HOLEŠOV XVI.

HOUPAČKA. hulínská epizoda II.

V Hulíně bylo tradiční posvícení, do města přijeli "světští" s kolotoči a houpačkami . Pouťová střelnice. Prodejní stánky... zkrátka radost. A tu nám chtěl dopřát i pan Arnošt Zapletal, předseda ROH ; před odjezdem do kasáren .

Prvně na střelnici- "tak ukažte.." To aby si z nás vystřelil?

Vložil jsem se do toho " soudruhu předsedo, střeleb máme plno, raději bychom tak na řetízkový kolotoč..."

Souhlas.

Kolotoč byl postaven bokem potoka tak, že se polovinou okruhu létalo nad potokem. Paráda!! všichni nadržení, všichni souhlasí! Jde se na to!

Pan Zapletal je rád! " Pojedete dvakrát!!!

Kolotoč se rozběhl, A začalo to, Jásáme A řádíme!

Zdeněk Tuzar!

Co to vidím? Postavil se v sedačce! To musím také! Vykopnu sedačku ... a všichni naši "opičáci" to dělají po nás! Kolotoč na něco takového stavěn není, z našeho excesu se pro obsluhu kolotoče stává horor. Slyšíme spílání a obsluha se snaží kolotoč brzdit. Aby toho nebylo dost, vylije se voda z odporové skříňky, kolotoč se tím pádem zabrzdit nedá a my? blbneme dál! ...

Měníme si se Zdeňkem místa; někteří naši však podléhají zlobě obsluhy a za jízdy seskakují na zem! Tady se hodil výsadkový výcvik!!

Obsluze se podařilo doplnit vodu do odporové skříňky z potoka, kolotoč visí splihlými řetízky a čeká, co bude dál. Peníze dokážou všechno. My se dožadujeme jízdy další a to i s předsedou ROH..

Nechce, nepojede.

Výraz obsluhy je v jejich obličejích napsán j a s n ě, ale peníze a naše přesvědčování, že již budeme "hodnými hochy" roztáčí kolotoč znovu... ale!

Řetízky kolotoče se rozvíjí ve vířící věnec... situace se opakuje! Povel zní "seskočit a parakotoul" ... udivené obecenstvo nechápe...

" Kačaba", jinak Jarda Trousil, jako obvykle "zaváhal" a skončil za nadšeného jásotu v potoce.

Obsluha kolotoče toho má právě tak dost, ani výraz předsedy ROH nejeví nadšení... my jsme však hrdiny okamžiku- do toho padá něčí návrh: seberme rusákům vlajku a jeďme s ní jízdu číslo 3!!

Stalo se.

Vlajku nikdo nehlídat, osazenstvo agitky bylo uvnitř.

Třetí jízda s vlajkou se nekonala. Předseda ROH Arnošt Zapletal měl neformální autoritu a r o z u m. " Kurva, chlapi, stačilo, jedeme do kasáren.."

Den následný:

Dozorčí roty: všichni účastníci včerejší brigády ve vycházkovém k dennímu hlášení velitele pluku... zachmuřený obličej velitele roty... v předsálí kanceláře velitele pluku dva politruci..." soudruzi, soudruzi..! veliký malér!

Někdo z hulínských nelenil , postaral se, aby se náš konec brigády donesl do kasáren a!

pozdvižení!

Jako " Deus ex machina " se zde objevil pan Arnošt Zapletal- ukázalo se, že nerad by přišel o pracovní sílu.

Byl přijal velitelem pluku před námi. dozvěděli jsme se později; omluvil se za "naši mladickou nerozvážnost, sovětům prý donesl složenou nepoškozenou vlajku a láhev vodky...

Poznámka redakce: Deus ex machina (čteno desus eks machina) je literární termín, jehož doslovný překlad je " bůh ze stroje či bůh na kladce. Jedná se o označení děje, kdy se náhle a velmi nepravděpodobně vyřeší zdánlivě neřešitelný problém příběhu.

---

R/M.F. editorka R/7, přepis a dodatek redakce R/1

HOLEŠOV XV

Hulínská epizoda I.



OKUPACE ČESKOSLOVENSKA

v podzemí zněla jako zlověstný jev.

Jinak tomu bylo ve vystoupeních politických pracovníků pluku- zde jako nutnost.

Výcvik ve své podstatě změkl. ..Na místo " červených baretů" jsme se stali solidní pracovní skupinou...

Naše rota byla zajištěním pracovní síly na výstavbě kulturního domu v Hulíně-investorem byl národní podnik PILANA....předsedou její odborové organizace byl Arnošt Zapletal- měl pro "červené barety" slabost.. vojáky, brigádníky, kteří ve svém osobním volnu pomáhají zdarma , po celý týden při všech pracích na stavbě.

Někteří se střídali, ale bylo nás asi osm, deset, kteří jsme do Hulína jezdili pravidelně. Skupině velel desátník Miro Štampfer, služebně zařazen jako velitel 3.skupiny hloubkového průzkumu roty.

Probíhalo to tak, že každé odpoledne stálo před branou holešovské posádky civilní vozidlo PILANY s řidičem panem Filou, odvezl nás na stavbu a zpět. Ovšem, jako má mince strany dvě, nebyla naše brigádnická činnost čistě pro útvar zdarma...nebylo to hlásáno veřejně- ale! prací byl splácen dluh naší roty...

Ta rozkradla "deltabarák" v němž jsme jako rota před časem působili...

Bylo to tak... celou "akci" vyjednal kapitán Bodnárik ( Jozef , v roce 1959-1960 velitel čety , převelen do funkce velitele balonové čety,. jejím zrušením se stal pomocníkem náčelníka výsadkové služby pluku...velel později rotě? )

Škoda se vyšplhala až na 80.000 KČS.

Tím, kdo škodu "rozkryl" a oznámil, byl velitel tzv. "ostré roty" kpt. Jaroslav Stross. ( velitel čety , zástupce velitele roty. r.1961-1969 velitel roty)..o osobnosti J. Strosse bude pojednáno v dalším příběhu!.. v tomto nefiguruje...

Dodnes jsem přesvědčen, že nejen mezi rotami, ale především mezi jejich veliteli, panovala ostrá rivalita... proč´? ( se dozvíme v dalším dílu "vyprávění") .

HULÍN.

Město v okrese Kroměříž. Kraj Zlínský. /Tehdy Gottwaldovský) Asi 6 km severovýchodně od Kroměříže. Kolem 7000 obyvatel. Historický vliv měla na Hulín Severní dráha císaře Ferdinanda v roce 1841, co významný dopravní uzel.. pokračovala výstavba tzv. "moravské křižovatky" (křížení D1 a D5).

Ve městě tradici má výroba strojírenská (TOS Hulín a PILANA).

Hulín byl tedy pro okupační armádu místem významným. Ozdoben rudou vlajkou nad "agitačním střediskem".

Ale !

v oné době s pověstí nekalou. Hned v prvním průjezdu městem sestřelili okupanti protileteckým kulometem na tanku československou vlajku a ...

humorně: zastavili nákladní auto s vlekem vezoucí plynové bomby. Neznaje označili je za bomby letecké, nechali je vyložit na pole a postavili k nim hlídku...

*****

a jsme o příběhu příštího... již více humorného ... bude zřejmě pokračováním v začátku týdne příštího.. jeho název je:

Kolotoč - hulínská epizoda II

PROSTĚJOVSKÉ INTERMEZZO

" Prostějovské intermezzo" úspěšné pokračování vzpomínek veterána VÚ 7374 Holešov (doba služby 1967/1969) svob.v.v. Milana Friedricha.

.... někdy v letech devadesátých jsem objevil pozvánku na "Letecký den s Květy"...místo konání- Prostějov. Jasně! Nabalená svačina, nabité oba foťáky....

Letiště.

Fotím a fotím. Chvilku jsem sám, kolega Standa Rozum který je tu se mnou, si odskočil.

Letoun IL -14....krasavec.



Znovu prožívám chvíle, kdy jsem stoupal do jeho útrob s padákem PD-47... (snímek z archivu autora)



přitom si všimnu, že se nekochám jen sám ... Je zde také nějaký důstojník armády...

Bože!

to je přece od nás bývalý major Janků!!! Sbírám odvahu- rozrušen jej oslovím. "Jsem svobodník Milan Friedrich, hláska PVO v srpnu 1968!!" a líčím mu svoji holešovskou anabázi oné doby..."

Jenže, vyrušil jsem jej ze vzpomínek. Jen na staré dobré Ilko?

Snažím se oživit vzpomínky na Holešov, snažím se přiblížit k IDOLU z řad důstojníků štábu ...

Ani na mne nepohlédl, poslouchá mne vůbec? Nepřerušuje mne, ale... jako by se bál nějaké provokace.. nevím.

Otočí se na mne a " asi to tak bylo, když to říkáte.."

Přichází Standa Rozum. Nevím co dál, tak jen řeknu " na shledanou" pan major se opět zahloubá do svých vzpomínek u té ILKY...

Ve mně radost. Melu ji páté přes deváté... až skoro doma mne napadne: nevzal jsem si žádný kontakt na člověka, se kterým jsem byl tak blízko dějinám, kráčejícím kolem nás...

Jaroslav JANKŮ.

1957-1958 velitel čety v založeném zvláštním praporu , podřízeného Zpravodajské správě GŠ ČSLA, (posádka Sabinov), velitel roty ( posádka Prešov), náčelník štábu 1. praporu 1960-1961 posádka Holešov - 1961 po vzniku pluku ustanoven do funkce zástupce náčelníka štábu pluku (1969).

Výtečný střelec, letecký modelář.

V roce 1957 uspěl v přísném výběru do průzkumné výsadkové roty zvláštního určení Sabinov. K jeho podřízeným patřili také příslušníci 7.výsadkového pluku zvl. určení - pozdější velitel roty Jaroslav Bílek (zesnulý) a nynější výkonný, zastupující předseda KVV Holešov praporčík v.v. Luděk Stoklásek.

zdroj: OSOBNOSTI Klub výsadkových veteránů Holešov, autor Josef Bartošek



FoTo: KVV Holešov autor J. Bartošek


Na snímku zleva plk .ing. Jiří Dufek, autor TOP SECRET, plk. v. v. Josef Hanák, v Holešově zástupce vel. roty,, kpt Dušan Hric, předseda KVV Holešov, vysoký praporečník J. Srna ( zesnulý) , praporčík L.Stoklásek, t.č. zastupující předsedu KVV Holešov po dobu předsedy, vpravo se standartou KVV Holešov kpt.P.Chmelík R/1

Poznámka pod čarou.

Pohřeb plk. ing. Jaroslava Janků byl prvním setkáním s plk. Ing. J. Dufkem, rozvinutí spolupráce bývalého náčelníka štábu s Klubem výsadkových veteránů Holešov a myšlenkou napsat o 7.výsadkovém pluku knihu

R/1

HOLEŠOV XIV

Holešovská normalizace II.

Již po návratu " civilních skupiny" a masových shromáždění rot za velení politruka pplk. Roberta Říhy bylo jasné, že se situace "normalizuje"... v jednotkách to bylo "vzrušující"...

Především byl "vyčleněn" náš rotní "kotelník" ... držel službu od 20.00 do 03.00 a nesměl být výkonným praporčíkem roty velen k jiné službě..

Roty se směly koupat do 20.00 hodin.. dle záznamu výkonných praporčíků rot...

Kdo se tedy koupal od cca 20.00 do rána kolem 01.00 ???

Kdo vyměňoval prádlo mužstva, když výkonní praporčíci výměnu ...-"kus za kus?" přísně sledovali...a za směnu barev (" soudruhu praporčíku ... držte HUBU! jasné?")

Jde den za dnem.

Chodíme do kinosálu; zde nám odhalují své "postoje" velitelé a "náčelníci" útvarových profesí. Je to demokratická diskuze, možnost má projevit se každý...

Zatím nejsou povoleny vycházky, jejich absence se projevuje stále více a více. Nastává "přetlak".

A přišel den.

"Soudruzi, na vycházkách se zdržujete jakýchkoliv provokací okupačních jednotek! Nepodléhejte náladám civilního obyvatelstva ... vzájemně se podržte , pomáhejte si, chovejte se loajálně a hlavně!!! Pozor na alkohol ! "

Soudruhu majorovi z politické skupiny pluku se v horlivém projevu rozepnul knoflík saka..., přibral nám v tom fofru , chlapec, jak si asi bude zapínat popruhy padáku??

Pomocník výkonného praporčíka roty přinesl štůsek vycházkových knížek- účastním se té vycházky se vzpomínkou na tu první společnou.

Jde nás asi patnáct, "zdravé jádro roty", je to radost.... mezi lidi, po tak dlouhé době...

Držíme se pohromadě až na hlavní třídu, V ulici pod kostelem vidíme vyprázdněný krám; je obsazen rusáky. Takové "agitační středisko". Stožár s vlajkou cizího státu visí zplihle, strážný se samopalem sleduje naši skupinu spíše udiveně...

Najednou, (žádná děvčata nadohled) přebírá velení skupiny "komik" Jirka Brendl, Asi z dlouhé abstinence zavelí a předvede, co od nás chce...

"Četo! na můj povel jednotlivě v zástup! Jedna noha na chodníku, druhá na vozovce. Za mnou pochodem vchod... a zpívat..."vojáci jdou, vojáci jdou, bože jaká je to krása..."

Dvacetimetrový had se rozkýval tělem kobry. Místo zlověstného sykotu zpěv. Civilisté na chodnících se zastavuji. Nechápou, nebo chápou?

Nechápe ruský strážný- vbíhá do budovy a vychází ven s nějakou ruskou šarží, oba udiveně sledují khaki divadlo v červených baretech před sebou...

"Komikovi" se dílo vyloženě zamlouvá, vede nás na druhou stranu silnice, z agitačního střediska vyšla šarže další... úkosem je sledujeme ... pochod pod vlajkou SSSR??

Poslední vojín prošel kolem agitačního střediska." Komik " velí: " Dozpívat, zastavit stát, do hospody rozchod.."

Lidé na chodnících se smějí, Rusové se vrací do své budovy a strážný na své stanoviště.

V hospodě jsme to znovu probírali, "komik" byl hrdinou okamžiku. Pivo za pivem, panák....co bude zítra ...

Nebylo nic.

Provokace na tu dobu rozměrů nebývalých kupodivu prošla. Světe div se! ...

A zapomeň!

---

R/M.F. editorka R/7, přepis R/1

HOLEŠOV XIII

HOLEŠOVSKÁ NORMALIZACE I.

V příští dny "normalizace" byla podstatně rozšířena strážní a dozorčí služba... velení stráží převzali praporčíci z povolání; na bráně sloužil nadále praporčík a šest vojáků. Nově byla zavedena stráž na holešovském letišti; na rotě se připravoval k půlročnímu převzetí funkce staršiny (výkonného praporčíka) vojín Tuláček s pomocníkem (asi Sotonou); rotmistr Chmelík byl povýšen a šel do kurzu Zpravodajské správy Generálního štábu do Prahy...

Ve mně ještě zůstala hořkost z prvních dnů okupace; Rusové neměli dostatek jídla a z jídelny mužstva jim tam nosili odpadky, běžně dávané jinak do posádkového vepřína. Organizovali to praporčíci z kuchyně; zarytí komunisté okupaci vítající.. od prvních okamžiků okupace dávali zcela nepokrytě najevo, že s ní souhlasí...

K utábořeným vojákům údajně "elitní jednoty gardového pluku" nosili pekáče s kostmi od polévky, zbytky knedlíků a chleba...přehodili je přes plot ... nastala rvačka, řev...ozvalo se několik výstřelů z pistole, velící ruští důstojníci", dělali pořádek" ... ten incident ve mně zanechal moc špatný dojem; i potom, když Rusové od kasáren odtáhli a vybudovali si tábor v lesích u obce Příluky - jihovýchodně od kasáren...

Stráže už rozděloval Tuláček a navelel mne na letištní stráž.

Letiště Holešov bylo místem, kde se souhlasem města a letištní správy bylo možno okupačním jednotkám čerpat vodu. Proto večer, aby to nebylo až tak příliš nápadné, si pro ni Rusové jezdili...

Předpotopním vozidlem, ošoupaným náklaďákem s cisternou...na hydrant nastavili hadici...

Tři viditelně hladoví, upachtění, zubožení "vojáci" .. příslušníci Rudé armády... stál jsem u nich jako strážný. Dívali se úkosem, ale nepronesli ani slovo.. to mi vadilo...

Kontrastem byl náš velitel stráže.

Nadýmal se jako páv,.. koketoval s ruskou vojákyní, ta k okupační jednotce patřila; kancelář doplňoval člen stráže- měl dvouhodinový odpočinek.. nasycen, napojen, na polním lehátku "pro raněné".. člen stráže-Miro Trška.



Jako velitelé k nám chodili nižší šarže, převážně praporčíci. Prakticky jsme ani nevěděli, proč tu strážíme. Strážní stanoviště nebyla označena. Strážní sice měli zbraně - ale bez nábojů..

Mazácký "šept" napovídal... "víte, co se vám tam s Rusáky může stát? "

Reakce:

Každý , kdo si ulil "ostré" je začal do této stráže nosit...

EXKURZ .

...(všechny stráže - muničního skladu Dobrotice i vnitřní stráže kasáren, včetně velitele stáže u vchodu (praporčíka) měly náboje "ostré" - velitel stráže muničního skladu 40 nábojů do "Sa-61- "Škorpion" ráže 7-65, každý strážný ve směně i na stanovištích v zásobnících 120 ostrých nábojů Sa-58 ráže 7,62---; hotovost stráže muničního skladu : cca 2.500 nábojů ráže 7.62 a 500 nábojů ráže 7.65 a 3 bedny ručních granátů RG-4, (zapečetěné v bednách, 2 signální pistole 44/67 a 20x20 světelných raket zelených, červených a nočních, osvětlovacích... poznámka redakce)...

Tím dbal o svoji bezpečnost...

I já jsem měl pět ostrých- nespolehl jsem se na průpovídku jenž se objevila na vratech muničáku napsaná křídou: "Stůj, nebo střelím" a "Stůj, nebo po Tobě hodím útočákem.."

Ale zpět na letiště.

Rusáci s naplněnou cisternou odejeli, Vzápětí po nic přijel vůz s koněm, na voze cisterna malá, u ní dva vojáčci zanedbaného vzhledu. Také pro vodu.

Vítám se s nimi mlčky.

Připravují čerpání.

Tu vyšel náčelník stráže a " Iditě domoj, vody nět...!" ... viditelně se předvádí před tou Ruskou...

Vojáci poslušně obrací koně... chtějí odejet s prázdnou... ve mně vzplál vztek.

Běžím za nimi.. " Stojtě, vody zděs".... náčelník stráže udělá pohyb, jaký jsem si představil, co útok. Naučeným pohybem jsem zvedl zbrań proti němu ....připažil....

"Soudruhu vojíne, žertoval jsem ... vodu jim samozřejmě dej! "

Vrátil se do kanceláře Aerolinek, našeho dočasného strážního stanoviště.

Nechápal jsem.

Praporčík pluku...

Co jej vedlo k tomu, aby těm chudákům nevydal vodu?

No, co dál, ten?

"Prápora " byl pro mne neznámý, ale ??

Co nyní se mnou? Má mne v hrsti?....

Stačí aby zavolal "lítačku" pluku a kontráše...

EXKURZ.

Ještě za života autora TOP SAECRET plk. ing. Jiřího Dufka jsme pátrali v archivech o rozpisech služeb v srpnu a září 1968...než byla zvýšená pohotovost odvolána a služby stabilizovány...k současnému poznatku, kdo v "příběhu letiště v onen den sloužil"...

K pluku bylo přiděleno GŚ/ ZS několik praporčíků radiové služby, kteří nebyli výsadkáři.. byli to specialisté pro dálkové ovládání spojení...nesporně machři svého oboru.. ale jako VOJÁCI...

..Osvědčovali se tím, že ze "spojovacích dílen, v době "vytahování kostí z polévek " v kuchyních mužstva se "hojně! zde " vyskytovali-- na jídlo v důstojnické kuchyni výsadkářů, nárok neměli...

Zde trpěni byli...byli to odborníci na spojení a pluk je potřeboval,..

Náčelník stráže mne má v hrsti. Vejdu do kanceláře bez zaklepání, kopnutím do lůžka budím Miru Tršku... mne si oči, nechápe.

Předstoupím před velitele stráže, skloněnou hlavní samopalu k podlaze vybíjím svých pět nábojů.

Ruská příslušnice se dívá vyděšeně - velitel stráže také. Zvuk padajících nábojů vstává Tršku do polohy sedě- to vidím úkosem a srdce mi divoce bije...

Podívám se náčelníkovi do očí a "...Já se, soudruhu praporčíku, omlouvám, i z mé strany to byla legrace..."

Napětí opadlo.

Ticho.

" Seber si to , vojáku, nebudeme tady soudružce znečišťovat pracoviště... ono stačí, že tu musí být s námi..."

Vyšel jsem před budovu, za mnou Trška : "Ty vole, co se děje?"

---

R/ M.F., editorka R/7, přepis a poznámky redakce R/1, foto R/2

HOLEŠOV XII

Holešovská epopej III. " POLITRUK".

Naše civilní auto stálo bez povšimnutí okupační jednotky před branou kasáren. Vstoupili jsme a major: "Tak co, navázali jste spojení? "Ne. na tu vzdálenost to nejde a navíc nemáme šifrovací materiál..." Major ztratil dřívější přívětivost. "Tak na co ten drát?" ...

Už jsem to nevydržel:

"Soudruhu majore, dostali jsme v kasárnách pokyn, že nám bude řidič civilního vozidla dávat pokyny, co máme pozorovat a jak... sice jste nás představil jako "kontráše" a dostali jsme oběd, ale jaksi jsme nedostali pokyny, co a jak sledovat, odkud...jednal jste jen se soudruhem poručíkem a my jsme si museli pomoci sami... dostat se na střechu a zjistit situaci na ploše... proto ten drát..."

Major oněměl. Viditelně se vzteká...On tomu tady velí...

"Vrátíme se přes Bystřici pod Hostýnem, nasbíráme zprávy o sovětském vojsku - ty si předám osobně já."

Ticho. Míjíme kolony rusáků, major řídí a já, abych mu pomohl, si zapisuji tužkou na palubní desku před sebou počty a čísla vozidel.

Projeli jsme Bystřicí pod Hostýnem, ruský regulovčík nás směruje na krajnici. Na vozovce leží na boku nákladní skříňové vozidlo. Několik ruských vojáků se snaží dostat vozidlo zpět na kola, jedeme až téměř k místu nehody. Major brzdí a na jeho tváři se objevuje strach. Plivne na palubní desku, maže moje poznámky a řve: " Vy jste nás všechny ohrozil na životě!!" ... domazal zbytek mých poznámek..

Spustil jsem okénko spolujezdce, k regulovčíkovi se připojila dvojice samopalníků.." "padaždi minutočku.." na pomoc vojákům přijíždí naviják.. vozidlo na kolech.... "iditě.." .. a je tu Holešov.... major zřejmě dle pokynu dojel před Loanu, národní podnik. Jsme vysazeni beze slova, přebírá nás závodní stráž. Vrátny pokývne hlavou, ví o nás...

V jedné z hal jsou kluci z naší roty. Dělali stejnou činnost...v Gottwaldově, Kroměříži, Vsetíně, Otrokovicích. Na lavici stojí várnice s teplou stravou. V další hale spíme na haldách příze, teploučko a měkko. Stejně ráno přichází teplá snídaně a naši důstojníci v civilu.

Nadporučík Kohout si nás měří pohledem,. jenž slibuje, že na další "misi" nepůjdeme. Takže se vracíme stejnou přístupovou cestou do kasáren. Zahradnická škola a houpavá větev...

Novinky.

Civilní vozidla nemají dost PHM. Další průzkum civilních podskupin se zastavuje.

Na rotě nás "malý staršina Tuláček " vítá čistými "šedesátkami ";odevzdáváme civil a po sprše jdeme do pyžama.

Ještě než jsem usnul, vybavil jsem si "akci" s naším politrukem... neodolatelně se postavila do řady úvaha:

"...nedivím se těm "Orlitům" , takoví "důstojníci" jako major Kubišta, politruk a "kulturně výchovný pracovník ", jim vyhovovali. Takové mohli "očurávat" na potkání , tak, jak jsem to včera udělal i já; nakonec, o tom se Albert O. rozepisuje i ve svých pamětech Nejen útvarový orchestr často mohl hrát svá sóla před vojenskými povinnostmi či výcvikem..."

A otázky ? na ty jsem dostal odpověď zhruba za rok, když byl rozkazem ministra obrany zrušen 7.výsadkový pluk...a ještě daleko později, když plukovník Jiří Dufek, náčelník štábu, kladl ve své knize TOP SECRET otázku, velmi emotivní!

Proč byl zrušen (reorganizován do jiné části ČSLA) vojenský útvar VÚ 7374 ....???

O tom v dalších pokračováních...

---

R/M .F. edice R/7 přepis R/1

Podplukovník Ing. Miroslav Šedina- svědectví:

V roce 1966 jsem byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Na oslavu mého povýšení jsem uspořádal v důstojnické jídelně pluku oslavu... na ní došlo k mimořádné "události", měla dohru v mém odvolání z funkce velitele 7.výsadkového pluku zvl. určení... ( zdroj: "oznámení důchodce Ing. M. Šediny na Okresní prokuratuře v Kroměříži v roce 1990...)... R/1

19.srpna 1968 (pondělí) jsem přijel do Holešova na plánované seskoky... na letišti již byly připraveny dva výsadkové letouny Il-14 bez pilotních osádek... nebyl ani vydán rozkaz velitele pluku k seskokům; ten byl nezbytnou předehrou každého seskoku.... 20.srpna 1968 již začalo přistávání speciálních okupačních jednotek na Ruzyni... 21.srpna 1968 kolem 02.00 mi volal velitel pluku V. Košan, že vojska Varšavské smlouvy obsazují území Československa....

TOP SECRET - autor plk. Jiří Dufek- svědectví:

V nepřehledné situaci jsme dostávali kusé informace od Zpravodajské správy Generálního štábu. Napjatá a nepřehledná byla činnost Zpravodajské správy zejména po té, kdy na nátlak sovětů byl 24.srpna odvolán z funkce náčelníka generál major Oldřich Burda.

Z počtu pluku byla vytvořena na pokyn ZS/GŠ speciální jednotka připravená k akci snad na osvobození unesených představitelů státu, případně dalším akcím...

(Poznámka redakce: Hlídka PVO - autor vzpomínek veterán Milan Friedrich popisuje výjezd vozidel s "ostrou rotou " přesně... viz předchozí díly- autor Jiří Dufek čas vytvoření a cíle působení "ostré roty C" ve své knize neupřesňuje- generál Burda byl odvolán z funkce až 24.srpna 1968- kdo, kdy a jak tedy stanovil cíle jednotky, když již v noci vyjela mimo posádku???

Autor Jiří Dufek dále upřesňuje, že se dne 22.srpna 1968 přesunula jednotka o síle 80 mužů pod velením velitele roty kpt. Jaroslava Strosse spolu s ženijním náčelníkem kpt. Stanislavem Mikušem do prostoru střelnice Dobrotice a dále pěšky na kótu 565 Hrad jihovýchodně Dobrotice. Tam byly vybudovány úkryty a jednotka čekala na další rozkazy...

Je opodstatněné se domnívat, ( píše mjr. Jiří Dufek- tehdy druhý nejvyšší velitel VÚ 7374 Holešov,) že o jednotce měla sovětská strana přehled jednak od některých našich vojáků a řad občanů, kteří okupaci vítali. Vojáky jednotky bylo připraveno vyjmout z evidence pluku.

Následující den (23.srpna) odjela jednotka ("ostrá rota C ") na letiště Přerov a pomáhala odstraňovat překážky z rozjezdové plochy letiště. Poté se vrátila do kasáren.

Zdroj: TOP SECRET -Vojenský útvar 7374 Svět křídel str.56

Otázka zní:

Kdo byl oprávněn odvelet rotu 7.výsadkového pluku zvl. určení na Letiště Přerov? Místo úplně jiné posádky, jiného druhu velení?? k odstranění překážek na letištní ploše, když byla určena k "plnění úkolů" osvobození "ústavních činitelů státu???"

Tedy:

Před dalším pokračováním vzpomínek na rok 1968 opětovně vyvstává otázka:

"Kdo tedy a jak pluku velel?"

Jaká byla součinnost velení pluku VÚ 7374 s nadřízeným orgánem ZS/GŠ? Kdo rozhodl o vyvedení jednotky z posádky a dokonce o myšlence " jejího vyvedení z evidence armády", tady v případě zajetí vynětí z mezinárodního vojenského práva na statut válečného zajatce???? Její smrt jako teroristů ?

Podplukovník Ing. Miroslav Šedina- svědectví:

"... a ještě k akci "osvoboďte Dubčeka". Byla to nesmyslná akce. Nebylo známo, kam byl Dubček s dalšími politiky odvlečen, nebyly k dispozici prostředky pro určené jednotky.. Dvě letadla IL-14 stojící na letišti v Holešově, mohla být po vzletu sestřelena. Přesun jednotky určené k osvobození Dubčeka byl brzy po výjezdu z Holešova zastaven...

Ve stráních nad Holešovem vojáci budovali utajeně obranná postavení. Navštívil jsem je v lesích osobně. Byli bez jakéhokoliv zajištění a zřejmě byli také rychle odhaleni okupačními silami.

Proti této "akci" jsem důrazně protestoval jako sebevražedné a můj protest byl vyslyšen..."

---

zdroj: KVV Holešov, rubrika OSOBNOSTI, Miroslav Šedina R/1



My se ptáme, dnes... u koho bylo protestováno ? U VELITELE PLUKU KOŠANA?

---

Seznam politických pracovníků 7.výsadkového pluku zvláštního určení ke dni 21.srpna 1968:



pplk. Robert ŘÍHA - zástupce velitele pluku pro věci politické

mjr. Jaroslav KUBIŠTA- instruktor politické skupiny

mjr. Ladislav SEJK - instruktor politické skupiny

mjr. Antonín TOMAN- předseda základní organizace KSČ

mjr. Jaroslav VALÁŠEK -politický propagandista

---

Pokračování v pátek 1.10.2024 " Holešovská normalizace I. "

---

R/1

HOLEŠOV XI

Druhá část "Holešovské epopeje" je rozdělena na části tři..

Dnes?

" Holešovská epopej II. ..politruk..."

---

Vlastně prvně vidím takto zblízka tank "v akci"...později se s nimi setkávám ve městě ještě několikrát; vždy mají napilno. Ale, už na mne žádný z nich dojem neudělá.

Nádraží.

Parkuje zde kolona nákladních vozidel; před budovou stojí čtyřkolový transportér BRDM- ale všude průchod volný- nástupiště bez ruských vojáků; stejně je tomu na "autobusáku".

Exkurz:

BRDM -1 Jednalo se o obojživelné obrněné vozidlo s počátkem výroby v roce 1962, ve službě je dosud. Mělo čtyřčlennou posádku, pancíř do 14 mm. hlavní zbraní kulomet ráže 14.5 mm a sekundární kulomet PTK ráže 7.62. Vozidlo známe též pod označením BRT-40PB, nebo BRT - 40 P-2 a nyní jako GAZ 41-08.



Autorem uváděná verze měla zásobu 500 nábojů ráže 14.5 mm a kulomet PTK měl zásobu 2000 nábojů...

Zdroj: přehled sovětských a ruských obrněnců...

---

Courám se po městě. Všude hesla a debaty s rusáky,

Žádné kontroly- nikde, mám tedy zapsáno jen mizivé množství informací; no, nějaká čísla vozidel, co stála u nádraží...

Vracím se k autu... Zdeno je na tom stejně. Čekáme na majora.

Přišel.

Chce na nás zprávy a podání hlášení vysílačkou. ...Na to jste přece zvyklí" ... odpovídám : "ano, soudruhu majore, dejte nám šifrovací tabulky , vše převedu do řeči čísel a potom to můžeme odvysílat.. ale odtud ne, naše vysílačka má dosah pouze 5 kilometrů"

To soudruha majora nezajímá,

Chce řešení a chce ho hned! Přemýšlím, jak reagovat...

Kamarád radista nám na světnici vyprávěl, že se dá, za určitých okolností, zvětšit vzdálenost vysílání nataženým drátem ve směru vysílání.

S poznatkem se majorovi svěřuji. Následuje očividní spokojenost... šifrování pomíjí, ale drát sežene.

Není důvod se tedy vzrušovat, že něco nemáme.

Nasedáme do auta, projedeme Přerovem- vesnice BOCHOŘ.

Letiště!

Na něm jsme žádný provoz nezaznamenali ; jedeme až ke kasárnám.

Major nadšeně sděluje, že se zde zastavíme za jeho kamarádem, slouží zde a může nám pomoci...

Kolem jsou kolony rusáků, také dost tanků. Brána kasáren je zatarasená- ale! rusáci zde nejsou.

Major se přes okénko legitimuje; žádá přítomnost svého známého.

Za chvilku přichází poručík, dozorčí u vchodu nás pouští dále.

Majorem jsme představeni jako "kontrarozvědčíci" z Prahy;" Mají tu řešit nějaký problém..."

Poručík s majorem si sdělují noviny.

Letiště ještě obsazeno není- sděluje poručík- na rozjezdové ploše je rozlitý olej a rozmístěna různá zabezpečovací technika- přistávat není možno..." okupační letouny dělaly jen nízké průlety."

Poslouchal jsem nadšeně- ve svém živlu!

Důstojníci si spolu rozumí, poručík chápe a chce nás odvést ke spojařům... "Ne, ne, vše je tajné, soudruzi by potřebovali jen půjčit drát, vše si vyřeší sami.."

Poručík znovu chápe.

Přišla moje chvíle,

chopím se příležitosti.. "toho drátu bychom potřebovali tak 30 metrů a musí být izolovaný...budeme vysílat z půdy..." ...ukazuji na jednu z budov .

Poručík se chce zavděčit.

Přináší klubko drátu a klíč od půdy. Ze sportovního pytle vybalím vysílačku- údiv! "kontráši"!!!

Jdeme na půdu budovy.

Suverénně pohlédnu na poručíka.

Pochopil!!! ... tady makají kontra- rozvědčíci...

Jde dolů. Jsme se Zdenkem sami.

Vybaluji drát a házím jej Zdenkovi dolů. Zdeno jej připojuje a jde za mnou nahoru.

Slyšíme nahoru diskuzi poručíka s majorem .Spokojen je navýsost, Spolupracuje s tak významnou složkou armády...pomohl kontrášům plnit úkol!

Ale, já ...

chci vidět na plochu letiště- vylézám okénkem na hřbet budovy.." no, slítnout dolů by bylo "finito"..

a?

smůla!

Koruny listnatých stromů znemožňují výhled.

Znova riziko návratu... lezu dolů, komedie s vysíláním musí být dohrána...

Smotaný drát a klíče od půdy vracím. Udělám neurčitý pohyb jako pozdrav...

Poručík spokojen.

Zve nás na oběd do důstojnické jídelny...další představení... nižší šarže nám salutují... oběd pro piloty- letecká norma"...Obsluhuje nás důstojnický číšník.. nás, vojíny prvního ročníku základní vojenské služby...

Major září.

To on přivedl "kontráše" i on je zde "někdo!"

Loučíme se, jsme v civilu, tak jen stisky rukou... nejvíce pýchy má poručík!

Je perlou "konspirace" spolupracovník s TAJNOU SLUŽBOU STÁTU!

Kdy se komu taková akce podaří ve funkci politického pracovníka letištní služby Přerov?

---

Intermezzo:

Léta uplynula,

na přerovském letišti jsem byl , u příležitosti leteckých dnů několikrát , ale? identifikovat onu památnou budovu se mi nikdy! nepodařilo...

---

R/M.F. , editorka R/7 , přepis a poznámky R/1

HOLEŠOV X

"HOLEŠOVSKÁ EPOPEJ" pokračuje:

Ani noc ze čtvrtka 22. na pátek 23.8. u mne neproběhla v klidu a míru. Nad ránem mě opět probudil dozorčí roty. A nejen mě. Čekali jsme v pyžamech před kanceláří velitele roty, uvnitř bylo slyšet i hlasy dalších důstojníků.

Vstupte!

Velitel roty stál za svým stolem s krátkou řečí; obsahovala vlasteneckou připomínku s dotazem, zda chceme udělat něco pro vlast, i za cenu ztráty vlastního života, ale že nám k tomu rozkaz dát nemůže. Pomyslel jsem si: " vznosné řečičky z románů od Stalingradu.."

Ale, nadporučík Kohout nás jednoho po druhém bere za ramena, podívá se do očí. Ticho. A náš souhlas. Nikdo neuhnul.

Velitel roty už nemluví, kupodivu ani staršina. Na světnice zpět již nesmíme, ani s nikým hovořit. Staršina nás vede do výstrojního skladu, odevzdáváme pyžama a vybíráme si z poměrně slušné nabídky oděv civilní...ještě kontrola, zda nemáme u sebe vojenskou knížku!!! no asi s ní v pyžamech spíme? jen Zdeno tu našel útvarovou slevenku do kina ... přecházíme na jednu z učeben pluku, zde naši důstojníci; jsme rozděleni na dvojice...

přichází spojaři a! útvarová slevenka v pyžamu byl průšvih, jejda to bylo řečí !!! a my tu fasujeme radiostanici R-352 s náhradními zdroji! Vojenský paradox.

Radiostanici a zdroje dávám do sportovního pytle.

Další instrukce: ..."Způsob předávání zpráv a vaše činnost bude upřesněna"...nám sděluje nadporučík Kohout. Dostáváme lístek, kde nás bude čekat civilní vozidlo a jeho SPZ včetně názvu ulice. Rozkaz: "Poté lístek zničit !!"

Opustit kasárna branou? nelze! Je nutno použít obvyklou cestu na nepovolenou vycházku. Takovým "přechodem" je oblíbená převislá větev nad plotem za ošetřovnou pluku. Překonán je její pomocí ostnatý drát, skok a jsme v objektu zahradnické školy.

Po dvojicích v časových intervalech nenápadně opouštíme školu zahradníků - začínáme plnit zadaný úkol.

Je 06.55 23.8.1968.

Jsem ve dvojici se Zdeňkem Tuzarem. Určená ulice a v ní naše spezetka. " Šedý "Spartak" .

Sedám si vedle řidiče, Zdeno za námi. Řidičem je major v civilu, politický pracovník pluku major Kubišta. Jeho specializací je mimo práce "politruka", také kulturní vyžití vojáků pluku.

Moc jej neznám, ale vojákům " neškodí" -- když má "posadu" ( dozorčího pluku- pozn. redakce).. je to dobré...

Ale! zde s něj "utržení" nejsme.

Major pátrá, co a jak víme. Odpovídám mu: "Nevíme nic..."

Seznamuje nás s cílem výjezdu:

"Budete pozorovat rusáky v Přerově, co vám dali s sebou ?" odpovídám mu udiveně: " Vysílačku a náhradní zdroje, víc nic..."

Major: "Proč nemáte škorpiony nebo alespoň nože? "

Poznámka redakce:

VÚ 7374 Holešov byl vyzbrojen pouze lehkými ručními zbraněmi- ke střelbě na krátké vzdálenosti používal malý samopal se sklopnou pažbou ráže 7.65 mm, na samopal bylo možno nasadit tlumič a nosil se v podpažním pouzdře- značka zbraně dosud užívané Policií byla a zůstala Sa-61- Škorpion. Mohl se nosit se zásobníkem na 10 nebo 20 nábojů.

Sa-61 se zásobníkem a sklopnou ramenní opěrkou....zdroj: Wikipedie:

Radiostanice R-352 výrobek SSSR nahradila předchozí radiostanici RF-11 tuto radiostanici měla k dispozici dvojice průzkumníků Friedrich/Tuzar dne 23.08.1958

No, on prý má svoji pistoli v kapse saka... a ukazuje ji....což je nám na nic...

Startuje.

Další cesta probíhá v pohodě. Míjíme ruské kolony. Před námi Horní Moštěnice a Přerov. Major zaparkoval někde u stadionu, dále jdeme pěšky. Vyplatilo se nám, že jsme zde nedávno dělali průzkum letiště... jako nově utvořené civilní "podskupiny"; dokonce jsme zde prováděli "ostré trhání" letadel... (nácvik).

S majorem si domlouváme součinnost- sraz přesně za dvě hodiny. Zdeněk Tuzar má zkontrolovat poštu a národní výbor, major jde na sekretariát KSČ a poptat se známých " co a jak"... osobně chci po majorovi detailní pokyny- co mám přesně zjistit.- tedy: mám prohlédnout obě nádraží- jak vlakové, tak i autobusák...

Upřesnění: "Kdo má objekty v držení, jaký tam panuje řád, kolik kusů vojenské techniky ... no vždyť to znáte" , zavrčí major. Zdá se, že se mu jeho úkol moc" nezdá".

Exkurz:

Vysazení skupin "hloubkového průzkumu" mimo území Varšavské smlouvy neznamenalo pouze vysazení uniformovaných dvojic tzv. "pevných podskupin ničících ze skrytých stanovišť projíždějící rakety .. ale i pohyb průzkumníků v civilních oděvech.

Ale, zatím co by měly skupiny ve stejnokrojích mezinárodní právo jako váleční zajatci, dvojice v civilu by byly. po dosti drsných výsleších, popraveny.

To ovšem autor v době, kdy slyšel vzletnou řeč velitele roty absolvovanou v oranžovém pyžamu, nevěděl a vědět nemohl... to politruci pluku "substrátu " nesdělovali...

Major zamyká vozidlo, rozcházíme se.

Jdu směrem k nádraží a šok! Proti mně se vyřítil tank, na věži kulometčík s ovázanou hlavou. Obvazem prosakuje krev. Ze závěru těžkého kulometu visí pás žlutých nábojů, Napadá příměr..:. "vlaje jako šála.."

Tank T-55 se prudce otáčí, pásy se smekají po dlažbě, pravým pásem vytrhává obrubník a zběsilou jízdou se ode mne vzdaluje...

---

R/M.F editorka R/7 přepis a exkurz R/1

Pokračování za týden 18,10.2024

HOLEŠOV IX

Intermezzo října 1968... "Čau Vierko"...

Vracíme se na rotu. Do skladu odevzdáváme zbraně... chci se hlavně vyspat.

Ale! kde kdo vykládá novinky, včetně radia a televize. Takže, spaní tak hned nebude... dozvídáme se třeba, že nás mají zaměřeny jednotky dělostřelectva vzdálené 10-15 km od Holešova. Mohou nás klidně rozstřílet.

Pozoruji kluky z naší roty. Navazují kontakty s holešováky; ti chodí diskutovat s rusáky...

K večeru se vrací z diskuzí i dvě holky s kočárky .

Tu Eda, mazák , radista 2.skupiny vyhodí malý dělobuch přes plot, jen tak, aby na holky upozornil kluky v oknech... reakce?

Začnou se rojit důstojníci..."Nesmí se provokovat!!!" a... "Chovejte se k okupaci loajálně"! "Nedávejte záminky ke stížnostem" ....koho??

Osobně si myslím, že ten dělobuch byl spouštěčem "Opatření klidu" v kasárnách.

Epizoda:

Pomocník staršiny přinesl na rotu balíky hřebíků ze správy budov. Kladivo a hřebíky byly uloženy u stolku dozorčího roty s tím, že budou na rozkaz použity k zatlučení rámů oken.. ležely tam až do mé pozdější služby pomocníka dozorčího..."to by bylo, je tak poslat domů"... NEUSKUTEČNĚNO...

Ale , já jsem se těšil od chvíle návratu do spacáku... i když kolem procházely dějiny...( dodnes to nechápu)- Těšil se na pyžamo...

---

R/M.F. editorka R/7 přepis R/1

HOLEŠOV VIII

"Čau Vierko" ako na streše?....

" jdu pro sapíky"... "ale vy sa tam mate..!" tu léce staršina s granátmi na plece...!!"...převzal jsem proti podpisu dva samopaly bez zásobníků a potkal staršinu Chmelíka. Stavěl strážní směnu, sám byl určen jako velitel stráže na vchodu, vybral si k sobě jednoho poddůstojníka ze 2.ročníku jako zástupce , k tomu Honzu Glajcha a Zdeňka Tuzara. Rota nastupuje do stráže, velitelem obou stráží jsou důstojníci roty (muniční sklad a vnitřní stráž), pořádková hlídka ve městě je zrušena.

Faktem je, že staršina měl na blůze zavěšeny dva granáty F-1 (byly to atrapy z učebny- cvičné? ), nebo si je staršina "ušetřil"? není čas ani nálada to zkoumat,, ale pistoli na opasku měl svoji. Nakonec na bránu si ji vzít nesměl, měl ji asi někde v kapse blůzy.

Nálada na rotě byla celkem normální.. takže jsem si domluvil večeři, snídani a oběd s tím, že se s kolegou na střeše vystřídáme. "Nezaváhali jsme, za chvilku budeme mazáky"!

Jsem zpět na střeše. Je 22.srpen roku 1968, čeká nás další směna, střídáni zatím nejsme. Dalekohled jsme umístili za zídkou, ze spodu nás vidět nás nelze, to jsem si zjistil...

S přelety letadel je bída, když, tak někde za Hulínem- vše pečlivě znamenáno v mém sešitu PVO.

Ejhle!

Kolem 17.hodiny se okupační kolona směřující do Martinic zvedá, rachot.... opouští komunikaci za kasárnami a jede do města...

Exkurs: co hlídka PVO vidět nemohla... svědectví dozorčího u vchodu nrtm. Pavla Chmelíka, znalost jazyků rusky, maturita, německy speciální kurzy ZS GŠ MNO.

Před kasárnami proběhlo další kolo jednání... byl přítomen pplk. Ing. M Šedina, velitel pluku pplk. Vladimír Košan a dva vysocí důstojníci okupační armády. Podali si ruce a zasalutovali. Pplk. Šedina svému hodnostně stejnému protějšku tykal, ale oslovil jej oběma jmény, křestním a po otci. Bylo zřejmě, že spolu studovali, nebo se předtím znali.

Postoj sovětského důstojníka nebyl v této době již panovačný, ani výhružný... Sovět: "potřebuji jídlo a vodu".. pplk. Vladimír Košan rozpačitě mlčel... pplk. Ing. Miroslav Šedina " ... do kasáren vás pustit nemohu, to jsme řešili už ráno, vodu jsme vám zajistili na letišti... s umístěním jednoty souhlasíme východně od objektu... bude pokosena části kukuřice... "Důstojníci se pozdravili.. zdravstvujtě" .. čeští se vrátili brankou do kasáren. Vrata zavřená, zůstal jsem před nimi sám.

Po odjezdu sovětských důstojníků se jeden z výsadkových tanků otočil směrem k bráně. Snížil hlaveň na úroveň věže a zatarasil vozovku... otevřel se poklop tanku , z něj seskočil nadporučík a zamířil ke mně.. podával mi ruku.. " Něvazmožna"... tvář důstojníka se vztekla. Otočil se prudce na podpatku, vyskočil na pás tanku a zmizel uvnitř....

Řidič tanku přidal plyn, popojel asi o metr, oblak modrého kouře a můj pohled do tankové "hlavně..."tak takhle vypadá smrt"...

Tankový náboj proti útočnému noži VO-7.... vše trvalo jen několik vteřin.. poté se tank otočil o 30 stupňů, vytrhl několik dlažebních kostek a odjížděl směrem k Martinicím... brána kasáren zůstala zavřena ; velitelé se vrátili...

"Chmelík, co se děje?" popsal jsem situaci... "nedrážděte je, řekl pplk. Košan, "...

---

Střecha kasáren 17.45 21.srpna 1968:

Na dohled zůstaly tanky stojící na silnici, ale dost daleko od kasáren. Situace využívají holešovští zemědělci; část sklizeného pole prolévají močůvkou. I zde na střeše- síla!

Na krajinu se snáší soumrak.

Dunění... na pole se kolona tanků vrací. Vystřídali jsme se na večeři, už je znát únava z nevyspání....Poklimbáváme, až kolem 02.00 je vidět dole rota 2.ročníku kpt. Strosse zvaná "ostrá" Vidíme je zřetelně,. jak nastupují na "buzeráku" do vozidla. Plachta...

Před branou stojí obrněný transportér...Tuzar s Glajchem otevírají bránu- vyjíždí prázdná "vetřieska" a Rusové uhánějí za ní.. ledva se ztiší hluky motorů v nočním tichu, vyjede V-3 S s "ostrou" rotou Strosse. Léčka se podařila.

Naši bránu rychle zavírají... nám s ní i oči.

Svítá. Stále nejsme vystřídáni, už den druhý, také nemáme co hlásit. K mé nelibosti...

A přece :

11.30 přistává na našem letišti ruský vrtulník MI-4 ... jedou k nim z pole Gazy a náš velitel Košan s nižšími důstojníky- jdou pěšky směrem k letišti... ještě následuje kolona ruských vozidel někam do města...

22.08.1968. 15-30

Na hlásce PVO následuje střídání, vše zde necháváme, beru jen bedýnku se signálními náboji a pistolí, samopal. svůj sešit a kolega spacák....

---

.

R/M.F., editorka R/7 , přepis R/1 (exkurs) - příště "pocity a co bylo dále..!