VZPOMÍNKA NA „REGIHO“
7. ledna si připomeneme 5 let od doby, kdy nás opustil kolega, kamarád a válečný veterán Jiří „Regi“ Schams.
Pojďme se teď společně podívat na Jirkův životní příběh očima jeho sestry Petry...
„Mezitím vypukla na hradě panika a zdejší obyvatelé nás jdou hledat. Mají oproti nám obrovskou výhodu v tom, že znají terén. Skrýváme se ve sklepení paláce a vyčkáváme. Oba jsme zahaleni tmou, jen na Petru dopadá trochu světla průzorem zvenku, což se nám stalo osudné. Jeden nepřítel mladého věku schází po kamenných schodech až k nám do sklepení. Zastavil se ve vchodu. Stojím těsně u dveří a opírám se o chladné futro z kamene. Pavel stojí na druhé straně dveří. Nepřítel je mezi námi a netuší. Cítím jeho zrychlený dech. Trochu se rozkoukal a všiml si Petry. Náramně se lekl, až v něm hrklo a zve jí ven. Tam čeká Abbé (kastelánova přezdívka) a dává jí první otázku: „Co tady děláš?“ „Stojím“, sebevědomě odpoví Petra. Abbé zaznamenává první vlastní záchvat hysterie. „Jak se jmenuješ?“ „Petra“. „Kde máš ostatní?“ „Nevím“. Mezitím uvažujeme s Pavlem, co dál podniknout, zda Petru obětovat, či nikoliv.....“ úryvek z deníku „REGIHO“ z roku 1990, kdy jsme navštívili nejmenovaný hrad, toho času v rekonstrukci, mimo návštěvní hodiny. Jak je vidno, s bráchou jsme se opravdu nenudili.
Jak je nejen mezi lidmi z ozbrojených a záchranných složek známo, narození Jiřího „REGI“ Schamse se datuje na 22. 9. 1972. V jeho sbírce hraček převažovali plastoví vojáčci, meče i podomácku vyrobené helmy z naruby obrácených míčů s chocholem z vaty. Autíček měl pomálu, pamatuji si jen pár angličáků a jedno na dálkové ovládání. Oblíbenou četbou byly „foglarovky“, „mayovky“ a podobné knihy s hrdinskou tématikou provázané pevným přátelstvím, ctí a bojem za spravedlnost. Později se přeorientoval na knihy od Viktora Suvorova, Richarda Marcinka, Toma Clansyho, Andyho McNaba, Fredericka Forsyhta a vojenské historické dokumenty a knihy.
Chodívali jsme na dobrodružné výpravy v Praze i u prarodičů na chalupě západně od Prahy, stavěli bunkry v lese, pátrali v polorozpadlých budovách, neboť na půdách se dali objevit zapomenuté poklady bývalých obyvatelů. Obcházeli jsme žižkovské domácnosti a vybírali od lidí staré železo a odvezením do sběrného místa si vydělávali první koruny. Chodili se dívat do výloh mysliveckých potřeb a šetřili na první pořádný nůž s průvlekem na opasek a koženou pochvou.
Velký vliv na Jirkův kladný vztah ke všemu armádnímu měl však jeho strýc Pavel „BRAVO“, se kterým absolvoval první zkušenosti v terénu, kdy ještě v civilním oblečení prožívali první noci pod hvězdnou oblohou, vařili si v kotlíku a prozkoumávali „nepřátelské“ okolí. Ze všech těchto akcí si pečlivě vytvářel deníky a doplňoval je černobílými, později barevnými fotografiemi.
V roce 1985, rok počátků zbrojení (jak ho nazval on sám), si vyrobil osmiranný kolt, zakoupil vzduchovku Berunu a flusbrok a také se uskutečnil první, výše zmiňovaný čundr. Zbraně, hlavně ty střelné, ho fascinovali již od ranného věku a tak se „zbrojením“ v roce 1986 pokračoval zakoupením TEXky, Išky, Slavie ZVP, vyrobil si poplašňák, šestiranný revolver a to vše testoval ve sklepních prostorech. V roce 1987 dal přednost dlouhým zbraním a do jeho sbírky přibyla vzduchovka Haenel 312-1, Haenel 303-8 a Slavia 631, a tak to každý rok pokračovalo dokupováním dalších a vyřazováním starších kvůli nefunkčnosti či jejich prodejem, aby mohl zkvalitnit svůj arzenál.
Rok 1988 byl přelomový ohledně objevení a zakoupení výstroje U.S. Army, na burze Sparty na Letné se opravdu dalo sehnat a prodat ledacos a tak si během roku 1990 o víkendech začal Jirka přivydělávat prodejem a získané finance opět investoval do rozšíření svých sbírek. Tam se také seznámil s podobně smýšlejícími nadšenci a začal spolu se strýcem jezdit na airsoftové akce.
Nastoupení na základní vojenskou službu v dubnu v roce 1992 jeho nasazení v akcích sice omezuje, ale alespoň má čas si naplánovat, co po vojně. Po návratu v r. 1993 nastupuje k městské policii a vypomáhá v prodejně armyshopu svému kamarádovi. O něco později ze služeb vystupuje a pracuje ve třech zaměstnáních, aby si mohl dokoupit další výstroj a výzbroj a absolvovat oční operaci. V této době také vzniká jeho přezdívka „REGI“, ta vznikla z posledních dvou písmen ze slova „ranger“, čteného pozpátku – regnar + G.I. Žádné přesmyčky, jak se někde chybně uvádí.
Jirka velmi toužil dostat se do AČR (i když jistou dobu koketoval i s myšlenkou vstupu do cizinecké legie), bohužel měl oční vadu a k tomu necelé 4 dioptrie na každém oku, což mu tuto práci-poslání, znemožňovalo. Šetřil si tudíž na laserovou operaci, kterou podstoupil v roce 1996 a hned se přihlásil na testy do Českého Krumlova, aby mohl vyjet na svou první misi SFOR do Bosny.
Díky jeho velké cílevědomosti a preciznosti se zadařilo a nastupuje na výcvik v Českém Krumlově a následně během let 1997-1998 misi absolvuje. Zůstává v činné službě a jako délesloužící v hodnosti rotného cvičí ve Zbirohu nováčky. Jeho ambice jsou však vyšší a o rok později je přijat do 6. speciální brigády v Prostějově. Potápění (v roce 2004 má zapsáno 203 vteřin), slaňování, seskoky, dlouhé pochody a střelba je vysněnou pracovní náplní jeho života. A jako sám sobě nic neodpustil, stejně tak to chtěl i po ostatních. Ve volných víkendech se vracel do Prahy a po večerech na starém šlapacím šicím stroji zdokonaloval výstroj U. S. a vymýšlel její lepší alternativy.
Jeho deníky obsahují popis všech absolvovaných akcí, další sešity jsou plné přepisovaných důležitých sms zpráv, aby mu zůstaly zachovány pro pozdější vzpomínky, seznamy všech sbíraných předmětů a jejich pečlivé uložení do krabic, beden, že už by se do nich nevešla ani myš. V jeho náčrtech jsou různé zbraně, střelné i krátké chladné s přesným popisem o jakou zbraň se jedná, měl výtvarný talent po prastrýci.
Pro vojáka, jakým bratr byl, byla velmi důležitá váha nošené výstroje a kalorie potravin, proto si vytvořil vlastní tabulku, kde uvedl ty nejpoužívanější a doplnil je o tyto potřebné údaje, jimiž se pak řídil při sestavování potřeb na delší pochody či akce. Jako název roku 2002 zvolil: těžký voják – mrtvý voják. Zároveň byl pravidelným dárcem své krve A POS, za kterou získal v průbehu let bronzovou, stříbrnou a zlatou medaili prof. Jánského v roce 2006.
Nehoroval po vyšších a vyšších hodnostech a tím po snadnějším vzestupu v kariéře, ale velmi si vážil získaných medailí, které nosil vždy předpisově ustrojen na perfektně padnoucí uniformě. Jeho dlouholetý přítel a po nějakou dobu i spolubydlící na něj vzpomíná s tím, že snad nedokázal ani neodpočívat. Večery trávil šitím doplňků, psaním a plánováním airsoftových akcí.
Vytoužená mise v Afghanistánu přichází v roce 2007 a 14 dní před jejím vypršením končí..., ale pro Jirku vyvstávají nové boje, na polích, které doposud neznal, ačkoliv sám jako specializací medik mnohým na misích pomáhal, teď potřebuje pomoc odbornější a bojuje, obrovskou vůlí, humorem, nevzdává to a ono to jde. Neskutečně pomalými krůčky, ale jde. Pak přichází rána do zad, rakovina slinivky a boj s ní je nerovný, který prohrává 7. 1. 2015.
Na ten den se nedá zapomenout, ale ani na ty předchozí, které byly od dětství provázány touhou být dobrým ve všem, co dělám, za cenu vlastního nepohodlí, vyčerpání - být dobrým synem, vnukem, bratrem, synovcem, spolubojovníkem, kamarádem a vojákem, a to se mu podařilo.
Děkujeme Petře za její příspěvek a fotografie.
O Jirkovi se také dočtete v Padáčku č. 11, kde o něm vypráví kolega Benedikt "Ben" Červinka.
Jirko, děkujeme za Tvou službu, vzpomínáme. Odpočívej v pokoji.
www.kvvvpraha.cz/padacek/