HOLEŠOVSKÉ ZVONOKOSY

Vojenské vánoce 1967 a neb : Holešovské Zvonokosy..."

Jak jsem se již zmínil, přestěhovali jsme se před vánoci do "deltabaráku" v severovýchodní části kasáren .

(Deltabarák byla přízemní budova stavěná hojně po válce jako ubytování pro vojáky, nebo dělníky velkých staveb socialismu, Byla dřevěná, sice s umývárnou, ale WC bylo mimo budovu. Pokoje byly zařízeny s kovovými lůžky. V některých stavbách byla i možnost přípravy stravy "kuchyňka". Delta barák, o němž je psáno veteránovo pojednání byl v holešovském útvaru z doby, kdy útvar technických praporů stavěl v Holešově, areálu kasáren, zařízení pro úschovu, sušení a balení padáků tzv. "padáčkárnu".. pozn. redakce).

V jedné půlce je již zabydlená druhá rota- mazáci se těší, že na vánoce se vrátí zpět do původních budov kasáren, kde budou mít vymalováno!

Deltabarák má své pozitiva, ale zápory převyšují . .Hlavně ta hygiena. Pět kohoutků studené vody- stále ještě teče, nezamrzla. Plechová koryta, ke kterým se 80 vojáků těžko vtěsná....

To samé je s WC.

Sto metrů od baráku je vykopaná díra, překrytá prkny tak, aby to byla "kadibudka". Natlučen "tér papír!.. jako střecha a díry mezi prkny překryty zbytky odslouživších celt. Velká potřeba? jen lidí dvou...současně.

To bylo první, co náš staršina řešil.

Předělat a zkultivovat to místo potřeby! S velkým povděkem nás, stále ještě stydlivých mladých vojáků nechal vykopat jámu další, zakrýt prkny místa velké potřeby tak, by se spojila v celek- vytvořen počet míst čtyř!.

Ovšem, bez žádného soukromí!... nevadí, vykřikoval: " čtyři vojáci se při velké potřebě v pohodě snesou... vsaďme se, dokážu vám to! Jde jen o zvyk a toho dosáhneme! Nepůjde-li to jinak, potom rozkazem! Ten zní: " vykonáváš-li velkou potřebu, proveď ji tak, abys nenarušil soukromí souseda. Rozkaz platí do odvolání..."

A pokračoval : " Co nebudu v žádném případě tolerovat je to, aby mi někdo obechcával ubytovací prostor při potřebě malé!. Rota bude chodit na jedno místo. To osobně vytyčím! Nikam jinam!!"

Jeho slova trčela v prostoru brutálně.

Ticho.

Poté se rozběhl k drátěnému plotu, jenž odděloval "delta barák" od prostoru útvarového prasečáku. Zde pokračoval: " protože je sníh" a čáru ihned vytyčil podpatkem důstojnické kanady...

Ticho.

" Rota vybíhá do půl těla na rozcvičku... prvně zamíří do mnou právě vytyčeného prostoru... teprve poté zamíří na místo ranního cvičení. Dotazy? "

Ticho.

"Tedy nejsou! Na můj povel - ROZCHOD ! "

Svůj oblíbený dovětek neměl ani Čurin..

Holešovské Zvonokosy byly vyřízeny...

---

R/MF edice R/7

příště : pokračování příběhu vánoc 1967.... pátek 24.srpna 2024

PRO HUBU..PŘES HUBU II.

Vzpomínky holešovského veterána svobodníka v.v. Milana FRIEDRICHA. II.

...Rota jde do směny. Nás pár, co jsme nezařazeni , nebudeme moci zůstat v klidu na rotě, Protože je všude hodně sněhu, staví naše rota také tzv. "pracovní hotovost" a jdeme po rozdílení na ten sníh. Zametat a uklízet ten sníh kolem vchodu do kasáren a schodů na štáb a hlavní cesty ke garážím.

Jsme jen tři a Truneček se jako vždy, ulil. Dozorčím posádky je náš vellitel roty kapitán Bílek.

Večer, až za tmy, kdy nás kontroluje, říká: " celá hotovost, ráno, po snídani nastoupí na bráně a pojede pro opravený transformátor do jednoho podniku v Brně. Protože pojedete na korbě, musíte se pořádně nabalit, bude hodně mrazivo. Vezměte si všechny zimní doplňky. Tuláček vám zajistí studenou stravu. Na rotu odchod.!"

Říkám taky Brňákovi (přezdívka Čurin) z té mé podskupiny " doufám, že ..chceš jet zítra k vám do Brna". Takže Truneček nebude informován. Mohl být s námi, ale raději se nechal zaměstnat "malým strašinou Tuláčkem". Vyčúránek , uklízet sníh mu nevonělo. Samozřejmě, Čurin mu to vyslepičil. A začalo to, co jsem čekal...

Truneček se dožaduje zařazení do pracovní hotovosti. Ten, kdo je z Brna- a on je, má přednost a má taky nárok, to musí každý pochopit! Naštěstí dnes nemá ty správné posluchače, ti jsou ve službě....

Rýpnu si do něj, že bych ho místo sebe pustil, ale vidět zasněžené Brno v tom mrazu, jako odměnu za odklízení sněhu je moc dobré a my "Mělničáci" to tak máme... slyším na cimře, jak se snaží, ten chytrý Truneček, obalamutit Čurina. Doufám, že mu nenalítne...

Ráno. Tuláček obstaral studenou stravu, dvě velké vepřové konzervy a citrony. Hlásíme se u "posady"- já, Čurin a Labanič - celá moje pevná podskupina". Před štáb přijela V3S, velitelem vozu byl nějaký desátník od "topky ( Technické opravny pluku- pozn. redakce) a mladý řidič, "bažant" jako my.

Na korbě je ještě jedna plachta, do té se zabalíme. Za sebou máme kontrolu kapitána Bílka stran oblečení a vybavení...směr: Gottwaldov, Vyškov, Brno. Všude sníh a mrazivo. Cesta ubíhá v pohodě, ale fakt je zima.

Do Brna přijedeme od severovýchodu, nebudu mít kliku, kolem letiště to není. Je to v prostoru, kde se říká Černá pole a hledáme ten podnik. Najdeme to a desátník vyřizuje administrativu, podupáváme před nějakou halou, chlapi nás zvou dál- mají otevřený oheň v drátěném koši- teploučko, paráda. Načneme velkou konzervu, nabídneme chlapům a čekáme, co bude dál. Konzerva je vysoce hodnocená, armáda se o nás dobře stará...

Čurin mne nutí, ví že ho mám, tak si nasadím červený baret . JASNĚ. PARAGÁNI. Nalejou nám čaj a z flašky RUM. Čurinovi zasvítí oči , když já si nedám. Tak si může dát za mne 2 x. Naštěstí přišel mezi nás jejich mistr. Debatní kroužek rozpustil a určil, kdo nás naloží. Trafo už jede k nám na jeřábu. Auto couvne na určené místo; trafo na palet složí jeřáb doprostřed korby.

Desátník došel s papíry a s řidičem vymýšlí, jak trafo upevnit, aby během jízdy "necestovalo". Na příkaz jejich mistra přibíjí špalíky jako zábrany v pohybu, ještě upevňují dvě lana, spíše planžety, které nám věnují, a ještě rada: "ať chlapi nejsou vidět ; všimnou -li si VB že se veze náklad s lidmi-průser.,,,"

Loučíme se, a nastoupíme cestu zpáteční. Jsme v plachtě, ale ne vzadu, ale přímo za kabinou. Čurin a Labanič chrní. Že by ten RUM?

Jedeme pomalu, někde je posypáno, někde jen uježděno a klouže to. Stále mrzne, takže mlhavo, sněhánky. Všímám si, jak mladý řidič má problémy s udržením směru. Někdy to pěkně cukne. Divím se, proč to nevezme do ruky velitel vozu. Určitě má více zkušeností řidič, mazák. Ale co, to je jejich problém. Ne však na dlouho. Nějak ujíždíme ... dívám se do okénka, začínáme se točit, desátník křičí- NEBRZDI!!!! a pomáhá točit volantem. Přejedeme do protisměru a dále se točíme....

Na druhé straně nás odstrčí krajnice zpět do středu vozovky , zpomalujeme v rotaci a narážíme na krajnici na naší straně; ta náklaďák neudrží. Opřeme se o stráň tak, že nás uvolněný náklad položí na bok. Vše skončilo. Je ticho. Klid....kluci se vzbudili, lezou ven, já také. Vidím, že ty planžety praskly a trafo na okraji korby drtí sajtnu.

Protože je náklaďák opřen, připadá mi, že se vlastně nic nestalo. Desátník zbytečně obviňuje řidiče... už nemohu poslouchat ty nářky. .. co bude, coby kdyby. Nic se neděje, ani nemusíme nic hlásit , provoz minimální, nepřekážíme, tak co- říkám. Počkej, vše vyřeší čas. Snažím se desátníka rozptýlit a vymyslet, co dělat. Bez jeřábu není šance.

Domlouváme se, že půjdeme stopovat o pomoc a stavět auta z obou stran...

Vzápětí se povede desátníkovi zastavit autojeřáb z nějakého podniku z Kroměříže. Velice ochotný chlap. Říká, když obhlíží situaci , " chcete to utajit, že?" . Souhlas. Když nepojedou esenbáci kolem, nebudeme nic hlásit.

Začínáme to řešit. Musíme mít pod kontrolou oba směry , kdyby bylo nutno provoz zastavit. " Já najedu co nejblíže, upevníte mi ten transformátor, já odjeřábuji na silnici a uvidíme, co náklaďák, aý jej odlehčíme.."

Vylezu nahoru k transformátoru, upevňuji jeho lano podle jeřábníkova pokynu , kluci si rozdělili silnici a kontrolují provoz. Jeřábník v pohodě sundá trafo na silnici. Náklaďák nic, leží si na boku . Musím dát pod něj lano , voláme mladého řidiče. Upnutí si obstará jeřábník . ZABERE... a náklaďák je zpět na silnici. Jeřáb znovu naloží trafo na korbu. Ještě jej zabezpečit. Hotovo! Děkujeme, jeřábník říká, "mám pro vojáky slabost... a abychom to nepokazili, pojedu s vámi až do kasáren."

My se vměstnáme do kabiny k jeřábníkovi, mladej s desátníkem jedou za námi s transformátorem, upevněným jeho lany. V Holešově se nahlásíme na bráně dozorčímu, vracíme zapůjčená lana, Všichni si slibujeme mlčení...

Ze sajtny jsem si vzal jako relikvii třísku a poslal ji v dopise Verušce... kdepak asi ta relikvie skončila???

Den druhý.

Při ranním nástupu mne oslovil velitel roty.. " tak co, Friedrich, jak dopadla cesta do Brna?" Dobře, soudruhu kapitáne, bez problémů, trafo jsme složili v autoparku .." že by něco věděl? Ani mne horko nepolilo, když veliteli tak bezostyšně lžu!

Později:

Zatím neví nic, dohru to má za nějaký čas.Šli jsme na vycházku do kina, Je ještě brzy, tak jsme zašli do hospody. A- napitý Čurin. Nahlas vykládá, jak jsme zahráli " tu bouračku, když jsme jeli do toho Brna.." Ježíš, to je vůl!! Padají otázky nezasvěcených...

Najednou se zvedne od vedlejšího stolu postava a Čurina osloví: "pojď ven"! .. Za chvíli se oba vrátí , mně dojde, že je to ten desátník z TOPKY, za ním Čurin- zpráskaný pes, pod okem monokl! Tak to je dobře, tohle Čurin potřeboval!

Byl čas odejít do kina, desátník vstal také a oslovil mne: "slíbili jsme si, že nebudeme mluvit, souhlas? proto to dostal!"

Klidně mazákovi tykám a ptám se, co ta rozbitá sajtna. Jak? Druhý den některý "štábák" chtěl ze střelnice odvést dřevo, tak při tom... Jasně, dál se neptám.. "jo, v každém případě díky Tobě, žes mne usměrňoval, já se choval jako blbec" No, hlavně že to dobře dopadlo! "

Pochvalu jsem přijal..." ještě se Tě jako bažant zeptám: jaké je Tvé ctěné jméno? Chvíli bylo ticho. " Jsem Mirek Černý z Pardubic"

Už jsem Mirka Černého nikdy neviděl. Je možné, že jej přeložili. Mladého řidiče potkávám, je nemluvný, tak jej přejdu a nebavím se s ním...

---

napsal: R/M.F edice R/7

PRO HUBU..PŘES HUBU I.

Vzpomínky holešovského veterána svobodníka v.v. Milana FRIEDRICHA.

I.

První "vojenská zima"... začátky.

Zima roku 1967 se přihlásila silnými mrazy. V úterý 28.11.1967 minus 15 stupňů, napadl první sníh; držel se a znepříjemňoval vojenský výcvik. Hostýnské vrchy nám dávaly zabrat. Velitelé skupiny učili další druhy maskování v zasněženém terénu. Vyfasovali jsme bílé maskáče navlečené přes vojenský mundúr, abychom splývali v zasněženém terénu a učili se pohybu tak, abychom nezanechávali stopy. To znamenalo, že si každý musel opatřit velkou, nejlépe smrkovou větev a tahat ji za sebou sněhem a mít pocit , že smažu všechny své stopy. Samozřejmě nesmysl ! Stejně tak, když nám dali drát ,či vlastně zelenou "dvoulinku", se kterou se odpalovala umístěná nástraha na okraji silnice, na objekt připravované nástrahy nepřítelem.

To se nedalo ve sněhu zamaskovat.

Rozkaz však zněl jasně a tak se to dělalo. Měl jsem s tím potíže, podle mne by se to dalo dělat jinak. Protože, jak jsem se již zmínil, můj chlebíček byla "pevná podskupina" Co je platné, že mi dali "moc" ji velet?

Mrznu jak pes u boudy, čekám v pozorovacím stanovišti odpálit nástrahu na přijíždějící raketu nepřítele. Ale již před příjezdem byla nadřízenými objevena zelená dvojlinka a: "pevná podskupina je označena jako nevyhovující".

Když nás kontrolní skupina minula a do noci nedorazila , přišli na nás v noci a chtěli nástrahu odpálit . Ačkoliv to bylo na sběhu lépe vidět, stějně se to na sběhu, v lese, špatně odhadovalo.

Na odpálení se používala roznětnice mechanická, ta se musela klikou nejprve "nabudit", poté točivým pohybem rukojeti- odpálit... Ve sněhu to klouzalo, promrzlé prsty vojáka neposlouchaly .

Výbuch, když nastal. tak většinou až za objektem rakety . jenž táhli "značkaři".

Opět nevyhovující "pevná podskupina" ... stále dokola. Velitel skupiny nás neprohazoval ; stále stejný obrázek toho, jak jsme se předvedli na "taktikách" na začátku výcviku průzkumných skupin.

Mne nejvíce ubližoval , a pevné podskupině" ubližoval svým "rádoby rozumným kecáním" také Brňák Karel Truneček. Proč vždy dělal jen "pohyblivou podskupinu?"

Dalo mne moc práce, aby to bylo mezi námi "vždy na rovinu". Nikdy jsem nevyužil příležitost na něj "žalovat" nebo jej podrazit.. ale vždy jsem využil příležitost , i když mi situace umožňovala "zásah"...

a zde, začíná vlastní příběh první... příběh "lidského charakteru", jenž mohl stát život...

---

R/M.F, edice R/7, redakce R/1

Krátká setkání s veterány dne 18.6. evokuje další vzpomínky z dob již "dávných" aneb:

"Jak jsme spali v kroměřížském divadle.."

Přijeli tam hostovat známí umělci z Prahy- dokonce z Národního divadla. Marie Tomášová a Jan Tříska. První a druhá řada byla vyhrazena pro hosty; my vojáci zabíráme prostor od řady třetí. Naše skupina je ve středu hlediště. PARÁDA. Po levici mám Milana LABANIČ, říkáme mu "Permon" východňár od Michalovic. Před vojnou kopal uhlí- v Ostravě. Podívám-li se na něj, je v ksichtě takový zaprášený, jako tetovaný, uhelný prach jej poznamenal...

Opona nahoru, hra začíná.

je to kus náročný, určitě Shakespeare? Ale co hráli, již nepamatuji, jen vím, že chvílemi bylo úplné ticho, aby se n nám vzápětí rozletěly hlasy herců- k nám do hlediště.

Uplynula asi tak čtvrthodinka- všímám si, že začínají vojáci naší roty usínat. Ano. I pro mne to byl dnešní den náročný, ostatně jako ty jiné. Normál. Tady sedíme, teploučko, klid nám tiká do civilu. já však spánku vzdoruji...

Najednou vedle mne zachrčení, vojín Labanič chrápe,, hlavu dozadu rozvalen v měkkém křesle a" bere ho"!...

Účinkující herci zpozorní. Na hlase přidají, alel na "Permona" nemají. Hlasová přetahovaná trvá několik minut. "Permon" vítězí přesvědčivě. Není na mně, abych jej budil, jsou zde velitelé. Čekám na rozkaz. Ten nepřichází. "Permon" chrápe první ligu.

Herec Jan Tříska vypadne z role, jde na okraj podívat se, koho vlastně uspal. Pracující rolníky Hané? Ne! Elitní československou armádu!.. vrací se nevěřícně do hloubky jeviště, za ruku bere paní Tomáškovou. Její strohý pohled mu velí- "JDI"!

Jan Tříska jde na okraj jeviště s pohledem do jeviště, kde tuší velitele...a jeho měkký hlas: "Prosím" a vrací se zpět. Odezva je okamžitá- ostrý velitelský hlas: "Vzbuďte tam toho vojáka!"... nečekám na nic a třesu Labaničem..."Vierka, čo sa robí?" "NIC, spi dál, ale ne tak nahlas..."

Do dneška nevím, kdo z velitelů probudil to spící divadlo; Chmelík to nebyl, toho bych si pamatoval.

O Labaničovi zase příště... myslím, že se herci z Prahy nemuseli stydět za ten zážitek, jenž s námi absolvovali" bez ztráty kytičky"...ale JASNĚ PROHRÁLI!

U této hry (viz příloha) spala část roty v divadle KM- poznámka redakce...

Romeo a Julie; ND

R/2

---

Epizoda druhá:

Nespalo se pouze v divadle. Spalo se vždy, když k tomu byla sebemenší příležitost, spalo se při Politickém školení mužstva, při výuce vojenských předmětů (někdy i na stráži, ale zde hrozil již vojenský prokurátor..)

Někteří vyučující školící vojenské odbornosti věc řešili tak, že polohlasem, aniž by dále cokoliv dali najevo. monotónně sdělili: "Vy, co nespíte a vnímáte mne, zůstanete sedět" ...následoval ostrý povel "Vztyk! z učebny odchod"...na povel sebou spáči trhli , vstali vyšli z učebny.

Nespáči se radovali, protože:

na chodbě se potloukal staršina Chmelík, většinou kontrolující úklid na ložnicích; věděl ze zkušenosti vlastní, "která bije".. přistižení spáči byli "odveleni" na umývárnu, kde tekla jen studená voda. bylo jim umožněno "okysličení myšlenek mladých vojínů! s návratem mokrých hlav na učebnu..."

Proti takové "exekuci" odvolání nebylo.

Staršina otevřeně hlásal tézi, že " že nutno u vojáků očištění hlavy od myšlenek černých, špinavých, tak, aby je bylo možno plnit čistou vojenskou odborností..."

Je otázkou, kde staršina tu teorii nabral... chválen nebyl...

R/ M.F. editorka R/7

Zpověď panice IV.... Epilog aneb, co se nakonec stalo...

Vlak zmizel ... Věra odjela. Zmocnil se ve mně smutek, nebývalý a tak jsem se vrátil do kasáren; přitom jsem ještě měl vycházku dokonce do nedělní půlnoci. Jsem bez nálady; chci být sám.

Je neděle, studená večeře u dozorčího roty v plechovém pekáči zvaném "lorna"... v ní ještě červené maso a tak "si dám do trumpety"- jdu pro "útočák" a vyřezávám jen libové kousky.

V klubu roty hrají mazáci Krbec a Nezbeda kulečník; nemám chuť se s nimi bavit, ale Krbec zvedne oči od zeleného sukna a vyzvídá... tak musím něco málo "pustit" když je to on. Ani neví, jak bych rád si pokecal s někým a svěřil se mu se svými pocity... "sakra, jak se vůbec chovají ženské?" Já si takhle vztah nepředstavuji, tohle nechci! Mám má hlavní vinu? V čem?

Otázky mne přepadají. Jedna za druhou...

Tak se jdu raději bavit s dozorčím roty Kudělkou.. je ze druhé skupiny. Dozvím se novinu.. rota bude malovat a mančaft včetně velení roty se odstěhuje až do Vánoc do zadních prostor kasáren. Jsou tam dřevěné baráky, možná ještě z války ... nyní je tam auto- rota, která sídlí v přízemí pod námi.

ALE- stražím uši.. rota třetí skupiny měla strážní službu na muničáku. Nezbeda vykládá:

...." první strážní služba: strážní Zdeno TUZAR, Jarda TROUSIL, Honza GLAJCH a ještě dalších šest nováčků.

Exkurz:

Strážní směna na muničním skladu probíhala tak, že :

tři první strážní byli rozděleni- první střežil strážnici, druhý strážný střežil bunkr s munici č.1 a druhý bunkr třetí strážný - zde byla uskladněna veškerá trhavina a miny pluku.. desítky tun!

Muniční sklad byl střežen poměrně silnou jednotku, strážní služba činila: 2 hodiny stráže, dvě hodiny pohotovosti, dvě hodiny spánku.

Složení: velitel stráže tehdy Miro Štampfer,...

Strážní jednota byla zásobena proviantem a nápoji na 24 hodin a možností si na strážnici stravu ohřát ; na střelnici byla dopravena Pragou V3 S, stejně tak se vrátila do kasáren směna předešlá...

Exkurz:

Co v oné době nováček Milan Fridrich nevěděl a vědět nesměl, byl výcvik obrany muničního skladu a celého objektu kasáren.

Tehdejší doktrína " agentů Západu" podřezávající hrdla vojákům ČSLA" byla živá a všichni jsme ji věřili" konec konců film" Král Šumavy" je na toto téma dodnes živý a nejen u staříků... takže dozorčí pluku měl k dispozici 20 vojáků druhého ročníku dva poddůstojníky, 4 bedny s municí a 2 bedny ručních granátů RG 4 pro případně přepadení kasáren nebo střežených objektů.

Na muničním skladě byla vybudována síť okopů, do kterých se strážný mohl a měl možnost skrýt a odtud napadený objekt chránit. Sám byl vybaven 60 ostrými náboji ráže 7.62 a útočným nožem VO 7...samopalem vz-58, velitel stráže a závodčí stráže samopalem vz,61 se 40 ceti náboji.

Na strážnici bylo také několik zapečetěných beden s ostrým střelivem.

Podobně měli ostré střelivo pro rotu staršinové rot, později "výkonní praporčíci".. takže v roce 1968 se mohl 7.výsadkový pluk, pokud by dostal včas střelivo do RPG-7 (pancéřovek), (těžší zbraně ani kulomety , minomety, jsme neměl a nebyli na jejich ovládání cvičeni... poměrně úspěšně. ale velmi krátce s obrovskými ztrátami ze sklepních prostor kasáren, by se bránil ..

R/1

V onen den strážní služby na muniční sklad Dobrotice dorazili dva příslušníci štábu pluku a velitel první roty kapitán Stross.

Před jejich příchodem prý !!!museli odevzdat strážní ostré střelivo a namísto něho "vyfasovali" od velitele stráže? slepé náboje a cvičné nástavce. "Mazáci" zřejmě připravovali "cvičný přepad příslušníků stráže muničního skladu...."ovšem!!! měli veliké štěstí!!!

Při prvním výstřelu u muničáku Dobrotice by vyhlásil dozorčí pluku výjezd ozbrojené hotovosti, muničák by byl obklíčen, byla by povolána na pomoc jednotka Lidových milicí; tatíci měli kulomety, minomety, tarasnice a veliké bojové nadšení...v případě, že by došlo k většímu konfliktu i hotovost z posádky Kroměříž ( tehdy Přísně tajné!)

Exkurz:

Tento příběh bude zřejmě patřit do holešovských "skazek starých zbrojnošů".. kdyby se zjistilo, že velitel střeženého objektu jednoty "zvláštního určení GŠ Zpravodajské správy ČSR svévolně v hodnosti svobodníka odzbrojil strážní jednotku plnící bojový úkol střežení objektu mimořádné důležitosti, odnětím střeliva (bojového prostředku), byl by potrestán odnětím svobody až na 15 let... odnětím hodnosti atd...

pokračování...

takže naši kluci si užili první stráž "jak se patří!. Mazáci první roty se chlubili, že ve střeženém objektu operovali daleko dříve před výměnou ostrých nábojů za "slepé"...

Exkurz:

pro každého vojáka z povolání VÚ 7374 Holešov se klade otázka: "a co tam tedy dělala předešlá strážní směna? kapitán Stross nebyl šílenec, byl to oficír a ve výslužbě je plukovníkem.. takže??? kdyby si chtěl "zahrát na vojáčky se svojí rotou" .. určitě by k tomu nepoužil muniční sklad Dobrotice...

pokračování:

....potom přišel ten den... při denním rozdílení služeb vyhlásil výkonný praporčík následný rozkaz velitele roty: rota nastupuje dne xxx do strážní služby pluku. Dozorčí pluku : kapitán .... muniční sklad : strážný 1.směny vojín Milan Friedrich.-..

Je to tady... pocit jako při vyhlášení termínu dalšího seskoku Další den ráno rozcvička, snídaně a učebna- velitel naší čety: " strážní služba je jediný bojový úkol v době mírové situace státu".. ten, kdo by se chtěl dostat do muničního skladu chce páchat zlo. Aby se dostal k munici a trhavinám, chce vás zabít. A vy máte právo a povinnost zabít jeho! Pro množství životů, které tím zachráníte...

Přešel mi mráz po zádech. Tak, jdu prvně na muničák...celé dopoledne bylo věnováno studiu strážního řádu, po obědě velitel strážní směny (už nevím, kdo to byl), vyzvedl várnice s celodenní stravou, výkonný praporčík nám vydal po šedesáti ostrých nábojích a samopal, vyzkoušel ostří útočných nožů a zběžně dotaz na zdravotní stav...

V 15.30 nastoupila strážní jednotka na nádvoří, krátkou řeč pronesl dozorčí pluku a představil nám důstojníka, svého pomocníka. Šeřilo se, byla zima.. před přejezdem železnice v Dobroticích nás zastavila závora, kolem předrnčel vlak do Holešova... najednou jsem si vzpomněl na Věru... "Věrko, jdu na první bojový úkol..." zajímalo by jí to ještě?

Sesedat:

.... pro ty, kdož jsou zde poprvé... zde je.. zde budete spát, zdejší poplachové směrnice, zde jsou bojové okopy...v případě přepadení objektu je tenhle váš... střídání služeb - "stojky" 17.00, 19.00 21.00 etc... do zítřka do vystřídání stráží. Heslo : ...." BODÁK" ... závodčí 3 x krátce rozsvítí zelenou svítilnu.. osvítí si obličej... v nábojové komoře nesmíte mít náboj....

Moje stanoviště

byla kobka č.2 s trhavinami a minami pluku. Zamaskovaná z vrchu zeminou, ocelová vrata s maskovacím nátěrem. To jsem pořádně viděl až ráno... byl jsem zaveden na stanoviště , závodčí mi ukázal směr obchůzky, tři obranné okopy a potom již jen doznívající zvuk kanad vystřídané stráže..

.jsem SÁM se svým strachem... ve vzduchu cítím ZLO PŘEPADU...zabít, nebo být zabit...podíval jsem se na hodinky.. tma, jemně mžilo a bylo kolem sedmnácti třiceti... potichu jsem natáhl náboj do nábojové komory a hlídal, hlídal a hlídal...


Na snímku : veteráni dnes vlevo svobodník v.v. Milan Friedrich, vpravo svobodník v.v. Zdenek Tuzar

Foto: R/7

Autor: M.F. / editorka R/7

ZPOVĚĎ PANICE III

V kasárnách je pozdvižení...." co je Vierka? ona tě vyhodila, tys´ jsi to špatně udělal? nebo neudělal vůbec?" a poznámky podobné...a ta nejbolestnější " .." Friedrich, proč jste si nepožádal o vycházku průběžnou? při návštěvě na ní máte nárok...Klinger by vám ji jistě podepsal..." se mne zeptal radista Ferenc, mazák z naší skupiny.

Přisadil si i Komik:... "rudej, tos ´ posral ´ právě se také vrátil z vycházky "... takový kukadla já bych neopustil ani na chvilku, i kdyby měl být průser... a proč jste za námi nepřišli na zámek? vy raději - vy raději v posteli... můj-tvůj - můj tvůj " a předvádí směšné pohyby erotického rázu na své posteli.

" Jejda, nebo nic nebylo? Vierka Věrku, která za to může? Ona nechtěla? Kluci hoďte mi sem útočák, ať si Vierka zapíchá...má padesát kliků..."

Mám nad čím přemýšlet. Kluci již zalezli spát. A Komik, aby mne více nasral , prozpěvuje známou Krylovku:

Lásko,

1. Pár zbytků pro krysy na misce od guláše,

milostný dopisy s partií mariáše,

před cestou dalekou zpocený boty zujem

a potom pod dekou sníme, když onanujem.



R. Lásko, zavři se do pokoje,

lásko válka je holka moje,

s ní se miluji, když noci si krátím

lásko, slunce máš na vějíři,¨

lásko dvě třešně na talíři,

ty ti daruji, až jednou se vrátím



2. Dvacet let necelých , odznáček na baretu,

s úsměvem dospělých vytáhnem cigaretu,

v opasku u boku nabitou parabelu

zpíváme do kroku pár metrů od bordelu.



R. Lásko, zavři se do pokoje...



3. Pár zbytků pro krysy a taška na patrony

latrina s nápisy, jen nejsou pro matróny

není čas na spaní, smrtka nám drtí palce,

nežli se zchlastaní svalíme na kavalce



R. Lásko, zavři se do pokoje....

Komik konečně zmlkl. Jdu na chodbu za dozorčím roty, aby mne vzbudil.

Stalo se, rychle na snídani- do ešusu beru kávu a půlku makového závinu. To pro Věrušku.

Opatrně, abych nerozlil, spěchám k hotelu. ZAVŘENO. Jak nahoru? Mít tak žebřík!

Náhoda mi přeje. Paní uklizećka! Pustila mne dovnitř, zdarma....

Věrku vzbudím krásně,

vyvaruji se míst citlivých. Na těle. I na duši. Netrápím ji. I když do oběda jsme stále na pokoji...

Chce odjet dříve, než plánovala... zase to mezi námi skřípe.. proč jsme prý nešli na ten zámek.

Ráda by poznala nějakého "mazáka", aby viděla ten rozdíl. Rozdíl mezi "bažantem" a vojákem "pořádným" !

Je mi to jasné...učaroval ji trumpeťák Miro, co má ty slušivé rámečky na ramenou. No, nebudu to s ní mít lehké... ale přijíždí vlak, přitáhnu ji k sobě, malou pusu... " dojeď dobře"... AHOJ!

---

R/M.F. editorka R/7

Dovětek:

Není nikoho, kdo by neměl "třináctou komnatu"... kdo ví, jaký další život měla slečna Věra (Věrka). Život Vierky zato známe, víme, že tihle dva spolu svůj osud na celý život nespojili...

Co bylo dále? ptáme se autora příběhu...

R/1

ZPOVĚĎ PANICE II

Zpověď panice, část druhá, děj hlavní... ( rok 1967, Holešov, hotel Slavia...)

Věrka opravdu přijela kolem 13 hodiny- řekneme si "Ahoj" a nic více. Žádná pusa, spíše rozpaky. První z otázek "kde budu spát?" odpovídám " v hotelu SLAVIA, ale tam můžeme až v17 hodin.."

Vezmu její tašku - jdeme se podívat k hotelu. Prý by byla raději, kdyby se jmenoval SPARTA - té fandí již dávno. Tak snad příště?

Na křižovatce za kostelem ji ukazuji kino. V Praze do kina bychom jít mohli, tady se hraje až od 17 hodin. "Co hrají? Angeliku..." Mně přijela Angelika, ta filmová mne opravdu nezajímá....

Do těch filmových úvah nás míjí... kdo asi? KOMIK. A hned "Vierko, představ mě... budu vám držet místo na zámku. Přijdete, že jo? Tak to je ta tvá Věruška? Já jsem Jiří Brendl, moc mne těší..." Podali si ruce a on ještě Věrce říká, jak se mně stýskalo "po těch kukadlech", že chřadnu, že se ztrácím...že musí přijet častěji, aby moje tělesná schránka nezezelenala...Odpovídám: "Ty vole, zelení jsme snad dost..!"

Naštěstí jdou kolem nás vojáci další, Komik, jak jinak, předvede pár "opiček". A další houf vojáků vede svobodník absolvent Miro Štampfer, velitel 3.skupiny. " Voják Brendl, dejte si odchod!" Nás pozdraví.. "Hezký den, Věrušky!" a skupina odchází- Asi na zámek. Miro nese v pouzdře trubku, má tam plánované vystoupení.

Já ukazuji na ten hotel zdálky, ale k němu nedojdeme... navrhuji se podívat jinak, no kam jinam, než na letiště! "Nebo chceš také na ten zámek? Tam bude narváno, je sobota.."

S hrůzou čekám jak se rozhodne, sice mám na pár piv, chce se bavit se mnou, ne? ale povídáme si, je to takové.. no není to podle mých představ. Dostáváme se až na okraj hádky, neustále mi předhazuje toho MIra, co má na ramenou tu zlatou "zahrádku". Ani ji vlastně nevypravuji, co vidí tady? Letište Holešov.

Proti nám jede v jedné z ulic pán s kolečkem. Civilista. Podplukovník Říha, politický náčelník pluku. Zdravím jej předpisově, pokývne hlavou. Závěr procházky jdeme mlčky...

Konečně hotel, recepce. Oznamuji jméno, dostávám klíč od pokoje.." Jo, pane Friedrichu, nejde teplá voda.. rozbil se boiler.. a ještě, prosím, občanský průkaz slečny..." občanský průkaz je opsán, jdeme do patra.

Hotelový pokoj kategorie C. Věra odchází na toaletu, ta je na chodbě, jdu s ní.. také obhlédnout kudy z hotelu ven, přece nebudu platit za to, že mne ven pustí.

Věrka se vrací z toalety s otázkou: "Ty tu se mnou nebudeš do rána?" Odpovědí je moje vycházková knížka, "Dali mi jen to, co je tu napsáno". Povytáhne obočí a snad prvně v životě slyším slova naštvané ženské, tedy skoro ženské- ty pozdější byly drsnější..." No, to až se máma dozví, tak mne již nikde nepustí..."

Co teď. Znovu otevírám vycházkovou knížku, "přijdu ráno, zamkneš se "...

Věra otevírá tašku, vyndává nějaký koláč, čím jej zapít? je zde jen voda z kohoutku, kohoutek je na WC.

Věra mi dovolila ji pohladit. Podívala se na mne svýma velkýma očima vyčkávavě. Vzal jsem ji do náruče a povalil na postel . Je to dvojlůžko, máme zatažené rolety, rozsvěcuji lampičku a zatím je to prima. Ale horko. Tak se vysvlékám, ona mne pozoruje..." docela jsi přibral, vojna ti jde k duhu"...

Myslím, že se jí líbím v těch trenkách, ty jsem si vybral, neseprané, hodně zelené. Zelená ji asi hodně dráždí, proto do mne "ryje".

Jsem v klidu. Kdyby to byla pravda, neprošlo by mi to u staršiny. Ten nás kontroluje několikrát za den. Že by si nevšimnul, že jsem úplně klidný??

Vedeme řeči a pokouším se ji vysvléci. Má podprsenku. PROČ??? Nakonec se podařilo, má na sobě jen košilku a kalhotky. ALE!! Je pozorná na moje další kroky. Chopím se iniciativy, zhasnu lampičku.. a "šmátrám" po kozičkách.

Nahmatám je, hladím..."jsou tak malé a vůbec mi to nevadí, že tak jsou.." skloním se a líbám ji na krku "ach, jak se mi líbíš.."

Ozvěnou je mi její vzlyk a potom usedavý pláč. " Prosím tě, rozsviť"...světlo lampičky mi napoví, co jsem natropil. Po předchozím zhasnutí se pootočila. Já v onom vzrušení, že mám v dlaních její kozičky , jsem nepostřehl, že žmoulám vršky jejích lopatek! Vstoupil jsem, nevěda, do její "třinácté komnaty!"

Celé to pochopila talk, že si z ní dělám srandu.. dotkl jsem se jejích citlivých míst. Matka Příroda ji nevybavila tolik, co děvčata jiná.

Sakra. Začal jsem to okecávat, okecávat, okecávat... čas utíkal a ona začala hlídat hodinky. Odehnala mne od sebe; do kasáren to budu stíhat pohodlně.

Kontroluji uzamčení pokoje, otevřu okno, přelezu zídku a skočím do ulice. Divím se, že si nic neulomím, žuchnu na nohy a na prdel....

---

R/M.F edice R/7

ZPOVĚĎ PANICE

aneb: "moje první pokusy (na vojně) o ztrátu panictví....

Abych mohl vypravovat další příběhy z vojenské služby, musím se vyrovnat s tím, že jsem celou vojnu, ty dva roky, absolvoval jako PANIC. Přiznávám to a je na vás, zda tomu uvěříte, nebo to smetete, jak s říká "ze stolu". ( kecáš, brachu..!)...

Přirovnáš-li to ke hře se sirkami, škrtal jsem, ale nikdy nevykřikl "hoří"... ke spokojenosti mé... Podobně s kouřením. poctivě jsme se učil kouřit na učňáku... ale? nenaučil.

Na vojně vidím, že "mužnost" je )plně v něčem jiném. Dokázat ! vzdát se všech požitků vlastně jen z hecu, zda to "vydržím z pevné vůle.."

Bylo mi tak patnáct let... v obýváku, zásuvce kulatého stolu, mezi novinami (asi schválně) nechané knížka "Dokonalé manželství". Zběžně jsem ji prolistoval, ALE!, přinutila mne k obsahu se vrátit. Myslím, že ji tam nechala matka , aby mne pomohla zorientovat se v problematice; nastudoval jsem si tedy, co má chlap vědět o sexu "teoreticky" ... než začne blbnout "prakticky".

Nikdy mne nelákalo zkusit si to, i když teď vím, "co a jak", ani ne proto, že by mi bylo "stydno". To ne!.. To spíše si "ženský objekt" vytyčil "vlastní pravidla"... já je vždy dodržoval.

Například:

dívka Maruš z učňáku si prosadila "horní polovina mého těla je tvá, můžeš s nim všecko..." spodek je můj a pro tebe TABU!...

Respektuji to... u všech dalších děvčat, jenž mi prošla náručím... protože na "sílu..!! to jí nechci...

S Věrou

jsem se seznámil pár dnů před vojnou. Sešli jsme se v Praze. Couráme Petřínskými stráněmi, ta její kukadla mi učarovala, ale jinak "vnadá" byla málo.

Najednou jsem v armádě.

valím na ní dopisy, ty mi pomáhají v prvních týdnech "tvrdého výcviku" - příjímače. Těším se., až za mnou přijede , těším se, že za mnou přijede na přísahu. Ale to ne, budou tady moji rodiče, nechci jim "šlapat do zelí při obdivu našeho chlapce.."

Na odpoledním nástupu roty

dopis: "přijedu 25,11.1967 - nově zavedená volná sobota" "budu tu do neděle" ... zkus zajistit nocleh.

Jsem zaskočen, i když, přiznám, příjemně! Ale, proboha, vždyť my nemáme ještě vycházky...

Nezbývá, než se někomu svěřit:

Chodím s mazákem Krbcem ze 4.slupiny svobodníka Vacka na štáb, vysílat ve volných chvílích Mikrofórum...( byl to tehdejší rozhlasový pořad- do mikrofonu bylo vyhlášeno, kdo má z vojáků narozeniny či svátek- zahrála se mu z magnetofonu písnička...).

S Krbcem jsem měl jednu z prvních služeb dozorčího roty po přísaze; všiml si, že docela úhledně píšu- chtěl, abych mu "vysílací relace" přepsal "do stavu čitelného". Můj velitel to povolil; já získal prvního spojence- MAZÁKA.

Jemu jsem se tedy svěřil..."přijede moje Věruška... jak a kde ji ubytovat?" ... "už s ní něco máš?" " No zatím nic teprve se poznáváme..."

"Tak to bude problém, holky, když začínají s prvním milováním jsou hodně kritické kde a v jakém prostředí se to děje.." "co SLAVIE, ten hotýlek je vyhlášený- no prostě BORDEL".

Vzpomněl jsem na staršinu při prohlídce města, co říkal při společné vycházce,

Je tu vlastně jediný dostupný. Krbec dodal, že by mi to zařídil, noc stojí 20 Kčs, "...zařídil bych Ti to , jak budeš mít termín, řekni, já se o to postarám, znám tam jednu uklízečku..."

Každý den s Věrkou se ubezpečujeme.. "vybraný termín soboty platí" ... PŘIJEDU!

Oslovuji tedy Krbce,.. "volná sobota je tento týden". Krbec spolehlivě zajistil a zaplatil pokoj; hned to vyrovnávám, dostávám lístek..."budete-li chtít nějaké služby navíc", platí se pět korun na recepci.. Nástup na pokoj je v 17.hodin, pokoj je nutno uvolnit v 15 hodin dne příštího.

Paráda!

Krbec mi slíbil, že o "tom" nebude s nikým mluvit "co Věrka chystá na tuto volnou sobotu.

/redakční poznámka: Krbec asi "kecal" protože se posléze ujala slovenská moje přezdívka (zůstala mi dodnes "- Vierka")...

Ve čtvrtek žádám povolení vycházky "za účelem návštěvy rodiny" a...velitel skupiny Klinger mi poté předává velitelem roty podepsanou "prodlouženou" vycházkovou knížku - sobota: 12.00 do neděle 02.30!

Věře nepíšu. Vše si povíme- až přijede. Moc se těším! Nic si nepředstavuji.

Sobota.

Počasí slušné, mohu jít bez "mantlu". Pozdravím na bráně službu, vycházím do ulice, podél trati rázuji na nádraží...

CO JSEM ZAŽIL 13

Bylo? Bylo ! dokončení

.....tu "společnou vycházku" v pátek 27.10.1967 si málokdo z roty užil, tak jako staršina. jen čas jej zastavil a vrátil zpět na zem do reálu- rota musí do kasáren, aby stihla nástup na večeři. Více jsem se tím pádem nedověděli, tak snad jindy, příště....

Roto za mnou! poklusem klus!

Z náměstí lehkým poklusem až do kasáren. Než dá rozchod, popřeje klidné noci.. "máme se vyspat do růžova", ať ten zítřejší den projde k naší i vaší spokojenosti. "rozuměli?"

"Ano" to se ozval na "celé kolo" Komik, který již staršinu začal parodovat- včetně jeho průpovídek o ženách "lehkých, nebo více těžkých"...

Kdo to nezažil, neuvěří!

Staršina ale "divadlo" nesleduje, odjíždí domů- my si necháme převyprávět celé to skvělé odpoledne tělem "komika".. je určitě lepší, než Fialka z Černého divadla v Praze. ! tím ho vždy dráždím, když mně nedělá dobře když kecá hubou místo tělem- pantomimy. Tu nám vnucoval vždy, když nám nebylo dobře a on nás povzbudil nějakým výstupem tak, že jsme se vzchopili a dělali, co bylo třeba...každý svůj výstup ukončil sestavou prvků z gymnastiky- salta dopředu, dozadu, přemety a tak dále... to vše praktikoval v kanadách, mundůru vz.60.

Představím vám jej: Jiří Brendl, z Radotína, člen první skupiny velené svobodníkem absolventem Klingerem.

Mé vzpomínky na Jirku "komika" jsou tkány smutkem.. již není mezi námi...

Sobota 28.10.1967 PŘÍSAHA.

Od brzkého rána vidíme lidi kolem brány. Asi také nemohli dospat, tak jako my. Chodím se dívat, zda neuvidím naši ohlášenou rodinu. Záleží, kdy vyjeli...

.Na rotě zatím probíhá vše, jak jsme si to nacvičili, jen mne zaskočilo, že ta slavnostní chvíle na buzeráku mne tak poznamená.

A jsme nastoupeni , vyrovnaní, všechny roty.

Kolem tribuny civilové, děti, příslušníci rodin nás vojáků; na tribuně velitel pluku,, štáb pluku a čestní hosté v civilu. Vlevo od tribuny čeká vojenská hudba.

Náčelník štábu pluku zavelí: " Pozor, vpravo hleď!" zazní husitský chorál..."Kdož sú Boží bojovníci", slavnostní četa nese ZÁSTAVU pluku... pochoduje před nastoupeným plukem, obrací se a jde zpět...myslím, že to nikoho chladným nenechalo... po zádech mi šel mráz a polévalo mne horko.

To propojení rodin a nových vojáků- to bylo "Politické školení mužstva v praxi...

Mezi nimi naše rodina- "naši" - obě ségry, máma, táta. S tátou jsem rozkmotřen více jak tři roky...ale je tady!

Ukončeno. hosté z tribuny odchází, velitel roty velí " zpět na rotu k odevzdání zbraní"- provedeno, dozorčí roty kontroluje samopaly ve stojanech, sklad zbraní je zamčen a zapečetěn.. rodiny mohou jen do vyhrazených prostor kasáren, naše rota jim otevřela učebny.. a vidím tátu, jde se na mne zeptat.. setkáváme se- nikde ani nejmenší výčitka, spokojenost.. spíše obdiv a hlavně zvědavost.

Do oběda máme volno. S rodiči procházíme připravená venkovní zařízení. Předvádí se "mazácI"- probíhají pro nás zatím zakázanou překážkovou výsadkovou dráhou; druhá skupina překážkovou dráhou "vševojskovou". Velká skupina rodinných příslušníků sleduje výskoky z "trenažeru", para kotouly a hlášení o seskoku, další sledují seskoky do plachet ze střechy trenažéru..." voják na střeše se předkloní, dá hlavu mezi kolena a padá do plachy, kterou drží vojáci další... úžas!"

" Páni! to je výška" - táta je unesen. Najednou na nebi rachot... v trojúhelníkové sestavě přilétají tři "Brigadýři L-60" oddělují se z nich černé tečky a na nebi se snáší tři padáky PD-47- přistávají přesně před užaslými rodiči...

Je 12.00 - vracím se na rotu- nástup na oběd- mazáci nekecali- je slavnostní řízek s bramborovým salátem, zákusek... a zpět na rotu.. krátké poučení a VOLNO k návštěvě města!

Holešov. město posádkové,

k naší rodině se připojuje kamarád z civilu Ivan Svoboda, nyní příslušník 4.roty. Rodinu on tady nemá, je rád, že je s námi.... seznamujeme se s mělnickým řidičem panem Slavíkem a ? nastává problém...táta i pan Slavík nám kladou otázky, na které je v odpovědi" Top secret" -přísně tajné... pana Slavíka neznám, tak na "všetečné otázky" odpovídá Ivan. Alibi se vyplatí...

Civilní návštěva již nemá dlouhého trvání, naši musí jet, čeká je dlouhá cesta ... Mělník je vzdálen více jak 300 km..

Dojmy.

Máma a ségry trochu slziček, táta tvrdý výraz hrdosti... a my s Ivanem?

Jsme plnohodnotnými československými vojáky!

---

R/M.F. editorka R/7

Snímek: Zástava 7.výsadkového pluku zvláštního určení

CO JSEM ZAŽIL 12

Pokračování vzpomínek roku 1967/1969 svobodník v.v. Milan FRIEDRICH...

" Bylo? Bylo!"

.... spokojenost velitele roty a čet zřejmě nesdílí staršina roty- Chmelík.. jen dozorčí roty odhlásí odchod důstojníků rot, s opaskem utaženým nechává k údivu v š e c h nastoupit roku.. mimo mazáků. velitelů skupin a radistů 2.ročníku.

Rota je na schodišti proti kanceláři dozorčího pluku ...všichni vojáci ve vycházkovém... staršina Chmelík se hlásí kapitánu Strosovi... " otevírá se brána pluku... a povel staršiny " Vpřed" nás dostává do "civilu"... Míjíme jednoho s podplukovníků štábu pluku.

" Chmelík velí :_ "POZOR! VPRAVO HLEĎ!" důstojník štábu odzdraví. pokynem rotu zastaví" Soudruhu nadrotmistře, kam vedete rotu?"

Na první společnou vycházku před přísahou..."pokračujte"

No...! někteří to berou vážně.. "tak vypadá první vycházka před přísahou.." Chmelík se asi chlubí .. my "už vojensky vystupujeme.."

Asi po po pěti stech metrech je první hospoda... my však jdeme cíleně do středu města. .. v chápání staršiny je sítí " pavouka nástrah ":

"Vojáci"...to oslovení docela lahodí...a "kazatel v hodnosti nadrotmistra" sděluje za účasti civilní ulice Holešova:"

" Moji chlapi mají alkohol vždy na uzdě!, nesníží se k tomu, aby stejnokroj paragána VÚ 7374 potřísnili zvratky, lezli po čtyřech z hospody jako "poražení"... vždy ví, co snesou!.. "

A pokračuje: "Je vám to jasné? Vaše rodiny nám velitelům svěřily váš život jen na určitý čas, my vás musíme odevzdat zpátky k plné spokojenosti a nepoškozené...Tak káže morálka armády, které jste nyní součástí, Nemůžeme hazardovat ani s pohledem k veřejnosti, jak se voják chová.. veřejnost tak odsoudí nejen jeho, ale celou armáda. Budu nemilosrdně trestat každého, kdy by jen nepatrně porušil vojenské řády a morálku roty. Jak vypadají vojenské řády? - čtěte je! Je v nich také, jak se má voják chovat na vycházce..

Šlapeme městem dále v útvaru, lidé si nás nevšímají spíše vojáci na vycházce... zřejmě prožili to, co my.. Prošli jsme malým náměstím a jsme u hotelu SLAVIA. Vycházka dostává podobu šaškárny, takže ji "zdravíme v pozoru..! začíná to být "zajímavé odlehčení" prožitého měsíce základního výcviku.

Staršina roty spokojen se svým "mentorským" předchozím vystoupením pokračuje a nám je jasné, že tahle vycházka má ukázat i "lidštější tvář " staršiny, než jeho měsíční dril a řev..

"Tento hotýlek je doupě , jeden z velkých bordelů (jsou v Holešově i menší) - zde čekají na svoji kořist pochybné ženštiny lehkých mravů. Vojáka poblouzní, použijí osvědčené praktiky a přivedou jej do maléru! Zvláště teď, kdy se armáda zbavila povinnosti vybavit každého vojáka základní služby gumovou ochranou. S tím já zásadně nesouhlasím. Donedávna měl každý voják našeho útvaru nárok na pánskou ochranu - volně dostupnou u staršiny roty. To se nyní zrušilo! Chlapi, dejte do toho svoje prachy, jsou to peníze dobře vynaložené, předejdete mnohým problémům, možným pohlavním chorobám a posílíte své EGO, že vítězíte nad svým staršinou: Protože chlapi, v Holešově jsou i "filcky" (pozn. "vši ohanbí") a přinesete-li je na rotu a doktor Konečný to potvrdí, sám se rád zúčastním té exekuce s práškem DDT s pumpičkou!

Tak tohle už nebyla vojna, Jak nám staršina "promlouval do duše" vyšla z hotýlku na první pohled "lehká holčina" ... staršina řeč přerušil, ona jej zlehka pohladila po tváři " ahoj kluku!" stav se ...."

Šedesát dvacetiletých tváří zkamenělo" Náš ochránce,. náš staršina!

R/M.F editorka R/7

---