Čtyři pražské artikuly- husitský politický a věroučný program...

Cíl: náprava církve a společnosti křesťanské

Hlavní autor: Jakoubek ze Stříbra

Klíčový článek: přijímání pod obojí způsobou

Obsah:

Přijímání podobojí způsobou.

tzv. "laický kalich" přijímání svátosti v podobě chleba i vína prostými věřícími...

Svobodné hlásání slova Božího...má se zato, že šlo ve svém základu byl sám Mistr Jan..."aby slovo Božie po království českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno... (Na potulné kazatele a nesvěcené "vykladače" se artikul nevztahoval )

Zákaz světského panování kněží ... tento artikul je převzat od Jana Wiklefa- ( pokud církev sebe sama nedokáže přivést k původnímu poslání, musí ji pomoci světští panovníci- ale v souladu se slovem Božím... artikul byl nadále využíván všemi- radikály, husity umírněnými / i šlechtou kališnickou- vesele zabírala majetky církve- světských statků se nadále nechtělo vzdát nejenom kněžstvo katolické, ale ani utrakvistické..)

Potírání smrtelných hříchů... i tento článek pochází z Wiklefa... (hlavou církve je Ježíš, nikoliv papež, Ježíš rozhoduje, zda budeme spaseni... před Bohem jsme si všichni rovni, před papežem nikoliv- tak by mělo být i před zákonem světským ... ovšem tento požadavek nešlo ve středověku prosadit... (zásada "trojího lidu)



Vysvětlení pojmu:

Teorie vzniklá zřejmě kolem roku 1000 se latinsky vyjadřovala takto:

"Tu ora, tu protege, tu labora"- Ty se modli, ty ochraňuj , ty pracuj.." tedy oratores- kněží " , laboratores " ti kdož pracují na sebe i druhé" a "bellatores"...těch, kteří bojují, aby chránili toho, kdo se modlí a kdo obdělává pole válečníků...

zdroj: studijní poznámky UK Praha 1970-1975

Poznámka:

V literatuře se představa "trojího lidu" našla ve spisu pozdně antického filosofa Beëthia " O úteše z filozofie /kolem 9.století jej pořídil anglosaský král Karel Veliký.. /král potřebuje muže, kteří se modlí, muže, kteří jezdí na koni, a muže, kteří pracují/... známe i definici:

Trojčlennost je dům Boží, jenž si představujeme jako jednotu:

Jedni se modlí, jiní bojují a ostatní pracují.

Tito tři jsou jedno a nestrpí žádného rozkolu.

Úkoly jedné skupiny obšťastňují i obě další

ve vzájemném podílu povinností sílí útěcha všech...

3. července

Bitva u Hradce Králové r.1866 ... je historicky největší bitvou v zemích Koruny české- bojiště zahranovalo lokalitu mezi Labem a vesnicemi Hoříněvsí,Banátkami, Sadovou, Mokrovousy a Solním Přimem.

Vítězstvím se hřáli Prusové... Rakušané nebyli zbabělí, ale bojovali se zastaralou vojenskou taktikou a neuměli využít přednosti sice pomalejší, ale výkonnější "předovky"...

Nasazení, ztráty - v příloze foto - Fakta

Výhoda rakouského dělostřelectva:

byla vybavena moderními bronzovými 4-8 liberními děly s dostřelem více jak 6 km ...

Výhoda pruské pěchoty:

pušky "zadovky" nabíjené papírovými patronami

Nevýhoda rakouské pěchoty:

rakouská puška konstrukce Lorenze- měla však větší dostřel i přesnost...



Totální rakouská nevýhoda:

útok na bodáky v sevřených řadách vedených důstojníkem na koni.. byl prvním cílem,. proto tak velké ztráty v pruské rychlopalbě..

---

R/2

29. června 1866 - Bitva u Jičína.

Všechny bitvy roku 1866 , které se odehrály ve východních Čechách- zajímají především východočechy...pro ně jsou i upomínky v podobě pomníčků... jeden najdeme přímo v Jičíně...

Bitva u Jičína ( německy "Slchacht bei Gotschin) - 29.června 1866 PRUSKO proti RAKOUSKÉMU CÍSAŘSTVÍ a SASKÉMU KRÁLOVSTVÍ.

28.6.1866 obě vojska prohrála bitvu u Mnichova Hradiště- Rakousko vyhlásilo válku Prusko dne 17.června 1866- šlo o vyústění sporu Pruska a Rakouska o dominaci v "Německém spolku" - Prusko obsadilo Holštýnsko.

Politicky

Rakouským spojencem bylo Sasko, Pruským - Itálie - jejím motivem bylo připojení Benátska- to dosud patřilo Rakousku.

Velení rakouské armády bylo postaveno před těžké rozhodnutí- rozdělit armádu na dvě části...severní, převážně v zemích českých a jižní, slabší v ohroženém Benátsku... v Itálii se podařilo , přes poměrně slabší sílu, Italy porazit - (bitva u Custozy)...ale rozhodující byl připravovaný střet na severu...

23.červen 1866

do Čech vstupují ve třech proudech- u Rumburka (armáda "Labská", Liberce (1.armáda) a Trutnova a Náchoda (2.armáda).

První bitvu 28.června u Mnichova Hradiště rakušané a sasové prohráli, ustupovali v časných ranních hodinách od Sobotky a Libáně k Jičínu.. těžké boje byly v Prachovských skalách, kde byla větší část slavného 35.pěšího pluku z Plzeňska Prusy zajata...

Ztráty:

Raskousko a Sasko: 210 důstojníků, 5280 mužstva a poddůstojníků, 222 koní, část dělostřelectva vůz s plukovní pokladnou, v níž bylo 80 000 marek ve stříbře...

Prusové: 71 důstojníků, 1485 mužstva a poddůstojní ků, 56 koní, dělostřelectvo neuvedeno...

TAKTIKA:

Prusové využívali nového typu pušek- "jehlovky"...

Rok 1866 je pro východočechy záležitostí srdeční, Trutnov, Náchod, Jičín, (zde se dokonce bojovalo o náměstí..Prusové se zde střetli se saskou brigádou plukovníka Hausena... Hradec králové... " u kanonu stál a pořád do něj ládo, ládo.. u kanonu stál a do něj ládoval...

Je několik historiků, vojenských odborníků, kteří za příčinu porážky je považována, (nástupem "jehlovky" ) a to docela náhle...taktika boje podle vojenského předpisu z roku 1862- "útoku na bodák" ...Rakušané útočili v "sevřených řadách".. útok vedl důstojník na koni... ten byl v salvové palbě "jehlovek" obětí prvou... proto ty ztráty důstojníků..

Lze se pečlivým studiem dobrat i toho, že "bodákovou taktiku prosazoval i pruský korunní princ Bedřich Vilém (vedlo jej k tomu francouzské vítězství ve válce roku 1859) náčelník pruského generálního štábu von Moltke názor prince nerespektova a vydal s roce 1861 výcvikový předpis- proti útoku palba.. ovšem bodák zůstal jako bojový prostředek dodnes...

Pozn.redakce:

Rakouská předovka, byť byla pomalejší, měla větší ráži a dostřel, z dnešního pohledu bychom její paramatery pokládali za "odstřelovačku" .. "jehovka" měla řadu prvotních nedostattků, často lámané jehly, náboje v papíru...za deště? problémy!!

---

R/1

25.května

Jsme vzpomněli na plzeňské "Vrbětice" roku 1917....

Výbuch v muniční továrně Škodových závodů v Bolevci u Plzně , k němuž došlo 25.května si vyžádal nejméně 200 přímých obětí na životech a několik tisíc zraněných; pro frontu to znamenalo citelnou ztrátu dodávek munice v rozsahu ráží 37 až 305 mm.

V době výbuchu bylo na směně 2580 kmenových zaměstnanců ( 862 mužů a 1718 žen) přímo na výrobních linkách, 354 vojáků pracujících na stavbách pro stavební firmu Alexandr , úředníci Škodových závodů, důstojníci dohlížející na kvalitu střeliva, 42 vojáků maďarských, strážní oddíl 25 četníků a hlídka městského hasičského sboru Plzeň.

V muničce pracovali "načerno" haličtí Poláci neregistrovaní u úřadů plzeňských.

Historie:

Muniční továrna "Střílna" byla v místě dnešního podniku Škoda JS.

Exkurz:

Škoda JS a.s. dříve ŠKODA Jaderné strojírenství (také ) Závod výstavba jaderných elektráren .

Rok 1901- zkušební střelnice děl sestavovaných v závodech uvnitř Plzně- výroba munice zde začala kolem roku 1910 v asi pěti či šesti budových; závod běl k dispozicii tři zkušdní "palposty" . Do závodu vedla železniční vlečka z tratě Plzeň- žatec.

Závod se postupně rozrostl na cca 60 ha.. údajně neexistovalo žádné stavební povolení a ve své konečné "fázi" mělo 56 budov, natěsnaných na sebe- komplex chránily vysoké hliněné valy a strážní stanoviště osazené kolomety...

Nastala válka - pracovalo se v mimořádném tempu, nebyly dodržovány ani hygienické, ani bezpečnostní předpisy... dílny, sklady vlečka- byly přeplněny surovinami, mísila se rozpracované munice s municí již hoitovou- podobný stav panoval i na závodní vlečce...

Výbuch



v pořadí prvý, nastal ve 13.35 v baráku č.10. Zde byly vyrábeny "zapalovače" v čeké zkratce německého "Zündabtteilung... asi 3000 přítomných v obrovském zmatku z místa prchalo...rozmetaný barák rozséval další požáry. Jen někteří využili tunel pokusné střílny. zde strávili několik hodin- ale- byla to záchrana..

14.10 pokračovalo drama výbuchem dalším ale?

14.55

vybuchlo skladiště trhavin. Výbuch provázel sloup krvavě rudého dýmu, hřib podobný výbuchu pozdější atomové bomby, vzplát okolí les. Vytlučená okna, výlohy,opadané omátky a popraskané zdi. Na pět dn§ zastaven provoz na trati Plzeˇˇn- Žatec do odklizení trosek do hodiny osmnácté se ozvalo ještě 18 explozí silných po výbuchu rozmetané munice.

Byla evakuována obec Třemošná.

Zavřeny školy, obchody, úřady a okolní továrky po dobu pátku a soboty...

Největší muniční továrna Rakouska- Uherska ukončila definitivně svoji činnost. Ranění zůstávali v troskách- tvrdě zařehtal rakouský "úřední šiml".. veškeré práce řídily vojenské úřady a bylo upřednostněno uzavření vojenského prostoru před záchranou zraněných...

Krátce po prvním výbuchu se k záchraně odhodlal městský hasičský sbor- do dnešního dne se zachovalo jméno policejního komisaře Josefa Vaňáska (později byl pověřen vyšetováním události.. s nasazením života zachránil několik zraněných...také s ním na místzo dorazili někteří lékařu, sestry a samaritáni...

Samaritán

má původ biblický, v současnosti člověk neziště pomáhající druhým...

Úspěšnými byli hasiči, omezující požár lesa a nasazení vojáci plzeňské posádky; zneškodňovali rozptýlené střelivo. Behěn asi 24 hodin bylo ošetřeno kolem1000 raněných, převážně těžce popálených, osleplých, bezrukých i beznohých.

Bylo zřízeno "polní obvaziště" v nedaleké dělnické kolonii Orlík v Třemošné na návsi, druhé v hostinci na Zavadilce při Boleveckém rybníku a třetí na plzeňské radnici. Vážně ranění byli odváženi do plzeňských nemocnic.

Druhý den povolily vojenské úřady odklízení sutis s pokynem !nejvyšší opatrnosti" Nic platno, zemřelo několik desítek dalších lidí - každý pohyb materiálů znamenal explozi... ani za týdny nebyl neštěstím konec.. končenou obětí byli děti- narazily na nevybuchlou munici...

Poz§statky lidských těl

byly ukládány do provizorních nyrychlo vyrobených rakví- společně s předměty, nalezených poblíže zcela znetvořených těl. U řady z nich nebylo možno určit identitu, některá těla byla již témeř tpopelněna.. výsledkem je zjištění, že ani dodnec není znám přesný počet obětí- i dnes zůstáváme na počtu 202- z toho 33 nedospělců 15-16 letých.

Jako ostatně vždy se "vyznamenaly rakouské úřady (ostatně všeude na světě - dodnes..) První zpáva o katastrofě byla zveřejněna až 27.května1917 - vydala ji sama Císařko-královská tisková kancelář stručnou "úžední zprávou" se 13 mrtvými a nastalo zném=- "šeptanda" fámy o dalšách hrozících nebezpečenstvích a jako důvod byly uvýděny "sabotáže"...

A historie se opakuje...

Vojenské velení se snažilo prokázat, že šlo o sabotáž- ta by vyvinila jak armádu, tak vedení muničky z ignorování bezpečnostních předpisů.

Do hry však vstoupil ředitel muničky Ing.Rudolf Thiela- vyšetřování ukázalo, že munička porušovala hrubě předpisy, trhaviny byly ukládány pro nedostatek prostoru i pod pracovními stoly.. na stížnosti dělníků nebyl brán zřetekl... závod začal zkoušet novou, čtrnácticentimetrovou minu o váze 16 kg ( montovala se v baráku 10)- pro zlevnění výroby se k ní začal zkoušet nový, zcela nespolehlivý typ zapalovače...

A přišel den výbuchu.. shdou okolností bylo do závodu dopraveno několik vagonů trinitrotoluenu - bylo nutno jej ihned vyložit, aby nebyl poškozen vlhkostí- nebylo kam...většinu zásilky nechal mistr jménaem Žižka, uložit pod pracovními stoly...

Z policejních protokolů oné doby(pravděpodobně získáno výslelechem dalších osob) údajně! před polednem oznámil mistr Vojtěch Žižka řediteli Theilovi závadu na jedné z min...ten nařídil odložit vadnou minu bokem a šel na oběd.

Jak bylo zjištěno dále- při dodržení platných předpisů by výbuch oné vadné miny pouze zasáhl budovu č.10 a počet obětí by byl řádově v počtu osazenstva oné budovy- ale! objekt přeplněný hotovou municí, třaskavými surovinami- ostatní objekty v nebezpečné blízkosti... ze sta osob přítomnách v okolí epicentra výbuchu přežili pouze lidé č t y ř i ... mistr Vojteěch Žižka zemřel mezi prvními...

Ředitel závodu Rudlof THEIM byl v podvečer výbuchu zatčen...krátce po umístění do cely se oběsil...a tak nám, dychtivým pravdy zbyly zase, jen a jen spekulace...

---

zdroj: větší část Wiki, záznam z pohřbu 29.května a dalších, záznamy z Třemošné.. upraveno, velmi zkráceno, možné spekulace a málo prokazatelných faktů... R/1

Neprojdou! Verdunský „mlýnek na maso“ se stal symbolem opotřebovávací války

Francouzský Verdun je dnes symbolem v několika ohledech: francouzské nezdolnosti v obraně vlasti a bohapusté nesmyslnosti opotřebovávací podoby válečného konfliktu. Bitva u Verdunu před 110 lety trvala deset měsíců. Tři sta tisíc padlých a statisíce zraněných nepřinesly žádný územní zisk. Jen morální. Němci do Francie neprošli.

fotogalerie:

www.idnes.cz/technet/vojenstvi/verdun-bi...media_0138166165.jpg

R/2

Zločinec Jánošík jat a pověšen za žebro....

kým, jak? kdo chránil východní část říše Rakousko-Uhersko? Co vlastně víme o jednom z nejskvělejších příslušníků bezpečnostních sborů 17. století?

Kdo to byl PORTÁŠ ?

Tak byl označen příslušník bezpečnostního sboru portášů; ten byl ustanoven ve století 17. co ozbrojené jednotka s určením služby strážní na hranici moravsko- uherské.

Úkolem jednotky

byla ochrana hranice, potírání lupičů a pašeráků.

V roce 1717 byl sbor organizačně a velitelsky složen tak, že v čele územní jednotky organizované zřejmě rozsahem obce, stál poručík (lajtnant) , jeho zástupcem byl šikovatel (feldvébl) , jednotku potom tvořila šestice vedená mladším šikovatelem a pěticí desátníků.... sbor byl rozpuštěn až v roce 1830!!!



Osobní poznatky

úspěchy PORTÁŠŮ byly dány stejnými metodami, jako pozdější ochrany objektů a hranic. PORTÁŠ bylo ve své podstatě vysoce uznávané společenské postavení a poměrně dobře honorované... vrchnost si uměla takovou službu spočítat.

PORTÁŠ se v oné části hranice narodil a to v mnohé rodině portáše sloužícího.

Od nejútlejšího mládí znal každý strom na hranicicíh, uměl přesně předvídat změny a vývoj počasí a zejména- možnosti "narušitele hranice", jeho cíl, ukrytí, i podporu po případném úspěšném překročení hranice.

Výzbrojí portáše

byla ručnice zv. "těšinka" (půlhák s prodlouženou hlavní), sekerka valaška s dlouhou rukojetí, krátká šavle. Mošna na chleb a provaz na poutání zatčených.. Čutora na vodu a zvláštnost- muselo se s ní umět zacházet- lano v koulí na konci; sloužilo k chycení prchající osoby. Výzbroj doplňoval toulech na prach a olověné kulky.

Výzbor a výstroj si pořizovali portáši na vlastní náklad.

Oblečení bylo občanské- valašký kroj bez značení hodnosti.

Členění jednotky:

Jednotka se skládala z "desátnictva" - desti mužů.

Dislokace:

m.j. (kde nalezneme dnes odkazy: Valašská Bastřice, Velké Karlovice,Rusava, Jasenná...také několik na Čeladné, jihovýchodní Moravě (Lopeník, Březová... a další).

Služba:

5 mužů ve službě, 5 doma v pohotovosti- střídání po měsíci- kontrolu služby konal "lajtnant".

Ubytování ve službě:

t.zv. "čorták" - dřevená bouda umístěná na hranici.

Úkol:

omezení zločinnosti, všeobecný policejní dohled, chytání gezertérů z vojny .

Taktika osobního zásahu:

Poutání, předvedení.. při útoku na portáše jej mohli usmrtit- úmrtí neřešil soud, ale velite...

Exkurs.

... r.1793 vypukl na Valašsku "dobytčí mor" a byla uzavřena hranice. Do služby nastpupili všichni portáši s tím, že "kdo by se ani na třetí zavolání nedostavil, mohl být okamžitě zastřelen..."

---

zdroj: vlastní studium, návštěva míst, kde portáši sloužili .. obecně i "valašská povstání 1620-1644 : kroniky valašských obcí volně shromážděno R/1

Před 100 lety otřásl Prahou výbuch. Z vojáků zbyla jen hromádka masa a hadrů
Autor: Alan Hejma

Pražská Truhlářská ulice se 5. března 1926 během okamžiku proměnila v místo zkázy. Exploze vozu převážejícího stovky ručních granátů zabila oba vojáky doprovázející transport a zranila desítky lidí.

Zdroj: www.idnes.cz/technet/pred-100-lety/pred-...40_pred-100-lety_vov

R/2

5.PROSINEC 1868

zavedl " všeobecnou brannou povinnost... důvodem byla do oné doby nevídaná porážka s Pruskem ...

studujeme-li vojenskou historii, dostaneme se k hlavnímu ději a co je poučené pro dnešek?

.polovina 18.století je ztvárněna v řade historických filmů... kdo byl naverbován: branec z venkovských lokalit z nižších sociálních vrstev... mnohý neuměl číst ani počítat..

Nebylo snadno jej vycvičit v obsluze kanonu, ale bylo snadno jej semknout do masy, která umírala salvou za salvou..

Zákon z 5.12.1868 stanovil povinnost dostavit se o odvodu dosažením věku 20-22 let. Odvody byly prováděny každý rok, číslo odvodu (výši) upřesňoval parlament na dalších 1O let.. dnes usuzujeme, že se tak mohlo dít k předvídanému stavu mezinárodní situace..

Služební povinnost byla stanovena na 12 let- ale byla rozdělena: na 3 roky odcházel voják pozemních sil, na 4 roky, pokud byl zařazen k námořnictvu, 7 let byl v aktivní záloze a končil u "zeměbrany" , dnes aktivní zálohy...

Maturanti a vysokoškoláci mohli (nemuseli) nastoupit do armády dobrovolně ( důstojníci v záloze "jednoroční dobrovolníci" . Délka prezenční služby se snižovala, před I. světovou válkou (1912) už byla délka prezenční služby u pozemního vojska 2 roky /námořníci 3 /..

Co měli vojáci základní služby "parádní" byly uniformy, rušně šité!

r/1

Jan Sladký KOZINA

bojovník za práva Chodů...vůdce chodského povstání na konci 17.století.

Poprava Koziny se konala 28.listopadu 1695... jeho výrok na adresu Wolfa Maxmiliána Lamingera , svobodného pána z Albenreuthu ze do dneška tu a tam plní...Lomikare, Lomikare, do roka a do dne...

---

r.1918 po Kozinovi dostal jméno 10.střelecký pluk 3.Československých legií

r.1944 výsadek z SSSR krycí název Jan Kozina- - úkol: vytváření partyzánských jednotek,sabotážní a zpravodajské úkoly...

---

zdroj: obecně známé informace upraveno, zkráceno R/1

r. 1431 bitva u Ilavy - zde bylo poraženo sirotčí husitské vojsko vedené Janem Čepekem ze Sán a Prokopem Malým - husitské vojsko, v září 1431 se vydali pod velením Prokopa Holého a Hanuše z Kolovrata "sirotci" vedení Janem Čapkem ze Sán a Prokůpkem na tažení "rejsu" do Uher. (rejsa- jde o zastaralý výraz pro vojenskou výpravu).

Obě vojenská seskupení se setkala u Žiliny, tu vyplenila, a pokračovala směrem na Liptov. Zde získali zradou kastelána 26.září hrad Likavu; zanechali zde posádku , tažení posílili místní obyvatelé a společně potom dobyli Nitru. ( hrad Likava patřil v té době uherské královně Barboře Celjské).

Jak tomu bývá- mezi veliteli vznikly dva rozpory, první o kořist, druhá o dobu návratu- vyřešeno tak, že se "táborité" vrátili na Moravu a "sirotci" pokračovali v tažení ( z dnešního pohledu na mapu Slovenska směrem jihozápadním).

Ilava Uhersku a Moravskému markrabství.

Soupeřící vojska :

Uherské království, moravská katolická šlechta a česká katolické šlechta. V jakých silách byla, nelze již dnes z dostupných materiálů zjistit; pokud jsou dobové záznamy alespoň přibližné, sirotci disponovali asi sedmi tisíci pěších a jízdních a třemi sty válečnými vozy.

Po porážce "sirotků" se jich vrátilo na Moravu jen kolem dvou tisíc v padesáti vozech- ustupovali až k Jihlavě a skončili v Praze....

---

zdroj: vlastní studium materiálů "Husitské války a Spanilé jízdy" upraveno, zkráceno R/1