22.září 1968 " lásky třetí plavovlásky.."

Nedělní ráno před odchodem mazáků do civilu bylo ránem chaosu. Na rotě žádný důstojník, každý si dělal co chtěl, mazáci už chodili oblečení jen v civilu... šel jsem na snídani a v kapse vycházku až do zítřejšího rána do 02.00.. paráda.

Přemýšlel jsem o včerejšku a jeho událostech.

Dospěl jsem k úvaze, že Štamfer je hajzl; chtěl mne navléci do maléru...napadlo mne, co kdyby byla Karla těhotná?

Nicméně při makovém závinu s kakaem jsem dospěl k rozhodnutí, že pojedu do Hulína...tam jsme v poslední době vlastně byli stále na stavbě "kulturáku" a Štamfer nám velel.

Za tu dobu si tam udělal několik "známostí" - konstatovali jsme, že tam má svůj "harém" ...

Byl oběd, asi týden předtím,

to se ještě nevědělo kdy půjdou mazáci do civilu, si někdo z kluků dělal srandu, že "až přijde ten čas".. bude se muset Miro s těmi dvounohými kočkami rozloučit a "že jich tam má "neurekom", tedy česky "nepočítaně".

A že bude muset sem jet, nejlépe na celý víkend, aby je všechny "zvládl" .. bylo to někdy kolem 15. září 1968..." to aby " zahladil rány na duších dam a děvčat hulínských.." samozřejmě za našeho řevu...

najednou bylo slyšet pláč , vzlyky; od naší skupiny utíkalo děvče, sotva patnáctileté... dcera Filových, naše kecy se jí dotkly.

Abych to vysvětlil:

Pan Fila- asi čtyřicátník- stále oblečen v koženém tříčtvrtečním kabátě s placatou koženou čepicí, řidič z povolání, nás vozí z kasáren na brigády do Hulína a zpět.. mezitím stavební materiál; nespisovně klne a je otcem onoho právě vystresovaného děvčátka.

Ví, my také, že je Anička nevšední hulínskou kráskou, něžnou a křehkou jako chudobička... jako taková nám, vojákům učarovala na první pohled... a naše pohledy vnímá..

Každý z nás je z ní vedle.. ale nejvíce její táta...hlídá si ten poklad a případné "svůdce" hbitě odrazuje...

Kolem desáté

jsem přijel vlakem do Hulína, procházím se a blesklo mi hlavou... jak to, že tu není Miro? svůdník, když zde bydlí také Anička?

že by se vrátil ráno do hotýlku za druhou plavovláskou, Karlou?

a

sváděl Aničku také?

Zvědavost mi nedala, řešení jsem našel..:

"vyslechnu Aničku samotnou, už jsem s ní několikrát mluvil. Zajímala se o můj vztah s Věruškou..."

Hulín je malý, ale kde Aničku najdu? v neděli dopoledne?

Ha?

Tak courám Hulínem sem a tam, asi bude u nějaké kamarádky. a najednou?

štěstí..

Anička jde proti mně. Byla na nádraží, prý v pondělí jede zase do Vizovic, studuje tu.

Vítáme se jako "staří známí"... ptám se, co ve škole a? Viditelně ji těší, že se někdo o ni zajímá, o její starosti. a tak ...

Couráme Hulínem a povídáme si..

Najednou!

Je to venku, Miluje MIRA, čeká, že se objeví se s ní rozloučit a on?

Nikde! .

takže jsem pochopil i to nádraží.. čekala...

Jak ji vysvětlit, kdo a co Miro je? Jeho charakter? Vztah k děvčatům a lidem vůbec? Chvílemi si nevím rady...ale ona se k mně vzhlíží a dotkne se dlaní mojí tváře..

Její dotek mne přivádí do rozpaků, velím si sám" nepodlehnout, udržet se, mít sám sebe pod kontrolou".. procházíme parčíkem a najednou mne obklopuje závratná vůně...kolem krku mám ovinuty bílé, sametové ručky..."pane Bože" Anička se kolem mne vine a vine ... vinný keř ...něco tak nádherného jsem ještě nikdy nezažil...

to druhé rovněž,

zátylek mi drží ocelové kleště, vnímám pláč Aniččin a realitu okamžiku, za zády mám řidiče Filu, otce..

v uších jeho řev, sotva vnímám obsah: " . co to tu kurva, děláte? Ančo mazej domů, přetrhnu tě jako hada a ty? pacholku? mi svádíš dceru, ještě ji není ani patnáct, na to jsou zákony, zítra si to vyřídíme u útvaru ... udělám kroky...!"

Jasně.

Kroky... úkosem vidím, že Anička z místa střetu utíká, otáčím se, ruka z mé šije se smeká, chytám nešťastného tatíka za klopy kožeňáku a naučeným chvatem, kde mozek bojovníka nemaká, vykračuji pravou nohou vpřed do rozkroku útočníka.. chvat, který v judu v Honzou Glajchem trénujeme téměř denně, na žíněnce.. ( ten chvat mám ze všech nejvíce oblíbený a jak cítím teď i nacvičený) se povedl...

Asi sedmdesát kil hmotnosti nešťastného táty zůstává ležet nehybně. Tak takhle začíná faktický průser...

Ale- mám ještě další specializaci, než cvičeného zabijáka.

Ošetřovnu staršiny Honejska . Specializovaný výcvik zdravotníka průzkumné skupiny.

Strach ?

Obracím tátu, jenž snad mohl být mým tchánem do tzv. "stabilizované polohy".. sláva, zakašlal a po čtyřech se zvedá.

Mlčky mu pomáhám, beze slova s ním jdu domů... alespoň vím, kde Anička bydlí...ticho by se dalo naším útočákem krájet.. v okně se pohnula záclonka.

Tak....do kasáren mám deset kilometrů... mohu jet vlakem.


Zvítězil ve mně mnich.

TREST a sebemrskačství...jdu do kasáren pěšky a v hlavě mám zmatek...

Pět kilometrů v polobotkách se dá ... pět kilometrů v mozku znamená úvahu..:

tatík Filo je v útvaru vážen. Vyslechnou jej a dají mu za pravdu,

11.9 jsem dostal "Vzorného vojáka ".toho mi seberou. ..a opušťák spojený se Vzorným je v ...???

tak, to abych se už v Hulíně neukázal..

ale zase, ten chvat je dobrý, musím Honzu Glajcha pochválit.. nikomu se s tím Hulínem nesvěřím..,. kilometr sedmý mi zavelel: "Věrko, přestaň" .. nějak to dopadne.

Za pár hodin jsi mazák"!

Na rotě jsem už Štampra nepotkal,

ráno se na ni vrátili důstojníci...všichni noví "mazáci" byli zapojeni do celodenního úklidu, stlaní postelí pro nováčky, na rotu během týdne přišli radisté a noví velitelé skupin ze Školy důstojníků v záloze pluku..

Brigády v Hulíně skončily.

Povýšen byl do hodnosti kapitána nadporučík Jan Jirůšek. Kapitán Bodnarik zmizel v propadlišti dějin.

Naše rota se vrátila do výcviku a stala se u ní opět rota "bojová" .

Tuláček s novým pomocníkem fasovali výstroj pro nováčky, na jednom odpoledním nástupu přišel dopis. Anička.

Odpovídám zdvořile a ?... mám přece Věrušku...

---

R/M.F. editorka R/7

Holešov 20.září 1968 ..."příběh druhé plavovlásky.."

dal jsem si věci do skříňky, vzal , tepláky a tenisky a vydal se dolů, do přízemí, kde byl posádkový Klub.

Miro Štampfer byl kamarád a chtěj jsem vědět, co chce.. Přivítali jsme se a z jeho přítomnosti jsem byl dost překvapen: " ty, Miro, ty dnes nejdeš do Hulína ?Kluci už jeli, ti se budou mít.. bez velení, to zas´ bude malér.." Nic, žádná odpověď a ve tváři rozpaky. Chce mi něco říci, ale neví jak. " Chci ti navrhnout..."

Přeruší nás "komik".. ten nás v Klubu nepřehlédl .. " co si u nás dáte?"... Odpoví mu Miro: " Díky, nic jdu ven do města"... a hned se obrací na mne: " Vierka , nechceš jít se mnou? vlastně, rád bych Ti někoho představil.. rád bych tě o něco požádal...... vlastně, půjdeš se mnou?... "ano, půjdu, jen se jdu převléci a vyřídit si vycházku...

" Tak jo, počkám zde..

Do našeho dialogu vstupuje drze "komik" .. "ty, Vierka, tebe si tady na Klubu nevybavuji ", plácá slovy i utěrkou " " ty jsi tady ještě nebyl , teď tu seš a zase jdeš pryč, s tím musíme něco udělat"... vůl!

Ani se na něj nepodívám, vyběhnu schody a zastihnu ještě četaře Nováka... poddůstojníci převzali kdysi tvrdou normu povolování vycházek vyhrazenou v plné funkci pluku veliteli roty, velitelům čet a v jejich nepřítomnosti staršinovi...udělit "opuštění ubytovacího prostoru" bylo doménou velitele roty a jedna z tzv. "kázeňských odměn".. Samozřejmě ji také uděloval velitel pluku a náčelník štábu pluku rozkazem svým.. ale zpět k Novákovi-

napsal mi vycházku do 02.00 21.září 1968 v prostoru posádky Holešov. Vybírám do nejsvětlejší čistou košili, kartáčuji baret a leštím boty.. Miro na mne čeká.

Na bráně je to jako v Praze na Poříčí, nikdo nic nekontroluje, "stojku" slouží jako v životě v Holešově poslední ti, kdož jí projdou v pondělí ráno- naposledy. ..

Teprve za branou Miro rozvazuje... :

" lepí se na mne fanynky.. je to problém jim odolat.. fakt Vierka, neumíš si představit, co je to za situaci, kdy hrajeme a další a další holky chtějí moji přízeň, nabízejí se a...já tomu musím odolávat.. kdyby šlo jen o postel, kurva.. to by bylo, ale jde o vdavky.. utíkám tomu, jak to jde, ale .. asi už dneska, tuším, neuteču.. tak bych tě rád o něco požádal...

"Chci Ti představit holku,, která je na čele mého peletonu... možná ji znáš,.. dneska se máme setkat na zámku a mám plán... seznámit tě s ní...- ovšem pod podmínkou tvého souhlasu... choval by si se k ní jako ke "gardedámě" ..dával by si jí "ochranu"... no, prostě byste spolu chodili...

Zůstal jsem bez odezvy...takže, v pondělí jde Miro do civilu a já tu holku vyfasuju jako na rotě samopal ...

Miro pokračoval..." víš, mne čeká holka další, doma.. v Havlíčkově Brodu .. tam je už přichystána svatba... ale mám v Praze rozchystanou práci, zmizím ji z očí... a možná se pro tuhle vrátím...ty jsi Vierka slušný kluk, věřím, že mi pomůžeš.---

Bylo ticho.

Miro se na mne tázavě podíval a pokračoval: " Vymyslel jsem to ta tak,... ty jsi jiný než já. Tvá Věruška na Tebe může být hrdá... Ty ji nezradíš a pomůžeš kamarádovi ...

Neodpovídán, hlavou se mi honí spousta myšlenek. Miro plácá páté přes deváté, co by, jak by , kdyby... pomalu dojdeme do zámku, usadíme se, Miro volá číšníka. Objedná pivo, sobě, mně ne... prý musí jít ji naproti a doslova od stolu uteče... jeho pivo zůstává na stole k údivu vojáků naší roty okolo sedících..

Ticho. Jen na venek V mé mysli - bouře. Myslel to Miro upřímně? Jak to zvládnu, pokud "na jeho Nápad" přistoupím?

Najednou se Miro vrací ke stolu s dívkou. Znám ji od vidění.

Vysoká ztepilá dívka z Hulína. Potkali jsme se na brigádě. Za ní se každý chlap musí ohlédnout.

Vstal jsem, podávala mi ruku.. "Ahoj, já jsem Karla, ty budeš ta Věruška, o které mi Miro vykládal... ráda tě poznávám.." PECKA. S tak krásnou holkou jsme ještě nekomunikoval, ztratil jsem slova i dech. Tak s tímhle budu napříště chodit a dokonce i spát...Tý vole.. Napil bych se zvětralého piva.. Karle se moje rozpaky viditelně zamlouvají ...

Zachraňuje nás obsluha. "Budete večeřet? " Odpoví záporně Karla a dá si limonádu a dále se předvádí . no, tak jak to jen "sedmnáctky" dovedou".

Takticky mlčím a čekám.

" Miro, minulý týden jsi mi slíbil tu Spartu, tak jsem ood našich něco donesla.. minulý týden nic nebylo...tak půjdeme tam"

Zasáhl Miro.. " nevytahuj to" tohle je Milan.. chtěl jsem vás seznámit" docela rozpačitě a zbytečně zase začal Miro.. zaplatíme a půjdeme.

Vstala a stala se nepřehlédnutelnou. Nejen ona. Krátká zavinovací sukénka. Svetřík objímající velká sedmnáctiletá ňadra.... venku se Karla ptá, zda půjdu s nimi. Odpoví mu Karla..."jasně, že půjde a švitoří, jako sýkorky na jaře.." máme teď v plánu Slavii..."

Miru to trochu zaskočilo, říkala jsi SPARTU... přešla to a obrátila se sama na mne..."tak půjdeš , Vierko s námi, že?"

Rozbušilo se mi srdce a vykročili jsme... Miro má SLAVII ošetřenu....

Recepce má zřejmě ustálený řád a sjednané taxy. MIRO se otočí bokem a my s Karlou kráčíme do poschodí.

Klíč má ona a zdá se, že toto prostředí ji nepřekvapuje. Na stůl klade kabelku, a tašku, vyndává kastrůlek a!!

řízky....jé... řízky!



foto: zholesov.cz



foto: fotogalerie M. Olšina- archiv



Upřel jsem pohled na lákavý kastrůlek a neslyšel, jak spadly u postele botky..

Ale,

otočím se, abych poděkoval a vidím, co bych vidět měl...kde že jsou ony plaché kozičky Věrušky před rokem? . před mnou se pohupuje pohoří Pyrenejí a ptá se--- " máš odvahu?"...

Miro zírá na Pyreneje a na mne.. řeší to po svém... "musím .. a je nesvůj, jistota ta tam.. "jo, chodbou dolů, druhé dveře zleva.."

"Takže, ty to tady znáš, vy jste byli tady na tom pokoji s Věruškou?... a milovali jste se? no známe se krátce , asi jo, že ...

Sousto řízku se mi vzpříčilo v krku jako náboj v nábojové komoře samopalu. Tak tohle mám dále obhospodařovat?

Karla svléká sukni, pro chlapa signál.. pokračuje svetřík, je pouze v kalhotkách a podprsence.. PORNO.

A já?

Jím řízek, pomaličku, aby mi neunikl drobeček... Karle to neunikne...

ZÁSAH! je tu PANIC!!!

Vrací se MIRO, vychutnává si moje rozpaky i vzedmutou část rozkroku na stejnokroji po- zítřejšího mazáka.

Prodal dobře...

Já se rozloučím, jen kývnutím hlavy,,, Miro si vybere CLO .. dvojice bez ohledu na mne laškuje v posteli..

Miro se přesto obrátí ". Vierko, nepůjdeš s námi,,,???"

Zabouchl jsem dveře a sešel do recepce... obstarožní recepční na mne mrkl...jediné, co mne mrzí, jsou ty zbylé řízky...

Přes bránu kasáren jsem přešel v údivu, nikde nikdo.. zato v Klubu řev... opilý četař Vacek mne vyzval... "dej sem vycházkovku ... "

po ranní makové roládě s kakaem mne čekal, do pondělí 23.09.1968 02.00 další, poslední příběh "bažanta"...sedmého výsadkového pluku zvláštního určení Holešov...

---

R/M.F, editorka / R7, foto R/2

Holešov

Září 1968 aneb: "Jak jsem se stal mazákem..."

Emoce srpna odeznívaly, vše se vrátilo do "starých kolejí". Pouze politruci se nadýmali pýchou "konsolidace" a mazáci tajnými modlitbami odchodu do civilu. Já jsem to nijak neprožíval, vojna už stejně nebyla, rota si jaksi "velela" sama, pohoda.

Řád dozorčí a strážní služby zůstal, stejně jako zamčený a zapečetěný sklad zbraní a střeliva; jedinou zbraní byl všestranný útočný nůž VO7. Doprovázel nás na opasku a otevíral vepřové konzervy.


Za tohoto stavu jsem byl, jedním z posledních denních rozkazů vyhlášených staršinou roty Chmelíkem, určen do služby dozorčího roty, Stalo se to ve čtvrtek, 19.září 1968 a tím staršina Chmelík i končil...

Služba mi proběhla v klidu, ani noční kontrola dozorčím posádky se nekonala.. prostě, jak bylo již zažitým úslovím roty" klid, pohoda, tabáček.."

Pátek 20.září 1968

- končila mi služba a perspektivou vycházky do města.. ale jak už to v takových chvílích zdánlivého klidu bývá...dopoledne mi volal major Toman - politruk, strýc kamaráda Honzy Glajcha, tykal a " ... řekni Honzovi, že v pondělí by mohl jít druhý ročník do zálohy... nic tomu již nebrání.. vy to převezmete po nich a vše půjde dál... jako vždycky"...

Tak to je pecka. Já od pondělka "mazák"...

Prvním mým nutkáním bylo vyběhnout s tou zprávou na rotu a vyhlásit ji. Opatrnost daná mi rokem vojny zavelela: " vole, když to nevyjde? poslové dobrých i špatných zpráv byli vždy v dějinách popravováni.."

Moudrost získaná z hodin dějepisu na ZDŠ v Mělníku zvítězila. Stál jsem u okna a pode mnou se řadila dozorčí a strážní služba jiné roty do denní služby. Předal jsem šňůry dozorčího roty další službě- postavena byla ze 6.skupiny hloubkového průzkumu- dozorčí roty Vlado Ťažký a pomocník Josef Bidelnica. Zadupala na schodech a pádila na nástup.

Nikde nikdo, na rotě klid, mazáci - velitelé skupin leželi na pokoji o patro výše.

Byl čas !

Nádech, výdech, jako před seskokem...zaklepal jsem na dveře "elity roty"... NIC. zaklepal jsem znovu...otevřel mi četař Vacek..." co máte, Friedrich?" " Soudruhu četaři, dozorčí roty vojín Friedrich... dovolte mi promluvit.." No, mluvte " ... "nesu vám dobrou zprávu a chci se ujistit, že posla dobrých zpráv necháte naživu.."

Hovor u dveří zvedl do sedu poddůstojníky ležící, probudil dřímající. Nejblíže ke dveřím byl velitel 5.slupiny hloubkového průzkumu, měl jen hodnost desátníka.. " kurva, spusťte, nebo tady budete dělat kliky do večera..

" Nebudu, soudruhu desátníku.. kliku mám já,.. ta zpráva je dobrá jak pro vás, tak pro mne... já totiž budu od pondělka mazák a vy jdete do civilu.. v sobotu a neděli odevzdáte věci, vyřídíte si pohledávky s útvarem.."

Nestačil jsem jim ani doříci větu připravenou" že se s nimi útvar jistě rád rozloučí" , uhnul jsem letící "botě kanadě" ....a jásavým doslovům, označovaných jako nespisové a pádil jsem zpět na rotu.

Že by to nemusela být pravda jsem si nepřipustil...mělo to logiku, svůj čas, chování velitelů a celkový režim pluku..

U dozorčího stolku již na mne čekala nová služba, zkontrolovali jsme pečetě na skladech a předali si klíče od kanceláří. Z vojáků z povolání na rotě už nikdo nebyl.

Pořád se ještě točily "řeči" kolem okupace, co by bylo, kdyby bylo a co u Přílep okupanti..

Šel jsem se osprchovat a v proudu šumící vody mne napadlo...proč jsem to byl já, komu "to" major Toman řekl?... že to nemohl říci přímo Glajchovi, mi došlo.. měl by jistě průšvih, kdyby se to "prolátlo" ...

A Toman nad naší rotou držel "ochrannou ruku".

Oblékl jsem si čisté prádlo a vrátil se na rotu... novinu o odchodu do civilu už věděl celý pluk.. řev, důstojníci nikde.. kluci mi hlásí, že mne hledá velitel 3 skupiny hloubkového průzkumu četař Štampfer..

pokračování /nahoře 5.9.2025)

Epilog:

V sobotu a neděli to ve městě vypadalo jako při povstání... slavilo se, pilo. Posádková hlídka složená z vojáků z povolání žádné "zásahy" nedělala... ona ta radost, že v "pondělí" také mohla skončit v posádkové věznici o 21 dnů později. byla dostatečně odstrašující.... příkladem byla poměrně velká skupina "mazáků", kteří odpykané tresty "nasluhovali..."

Poznámka redakce.

Pokud byl voják základní služby potrestán v rámci útvaru tzv" ostrými" a neúčastnil se výcviku a služby, byl podle branného zákona povinen ji nasloužit.. největším trestem bylo loučení s těmi, kdož od rána do poledne odjížděli domů...pro ty, kdož měli bohatší rodiče, si pro ně přijížděli ve Spartacích, Ladách...často na místě velitele vozu byla "snoubenka" a převzala si "miláčka" jako staršina Chmelík před dvěma lety jeho, co nováčka...

Pondělí 23.září 1968

už na rotě staršina nebyl, jeho funkci převzal vojín Tuláček.

Mazáci už v neděli byli oblečení v civilu a já se s nimi po jednom loučil.. s výjimkou potvrzující pravidlo- první mi nabízel adresu Kandrnál...docela se vnucuje...pokrčením ramen odmítám a vychutnávám si pocit dosud nepoznaný... nepodání ruky... jak jsem již někde vzpomínal .." byl to hajzl..."

---

R/M.F editorka /R7

Holešov.

Píše se rok 1968... část II. " Dělníci pluku.."

VÚ 7374 přišel do Holešova v sestavě dvou praporů ještě v "laskavé péči ČSLA"... cvičil se 4.armádou a podle líčení těch, kteří u speciální jednotky sloužili od roku 1957, nikdy již výsledků, které si přinesl od 22.výsadkové brigády, nedosáhl...

Co si k užitku přinesl,

bylo celkem 33 praporčíků od nováčků s nepatrnou stříbrnou hvězdičkou "rotného" zastávajících především funkce "staršinů rot a poddůstojnických škol," to byli praporčíci s výložkami stříbrného lemování a nepoměrně většími stříbrnými hvězdičkami.

Tři z nich zastávali významné funkce kuchařů z povolání s dodatečnou funkcí leteckého doprovodu, "vysazovačů" ... doprovázeli výsadkáře do chvíle jejich opuštění balonu, nebo letounu.

Jeden z praporčíků měl na starosti " tajnou spisovnu" .. zbytek tvořili skladníci nejrůznějších skladů- "výstrojního, ženijního, zbraní a střeliva, chemického a přísně utajovaného skladu "nedotknutelných zásob" ty mohly být vydány jen pro případ nasazení do bojové akce.. praporčíkem byl i rotný Petr Suchomel, balič a vysazovač..." , specialisté spojovací techniky, auto roty...

Dva z oněch "dobrých duší pluku, pracovitých," majících nejblíže k nám, řadovým vojákům, byl praporčík zajišťující příjem pošty a drobných pozorností maminek, babiček a tátů, mající na starosti plukovní poštu. K němu byl úderem 15.30 ve všední den přiřazen staršina roty- zatím co praporčík prvý svoji MISI ukončil předáním pošty a balíků pomocníkovi staršiny roty, nebo poddůstojnické školy, praporčík druhý, rotní, bděl nad vojenskou morálkou vonící v krabicích od bot vanilkovým cukrem, novými ponožkami a především!!! alkoholem...

Alkohol

byl u pluku vydáván pouze na zimních soustředěních formou 1 dcl Tuzemského rumu do čaje v polní kuchyni. Vydával osobně staršina roty. Velikost přidělené porce záležela na staršinově "přístupu k alkoholu"...

Asi 3 x do roka "fasoval" voják půllitr červeného vína jako součást slavnostního oběda ( hovězí vývar s knedlíčky, bramborový salát, řízek , dva zákusky, 1 pivo ...

Pravdou je, že u přijatých balíků zase záleželo na osobě staršiny. Nekvalitní alkohol byl okázale vyléván na umývárně do žlabu ( samohonka, "lavorovice" zejména z východního Slovenska), kvalitní končil v trezoru velitele roty...

Významným praporčíkem pluku třetím, dnešní vyprávění vojáka Milana Friedricha zakončíme...

Prvním z praporčíků pluku, jenž vstoupil do mého života a byl v něm hluboce zakotven do necelého konce roku 1968, kdy odešel do speciálního kurzu Zpravodajské správy ČSLA, byl nadrotmistr Chmelík...o něm bylo psáno a napsáno dost...

Mým jmenovcem ( nepřesně), byl staršina vedlejší roty rotný Frydrych ( jemu šel později Janoušek "dělat" pomocníka.) Rotného Frydrycha jsem za celou dobu vojny nepoznal (a nijak mne to nepoznamenalo).

Asi to z mé strany nebyla vůle, nebo odvaha? se seznámit.

Co mi užitek přineslo, byl můj pravopis, resp. doplněný " písmem úhledným". Nevím kdy a jak si toho na rotě všimli- resultát byl jasný- pěkně píšeš, potřebují Tě na štábu...

Důvod?

začaly přípravy na letní cvičení- vybraná skupina začala kreslit a psát "značky" pro skupinu představující nepřítele- tzv. "značkaře" ...

Pro mne začal čas "pohody".

Rozcvička.. spíše už jen takové ranní "protažení".. snídaně a poté loudavý krok k budově štábu.. přidělená učebna a ! nastražit uši. Kolem jdou zajímavé informace!

Faktem klíčovým

bylo potvrzení faktu, že jsme se stali "rotou nebojovou" a jako taková bude určena k "zajištění štábu".

Nadporučík Jan Jirůšek nebude pověřen velením roty- stane se tak, prý, až "dostane" kapitána. Ostatní důstojníci budou "dešifrovat zprávy vysazených skupin dalších rot" , rota se stane rotou "strážní" , aktivována bude "hláska PVO a PCHO, tedy ochrany "protivzdušné a protichemické"...dvě čety se budou střídat ve stráži a ta třetí? ta to vyhrála.

Bude "směnou v kuchyni"...proč výhra?

Na cvičeních v terénu se výrazně zvyšovala stravní norma na úroveň " létajícího leteckého personálu" .. tedy "doslova lukulské hody" . Na to holt musel lid pracující vydělat.

Mně osobně "potkalo štěstí" - aktivace hlídek PCHO a PVO se týkala i mne. Můj statut určoval sám rozkaz velitele pluku....jen mne dodnes mrzí, že jsem si nezapamatoval a nejen to, proti svému zvyku nezapsal, kdo tam se mnou jmenován byl... no.

Bojový poplach!

Mrknul jsem na hodinky... ukazovaly 20.00 ... před skladem zbraní roty se vytvořila mini fronta... velitelé skupin řadili své jednotky.... vyběhli jsme na nádvoří do připravených vozidel...

VPŘED!

dobrodružství léta 1968 započalo...

Rota vyjíždí autobusem, štábní hlídky PVP a PCHO "Vétřieskou" určenou pro štáb. Podle buzoly jedeme někam na západ, odhaduji, že asi k Brnu.

Rozednívá se a ejhle ..jedeme po silnici, kam jsme jezdili na brněnské veletrhy.. ano! Veverská Bitýška- tady jsme jednou tenkráte stavěli a našli plno hub.

Sesedáme a vysedáme.

Velení se ujímá praporčík Honejsek, je zřejmě určen jako velitel strážní roty ochrany "odloučeného pracoviště" , její součástí je i plukovní ošetřovna... natahují se maskovací sítě, rozmístění strážných, strážní fasují cvičené střelivo; kontrola, zda mají nasazeny na samopalech "cvičné nástavce..."

Velitelem strážní směny je určen velitel páté skupiny, desátník Bureš...nevíme, kde to vzal, ale tajemně sděluje všem kolem, že nás v noci přepadnou "bigoši" tedy:

Příslušníci pěchoty z některé posádky od Brna..." je to tutovka..." "tetelí se nad tou zprávou blahem.

My jej přehlížíme, vybudovali jsme si pohodlné stanoviště kryté celtou, s polním telefonem, jenž nám předali spojaři.. máme jím přímé spojení s majorem Janků někde ve štábu pluku,

Po zavedení strážných je celkem pohoda.

"Lapiduši "zalehli na polní lůžka pro raněné ve stanu s červeným křížem, jejich staršina bděl.. tenkráte se pila "Moskevská vodka".

My nic...

Nad ránem mne nejprve probudil plný močový měchýř. objevil jsem nad lesem mlžný opar, s omamnou vůní lesa...stál jsem opeřen o smrk živ tou nádherou...

Nikde nikdo.

Náhle se z průseku lesa s vyšlapanou polní cestou ozval ostrý třesk , následoval oslnivý záblesk... Instinktivně jsem poklekl. Hlavou mi proběhla zkušenost z přijímače....nástražné osvěcovadlo!



Následovala krátká dávka samopalu vz.58. .. a úzkostné bučení krav Dvě proběhly kolem mne, vyděšené k smrti.

Následoval křičící kluk, snad pasáček, to nebylo možno v té chvíli zjistit.

Co zjistit možno bylo, byl rozespalý desátník Bureš, velitel stráže...

Vedle mne se schoulili členové protichemické a protivzdušní hlídky...

"Kurva", co se děje?

Poplach:

Desátník Bureš letěl na místo, odkud se ozval třesk nástražného osvěcovadla a střelba strážných. Nástražný drát k osvěcovadlu byl přetržen, smrček, na němž bylo "osvěcovadlo" umístěno, pomalu dohoříval. Na cestě k plukovní ošetřovně ležely tři krávy. Jedna s bezmocně zlomenou nohou žalostně bučela...

Po "bigoších" ani stopa..

Podpraporčík Honejsek dorazil k místu tragédie o něco málo později. "Moskevská" již vyprchala a ošetřovat raněnou krávu neuměl... všichni jsme se vrátili na svá stanoviště.

Ovzduším se vznášel přízrak velikého průseru...

Během necelé hodiny zasvištěly u ošetřovny brzdy Gazu... tři důstojníci, jeden z nich zástupce velitele pluku pro věci politické pplk. Robert Říha...

Poměrně rychle se vzdalovali průsekem lesa, jenž na konci svítil probouzejícím se ránem... znovu výstřel.. tohle není samopal vz.58!

Odněkud z toho prostoru bylo slyšet traktor . Také rozčilená kadence hlasů... přesným dialogům nebylo rozumět...

Napjatě jsme očekávali co dál ...

Desátník Bureš zůstal s námi Barva jeho obličeje nemusela být kryta maskovací barvou, třes jeho těla odpovídal rozvinuté Parkinsonově chorobě...

Za nedlouho dorazil k našemu stanovišti nazpět pprap. Honejsek, politruk Říha a dva důstojníci štábu. Také tři statní zemědělci středního věku; z rozzuřené řeči bylo poznat jejich postavení , mluvčím byl předseda JZD, druhým ekonom a třetí asi zootechnik.

Předseda družstva byl protřelým členem KSČ to opakovaně zdůraznil. Za partnera si vytypovat našeho "politruka".

Obsahem "filipiky" bylo, že vojáci jsou na pozemku "jeho" JZD, aniž by byli ohlášeni.

Že zaměstnanec družstva k pokynu oprávněného zootechnika vedl stádečko pěti "stelných", tedy "těhotných" krav do jiného objektu, kde měly kravky přivést na svět první potomky.

Že "Výsledkem činnosti československé armády," jenž má výsostný úkol chránit výdobytky pracujících družstevníků, jsou čtyři krávy, jenž se zdivočely a zmizely neznámo kam... pátá byla zastřelena důstojníkem...

z trojice tří důstojníků štábu bylo hlesnuto.... " to aby se netrápila" .

Vrcholem logiky byla moudrá úvaha našeho politruka, hodná hodnosti podplukovníka "ČSLA ... ty krávy půjde najít podle stop..."

Každá situace má řešení...

ozval se náš telefon a byl vyhlášen nálet- chemický a radiační poplach... kolega roztáčí sirénu, důstojníci štábu naskakují do Gazu, stažené stráže balí maskovací sítě a stanovišti je nařízen odjezd!

Pach spálené nafty,

hlídce PVO a PCHO se dostává výsady... jedeme ve skříňové Praga V3S s nabalenými padáky... kolona se přesunuje zatím neznámo kam - rozrůstá se o jednotky z jiných prostorů soustředění.

Ve věžích vozidel stojí velitelé vozů s praporky.

Krátká přestávka na vyčurání, poplašná zpráva od naší strážní jednotky... :

"Vy volové, co jste tam vyváděli? Bureš asi dostane prokurátora..."

Zpráva zajisté zajímavá, pár týdnů před civilem, ale: "kam jedeme a kdy bude oběd?"

"Asi na Libavou..."

Závěr příběhu.

Praporčíci, kteří sloužili bezprostředně s mužstvem měli své přezdívky...

Podpraporčík Antonín Honejsek měl mezi nimi postavení vskutku výjimečné.

Dostat se na ošetřovnu v době plánovaného cvičení ovšem znamenalo přijmout na dobu určitou staršinu náhradního.

V době, kdy nebyl na ošetřovně přítomen lékař pluku, staršina ošetřovny zde velel. Byl to on, kdo určil míru nemoci znemožňující úklid "přidělených prostor" ...stálo tedy všem zato, být se staršinou Honejskem zadobře...

Honejsek to věděl.

Honejsek tím žil.

Honejsek měl dokonce speciální označení, kterým se pyšnila dělostřelecká raketa krátkého doletu umístěná za "železnou oponou!

Jmenovala se Honest John.

Po čase již nikdo z nováčků pluku nevěděl, jak že se ten staršina na ošetřovně jmenuje .. prostě Hones- John.

Po návratu ze cvičení se příběh "zastřelené krávy" probíral na světnicích.

Desátník Bureš byl zřejmě vyslýchán, nikoliv slibovaným prokurátorem, ale někým ze štábu.

Podle svého výkladu to prý byl Hones-John, jenž , když " nebyl ve své kůži", jej jako velitele stráže přesvědčil, že " paragán se od bigoše přepadnout nedá.."

Bylo, nebylo.

Za několik málo dnů se v srpnovém kalendáři roku 1968 psalo datum 21.

---

R/M.F editorka R/7

**************
HOLEŠOV 1968

Holešov .

Píše se rok 1968.

na Západě od Československa nastoupily do služby rakety středního a krátkého doletu.

Na východě od Československa se ve štábech Sovětské armády připravují plány jeho obsazení Zasedají vvysocí politici a generálové států "Varšavské smlouvy". Kdo z politických představitelů Československa a její tajné služby, známo není...

Sedmý výsadkový pluk "zvláštního určení"

bude v této hře hrát svoji " maličkou epizodku"... zatím si žije ve stadiu pozvolného rozkladu.

Představa, že asi 600 vojáků základní služby bude významnou "silou" ve hloubce 500 -700 km za hranicí Šumavy, je fikcí náčelníka Generálního štábu Zpravodajské správy Československé lidové armády. ruské vodky a jeho spolupracovníků..

Velitel pluku podplukovník Ing M. Šedina je z velení pluku za " okolností známých pouze úzce vybrané skupině aktérů " v roce 1967 převelen na podřadnou funkci na Zpravodajské správě v Praze, svoji největší úlohu u holešovského pluku zahraje až v srpnu

Se Šedinou odchází nejlepší část výcvikové skupiny pluku a nejlepší velitelé rot....vrací se do řad armády. Jiní nejsou a tak 3. rota dostává do čela " pink- pink - pongový míček"...

---

PROLOG.

Na jeviště našeho příběhu, již po několikáté, vstupuje protagonista.

Kluk plný ideálů doplněných červenou knížkou čerstvého člena Komunistické strany Československa, s albem zahraničních letadel a dlaněmi ještě vonícími pilníkem vyučence TOSu Mělník...

V jádru příběhu léta 1968 již má za sebou první noc lásky ve vykřičeném holešovském hotýlku, ztrátu iluzí o svém výjimečném poslání v armádě i protekční zařazení ve štábní jednotce "protivzdušné hlásky"...

Je léto roku 1968, léto horké.. léto těhotné událostmi příštích měsíců...

---

Vojín Milan Friedrich,

3.rota 7.výsadkového pluku zvláštního určení. Zařazen: "průzkumník, specializace : člen "Hlásky Protivzdušné obrany pluku" .

Po "rotním jarním cvičení" nic nenasvědčovalo tomu, že se rota dostane do útlumu a tím bude vyřazena ze všech "bojových akcí" a to nejen cvičených štábem naším, ale i nadřízenou složkou Zpravodajské správy v Praze.

Utvrzovalo nás to balení padáků na plánované cvičení někde v jižních Čechách v létě. Historicky byly "letní šturmy" maturitou výcviku proběhlého výcvikového období. Za sebou to měli "mazáci" a mohli se "přetrhnout" dramatickým líčením, jak "to" proběhlo a jak "to naše " proběhne...

Noční večerkové ticho obsahovalo sdělení:

" No, to přijde poplach, nejprve tady v budově...následně s auto rotou ven do určených polních prostor... ale ty prvé není nutno dramatizovat,, až ten hlavní je třeba brát vážně.. budeme venku nejméně týden a bez věcí, na které jsme zvyklí, nelze přežít.. no.."

Nastalo ticho k přemítání.

Mám se nechat ukolébat přemírou poplachů a nějak si to zatím ulehčit? Tím, že si něco na poplach nevezmu? No, a co když bude už některý z těch prvních "naostro"... ? stalo se, že na poplach běželi někteří v teniskách?

Intermezzo- "poplachy mazácké"

Před reorganizací "rotního systému" nebyli na pluku žádní mazáci Noví vojáci byli zařazeni na rotu, část odešla "po přijímači" , (nevyhovující byli odveleni k jiným jednotkám;) do poddůstojnické školy pluku jak části velitelské, tak spojařské. /později Školy důstojníků v záloze)...

Skupinám veleli předchozí absolventi, spojaři poddůstojníci, velitelé - důstojníci a staršina. Takže...

Za nás jsme si museli na tzv. "mazácké poplachy zvyknout, sotva jsme se na rotě rozkoukali.."

Zejména "mazáci" s nižším IQ si nedostatek inteligence nahrazovali oblíbeným: " máte osobní poplach" ....

v praxi to znamenalo klusem přejít na cimru, z tepláků se převléci do " šedesátek" , vletět do šatny šestidílných skříněk, vzít na sebe plnou polní, osobní vak a podat osobě vyhlašující "poplach hlášení: "soudruhu svobodníku" vojín x.x. hlásí splnění rozkazu..!" ...

Že by to skončilo mnohdy jen takto?

Platila nepsaná "zásada" ... "Péro musí být potrestáno! To aby se vědělo, kdože je tady pánem.."

"Kde máte kanady?"

Pokud měl dotyčný " velitel " za sebou návštěvu v Armě, pár piv a navrch francovku, měl pocit ovčáka prohánějícího po horách ovce...no, divil jsem se, jak jsme to vydrželi, ale VYDRŽELI!

Mé vzpomínky zaznamenaly jeden slabý odpor-oním "odbojníkem " byl vojín Janoušek / druhá skupina desátníka Hromka/. Ten se sice dokázal vzepřít, ale tak, že to odnesla celá skupina nováčků...

Charaktery a "deka"...

Že to nebylo jako u "mušketýrů" bylo na bíle dni. "Jeden za všechny, všichni za jednoho" zde bylo toliko historickou kulisou.

Základním charakterem vojína Janouška byla jeho lenost a "vyčůranost"... šlo to až k varování, že dostane "deku" .. smál se škodolibě...

Stalo se,

a jen mne i po letech mrzí, že jsem se oné "exekuce" nezúčastnil.. jak rád bych si bouchnul... ale platí pravidlo, že blbci a bezcharakterní jedinci kliku mají... po skončení prvního ročníku byl Janoušek uznán, že není schopen jakéhokoliv bojového nasazení; byl převelen na vedlejší rotu do funkce "pomocníka staršiny roty"...zašívárna.

---

Holešovská odysea ... KRADAČI 3...

Příběh třetí...oficírský....

Intermezzo :

Prohlédl jsem Vrabčáka před odchodem na nástupiště, upravil mu bílé šňůry pomocníka dozorčího roty. Vrabec se ke mne naklonil..." víš, co se ztratilo? To mám já, ukážu Ti, až přijde čas...." ... no , jak znám Chmelíka, vyžereme si to, všichni..

Pohlédl jsem na Vrabce mlčky. Na nádvoří se připojovaly k nastoupeným službám poslední dozorčí rot s pomocníky.

EXKURZ:

Už ve službě, odpoledne , jsem si šel do Army na kofolu. " Víte, co někdo šlohl staršinovi? Minule, jak byly noční střelby , tak v bedně se svítícími byl jeden náboj perfektně vyleštěný, "raritní kus" , samozřejmě si jej Chmelík nechal... postavil si ho na stůl mezi psacími potřebami... no, při výplatě žoldu první skupině nábojnice zmizela... kdo ji vzal. se neví, ale myslím, že si první skupina se staršinou "orazí"...

Pomocník dozorčího pluku velí "POZOR" podává hlášení dozorčímu pluku kapitánu Strossovi.. "velte pohov"...!

Kapitán Stross prohlíží jednotlivé stráže. Kárá za maličkosti v ustrojení lidí své roty, zastaví se u dozorčích autoparku- posílá je oholit. Jeho lidé neskrývají radost...! Fandí mu!

Zastavuje se u mne. Měří se mne pohledem kata. NIC. Přechází zrakem na Miloše. " Soudruhu vojíne, běžte se oholit! klusem!"

Zavrtěl jsem odmítavě hlavou. Podíval se na mne ze své velitelské výšky. Nadechl jsem se, snad mi dá možnost promluvit...

"Soudruhu kapitáne, dozorčí třetí roty vojín Friedrich. Dovolte mi promluvit...aniž bych vyčkal jeho souhlasu jsem pokračoval: " soudruhu kapitáne ,p r o t e s t u j i! .. oznamuji, že můj pomocník, vojín Vrabec se ještě neholí.. má jen pár chlapeckých chloupků , což nejsou vousy... to oholení mu může ublížit. Jenom mu chráním jeho chlapeckou čest.! "

Příslušníci Strossovy roty vypukli v nevázaný smích. Kapitánova tvář ztuhla a mně bylo naráz jasné, že dalších 24 hodin může být "drama na lovu".

Kapitánův hlas se zabarvil do tónu psa v útoku! Odpustil si i "soudruha" a ..." Vojíne! stačí, tady jsme na vojně . Odpovědnost nesu já! Rozhodl jsem, jak jsem rozhodl ...

Rozkročil se před Vrabcem.. "oholit, poklusem a u mne se hlásit!

Vrabec se tedy poklusem vrátil do budovy a Strossovi vojáčci se smáli. Do tváře kapitáne Strosse vstoupila spokojenost.

Obrátil se na mne: " Ještě něco?

"Ne," skoro jsem zařval " .

Stross se vrátil do čela nástupu.

Vedle mne stojící Strossův dozorčí roty mi šeptnul: " VOLE" náš starej je mstivej..!"

Zazněl povel "ROZCHOD",

z autoparku přijela PRAGA V3S k odvozu stráží na muniční sklad Dobrotice.

Vrátil jsem se na rotu. Stál tam nešťastný Vrabec, pořezaný tupou žiletkou.

" Běž za posadou, musíme na sebe dávat bacha...!"

Vyhlášenou večerkou rota ztichla.

Vzal jsem si první část služby , zhruba do 02.00 a nemýlil jsem se ... tiché našlapování důstojnických kanad. Po druhé ranní převzal službu Vrabec, na tváři měl přilepený proužek náplasti z brašny zdravotníka Skupiny hloubkového průzkumu.

Před šestou mne vzbudil močový měchýř.. ještě na WC slyším řev. " Dozorčí roty ke mne! Dozorčí roty, jak dlouho budu čekat? "

Rychle se upravuji a vybíhám dozorčímu posádky vstříc. Sakra, kde je Vrabčák? Jasně, řeší něco s Tuláčkem v kanceláři staršiny. Můj Ty Bože!

Kapitán Stross stojí sebevědomě rozkročen ve dveřích naší ložnice.

Velím "POZOR" a podávám hlášení: "Dozorčí 3.roty vojín Milan Friedrich..."

Stross se s podivným úšklebkem ptá, zda jsem vyhlásil budíček. ANO, samozřejmě.

Rota odešla na rozcvičku.

Stross se obrací do světnice .. tam dva mazáci spí... " Soudruhu vojíne, jaké má dozorčí roty povinnosti?

Odpovídám ve vzorném pozoru vzorovou citací řádu vnitřní služby. "Tak jak to, že vám tady ještě dva chrápou?¨"

Hlavou mi běží stresová reakce. Na jejím konci "průser".. Stross mne dostal...???

" Soudruhu kapitáne, ti vojáci jsou po nočním zaměstnání a mají být vzbuzeni v 09.00, rozhodl tak velitel" .

Tenký led mého nepravdivého sdělení posadovi tiše praská.

Komedie.

Účastnici se zapojili, leží, ani nedutají... snad to někdy v budoucnu ocení.

Kapitánovo sebevědomí laciného vítězství je to tam. Ale na něčem mne přeci jen dostat musí!

POSTELE.

Dvě ustlány na ukázku. Deky přibité na prkna jsou opřeny o stěnu. PROČ?

Stross to nevzdává... klepe na pečlivě ustlané postele další, otevírá noční stolky. na stolcích skla, fotografie rodin a děvčat.

"Dozorčí, veďte mne, prohlédnu si celý objekt roty"...

KLUB.

"Co to je za věci? Ty jste si donesli? Odkud? Proč? "

Dva kmeny bříz a bar pult z ohoblovaných prken.

Mlčím.

Stross ztrácí svůj nadutý klid.

" Dám do hlášení, že rozkrádáte věci v socialistickém vlastnictví.. už toho je na útvaru dost , konečně se objevil pachatel"!!!

Stojím v uvolněném pozoru a dívám se do tváře důstojníka... tak "tohle" jsem obdivoval?

První se na rotě objevil, jako vždy, staršina.

Podal jsem mu hlášení, že se "během mojí služby na rotě nic nestalo !a čekal jsem na Jirůška.

Bere mne do kanceláře, nechá mi vyprávět "story" v podrobnostech. V průběhu konverzace přichází i kapitán Bodnarik. Přede mnou nic nekomentují, ale z výměny jejich pohledů jsem vyrozuměl... "Štrosák"...

Jirůšek mne propouští.

Po obědě sáhne Vrabec do kapsy a vyndává krásně vyleštěný Chmelíkův náboj.

" No šlohnul jsem ho, to jo, a věděl jsem, že bude prohlídka, tak jsem ho dal na okno... Risknul jsem to.. chce to nepřemýšlet! chce to jednat!"

Najednou jsem chtěl udělat Chmelíkovi radost. "Kolik za tu patronu Vrabčáku, chceš? ... no, tak tři stovky!

"Vole!"

Staršina se nakonec bez vyleštěného náboje obešel. Myslím, že dodnes.

Strossova služba dozorčího pluku nezůstala bez odezvy.

K rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví skutečně u pluku došlo. Kým, jak?

Škoda byla vyčíslena na 80 000 Kčs..

Deltabarák v prostoru kasáren nerozkradli příslušníci rot na své KLUBY...!!!

Soudruzi , je nutno zachovat "čest pluku"...

Kapitán Jozef Bodnarik vyřešil věc bez vojenského prokurátora:

PILANA HULÍN staví kulturní dům. 3.rota pluku bude vyjmuta z výcviku, dodá na stavbu potřebný počet manuálních pracovníků. Výtěžek jejich činnosti bude převeden na konto "umoření dluhu".

Zapomeňte!

Potrestán nikdo nebude... nebyl... podle tehdy platného trestního zákona by byl pachatel potrestán odnětím svobody na 8-12 let, peněžitým trestem a propadnutím věci... chatka na úpatí Hostýnských hor postavená z kasárenského DELTA baráku by beznadějně osiřela ....

---

R/M.F editorka R/7 přepis R/1

Holešovská odysea 1967/1968... intermezzo Kradači 2 ...

Zda podřídit příběh "lupu" v plukovním skladu ovoce a zeleniny pod onu stať "kradači" nevím.. v jeden okamžik se nám zdálo, že jedno jablko denně nám přidělované kapitánem Galetkou, proviantním náčelníkem pluku je nedostatečné... pod heslem " průzkumník umí a proto má..." jsme se vypravili s mým mělnickým rodákem Ivanem, nyní příslušníkem radiové roty na "lup" do skladu ovoce.

Sklep měl otevřená okna směrem na východ , pouze oplocení a vyšlapaná pěšina strážného tzv. "vnitřní stráže".

Regály od okénka na dosah natažené ruky nedosažné, a jablka se nám svojí vůni vysmívala, jako nedosažná žena. Leč jen chvíli. Prut s připevněným hřebíkem odpor krasavic snadno překonal.

Najednou zase, jak již v době naší vojenské služby vícekrát se zjevil, co Bůh sestoupivší z nebe.. "Deus ex machina ..." líska plná jablek... za mí obličejíček ... kdo mi to podává?

Miloš Vrabec....

Vierka, tady máš lísku, nejebej do těch jablek.. jsem tady, myslel jsem, že tu budou mandarinky, ale ty až na Vánoce, o jablka mi nejde..."

Kupodivu,

najednou jsem zapomněl na důvod "návštěvy" našeho cíle.

Vyvstala mi hodina fyziky z 8 c. "Jak se tam ten Vrabčák dostal?" ... následně lekce "etiky" před Ivanem... prozrazen... před rodákem z Mělníka...

Výsledek mé úvahy se dostavil ihned...:

"Vrabčák je extrémně hubený.. protáhl se mříží a skočil asi dva metry dolů do skladu. po hlavě! ..na beton, ne do písku".

Za mříží se objevuje líska další.

Kradač zmizel v přítmí skladu. Za nedlouho je mezi námi, hlava hada... namísto švihajícího jazýčku filosofická úvaha: ...:

" Vierka, nic se nestane, jsou to jen věci a těch je všude dost.. stačí je jen přemístit a ? budou sloužit buď pro jiný účel, nebo pro někoho jiného." ...

Polkl jsem.

Ivan nevěří svým očím ani uším..

" MiIane, ty vole, tohle slouží na vaší rotě ?"

Ivanova poznámka ,

poznámka kamaráda se kterým jsem rukoval mne přivedla k úvaze...

Mám se se zlodějíčkem morálně vázat? Ano? ne? zvítězilo "ne" a přestal jsem se s Vrabcem družit.

Logicky.

Kdy přijde čas průšvihu?

A ten přišel, aniž bychom se jej nadáli.

V den nástupu do "dozorčího roty jsme fasovali "žold" .. byl to rituál obdobný přebírání balíčků, ty se v den "nástupu do stráží a služeb nefasovaly, vydávaly se v další dny po "bojovém rozdílení"...

Samozřejmě,

hlavní "personou jako u všeho, byl staršina"... balík byl v jeho kanceláři rozbalen, příjemce si našel peníze, ty tam téměř vždy byly, dopis od mámy s láskou, a nějaká čokoládka... vyprané ponožky, zubní pastua toaleťák ,..

zbyly koláče, bábovky.. ty příjemce vynesl ven...

Následně?

Na chodbě čekal "dav" až po čtvrt=m pátém a co se stalo? po nějakém čtvrté, pátém balíku už měl příjemce šanci si z toho něco i "urvat...

... zpočátku, hlavně "Výchoňáři" dostávali pálenku.. měli smůlu... abstinent staršina ji vyléval s výrazem "spasitele" do koryt umývárny...

Ale,

žold probíhal jinak.

Kancelář staršiny byla otevřena a skupina shromážděna v ukázněním zástupu podle hodností a služebního zařazení.

Tak měl staršina seřazenou výplatní listinu a peníze.

Ovšem!

ti, kteří ztratili výstrojní součástku, pokud ji neukradli jinému, na místě uhradili a vyfasovali novou...(vydával tzv- "malý staršina")

Po skončení výdeje velel poddůstojník skupiny: "Soudruhu rotmistře, dovolte nám odejít.."

Odpovědí bylo

blahosklonné vyjádření staršiny: " proveďte"" ....

Tak tomu bylo i v onen den, kdy jsem se připravoval do služby dozorčího roty s pomocníkem vojínem Milošem Vrabcem...

Na chodbě si žold přepočítáváme, na výdej se chystá další skupina... najednou se rozrazí dveře staršinovy kanceláře a řev... " skupina Klingera, zpět ... vyrovnejte se, všichni vyprázdnit kapsy"... kdo zná příběh "Zelené mamby" si staršinu Chmelíka představuje jasně...

NIC!

Staršina velí k výdeji "žoldu" skupině další...

"Staršinovi jeblo?

"Vierka, víš co Chmelík hledal? To mám já! Ukážu, až přijde čas.".

Je 14.45.

Kontroluji Vrabce.

V 15.30 stojíme na nástupišti pluku. V čele pomocník dozorčího pluku s bílou šňůrou.

Směna strážných- muniční sklad Dobrotice.

Směna "vnitřní stráže pluku". Kasárna.

POHOTOVOST, 20 příslušníků ze zbytku roty určené do stráže; budou spát obuti a vstávat ráno v 02.30, aby oškrabali pro jídelnu mužstva brambory. U dozorčího pluku mají dvě bedny nábojů, bednu granátů a osvětlovacíí rakety se čtyřmi signálními pistolemi ...

Dozorčí autoparku, praporčík a pomocníkem.

Dozorčí skladu padáků s pomocníkem

Dozorčí rot s pomocníky.

Trojice hlídky mimo okruh kasáren... tzv. lítačka " velená příslušníkem Školy důstojníků v záloze.

Veleno: POZOR! přichází dozorčí pluku, po dobu služby zastupuje "správce posádky".

Kapitán Jaroslav Stoss.

---

R/1

Holešovská odysea 1967/1968 ...Kradači - díl1.

Motto:

.... na morálně politický stav vojáků základní služby však působí nedobře celá řada dosud nedořešených otázek. Jde především o náročnější a kvalitnější výběr z hlediska morálně politických kvalit , osobních povahových vlastností , všeobecného vzdělání a tělesné zdatnosti. K útvaru jsou dosud zařazováni vojáci s nedokončeným základním školním vzděláním i morálně narušení.

Zdroj: Jiří Dufek Vojenský útvar 7374 Svět křídel , Cheb 2013, ISBN - 978-80-87567-32-6 str.77

Pozn. redakce.

---

Jak už jsem se někdy někde zmínil, dost často mívám "dozorčího roty".

Kluci chodí do služby jen jako "pomocníci dozorčího roty." Takže "čistá hlava", neb za vše odpovídá dozorčí- mazák, buď velitel skupiny nebo radista. Ten nese odpovědnost za vše, co se na rotě děje. Jak ji mám unést já, jako vojín základní služby?

Jak ten se má bránit, jestliže je v právu a chová se podle vojenských řádů?

ANO!

řády jsou ta cesta, abych nebyl v průšvihu.!



Řády nastudovat a použít je v pravý čas!

To umí (dle vyprávění), kapitán Buda.

( Velitel radiové čety 1960, velitel radiové roty, zástupce velitele poddůstojnické školy pro radio 1961-1969) pozn. redakce.

Kapitán Pavol BUDA se zřejmě skládá z několika částí... morseovky, znalosti spojovací techniky a platných vojenských řádů ČSLA. Jeho koníčkem je vyhledávání situací, kdy jejich citaci použije "v pravý čas".

Číhá!

Provinilci v pravý čas ocituje platné ustanovení toho kterého chování v onom okamžiku...je legendou o níž si po večerce povídají mazáci.. my je vstřebáváme jako kojenci mateřské mléko...

Ve své podstatě na nás nemůže - až když má "BUDA POSADU!". (dozorčího posádky pluku -pozn. redakce)

V té době "je všude".

Všude svého "hříšníka nachytá"... začíná to zaváděním strážného na stanoviště, Na muničáku prý leží ve spacáku za plotem. Za každého počasí.

Běda, nachytá-li !

Ovšem... ve vzorně upraveném stejnokroji, spisovnou "slovenštinou" cituje řády. Vznáší obvinění, v hlášení vše podrobně popisuje... následek? kázeňský trest.

Omluva nebo výmluva zde nemá místo....

Přiznat musím, že jsem měl nutkání nad ním vyhrát.

Stalo se to až ve druhém ročník, ale tu příhodu popíšu později.

To jsem již chodil, jako svobodník do stráží co velitel strážní služby... nicméně veliký respekt jsem z něj měl....Stejně velký respekt jsem měl z velitele roty sloužící o patro nad námi výše... kapitána Strosse.

I o něm kolovaly historky , neb prý byl vojákem tělem i duší.

Kpt. Jaroslav Stross, velitel čety , zástupce velitele roty, velitel roty (1961-1969),

23.srpna 1968 velel tzv. "ostré rotě C" rotě, která odstraňovala na letišti Přerov překážky instalované tam příslušníky letiště k zabránění přistání okupačních jednotek .. / zdroj. Jiří Dufek, viz výše str.56. /pozn..redakce/ .

Jeho postava a vystupování ( byl velitelem tzv. "ostré roty") , .... ale?

jednou se přesvědčím, že vše není takové "ořechové" jak má být, jak se na první pohled zdá...a najednou???

už bych pod ním sloužit nechtěl.

Stalo se to tak.

Jednoho dne přijdeme z oběda na rotu a Tuláček (malý staršina) mi oznámí, že jdu do služby jako dozorčí roty., Posadu že bude mít kapitán Stross. Mým "pomocníkem" bude vojín Miloš Vrabec, vojín z naší první skupiny..

Takže,

další odpolední zaměstnání odpadá; jdeme se připravit do služby. To znamená, očistit oděv, vyleštit kanady, oholit se. Já se "ponořím" do studia řádů o dozorčí službě. Co kdyby bylo třeba něco vědět...

Můj plánovaný pomocník "Vrabčák" se zdejchnul. Je to jeho věc, ale!

Přemýšlím o něm... hlavně co se o něm povídá.

Prý je to největší zloděj " kradač" , s jakým jsme se snad kdy setkali. Ať se ztratilo cokoliv, vyšlo skoro vždy najevo, že v tom "jede" Miloš... taková "tichá voda" .. nic nenechal na svém místě, vše si přivlastnil.

" Kdo nekrade" , říkal mi, když jsem jej důvěrně zpovídal , " ten se jen bojí , že to nezvládne kvůli vlastnímu svědomí... kámo, jde jen o zvyk.."

S Milošem jsme hovořili často, byl v naší skupině a bral mne jako svého. Měl jsem z toho i jakýsi užitek, když měl "štábní rajony", kradl pro mne zahraniční časopisy o zahraničních letadlech , myslel na mne. A měl jsem štěstí. Uklízel i v kanceláři majora Janků...

Na jednu stranu mám radost. Rozum velí- p ř e s t a t s tím zlodějíčkem, dokud je čas...

Jenže,

ve skupině musíme držet při sobě, všímám si, že se s ním sbližuji více a více. Tedy více, než s kluky ostatními.

Dost často se bavíme i o soukromí. Je z Prahy, bydlí na "Bílé hoře" , blízko je Ruzyně - letiště a! má mně!

On Miloš vzbuzuje dojem takového člověka, jemuž je třeba pomoci.. je takový "mouchy vemte si mně".

Na pořadové přípravě exceluje. Nedokáže pochodovat. Nestřídá ruce a nohy .. kam ruka, tam noha!

Desátník Klinger mu ruce přivázal, ale nešlo to. Ne a ne to odstranit...

My jsme byli vždy umláceni smíchy.. ale Miloš? Úspěšně vzdoroval...

---

příště : Holešovská odysea II . Kradači díl II. epizoda...

R/M.F.... editorka O.F. dovětky : redakce a pplk. J.Dufek

1. MÁJ

holešovská odysea minulosti...

A byl zase MÁJ, byl lásky čas , letí jako bláznivý, jen chytím je ve vzpomínkách jako VY.. parafrázuji Karla Gotta.

Ale BYL.

Určitě voněl sladkostmi národního podniku SFINX Všetuly. Voněl volně Svátku práce .

A 1.máje se náš útvar zúčastnil.

Naše rota , jak jinak, proslavena "prací" byla vybrána, aby zajistila "technickou obsluhu" alegorických vozů.

Roty ostatní, "bojové" , byly vybaveny prapory všech "soc. dem" států s tím, že do "bojových počtů " budou doplněny směsí pionýrů a další, politicky neorganizované mládeže.

Plukovní autopark svištěl proudy vody, přece jen, stařičká PRAGA V3S měla nést obří hlavy velikánů MARXE a ENGELSE,,, jenže!

Vejde se hlava "velikána" v roce 1968 v městečku Holešov pod elektrické vedení ulic provinčního městečka??

Ha!

Nevejde!

A tak byla zhotovena "nosítka" a hlavy buditelů budou neseny zdatnými příslušníky pluku. Vybráni jsme byli MY, třetí rota ...

Artefakty provrtány- otvory byly prostrčeny ohoblované trámky. Čtveřice nosičů se budou střídat v intervalech, jenž určí politický pracovník major Toman.

Hlavy Marxe a Engelse natřeny barvy odpovídající úctě k velikánům. Určení nosičů rozhodl los. A já jsem se stal jasným vítězem ve vylosované "osmě" ..jsem ve "čtyřce" jako první.

Jako vždy. TRENINK. Pochodujeme kolem "buzeráku", v oknech řvoucí mazáci.

1.máj roku 1968.

Snídaně typu "nedělní"... kakao, makový závin, máslo, džem. Na rotě nás čeká , poněkud nervosní, major Toman- politický pracovník pluku.

Samozřejmě i staršina.

Kontrola. Vyleštěné polobotky... " kapesníky..." Brendlova poznámka: "jo, budeme plakat" naráží kupodivu na nezvykle tvrdý, ideologický postoj politruka...:

"Soudruhu vojíne, nechejte si nevhodné poznámky, první máj je svátkem pracujících celého světa"... komik Brendl chápe, , že dalších poznámek netřeba...

Na shromaždišti přebíráme z alegorických vozů hlavy státníků.

VPŘED!

Hlavy BUDITELŮ nás řadí do první linie proudu.

Vcházíme na náměstí, potlesk, skandování hesel "Ať žije první máj, ať žije KSČ... "

Zvláštní v Holešově je, že zde fouká stále vítr.. na letišti, kolem kostela, na náměstí...rozvíjí plochy praporů a také sukénky dospívajících příslušnic Svazu socialistické mládeže.. pěkné...moc....

Zastavit stát.

Státníci jsou poněkud nešetrně postaveni na zem.

Řidiči alegorických vozů hází na korby vozidel stovky mávátek, vlaječek a vlajek jak československých tak SSSR.

Náměstí se zvolna vyklizuje, hudbu lze slyšet ze zámeckého parku. Tam začíná májová veselice. Oficiální představitelé opouští tribunu, potřásají si pravicemi a odchází směrem k zámku. Okolí tribuny opouští i Lidová milice se samopaly a hlídka SNB. My čekáme..

Osiřelá tribuna

láká "komika" . Vystupuje na ní s improvizovaným pořadem. . Zprvu poutá pozornost nevinným výstupem jaký nastudoval z Černého divadla... přichází první potlesk a zastavují se zde občané.

Brendl je komikem

nadaným a my se stáváme pouťovým obecenstvem.

Výkřik " ty vole, to je ...! poznáváme členy našeho důstojnického sboru. Úspěch tribuny na náměstí plní komika i obecenstvo čím dále větší euforií, dovoluje si více a více.. nyní v postavičce Hitlera , toho má "zmáknutého..." tleskáme až do ostrého povelu velitele skupiny desátníka Bureše...:

" vojáku, slezte... předložte mi vycházkovou knížku" ... Brendl opouští tribunu, již bez potlesku... " soudruhu vojíne, vrátíte se do kasáren"...

Dialog

přerušuje příjezd armádní "vejtřasky" , nakládáme hlavy a všechen vojenský materiál na auto a volně se vracíme do kasáren. Oběd je tradičně slavnostní, vývar s játrovými knedlíčky, řízek, dva zákusky..

potkávám v jídelně desátníka Klingera a oroduji za "lkomika"...

" no, Friedrichu, Brendl nám moc nepomohl, musím to prověřit.."

Připojuje se k nám synovec majora Tomana - Honza Glajch..

"chlapi, major je s námi velmi spokojen,...zvládli jsme to skvěle- ale - kuxva" co zas komik provedl? major se na něj ptal., dost nasraně ".

Komik

tu prvomájovou vycházku nedostal ....

---

R/M.F editorka R/7

Redakční poznámka pod čarou:

Asi před deseti kety veterán Milan FRIEDRICH podnikl společně s manželkou paní Olgou a veteránem Zdeňkem TUZAREM "spanilou jízdu" po Čechách a Moravě k vyhledání příslušníků roty sloužících v oné době u 3.roty.

Zjistili, že vojín v. v. Jiří BRENDL v srpnu 2016 odešel do "roty modré"...

---

R/1

HOLEŠOV XLVI

Holešovská odysea- soumrak III.

Na rotě se po jedné ze snídaní objevil plukovní "tělomrsk" major Jiří Šťastný. Přijal hlášení a zmizel v kanceláři Bodnarika. Na dveře staršiny roty zaklepal dozorčí..."soudruhu rotmistře, máte jít za kapitánem Bodnarikem"...

Pozn. redakce: Major Jiří Šťastný- tělovýchovný náčelník pluku (1961-1969)

Za chvíli bylo voláno mé jméno a dalších asi deset. Staršina nás nechal vyrovnat, podal hlášené mjr. Šťastnému. Bodnarik stál opodál a mně se zdálo, že se šklebil....

"Chlapi, potřebuji máknout s opravou překážkové dráhy, budete uvolněni ze všech zaměstnání..."

Vyfasovali jsme pracovní mundury, vyřazené maskáče, major Šťastný přinesl dokumentaci; ta znamenala přestavbu dosavadní překážkové dráhy na novou armádní koncepci.

Nastala pohoda. Na rotě si nás nikdo nevšímal, chodili jsme si do jídelny jak se nám zachtělo, každý večer sprcha ... kotelník byl také z naší roty.

Dělal jsem ve dvojici se Zdeňkem Tuzarem, Šťastný se u každé dvojice zastavil, i u nás s otázkou, odkud pocházíme... "Soudruhu majore, já přímo z Mělníka a Zdeno z Kropáčovy Vrutice, to je kousek.."

Šťastný se na nás zadíval, jako na "zjevení" " Chlapi, jsme krajani, to je moje rodiště, moje ségra tam bydlí a já mám chalupu v Tupadlích, to je hned vedle..."

Podívali jsme se Zdenem na sebe: " Ty vole..."

Major Šťastný chodil na námi celou dobu... v teplácích na každé z nových překážek cvičil...

Na konci přijeli nějací papaláši z genštábu. Prohlíželi jednotlivé překážky a Šťastný se nadýmal pýchou... " krajani, skvělé, budou opušťáky.."

Byly, ale to už je jiná epizoda.... stalo se to, co se stát mělo. Rota ztratila své určení a stala se z nás rota PTP. Mělo to i svůj půvab....

příběh "hašlerkový"...

" soudruhu majore" tohle rukama nenamícháme, potřebujeme míchačku na beton..." ... "seženu"... asi za dva dny byl major Šťastný na rotě a neskrýval uspokojení... přišel na světnici a k údivu přítomných mne oslovil: "krajane, vem si nějaké lidi a přivezete míchačku ze Všetul ze Sfinxu... odešel a Brendl na mne: "doufám, že dovlečeš nějaký ty hašlerky.."

Ráno z autoparku pluku přijela PV3S, sedl jsem na místo velitele vozu, tři kluci vylezli na korbu a bylo nás p ě t ...

Vjezd do brány SFINXU Všetuly byl klidný do chvíle, než jsme vyskákali z PV3S. Zapojujeme za auto velkou míchačku.. najednou se zdá, že výrobní haly mají stovky oken s tisíci dívčími hlavami, všechny v bílých čepicích nebo šátcích.

Pach nafty z vypnutého motoru zmizel v omamné vůni cukrovinek, nádvoří fabriky se stalo mexickým fotbalovým stadionem po vítězném gólu....pískot, smích a výkřiky.

Ze dveří vyšla zřejmě vedoucí pracovnice, když viděla situaci, hbitě usoudila, že jediným možným řešením jak vrátit osazenstvo k pracovní činnosti bude. zmizíme-li ze scény.

Tak jsme se poslušně seřadili, upravili barety a vykročili v zástupu do jedné z hal.

" Chlapci, pravila měkkým maminkovských přízvukem, ráda vás provedu závodem, ale...!

Pokud měli ve SFINXU obdobu našeho staršiny, objevila se na scéně . Že by sdílela nadšení otevřených oken se poznat nedalo. Mlčky nám rozdělila bílé pláště a podle jejich zapínání bylo zřejmé, že moc chlapů ve Sfinxu nepracuje. Abychom se do nich vešli, sundali jsme maskáčové blůzy a vžili se do role našich posádkových "lapiduchů". Bílé čapky nám slušely.

Vedoucí pracovnice měla zřejmě s návštěvami zkušenost- "prosím, ochutnejte podle libosti, ale neberte, na závěr vám dáme s sebou.."

První hala, přízemí, je naplněna chlazenými čočkami čokolády.. ty poté přichází do nádob s barevnou polevou, žluté, červené, zelené modré.. rychle ochlazeny putují do krabiček-- LENTILKY.



Chutnáme čokoládku... chtivá Kropáčova Vrutice nedbá pokynů průvodkyně, hrst čokolády mizí v kapse maskáčových kalhot. pak snaží se vytáhnout kapesník... laskavá paní se otáčí, podává ubrousek a pokrčí rameny...ano, tak to tady s exkurzemi chodí.... a linka za linkou ze kterých sjíždí nekonečný proud pytlíků s bonbony značek; známe je z obchodů... já miluji Fialky.

Průvodkyně se již ani neotáčí , plním kapsy a Mělník potkává osud Kropáčovy Vrutice... Problém "chtivosti" střídá jiný.

Hala za halou, všude děvčata chtivá slova i žen, jenž v nás vidí své synky... my jsme ale TETŘEVI HLUŠCI. naplněni chtivou touhou sladkého mámení...

Slyším v duchu Brendla s jeho požadavkem ... slyším i výsměch, kterého by se nám dostalo, kdyby n i c... už ani nevnímám bonbony a ženy, dívky, vše se mi splývá do jakéhosi závoje.

Až asi v hale čtvrté či páté se vrací soudnost.

Vysoko ke stropu haly stojí mohutný stroj. Lepí sáčky s cukrovinkami ve stejnoměrném tempu.. raz, dva.. jakmile některému sáčku přebyde váha, je zbytek cukrovinek nemilosrdně shrnut na okraj plnící linky.

Pojednou na mne hledí hromada cukrovinek převyšující dosti podstatně moji odvodní braneckou výšku...

Pokleknu u té hory hojnosti , rozepínám košili a cpu si ty nezabalené bonbony kolem pasu, čekám, že se ta hora svalí ...

Zdeno se na mnou nakloní.. " vole dost.. jdeme dále.." ...

Vstávám do obličeje chápající maminky..."mám radost, že vám to kluci chutná, tady máte krabice.. já už to léta nejím, je to moc na mne sladké., jako cecek "

Jsem ohromen.

Máma! " Říkala jsem vám přece na začátku, že vám dáme bonbony sebou...! "

Stydím se, zpod košile sypu nahrabané bonbony do krabice. Měním je za jiné a jiné...

Vracíme se na nádvoří, přichází starší pán, asi náměstek.

"Tak co soudruzi, jak se vám u nás líbilo ? Až skončíte, vojnu, nechtěli byste u nás pracovat? místa tu pro vás máme...byty a děvčata také..."

Což bylo pravdou.

Různé druhy bonbonů a děvčat... ovšem, čeho je moc... pán odchází a naše průvodkyně nám představuje HIT fabriky.

Čokoládová holící souprava.. vývoz do Anglie.

Vysvlékáme pláště, čepičky, navlékáme maskáče a barety. V oknech už nikdo není... průvodkyně mi ještě podává velkou plechovou pixlu od marmelády, je plná všech druhů, které jsme viděli.

Řidič véesky je mazák.

Průvodkyni lehce přitahuje k sobě a políbí ji. Ta se nebrání... ochotně nastavuje rty všem dalším.

Má teplou ruku a měkké rty... proč to není Věruška?

Na rotě je to jako v poplachu.

O bonbony bitka, za chvíli jsou krabice a plechovka prázdné....

Vychutnávám si ten úspěch

Na rameni mám naráz ruku dozorčího roty ... není to něha naší sladké průvodkyně ...:

"kuxva. a ten bordel tu uklidí kdo?"

Chodba je kupodivu prázdná, jen na umývárně si pere Kropáčova Vrutice kapesník a kalhoty od čokolády...

---