roty s pořadovým číslem jedna. Po posádkovém uctění památky major Martin Vávra, vrchní praporčík Martin Svačina a kaplan František Hruška jeli k hrobům padlých vojáků do Kostelce nad Orlicí a v Měnína, kde vzpomínkou a modlitbou uctili jejich památku.

Pietním aktem si připomínáme činy a oběti vojáků, kteří položili pro naši nezávislost a svobodu svůj vlastní život.

zdroj: facebook 73.tankový prapor