|
Vítejte,
Host
|
Téma: POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 1968- 1969
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 11. čen 2026 16:29 #17199
|
1960.
Na scénu přichází náčelník vojenské rozvědky Oldřich BURDA. do historie 7.výsadkového pluku přichází svým osobním rozkazem .... (srpen 1968) ................................... Do kurzu Zpravodajské správy jsem byl povolán ke dni 1.9.1968 "tajným rozkazem" velitele pluku. Předány byly "malému staršinovi" tajné dokumenty, zbraně, střelivo- to ke dni 28. 8.1968 - s Jirůškerm, který měl již jeden kurz za sebou, jsem dostal základní INFO.. on "dělal francouzštinu"...dva dny jsem měl na volno s rodinou. DEN PRVNÍ. V Praze jsem vystoupil na hlavním nádraží, oslovil mne zhruba stejně "mladý" muž... představil se dlaní s odznáčkem ... venku čekalo auto; cíl byl v jednom z mnohých objektů ve středu Prahy...vjeli jsme dovnitř, průvodce mi podal ruku.. " zlom vaz a ničemu se nediv, to se tady nenosí.." Uvnitř budovy dozorčí - kontrola tašky... pokoj č.4.. sláva, pomyslel jsem si, čtyřka je moje číslo. Na pokoji mne uvítal sportovně vypadající, vyšší muž ve věku kolem padesátky...německy... a hned mne podrobil stručnému výslechu...zakončil: " jo, to se tady naučíš.. ulož si věci.. tykáme si, Mein Name ist Karl.." Pokoj byl zažízen s "moblesou" vojensky nevídanou, záchod a koupelna s vanou.." zatím se zorientuj, zítra začneš.. a dávej bacha co řekneš ... ty jsi z toho Holešova, tam jste to pěkně pojebali.." Spadla mně brada. A nebylo to poprvé, uvědomil jsem si, že jsem úplně někde jinde... Moje otázka " můžu odtud zavolat dom?" mého nového společníka pobavila... ne.. je tu všude odposlech, ale zítra se všechno dozvíš.. Usínal jsem s vědomím, že jsem na pět měsíců v jiném světě... "čo bolo, bolo" až za dlouho jsem zjistil, že KARL slouží na hranicích s Rakouskem v útvaru Pohraniční stráže v hodnosti majora... " ve "zdokonalovacím kurzu " byl v pořadí po třetí... DEN DDRUHÝ. Přesně v šest hodin budíček a "nástup na rozcvičku" ozvalo se od stropu, kde byl amplionek...krátká hygiena a tělocvična, jejíž vybavení bylo nad očekávání.. jen ribstoly, žíněnka a chlapík v kimonu..."soudruzi, pro vás nováčky, součástí denního zaměstnání je sebeobrana..." hovořil k nám dvěma nováčkům, Karl s dalším starším mužem se již váleli po žíněnce.. oba v kimonech, my nováčci zatím v trenýrkách a tričku... Rozcvička končila asi za třicet minut, snídaně v místosti pro šest lidí byla na úrovni důstojnické jídelny v Holešově. Obsluha mlčenlivá... "Kávu?" muž hovořil německy s typicky "pruským" tvrdým přízvukem. 08.00 - Karl si vzal studijní pomůcky a odešel.. "čekej, přijde pro Tebe kádrovák..." Stalo se. Muž středních let mne vyzval, abych jej následoval. V místnosti stroze zařízené mne přivítal muž další.. žoviálně, zcela nevojensky... "Jmenujete se Pavel Janota... po dobu kurzu budete mít tento občanský průkaz a služební průkaz ke vstupu do objektů ...v občance- svobodný, technik jakéhosi závodu.. už si nepamatuji.. Zařazen jste na směr Rakousko, nakonec- víte proč, že? Naprostá mlčenlovost, styk s rodinou bude až na vánoce, dostanete dočasně své doklady.... podepište závazek mlčenlivosti...celou formuli mi sdělil v češtině... a ode dnešního dne vám byla propůjčena hodnost praporčíka.. dnes budete absolvovat lékařskou prohlídku, materiální vybavení včetně zbraně.. seznámíte se se svým lektorem němčiny...přísný zákaz setkat se kýmkoliv z holešovského pluku... Verstanden? ... Muž mi podal ruku, dovedl mne do další místnosti- opět nikde žena- vyfasoval: jsem kimono, odebrány mi byly všechny moje věci.. později jsem na tu chvíli vzpomínal ve funkci jiné, takto byli přijímáni "muklové" v brněnské věznici... Oblečen do padnoucího ciivilu v módě tehdy pražské jsem byl odvezen do vojenské nemocnice, kompletní prohlídka podobná v odvodu k výsadkářům- můj doprovod přijal obálku s výsledky .. návrat do objektu, oběd a odpolední "nástup na výuku"... učebna vybavena na tehdejší dobu moderně, nahrávací zařízení...plán Vídně.... vyučující se představil...žáci- dva důstojníci Pohraničních útvarů, jak jsem zjistil později, dva nováčci.. němčina rakouská.. sešity opatřeny nápisem "Přísně tajné:... každý žák magnetofon. oddělené boxy, sluchátka... Karl se na mne podíval tázavě: " Na also?" Pokrčil jsem rameny..." Praporčík Pavel Janota" ... DNY DALŠÍ Ani jsem si neuvědomil, že je konec září, celý měsíc jsem nebyl venku.. Karel ven chodil téměř každý den, spřátelili jsme se... některý den přinesl pivo. "Jo, Pavle, Burda padl..." těžký průser se Sověty.. no von to byl stejně vůl a těžce chlastal.. jinak se mu přišilo, že dal vašemu starému rozkaz k vyčlenění pohotovostního oddílu k vysvobození Dubčeka a posvětil vojenskou přísahu u 7. spojovacího pluku a 7. radiotechnického pluku.. ti blbci (záklaďáci) 22. a 23. srpna přísahali na boj proti Sovětům... Karl byl zcela uvědomělý, kovaný komunista a přívrženec "vstupu"... měl jsem na věc názor jiný, ale již zkušeně jsem si jej nechal pro sebe... "Jo, jedna rota byla vyvedena do prostoru střelnice, ale beze zbraní .. druhý den byla stažena a odstraňovala na letišti Přerov překážky z dráhy..." Více jsme se nebavili... nakonec to byl rozhovor v koupelně, abychom se vyhnuli odposlechu... "jo, asi Ti budou povoleny vycházky, řekl mi kádrovák. prošel jsi přijímačem." Následný den jsem byl z výuky odvolán ke "kádrovákovi" ...soudruhu Janoto, bylo provedeno Vaše hodnocení a rozhodnuto o dalším pokračování ... zítřkem máte povoleny vycházky, Váš výcvik bude doplněn střeleckou přípravou a rozšířen o nácvik "sledování"....pozor na alkohol!!! z počátku budete chodit s Karlem... Podal mi ruku... navíc jsem se dověděl o výši svého nového "žoldu", část byla posílána nějakou civilní cestou manželce, určitě z pluku , ale to jsem se dověděl až na Vánoce... Zajímavé bylo zařazení do střelecké přípravy...dostal jsem pistoli ráže 7.65 ČZ vz. 50- tehdy jí byli vyzbrojeni příslušníci SNB a myslím že i závodních stráží...na 15 m měla velmi slušné výsledky... k pistoli jsem dostal i podpažní pouzdro a krabičku nábojů.. střelnice byla v podzemí budovy, náboje jsme fasovali, stejně jako sluchátka až na stavech, střílelo se na figury, žádné terče s kruhy a střelba "bojová"..ˇ" simulované .změny stanovišť... 1.ŘÍJNA 1968 pokračování... ( porvé "venku" Venku, náhodné setkání s podplukovníkem Šedinou..." pohřeb Palacha ,pluk bude reorganizován ? a co se málokomu povedlo...zpravodajec! ..").... třetí pokračování: po návratu k pluku, nástup do Prostějova, prostoduchý "kádrový pohovor s mjr.Dufkem- ten nic o dalším vývoji situace nevěděl...v"civilu na návštěvě pohračničního útvaru a Vídně...návrat do Prahy..." pravda o roku 1969/1970... dosuid nikdy nezveřejněno! R/1
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 09. čen 2026 16:42 #17198
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 03. čen 2026 19:52 #17191
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 26. kvě 2026 16:56 #17186
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 19. kvě 2026 15:58 #17183
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 15. kvě 2026 10:29 #17178
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 1968....
DEN čtvrtý. Podle teorie výcviku Skupin hloubkového průzkumu měla být základna s velitelem Skupiny a dvěma radisty střežena na vytyčené cestě přístupové a to i léčkou s nástrahou... a hlídkou... dále měly být vytyčeny ústupové cesty ... no, na našem táborovém "potlachu", kdy dva příslušníci Skupiny byli v civilu Bůh ví kde , tomu tak nebylo... rozednívalo se až po sedmé, oba radisté spali.. vstali jsme - Jouda, já a Trunda... žvýkačka a úvahy:... " Vierka, převezmeš velení základny. Trunda mne doporovodí do kravína...beru s sebou vysílačku, kdyby něco..." a dej pozor na toho divocha Fjodu, ať se tu nechová jako ožralý partyzán.." Odešli... Za chvíli přišli oba radisté... " alespoň karty jsme si mohli vzít s sebou..." Fjodor si nasadil zásobník s ostrými... "půjdu to tu omrknout".... druhý radista hbitě ukořistil Joudův spacák... "kurva, to je blaho.." Přemýšlel jsem o všem, co bude, až půjdu na podzim do civilu...k tomu všemu ticho zimního lesa; donesl jsem ze studánky vodu, nasbíral suché klestí-, položil samopal vedle sebe... kdysi jsem četl o trestech v pravěku- když vyhasl oheň... vyhnán z tlupy (rodu) .... čas ubíhal a NIC se nedělo... až kolem třetí odpoledne odpoledne signál příjmu zprávy z malé vysílačky určené pro krátkou komunikaci uvnitř průzkumné skupiny-- Jouda si ji vzal s sebou.. Exkurz: Průzkumná skupina měla, podle plánovaného úkolu pro vnitřní spojení radiostanice R-350 (rok 1968- předtím RF-1 ) mohla mít sudý počet- "řídící" radiostanici měl na základně velitel Skupiny, druhou mohla mít skupina tzv. "pevná" u komunikace- připravená zničit odpálením nálože projíždějící raketu; další mohla mít tzv."pohyblivá podskupina"- v tomto případě náš autor s Trunečkem. Podskupina v civilním oděvu žádný kompromitující předmět s sebou mít nemohla... tedy, alespoň jsem to v žádném cvičení nezažil... (R/1) na snímku R-350 Technické parametry: Radiová stanice R-350 je přenosná krátkovlnná simplexní rádiová stanice se samostatně laděným vysílačem a přijímačem.Rádiová stanice byla určena pro spojení výsadků se štábem nebo pro spojení uvnitř výsadkových jednotek. Kmitočtový rozsah přijímače: 1800 -12000 KHz, vysílače: 1800-7000 kHz Výkon: 6W (a1) - hmotnost 13 kg! (shazována v GK) výsadkář Spojení se mnou navázal Truneček.... " Ty, Vierka , průser...Jouda je na šrot...není schopen pohybu... nechat ho tu nemůžeme..." Rozhodl jsem se hned.. pověřil velitele radiostanice ke střežení zbraní, vysílaček, základny a vydal se "k záchraně Joudy".... pohled na ztrápeného Trunečka a zblitého Joudu byl tristní... Truneček..." to jsem ještě nezažil, přátelství mezi tím chlapíkem a naším Joudou vyrostlo jako kukuřice za Chruščova..." Čas na vtipnost Trunečkovy průpovídky není, ale je tma a konspirace s bílými plášti se tedy nekoná... Joudu táhneme špičkami po zemi, v odéru páchnoucích zvratků. Míjíme "kontrolní stanoviště " vybudované pro případnou "návštěvu ze štábu. nad hlavou nám hvízdne krátká dávka ze Škorpionu radisty Fjodora... " kde ste? ... Trunečka, viditelně vyčerpaného,střelba rozčilila... " Fjodo, Ty si fakt na palici..." Joudu instalujeme do spacáku, už nezvrací, vnímá, že je na základně.... " Díky, kluci, trapas.." přiložil jsem na ohýnek pár větviček. Během dne jsem s radisty udělal kolem základny docela slušné ohrazení, takže zjistit z dálky záblesky ohně už nebylo možné... jen kouř. Hlavou mi proletěla vzpomínka na přicházející Vánoce. Kupodivu v nich nebyla Věruška, ale máma... asi ta paní z kravína, napadlo mne ještě... Den pátý... nuda... Jouda dopoledne strávil praním "šedesátek.." takže když se kolem poledne ozvalo volání: "kde ste?"... vyslechl "civilní podskupinu"... všechno v pořádku, užili jsme civil.." " a co vy, tady"?... "normálka, máme vše OK"... o našich "zážitcích" jsme taktně pomlčeli. Ale, kupodivu je popadla "průzkumácká vášeň" ... "jsme v civilu, můžeme něco omrknout.." Joudovi se nápad zamlouvá... bere mapu a dává jim úkol "provést průzkum letiště" ... stavte se v hospodě, dejte řeč.. Permone, tys´přece rodák..." Permona bylo možno v oné chvíli splésti si s holubem "bublákem"... Pemon s kolegou se vrátili po desáté večer... "pivnici zatvorili.." ... každý přinesl tři lahve piva... Den šestý. Situaci jsme se dověděli až ráno... Jouda, pln studu za včerejší "extempore" se rozhodl zopakovat návštěvu ve vesnici...kde vzal bílý plášť nevím,. ale vysílačku si s sebou nevzal. jen mne stranou s tím, "že! je to silné, nakonec odpovídá i sám za sebe, sobě si velí..." no... zůstali jsme bez něho na základně a mně se nabídla příležitost... vyhnal jsem radisty, vzal Čurina a Pemona stranou mimo doslech základy...:" Vierka, dostali jsme se všude, až do kasáren.. všude velké manévry, letiště má být přepadeno velkou speciální jednotkou " v červenych baretoch ... ochrana letiska je posílena další strážní jednotkou... no "čiervenym čiapočkam sa napráší, dostanú mlatu..! Jouda šel na návštěvu bez spojení, ale tohle by vědět měl. Truneček byl s Joudou, musel jsem to tedy řešit sám...šešel jsem dolů ke kravínu, potkal Joudu s Trunečkem, zase v bílých pláštích... "Ty, Joudo,... kluci... no vím... je toho plná vesnice, informoval mne "náš chlap" ... myslivci informovali Bezpečnost... jasně, ten náš kretén Fjodor střílel dávky... zatím nic připraveného není, jen lidé nemají chodit do lesa... musíme se připravit na všechno... jo "Jano nás pozývá"... tak Jouda si už s chlapíkem tyká a ještě začne mluvit slovensky?..." "Jano chce, abych mu představil celou skupinu"... Asi jsem se zašklebil.. "a pak skončíme u prokouše, že?" "Vierko, ty tomu nerozumíš... on byl za války velitelem podobné skupiny, jako jsme my... přišel s ní z Ruska.. vidíš tu podobnost? ten OSUD, který chtěl, abychom se setkali? " "No Joudu, na jednu stranu to chápu...ale teď jsou to minus body pro nás! Odhalí nás a věř, Joudo to bude MEGA" průser..." no klika, že jsme se neprozradili barety... "Ty máš baret? já taky a musíme zjistit, kdo ještě... a hlavně, pročešou les, musíme zlikvidovat "základnu".... Po chvíli se výraz Joudovy tváře změnil. Stal se znovu tváří velitele Skupiny hloubkového průzkumu na polním cvičení... v sázce bylo najednou vše... zlaté prýmky absolventa Školy důstojníků v záloze, očekáváná hodnost podporučíka... TAK! kam , se přesuneme tak, aby radisté mohli přijmout zprávu o konci cvičení a stažení Skupin...??? šli jsme lesem k základně, " tři hlavy v pejru"... Základna. Dva radisté, vysílačka. Dva samopaly vz. 61 "Skorpion" - OK.. sbalte anténu, přesuneme se.. kam? " nestarejte se! " Přibyly dva nasupené ksichty. Čurin a Permon... oba v civilu, jen místo polobotek "kanady" skákali v civilu, s plnými polními, v nich měli doplňky civilního oblečení. Nyní v civilu s kanadami a samopaly vz.58 z nich byli, neoholení, skuteční partyzáni... Balili jsme si s Joudou polní, kontrolovali zbraně.... " Ty Joudo! " .... poodešel jsem kousek od ostatních.." co říkáš, ukrýt se v tom domku u Jana?, kluci by navázali spojení .. dostat se tam můžeme za soumraku snadno.. po jednom, vždyť říkal, že vyklidí a připraví ten zahradní domek... chlapům to musíme vysvětlit... půjdou jednotlivě. .. vytipuju tu cestu, počkáte v lese..." Jouda na mne chvíli hleděl nevěřícně... "TY VOLE"....! tak půjdete s Trundou jako první a připravíte to. Vezmete Erku (R-350) a spojíme se.. Čurin a Permon bez problému, jsou v civilu, radisté jsou blbci, těm musíme pomoci... Tak , sláva! Jouda opět velí.... Vrátili jsme se na základnu, Jouda podrobně vysvětlil plán... nadšení? výraz slabý... " Chlapi, Vierka s Trundou jdou první, musíme tady uklidit, ani smítko, vyrážíme jakmile se začne stmívat, je to kousek, asi kilometr terénem..Ty, Fjodo, kde máš hilzny ze Škorpionu? " Odpovědí byl natvrdlý výraz... "měl jsem je sbírat?" ... vole!" První jsem se dostal do domku já... docela se mi chtělo dát paní domu pusu, "mámo"... v jejích očích to bylo... "Jano..! " "Kolko vás je ?" No nakonec celá skupina.. chtěl jste ji vidět.." Nevím, jakou hodnost měl za války JANO... ale VOJÁKEM byl... ihned roztopil kamna a jako prvou věc- na uvítanou na stůl postavil demižon s vínem... Truneček se vrátil k lesu, Jouda tam organizoval přesun do vesnice... oba "partyzáni" v civilu- Permon se ihned rozpovídal, Slováci si padli do noty a samozřejmě, dostal panáka... nakonec přišli všichni, společně i s paní jsme si připili... " Ať sa zadarí.." Já jsem se ujal "budování náhradní základny.." předtím jsem ode všech posbíral zbylé čokolády, paní sklopila oči...no... připočítám-li pana manžela...vařila pro rodinu početnou, kde to vzala..? i dnes na ní ještě s láskou vzpomínám.. na tu starostlivou slovenskou "mamku".. Prim, jak jinak, vedl Jano. Ano,tu spává, v noci špatně , aby nebudil manželku...otevírá starou skříň a my v úžasu... sovětská puška , bodáky, šavle, medaile... Jouda se převádí, jako dar mu předává do sbírky svůj baret.... Napadá mne "dumka"... dal bych já mu svůj? chci jej vzít do civilu... jasně ! n e d a l !!! Vytahuje se velitel radiostanice Fjodor... na stůl staví hlavní vysílačku, mladého radistu žene ven s antenou.. za chvíli se rozsvítí zelená kontrolka- "spojení je navázáno"... Radista sundá sluchátka... Jano "zírá"... Jouda také... "cvičení skončilo, máme čekat na místě, kde jsme byli vysazeni..." Zpráva vedla k bujaré oslavě...škoda, že jsem si nezapamatoval jméno oněch skvělých lidiček... Slováci byli, jsou a asi dále budou národem pohostinným. Kolem půlnoci se loučíme...Jouda téměř nepil, pečlivě kontroluje zbraně, materiál...s Janem se objímají.. otec se synem... "Civilní podskupina ve složení Čurin a Permon" na tom nejsou dobře.. vedeme je jako kdysi Švejk četnického závodčího do kravína na seník... cestou vyprazdňují obsahy svých žaludků... Fjodor si to nechal až do kravína... přitulil se k jedné z krav... ta ještě nikdy radistu 7.výsadkového pluku neviděla, navíc tak zřízeného. Zvědavě mu olízla drsným jazykem tvář.... Noční službu v kravíně měl starý pán, asi už důchodce... o "návštěvě" samozřejmě věděl... na noční návštěvníky hleděl s určitým despektem... Truneček : "Ty, Fjodo... ona si myslí, že jsi bejk.." dala Ti pusu! " Starý pán vzal repliku vážně: " Ona nikdy býka neviděla, sem chodí jen inseminátor.." My řvali nadšením.. krávy byly se stavem svého mládí, smířeny... R/M.F. editorka R/7 obrazová část R/2 technická redakce... Příště: Epilog.
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 09. kvě 2026 05:20 #17173
|
výsadkový pluk sedmý.... píše se rok 1968... v pořadí den třetí....
SEN... konečně jsem dostal slíbený opušťák ... pokojík vonící Věruškou... svlékám ji ramínka košilky... " Věruško, na podzim se vezme.... vstříc mi jdou ruměnná ústa... a křik!!! .. maminka? ne ... tento zní dvojhlasně a drsnou slovenštinou... rudá ústa se mění v hroty vidlí nekompromisně vztyčených... bleskne mi hlavou: tchyně a ještě má sebou pomocnici! Vstali jsme, pokryti stébly uschlých trav... " navíc se shýbli po samopalech.... vidle se napřímily jako - statečná kopí husitů... "Co jste, co tu děláte, odkud jste utekli?" zavoláme Bezpečnost... Slovenština, zejména ta dole od Bratislavy bývá měkká, ale zde ne... Truneček nervozně přešlápl... já jsem si vzpomněl na maminku; jedna z oněch bojovnic mi ji mimoděk připomínala... "My nejsme zločinci, v noci jsme se ztratili na cvičení, nevíme přesně kde jsme..." vidle byly skloněny... "ani neumíme po slovensky, jsme z Čech".... Samopal jsem si hodil na záda... "Prosím, už druhý den jsme nejedli, můžeme u vás koupit trochu mléka..? " Nestudoval jsem psychologii , jen jsem si vzpomenul na reakci své maminky.... " Vy máte hlad?" Z líté saně se vyklubala "maminka" a z té druhé sestra.... synek má hlad... brácha ... "tací zubožení".... Obě terénní pracovnice naráz zmizely a my jsme se mohli rychle vyčúrat... za chvíli... "pojďte dále"... šatna pracovníků kravína, hrubá lavice , na stole umělý ubrus .. dva hrnky čerstvě nadojeného, ještě vlahého mléka a miska pocukrovaných buchet... "Tý vole".... Naše společnice si sedly naproti nám. " Jezte".... "Mariáno, dones ještě mléka..." Nasadil jsem pokorný výraz... " Co jsme dlužni.... peníze nechcete, můžeme vám alespoň s něčím pomoci? " Tak ... a byli jsme jejich..."Když nám pomůžete nanosit konve na rampu..? za chvíli přijedou mlékaři.." "Prosím" oslovil jsem "maminku" nenahlásily jste nás, že??? měli bychom zle..." "Ne" , zněla odpověď.."Už tak jste si zakusili.." Starší paní si sedla proti nám, poposedla a bylo vidět, že má něco na srdci...mladší se vytratila- za chvíli přinesla buchty makové... "Vezměte si je sebou".... Maminka se nakonec rozhodla: " Povídali chlapi, že tady na letišti bude nějaké cvičení , parašutisti, asi jste od nich, že?" Buchta mi zůstala v krku a nakonec mi to "došlo"... naše cvičení bylo kontrole letiště známo a co navíc... všem občanům Kuchyně... Jouda to musel vědět a "držel hubu"... Tak váženě, vojáčci, co jste zač? "Já to nechci nikde říkat, ale mám prosbu...mám doma starého, invalidního muže, z války .. je otravný, každému ukazuje medaile a už jej nikdo nechce poslouchat.. když s ním povykládáte, pookřeje".... chvíli bylo ticho, s Trundou jsme se na sebe podívali..." " No, jak půjdeme přes dědinu v maskáčích?... "Za mým chlapem chodí zootechnici, když jsou na kontrole po telení krav a bydlíme nlízko.... zkusili jsme si je a padly... objemná taška přijala samopaly, masky... dojedli jsme buchty, dopili mléko a vyrazili... mladí veterináři, asi na praxi.... Chalupa. Nikoliv v ucelené zástavbě- zahrada s altánem... manžel - určitě kolem padesátky,- právě vstával. Vysvlékli jsme pláště... uviděl stejnokroje... nadšeně poposedl, "vítejte, molodci , tak povídejte- co a jak?" cvičíte tu na letisku? ... Na stole přistála láhev s "čirou tekutinou" decové sklenky. Nalil je téměř po vrch a jednu do sebe obrátil. Paní zmizela někde v kuchyni.... Truneček mlčel a já zase tím mluvčím... "víte, paní říkala, že jste voják.. tak pochopte..." Decová sklenka zmizela v hrdle veterána... na dotaz paní... " my, kdyby to šlo, čaj.. " ... Z kuchyně zavonělo , válečný veterán si zapálil ... "no, žijeme tu u letiska.. jsem invalida - válka...ale žijeme tu spokojeně, mám dalkohled, sleduji, když jsou zde střelby... to víte, starý rozvědčík..." " Rozvědčík?" S Trundou jsme se dotkli kanadama.... " No, u nás v Čechách jsem býval na letišti v Mladé Boleslavi co chvíla.. ve Svazarmu... letiště a letadla, to je můj koníček.. ale tohle letiště je dost malé..." "Cože? malé? " Z veterána se vychrlilo několik zajímavých informací... " jé, to jsme nevěděli".. vytáhl jsem zápisníček a: Trunda mne znovu pod stolem kopl... v rozvědčíkově hrdle zmizela další sklenka a: " Letiště Kuchyňa- druhé třídy, nebojové, cvičné, délka dráhy 22000 m, šířka dráhy 60 m... na "stojánkách" 15 strojů MIG 15, dva MIGY 19, jeden M14 a Delfín -L29. Velitel je generál, opravil se "generálmajor"... Veterán nás už dále nevyslýchal, vodka začala působit...z kuchyně to vonělo čím dále intenzivněji, zelí... Na stole se objevily talíře, příbory a třetí sklenka.. "chlapci, dejme si..." Obouhlasně s Trunečkem odmítáme... musíme najít jednotku.. chápe. Manželka je rovněž rezolutní.. "nechej je v klidu najíst, dva dny nejedli.." Slovenské kuchařce jsme vzdali čest... guláš jako segedýn, nadýchané knedliky, pivo... kafe odmítáme... veterán si již šlape na jazyk... "pokrčila rameny, dám ho spát.." Hospodyňka jde s námi zpět do kravína, svlékáme pláště, nasazujeme ušanky, masky a samopaly... " Ty vole, chápeš to " ? Jouda je řádně, jak to slušně napsat... "nasrán" ... " měli jsme tady kontrolu- kapitán Hanák - velitel 4.roty a jeden "štába" s ním...našli nás snadno, plápolající oheň v lese... ale jinak "dobrý"... Joudu viditelně uklidnily moje poznámky "zašifruj to" ... radisté si už připravili relaci.... Pozn: odeslání zašifrované zprávy trvá jen několik vteřin..zpráva je naperforovaná na úzkém pásku, jakmile radista naváže spojení , zašifrovaný obsah je odeslán ve vteřinách... Exkurz: Kapitán Jozef HANÁK - za praporu velitel čety, zástupce velitele roty (1960)... (1961-1969) velitel čety, zástupce velitele roty. " Ty, Joudo, Ty jsi věděl, že letiště o nás ví.." Zvedl jen obočí... "no, proč se ptáme... Od radiostanice přišel za námi zvědavý Fjodor. Jouda vyslechl náš příběh mlčky... zato Fjodor , uši natažené co oslík, " jé, já bych za chlapem šel".... Jouda zavelel: "Ty Fjodo! už máme s Tebou těch průserů dost, nemyslíš ?vrať se k radiostanici..." Fjodor se zvedl uraženě... Jouda roztáhl mapu... "musíme udělat ten průzkum v noci, osvětlení, střežení... "zatím si odpočiňte a vyrazíte kolem dvacáté.. a nechrápat v seníku! No , toho chlapíka bych poznal rád... zítra..." Prosincová noc je černá, znovu se vrací myšlenky na "Hodinu mrtvých očí.." Jak je to pořád stejné... Na letiště dorazíme už po poměti. Svítící ciferník ukazuje 22.00 - střídání stráží...jen středová světla, matné obrysy postav přicházejích a odcházejících... aha, maji pevné stojky... ale proč tolik stráží na letišti nebojovém, 2.třídy? Povely- jde z nich strach... přitisknuti ke studené zemi... na přistávací dráze nic.. zvedám se .. najednou od budovy letiště povely... řízné.. že by měli psy?? Najednou... vše se rozsvítí, světlo červencového poledne... naučeně sebou říznu tváří do země.. tak, teď přijedou v Gazu a mají nás... krve by se ve mně nedořezal... světla naráz zhasla ... naše začerněné obličeje popelem ze základny .... " ty , Vierka, já Ti tady na to seru.. kurva, zima je .. pojďme tu za dne...!" Ležíme na zádech na mokré zemi.. jsem určen jako velitel podskupiny, ale Trunda je můj kámoš... Vyhodnocuji situaci...když ta světla od hangáru rozsvítili, byla to náhoda.. o nás neví, to by už byli tady.. zvedáme tváře zabořené k zemi... v malých světlech ohraničujících ramvej vidíme zavádění strážních dvojic .. zhruba po dvou stech metrech... jasně... kdyby to bylo za normální situace, proč tolik stráží.. ví o nás... odplížíme se do porostu.. no, máme "po žížalkách" seník dnes nebude, vrátíme se na základnu... sdělujeme Joudovi co a jak ... Truneček vyndává pomačkamou makovou buchtu.. podává ji Joudovi..." vy bejci, jestli bude průser... " Zalézám na svůj smrkový pelech... ohýnek sice je, ale žádná vatra... jen čaj z "kádédávky" ... usnínám, Věrka nikde , tma... do snu pochoduje den čtvrtý 7. května 2026... pokračování... R/M.F. editorka R/7 paní Olga F. Díky naší technické redakci jsme zmapovali místo našeho příběhu dnes, v roce 2026.. označené bílým kolečkem ... k udrnatým kolečkem u komunikace je objekt tehdejšího JRD ( komunikace 501 ) zřetelný je výstup do lesního komplexu.... R/2 snímek z roku 2025
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 27. dub 2026 16:36 #17168
|
pokračování VÚ 7374 Holešov- prosinec 1968- "JAK JSME ŠTURMOVALI aneb: POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ".
Den druhý. ... vstáváme dost pozdě, už svítá. vlastně nás budí dohady Joudy s "civilní podskupinou", oba skutečně vypadají jako "dělnická třída za pochodu" - ve vzhledu vede Permon... odevzdávají samopaly, masky, polní... zůstávají jim útočné nože. " Ty, Jouda, daj nám zo sebou "škorpion"... Jouda zvedá obočí: "na co by ti byl" .." neviem, volačo prijde"... Permonovi neujde náš úsměv.... " Som ja něni pako..!!!" Podívali jsme se s Trunečkem na sebe... Permon pojede s kolegou vlakem z Malacek do Bratislavy, peníze mají ze žoldu. A je čas na nás... : "Sundejte cvičné nástavce" - z Joudova batohu na nás přistanou pěchotní bodáky... a dva kožené opasky... ..."aby vás pokládali za strážné..." . (Kdyby tak Jouda věděl, jak se nám za pár hodin budou hodit...) .. jo,barety tady nechejte... máte beranice. " Cvičné nástavce jsme sundali, nasadili "ostré" nástavce, odložili cvičné střelivo i dělobuchy, útočné nože dali do pouzdra ochranné masky..." Otočil se na mne Trunda--- "kolik ich máš?" ... "asi pět a jednu svítící..." A ještě Jouda: "Dáš nám sebou vysílačku? .." "Ne, je tu radioprovoz, zaměřili by nás, máte to kousek, zprávy s nákresem osobně zde na základnu..." Směrem k letišti jsme sestupovali zvolenou "únikovou cestou č.1"... a ejhle.. pěšinka vedoucí od Kuchyně ke studánce... BINGO.. tak na základně už máme i vodu...to si budou kluci rochnit.." Naplnili jsme si polní láhve, voda výtečná, Pantocidu netřeba... asi po 300 m nám již známá modrá značka a na jejím konci úvozová cesta ke kravínu... přejdeme silnici na Pernek- buzola- jihozápadním směrem letiště. Ale: nikde žádná cedule: "VOJENSKÝ PROSTOR!" ... divné! Dorazili jsme k potoku- zvláštní úkaz- ukazuji Trundovi.. jakoby závoje černé špinavé hmoty..." ty vole, to jsou rybičky"... neplavou naším směrem, tak "to" necháme plavat. Končí listnatý, holý, průhledný les- střídá jej bor...odhrnujeme větvičky. Dráha letiště jako prostřený stůl - před námi. Orientujeme se rychle, jsme na jihozápadním konci letiště. NIKDO-NIKDE. TICHO-KLID. Dodal nám odvahu, jdeme po přistávací dráze - tak 100 metrů potom 50 metrů a měříme její šířku...a je to všechno..od hangárů se blíží, poměrně rychle, náklaďák.. není to Véeska, typ nestačíme zkoumat.... Ze spuštěného okénka vedle řidiče- poručík. " Co tu chlapi děláte, vy jste ze strážního oddílu? a co proboha děláte tady..." čeština" na slovenském letišti. mlčíme... " co děláte tady? vy nevíte, že je zakázáno po dráze chodit???" Přehazujeme si samopaly na záda... naučený zvyk, hovoříte -li s někým jiným. Navíc, přehozením zbraně získáte čas a pro druhého vojáka je to znamením, že patříte " k nám"... "Soudruhu poručíku, když to na nás neprásknete, měli jsme jít na konci dráhy vytipovat pár stromků pro velitele..." Poručík se usmál..."no to jsem si mohl myslet" tak molodci naskočte na korbu, my vás tam dovezeme..." Úplně mne ta moje lež rozhodla, vzrušením se mi plete i samopal, když se drápu na "sajtnu"...auto staví u koncových světel ramvaje.. seskakujeme.. díky..." poručík je samá ochota, "my se stromky kšeftovat nesmíme, ale můžeme je odvést..." Soudruhu poručíku díky, přijedou si pro ně gazem, nemáme o tom mluvit..." Ok, tak makajte! ale bacha, na plochu vstoupi nesmíte".. "Spíte na noclehárně, že?" Trunda si přehazuje samopal na rameno a pokrčí jím..." no, kde jinde?" a dík! " Po vozidle zůstal jen odér spálené nafty. Zalezeme do skrytu lesního porostu, vepřová konzerva a zbytek bochníku chleba- ještě holešovského. Kupodivu si zachoval chuť, nebo již máme fakt, hlad... Trunda stráží, já si píšu zprávu pro Joudu s nákresem .. přemýšlíme, co by ještě .. pomohly nám samopaly (Joudo, tys pašák s těmi nástavci.. a nejen s nimi, i s beranicemi..." S barety bychom už teď mohli být zatčeni někde v kanceláři.. tahle jsme členy "strážního oddílu a ví se o nás..paráda! ) Diskutujeme, rád bych se dostal na protější stranu rozjezdové plochy, no, nebudeme lézt tam, kdy by nás zpozorovali... Vytáhnu dalekohled- páni! všude plno trosek žluto-zeleno-šedých trosek vlečných leteckých terčů KT-03- ty slouží jako vlek za MIG 15 BIS T- připevněny jsou na dlouhém lanu za letounem- cíl jak pro stihače, tak pozemní dělostřelce... Redakce... na snímku je terč KT-4 jeho prototyp vzlétl až v roce 1969...snímek KT-3 jsme tedy ani v archivu ČSLA nesehnali... ale: zdroj: Volně dostupné materiály Vojenského historického ústavu Praha. Truneček mé nadšení zrovna nesdílí... pojďme na základnu, předáme zprávu a vrátíme se sem v noci.. logická úvaha, souhlas... Je ještě dost světla, mrkněme se na "bližnou". Sice se nelétá, ( no to by bylo, ale doplnit údaje o ní do zprávy musíme...)...na "bližné" jen dva vojíni, jeden z nich mi podal hlášení... "soudruhu svobodníku..." "Kde máte velitele? " Ticho a rozpaky.... můžeme vám nabídnou čaj a buchty.. on tu má nedaleko holku..." No, nasadil jsem blahoskonný výraz... odzdravil a jdeme zpět... včas... k bližné se pžibližuje nákladní auto a Gaz... na krajinu padá soumrak a naše maskáče už nejsou na delší vzdálenost vidět... Joudovi jsme předali zjištěné poznatky, podstatné si nechali pro sebe ve smyslu" za naší bojové aktivity se nic zvláštního nestalo" - tedy ani setkání s poručíkem a průserářem z "bližné" ... zakódoval jsem Joudovi zprávu pro řídící středisko, sdělil radistům, že je studánka nedaleko a směr a se souhlasem Joudy se vracíme ke Kuchyni... "Prolezeme letiště v noci..." Jouda souhlas.. vraťe se ráno. V lese je tma, jdeme baterkou. "Ty vole, kde budeme spát? " myšlenka přichází a je vzletná-: kde je kravín, bude i seno, co říkáš Trundo, na skvělou noc? Fakt: seník není uzamčen, je pouze na petlici.... děláme si krásné pelechy... " dobrou noc, Trundo...! pokračování.... den třetí... R/M.F editorka R/7
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 21. dub 2026 16:39 #17160
|
Začínáme " Poslední dny Pompejí, APOKALYPSA... všechno je nakonec jinak..."
Návrat na rotu byl ve znamení přípravy na ranní seskok a současně výjezdem na cvičení... "malý staršina Tuláček" vyfasoval pro cvičící Skupiny stravní dávky - Konzervované denní dávky - V . (pro výsadkáře), cvičné střelivo do samopalů vz.58 a výbušky V-10 (dělobuchy) v kombinaci s odpálením vytržením "modré čepičky, " ale asi i dva- tři na odpálení elektrikou---stačila polní baterka.. Den prvý... IL-14 zakroužil na letištěm Holešov...skáču jako druhý za Joudou s "Gékáčkem", třetí Truneček, radisté, dva průzkumníci, a jeden panceřovník...poměrně malá Skupina... Asi 30 m nad zemí jsem spustil "Gékáčko"... špatný odhad, rána a šel jsem do parakotoulu....balím naučenou technikou padák, skládám do vaku a hlásím se "dozorčímu doskokové plochy".." svobodník Milan Friedrich, seskok bez závad...... "zařaďte se" .. balím torbu ze seskokové do bojové .. nikdo neví, že v "Gékáčku " mám jen hadry a ne "Pé- enku, 6.5 kg.." nastupujeme do přistaveného autobusu... Pé-nku strkám pod sedák... Autobusu velí výškou nepřehlédnutelný důstojník - autař, kapitán Bohumil Vlk ( kpt. Bohumil Vlk - důstojník technické skupiny 1961-1969).... nastupuje i druhá Skupina, se kterou budeme okolo letiští na Slovensku cvičit... Jouda pečlivě, před nástupem do autobusu, zřejmě po své nedávné zkušenosti kontroluje každého - zbraně, útočný nůž, , dalekohledy.. v autobusu je spousta místa, každá skupina sedí za sebou. rozdělena uličkou.. kapitán Vlk studuje trasu přesunu, na mapě je vyznačeno místo imaginárního seskoku a pochodu cca 50 km na místo "akce" ovšem, je prosinec 1968 a "všechno je jen jako..." Znovu obdivuji Joudu ( snad jsem se do něj nezamiloval, proboha!!), jedná s důstojníkem jako "rovný s rovným"...na mapě je vyznačeno místo, kam bychom místo holešovského letiště skákali...a autobus nás doveze až k letišti... druhá skupina, která jede s námi je co do "výsledku" zcela bez zájmu.... co mne zajímá nejvíce... potřebuji nechat v autobusu Pé- nku a řidič je "bažant" .. asi jede takovou trasu prvně.. no, přijde na ni až po návratu do Holešova v autoparku... BINGO. Jedeme, jedeme, zastávka na "čurání" , svačina- tyčinka čokolády, kuřáci mají na cigaretu deset minut.. Autobus zastavuje pár set metrů od místa, kde začíná sledovaná plocha letiště... ....vystupujeme a Jouda opět "kontrola" ... taktně oba obcházíme onu šest a půl kilogramovou "usměrněnou nálož".. vracíme se k ní až pozdě odpoledne.. "Vierko" pokud nás přesměrují na komunikaci? Mlčím ... s Trunečkem jsme na sebe mrkli- Jouda- nic... bude se to řešit, až bude "průser" .. tak- to je celý ON... Autobus zmizel , navlékáme na sebe materiál ... Jouda se orientuje v mapě..zbývá nám přesun několik set metrů nahoru do zalesněného kopce " do hory, jak říkají Slováci" , na kótu 759 Vysoká.. a ? "začít plnit úkol.." Že jsme správně, ujišťuje dunění leteckých motorů... mně se "plaší srdce...to dunění... Jdeme, bez "krytí" jako turisté na výlet. v zástupu s rozestupy.. cesta je zprvu vyježděná, vede do kravína a poté pěšina nahoru do lesa.. vede nás modrá značka... snažím se proniknout clonou lesa na letiště- odtud je slyšet hukot tryskových motorů... nejde, není vidět nic. Jouda nařizuje " kouřovou" a roztáhne mapu.. tady jsme... radista Fjodor vytahuje "škorpiona" a zásobník se dvaceti "včeličkami"... neodevzdal je na letišti a nikdo na to nepřišel... (byl prosinec 1968...) " chlapi, zajistím maso.."... Jouda má asi jiné starosti a Fjodor není současným předmětem jeho zájmu... Kóta 759 je jako nejvyšší v okolí označena kovovým trianglem, dá se na něj asi do dvou třetin vylést.. fakt.. jsem tam a vidím do krajiny. Rychle se orientuji. pásy lesa jsou ve směru přistávací dráhy.. ale odtud vidím jen střechny budov.. v podstatě nevidím nic... ... zájem Joudy: "Vierka,slez dolů ať se nezabiješ...kdo by Tě odtud tahal..." No... starost více jak dojemná... Slézám a někde blízko třesknou tři výstřely...samopal to není, sakra.. že by škorpion? myslivci? ochranka letiště to není... Z porostu vyleze Vojta, radista... vášnivý lovec ... v ruce dva bažanty... "vole, ty nás chceš mermomocí prozradit? " Pokračujeme sestupem z vrcholu kóty.. a sláva.. je zde terénní vlna, tady vybudujeme základnu.... všichni se zapojujeme do budování základny,. radisté směřují anténu... dva únikové východy, hromada nasekaných větví jako lůžko a skryté ohniště... Jouda povoluje přípravu bažantů, no, já raději volím vepřovou konzervu...máme už skoro dopitý čaj, je třeba najít vodu.. Pantocid máme.. Na "základně " jako na "čundru".. ohýnek plápolá, spokojenost.. ovšem, jak kdo- já s Trunečkem připravujeme zítřejší průzkum letiště... sleduji rozhovor Čurina a Permona s Joudou... mají zde civilní oblečení a skoro Joudu vydírají...a zase Jouda... obraty, za které je námi buď obdivován, nebo zatracován. Konečný verdikt. Dva dny pro "civilní podskupinu" .. zjistit rodinné vztahy.. Jouda povoluje .. to jsou ty "obraty" za které je Jouda obdivován. Riziko. Kvůli všemu... prostě- celý Dibelka. Mám na to svůj názor, který neřeknu. Beru dalekohled a vracím se k trianglu.. Fijodr vysílá a přijímá zprávu od řídícího důstojníka. Asi je jím již Jirůšek, Bodnárik nemá o činnosti Skupiny ponětí...mistr na podvody a "kšefty"... Jako zástupce velitele Skupiny šifruji...radista posílá moji zprávu.. a jsme pod kontrolou Řídícího důstojníka ... cítím smrad z připáleného masa.. bažanti nebyli dobře obalení blátem.. není dost vody, není tím ani dost pečínky... Jsem unavený.. jdu spát... Dibelka mi půjčil svoji sekerku- tu nosí neustále s sebou..mám lůžko královské... nahoře svítí hvězdy a docela není ani zima...je prosinec roku 1968.. a jsme na "čundru.. Jouda osobně zkontroloval výměnu cvičných nástavců na střelbu "slepými".. nařídil doplnit při večeři polní láhve čajem...mimochodem jsem si vzpomněl na moje povýšení..." no, snad někoho nemáchali..." Dostal jsem pět KDD- konzervovaných stravních dávek, 2 dělobuchy a dvě krabice cvičných nábojů, našrouboval "cvičný nástavec" a "ostrý" si dal do čištění na samopal.. Rozbalil jsem všechny kádédávky a vzal si jen co mi chutná z konzerv, toaletní papír, žvýkačky a všechnu čokoládu. sůl... "Tankové suchary" jsem rovnou hodil do koše.. pantocid, tablety na úpravu pitné vody ten se hodí vždy a ejhle, štěstí, cigarety.. ty vyměním v "poli"...vlasec s háčkem na ryby... Do "Gékáčka jsem nacpal "civil" našeho "horníka," druhý si nabalil Truneček..
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 13. dub 2026 16:45 #17158
|
|
|